Monitoring článků

Davide Chiumello a Matteo Brioni

Acute respiratory distress syndrome (ARDS) je charakterizované jako nekardiogenní plicní edém s nálezem bilaterálních opacit na RTG S+P, redukcí plicní compliance a refrakterní hypoxémii. Těžká hypoxémie (PaO2/FiO2 < 100 mmHg), kterou je definované težké ARDS se vyskytuje u 20-30% pacientů s nejvyšší mortalitou. Ačkoliv standardní podpůrnou terapii zůstává umělá plicní ventilace (invazivní i neinvazivní), jsou v dnešní době taky alternativní podpůrné formy terapie. Autoři přináší up-to-date klinické review možných terapeutických stratégií u pacientů s těžkým ARDS.

Závěrem: těžké ARDS je komplexní klinický syndrom vyžadující komplexní respirační a hemodynamickou podpůrnou terapii s cílem zabezpečit adekvátní dodávku kyslíku a zároveň minimalizovat VILI (ventilator-induced lung injury), pomocí recruitmentu plicní tkáně a protektivní plicní ventilace. U nejtěžších případů ARDS může být zvážená svalová relaxace, pronační poloha a ECMO.

Chiumello and Brioni Critical Care (2016) 20:132