Monitoring článků

Dagmar M. Ouweneel, Jasper V. Schotborgh, Jacqueline Limpens et al.

Veno-arteriální extrakorporální life support (ECLS) je čím dál tím častěji implementována do terapie pacientů se srdeční zástavou a u pacientů v kardiogenním šoku s cílem podpory respiračního a oběhového systému. Cílem meta-analýzy bylo porovnat mortalitu a outcome pacientů léčených ECLS a pacientů bez ECLS v terénu srdečný zástavy a v kardiogenním šoku  v důsledku infarktu myokardu. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 13 studií o celkovém vzorku 3098 pacientů se srdeční zástavou a 4 studie o vzorku 235 pacientů v kardiogenním šoku. V podskupině pacientů se srdeční zástavou byla ECLS asociovaná s 13% vzestupem 30-denního přežití ve srovnání se standardní terapii [95 % CI 6–20 %; p < 0.001; number needed to treat (NNT) 7.7] a s lepším 30-denním neurologickým outcome (absolute risk difference 14 %; 95 % CI 7–20 %; p < 0.0001; NNT 7.1). V podskupině pacientů s kardiogenním šokem byla ECLS asociovaná s 33% vyšším 30-denním přežitím ve srovnání s IABP (intra-aortální balonková kontrapulzace) terapií IABP (95 % CI, 14–52 %; p < 0.001; NNT 13) nicméně nebyl identifikován rozdíl v přežití ve srovnání ECLS a implantací VAD (ventricular assist device - TandemHeart/Impella).

Závěrem: U pacientů se srdeční zástavou  vedla ECLS ke zlepšení 30-denního přežití a zlepšení neurologického outcome. V podskupině pacientů s kardiogenním šokem byla ECLS asociovaná se zlepšením přežití ve srovnání s IABP terapií.

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-016-4536-8