Monitoring článků

Babita Ghai, Kajal Jain, Akshay Kumar Saxena et al.

Pediatričtí pacienti indikování k CT vyšetření frekventně vyžadují periprocedurální sedaci k prevenci pohybových artefaktů a k supresi stresové reakce spojené s vyšetřením a kanylací intravenózního vstupu.  Cílem randomizované, dvojitě zaslepené studie bylo zhodnotit efektivitu premedikace midazolamem per os a intranazálně aplikovaným dexmedetomidinem. Do studie bylo celkem zařazeno 59 pacientů ve věku 1-6 let. Pacienti byli randomizováni do skupiny s midazolamem per os v dávce 0.5mg/kg (skupina M) a do skupiny s dexmedetomidinem (D) v dávce 2,5mcg/kg intranazálně. Po 30-ti minutovém intervalu od aplikace premedikace byla zavedena intravenózní žilní kanyla a odpověď  na punkci byla hodnocena dle Groningen Distress Rating Scale (GDRS). Po kanylaci byli pacienti přesunuti do CT vyšetřovny a stupeň sedace byl hodnocen dle  Ramsay sedation score (RSS). CT vyšetření bylo provedeno bez aditivní sedace při RSS ≥4. V případě nedostatečné hloubky sedace (RSS ≤ 3), nebo přítomnosti nežádoucích pohybů byl aplikován ketamin v dávce 1mg/kg i.v. jako iniciální dávka a následně v bolusech 0.5mg/kg i.v. Signifikantně vyšší procento pacientů ve skupině D (67%) dosáhlo cílený level sedace RSS ≥ 4, ve srovnání se skupinou M (24%). Signifikantně nižší GDRS skóre vykazovali pacienti v D skupině D (1(1–2)) ve srovnání s M (2(1–2) skupinou.

Závěrem: V dávkování dle protokolu studie vedla premedikace dexmedetomidinem intranazálně (2.5 mcg/kg) k superiorní sedaci ve srovnání s midazolamem per os (0.5mg/kg).

Pediatric Anesthesia 27 (2017) 37–44