Monitoring článků

Nita Khandelwal, Sarah Khorsand, Steven H. Mitchell et al.

Dle dat u elektivních chirurgických pacientů vede podložení hlavy k preoxygenaci a následné tracheální intubaci k zlepšení bezpečnosti pacientů. Chybí nicméně data k posouzení daného postupu v emergentní situaci u pacientů na stnadardním oddělení a u pacientů v intenzivní péči. V retrospektivní studii autoři sledovali  asociaci mezi emergentní intubaci v akutní situaci (vyloučení pacienti se srdeční zástavou a probíhající KPR) a podložením hlavy. Primárním outcome byla morbidita a komplikace asociované s intubaci: obtížná intubace, hypoxémie, jícnová intubace, aspirace. Celkem bylo do studie zařazeno 528 pacientů a alespoň 1 komplikace asociovaná s intubaci se vyskytla u 76 z 336 pacientů (22,6%) u pacientů v supinaci vs. 18 z 192 pacientů (9,3%) s podloženou hlavou (v „čichací poloze“). Po analýze a zohlednění BMI, Mallampati skóre, obstrukční sleep apnoe, cervikální mobility, interincisor gap, stavu vědomí, incidenci hypoxémie a intubaci neanesteziologickým personálem byla podložená pozice hlavy asociovaná s 0,47 OR (p=0.01) dosažením primárního cíle při emergentním zajištění dýchacích cest.

Závěrem: podložení hlavy pacienta (do „čichací polohy“) ve srovnání s supinní polohou vede k redukci airway-related komplikací během emergentní intubace. 

Anesth Analg 2016;XXX:00–00