Monitoring článků

Ruifeng Zeng, Xiulan Liu, Jing Zhang et al.

Mivacurium je nedepolarizující myorelaxans s nejkratším účinkem, nicméně efekt jednotlivých dávek a čas trvání efektu intravenózně podaného mivacuria u pediatrických pacientů různého věku je nedostatečně popsán. Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost jednotlivých (rozdílnych dávek) mivacuria u pediatrických pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 640 ASA I-II pacientů ve věku 2 měsíce – 14 let. Pacienti byli rozděleni do 4 skupin dle věku: A – 2-12 měsíců, B – 13-35 měsíců, C 3-6 let, D-7-14 let. Každá skupina byla dále rozdělena do podskupin dle indukční dávky mivacuria (0.15-0.2mg/kg v skupině 2-12 měsíců, a 0.2-0.25mg/kg u ostatních skupin) a délky aplikace mivacuria – 20 a 40 vteřin. Celkem byli pacienti rozděleni do 16 skupin. Neuromuskulární blokáda byla monitorován akcelerometrem pomoci Train-of-four odpovědi na n.ulnaris. Arteriální krev na stanovení hladiny histaminu byla pacientům odebrána v době 1,4 a 7 minut po aplikaci iniciální dávky mivacuria. Celkem u 562 pacientů byli k dispozici kompletní výsledky. Nástup blokády u pacientů ve skupině 2-12 měsíců byl rychlejší v podskupině 0,2mg/kg ve srovnání s 0,15mg/kg skupinou (189 ± 64 s vs. 220 ± 73 s, 181 ± 60 s vs. 213 ± 71 s, P <0.05). Mezi časy zotavení nebyl identifikován signifikantní rozdíl. Čas zotavení u pacientů ve skupině 3-6 let byl signifikantně kratší ve skupině 0,2mg/kg ve srovnání s 0,25mg/kg 693 ± 188 svs. 800 ± 206 s, P <0.05). Čas nástupu a čas zotavení nebyl signifikantě rozdílný ve skupinách u pacientů ve věku 13-35 měsíců a 7-14 let. Plasmatické koncetrace histaminu se nelišili mezi skupinami v 1,4 a 7 minutě.

Závěrem: Indukční dávka a čas aplikace mivacuria neměli signifikantní vliv na nástup účinku a čas zotavení u pediatrických pacientů. Ve skupině pacientů ve věku 2-12 měsíců vedlo zvýšení dávky z 0,15mg/kg na 0,2mg/kg k urychlení nástupu blokády až o 30 vteřin. Nebyl detekován signifikantní vzestup hladiny histaminu po aplikaci mivacuria ve všech sledovaných skupinách.

Zeng et al. BMC Anesthesiology (2017) 17:58