Reportáž ze 4. Setkání Mladých anesteziologů

Slavnostní zahájení 4. Setkání Mladých anesteziologů se neslo v duchu vděčnosti, že po nucené covidové pauze se můžeme opět, po 3 letech, potkat na půdě ostravské lékařské fakulty a společně se věnovat aktuálním tématům z každodenní anesteziologické praxe.

Úvodní blok zahájil dr. Sklienka z Ostravy z přednáškou na téma “Co bych měl chápat o UPV”. Stručně se zmínil o principu UPV a základních fyziologických veličinách, čeho chceme pomocí UPV dosáhnout. Vyzdvihl význam funkční reziduální kapacity a zamyslel se nad otázkou “proč nemáme žádnou zásobárnu kyslíku, když je pro nás tak důležitý”. Také se zmínil o PEEP, kterým cílíme na maximální poddajnost, zdůraznil, že neexistuje PEEP vysoký nebo nízký, ale pro pacienta optimální nebo neoptimální. PEEP by ideálně měl být nastaven 2 cm nad dolní inflekční bod. Závěrem apeloval na používání co nejnižší možné frekvence, co nejpomalejší průtoky, používání co nejnižších možných objemů a driving pressure. Slovo převzala dr. Kukrálková z Hradce Králové s přednáškou na téma, jak celková anestezie ovlivňuje ventilaci. Nejprve zmínila, že celková anestezie způsobuje útlum dechového centra a odpověď tohoto centra na hypoxii. Doporučuje preoxygenovat jen takovou frakcí kyslíku, která vede k dostatečnému nárůstu SpO2 tak, abychom 100 % frakcí kyslíku pacientovi nezpůsobili vznik absorpčních atelektáz. Pokud pacient ventiluje během celkové anestezie spontánně, měli bychom používat režim PSV. V případě pronační polohy doporučuje režim PCV a dbát na co nejvíce volný hrudník tak, aby ventilace byla kompromitována co nejméně. Při polohách na boku dochází ke změnám dependentních a nondependentních oblastí vlivem gravitace. Nejméně interferující operační polohou s ventilací je poloha v sedě, kdy bychom ale měli dát pozor na pokles FRC při přehnané flexi v kyčlích. V této poloze je také nejvyšší riziko vzduchové embolie a pacienti bývají častěji oběhově nestabilní při stáze krve v dolních končetinách. První blok zakončila dr. Dzurňáková z Ostravy se svými praktickými tipy a triky z anestezie v hrudní chirurgii. Znímila novinky v oblasti miniinvazivních přístupů, kdy některé metody jsou již bez intubace nebo awake. Dr. Dzurňáková nás postupně provedla péčí o pacienta od prvního kontaktu až po pobyt na pooperační JIP. Důležitá je předoperační příprava pacienta, která vyžaduje vždy spirometrické nebo spiroergometrické vyšetření k posouzení tolerance resekčního výkonu. Kde v současné době vidí rezervy, tak je bronchodilatační a mukolytická terapie, dechová rehabilitace a psychologická příprava pacienta, která představuje sice zdánlivý detail, který ale pak dělá divy v pooperačním období, kdy pacient mnohem lépe pak snáší bolest, na kterou byl před výkonem adekvátně připraven. Anesteziolog by měl být při vstupu na sál hrudní chirurgie velice dobře vzdělán v patofyziologii dýchání a v umělé plicní ventilaci.

