Monitoring článků

Arasch Wafaisade, Rolf Lefering, Bertil Bouillon et al.

Data věnované přednemocniční aplikaci kyseliny tranexamové u traumatizovaných pacientů jsou aktuálně insuficientní. Cílem studie bylo zhodnotit asociaci mezi přednemocniční aplikaci kyseliny tranexamové (TXA) u traumatizovaných pacientů a outcomem. Do studie byli zařazeni pacienti v sledovaném období 2012-2014 dle Německého Traumatologického registru a skupina s předoperační aplikací TXA bylo srovnána s kontrolní skupinou.  V obou skupinách byl shodný počet pacientů (n=258). Mezi skupinami nebyla statisticky signifikantní odchylka v demografické charakteristice a závažnosti traumatu (střední hodnota Injury Severity Score 24 ± 14 [TXA] vs. 24 ± 16 [control]). Majorita traumat byla tupé poranění (90,3 vs. 93,0% v jednotlivých skupinách).  Mezi přednemocniční péčí nebyl signifikantní rozdíl vprocentu intubací, inserci hrudních drénů, podaných infuzních roztoků a procentu pacientů léčených katecholaminy. Během terapie na oddělení urgentního příjmu pacientů v TXA skupině bylo aplikováno méně krevních transfuzí a mražené plasmy nicméně bez dosažení statistické významnosti. Incidence sepse, trombembolismu, orgánové dysfunkce bylo srovnatelné mezi skupinami. Časná mortalita (24-hodinová) byla signifikantně nižší v TXA skupině (5,8% vs. 12,4% p=0.01). Celková nemocniční mortalita byla srovnatelná (14,7% vs. 16,3% p=0.72).  

Závěrem: aplikace TXA byla asociována s prodloužením doby přežití a vedla k signifikantnímu zvýšení časného přežití. Výsledky studie podporují přednemocniční aplikaci TXA težce traumatizovaným pacientům.

Wafaisade et al. Critical Care (2016) 20:143