Po kávové pauze začal druhý blok, který zahájil dr. Vodička z Ostravy s příspěvkem o plné krvi. Jedná se o minulost a nebo budoucnost? Nejprve se věnoval historii podání krevních transfuzí od starověku až po současnost. Zmínil, že od minulé dekády dochází postupně k návratu plné krve do klinické praxe, kdy se nejprve začala opět využívat ve vojenském zdravotnictví, následně došlo k přechodu i do civilní sféry. Dárcem plné krve se mohou stát muži s krevní skupinou 0 negativní, kteří dosud nebyli transfundováni. Také záleží na titru protilátek anti-A a anti-B, kdy každá transfuzní stanice si určuje svůj vlastní titr. Rizika podání jsou stejná jako u erymasy, hlavními indikacemi podání jsou vitální indikace, zejména tedy život ohrožující krvácení. Následně zmínil postup aplikace, kdy je doporučené ještě před podáním plné krve, odebrat pacientovi vzorek krve k dodatečnému vyšetření kompatibility. Benefitem plné krve je signifikantně vyšší koagulační aktivita než u rekonstituované krve. Ve FN Ostrava používají plnou krev 2 roky, kdy bylo pacientům podáno 140 TU a nebyly dosud hlášené žádné nežádoucí účinky. Slovo přebrala dr. Zýková z Liberce s přednáškou týkající se plasma free protokolu. Nejprve uvedla zajímavé kazuistiky polytraumatizovaných pacientů, u kterých bylo nutné aktivovat masivní transfuzní protokol. Uvedla, že v současné době je doporučována cílená léčba krvácení dle viskoelastických metod. Podle současných doporučení je v případě deficitu fibrinogenu doporučeno spíše hradit fibrinogen než podávat plazmu. O plazmě bychom měli uvažovat, ale ne vždy je nutné ji pacientovi podat. S přednáškou o perioperačním použití trombocytů navázala dr. Musilová z Brna. Zmínila základní pravidla pro podání trombocytárního koncentrátu. Uvedla, že jedna TU trombonáplavu zvýší hladinu trombocytů o 20 - 30. Obecně pro perioperační podání trombocytů chybí doporučení a pokud jsou, tak pouze slabá. Nejčastější příčinou trombocytopenie u pacientů na operačním sále je hemodiluce a zvýšená konzumpce. Při poklesu trombocytů pod 10 výrazně stoupá riziko krvácení, proto bychom měli pomýšlet na profylaktické podání trombocytů, to ale neplatí u trombotické trombocytopenické purpury, kde bychom naopak pacientovi podáním trombocytů mohli uškodit. Vždy bychom si měli u pacienta s trombocytopenií a trombocytopatií, který se chystá na operační výkon, zodpovědět otázky, zda-li má dostatek trombocytů pro výkon a zda-li má dostatek funkčních trombocytů. Zmínila jednotlivé výkony, se kterými se setkává anesteziolog na sále a doporučené prahové hodnoty trombocytů. Věnovala se diagnostice trombocytopenie a trombocytopatie pomocí ROTEM. Na závěr zmínila obsah nových doporučení ESAIC a ESRA věnující se regionální anestezii a antitrombotické terapii. Dr. Bláha z Prahy vysvětlil, proč je důležité se věnovat hemokoagulaci. Měli bychom si dávat pozor na excesivní volumoterapii, která zhoršuje mikrocirkulaci a zmínil prostor pro cílené podání volumexpanze roztoky želatiny. Uvedl, že mortalitu pacienta s krvácením snižuje co nejčasnější podání transfuzních přípravků, kdy rychlost podání je důležitější než poměr, ve kterém přípravky podáváme. Koagulační faktory dokážeme podat výrazně rychleji než plazmu a budoucností je směsná plazma. Na závěr zmínil, že cestou je individualizace podání koagulačních faktorů. Blok zakončil dr. Astapenko z Hradce Králové s příspěvkem o klinické fyziologii koagulace. Porucha koagulace nastává při jakémkoliv těžkém inzultu. Zamyslel se nad otázkou, proč pacientovi vlastně podáváme krevní transfuzi. Chceme léčit poruchu dodávky kyslíku do organismu. Také se věnoval farmakologicky navozené poruše koagulace a jak ji můžeme zvrátit. Vyzdvihl význam kyseliny tranexamové při léčbě život ohrožujícího krvácení. Po obědové pauze následoval kazuistický blok, který zahájila dr. Krčíková z Ostravy s kazuistikou, kdy se obtížné zajištění dýchacích cest zvrhlo v život ohrožující krvácení. Jednalo se o 60 letého pacienta s anamnézou ischemické CMP, pro kterou bylo nutné zavést tracheostomii. Pro opakované subglotické stenózy se pacient povedl dekanylovat až po 4 letech od inzultu. O několik let později byl pacient opět přijat pro dušnost a diagnostikována subglotická stenóza. Stav pacienta ale rychle progredoval, proto bylo rozhodnuto o provedení akutní tracheostomie. Vzhledem k velice zjizvené trachey a morbidní obezitě pacienta došlo k porušení brachiocefalického trunku, kdy se stav pacienta dále zkomplikoval život ohrožujícím krvácením. Pokračovala dr. Lečbychová z Ostravy s pohledem mladého lékaře 3 měsíce po nástupu, který se setkal tváří tvář s rozsáhlým střelným poraněním. Vyzvedla důležitost dělby práce v týmu při takto rozsáhlém traumatu a důležitost zavolání si další pomoci. Dr. Král z Olomouce představil kazuistiku 70-letého muže, který byl napaden sekáčkem na maso, kdy mu bylo krom semiamputované horní končetiny způsobeno závažné poranění hlavy s poraněním mozkových splavů. Mluvil o aktivaci masivního transfuzního protokolu a perioperační péči o pacienta z pohledu mladého lékaře. Zmínil důležitost kontroly traumatem indukované koagulopatie jako prevence letální triády. Navazoval dr. Duksa z Ostravy s kazuistikou embolie plodové vody s dobrým koncem. Uvedl nás do patofyziologie a pravděpodobné příčině vzniku tohoto život ohrožujícího stavu a zmínil rizikové faktory, jako je vyšší věk matky nebo diabetes mellitus. Častěji se vyskytuje u alergiček. Diagnostika je velice obtížná, laboratorně lze vidět pokles C3 a C4 složky komplementu. Poslední přednášku dnešního setkání měla dr. Musilová z Brna, která představila kazuistiku 4-letého chlapce s PIMS. Nejprve publikum seznámila s tímto novým onemocněním navazujícím na infekci COVID-19 u dětí. U chlapce došlo v rámci PIMS k rozsáhlé trombóze levostranných mozkových sinů a vena jugularis interna a rozsáhlému hemoragickému infaktu levé mozkové hemisféry, kdy byla indikována akutní dekompresní kraniektomie. Zmínila PIMS kritéria WHO, projevy PIMS, kdy na toto nové onemocnění u dětí máme myslet a jak PIMS léčit.

Letošní ročník se organizátorům opět velmi povedl a již teď se těšíme na 5. Setkání Mladých anesteziologů. 

 


23. 5. 2022
Mladí anesteziologové
reportáž
Ostrava
Zpět