Publikace 2023 prosinec
TOP
Dlouhodobé vs intermitentní i.v. podání infuze β-laktamových antibiotik u pacientů v sepsi: systematický přehled randomizovaných klinických studií s metaanalýzou a sekvenční trial analýzou
Intenzivní medicína
Xiaoming Li, Yi Long, Guixin Wu, et al.
Byl proveden systematický přehled randomizovaných klinických studií (RCT) s metaanalýzou a analýzou trial sekvencí (TSA) k porovnání účinků prodloužené vs intermitentní i.v. infuze β-laktamových antibiotik u pacientů v sepsi. Primárním sledovaným parametrem byla celková mortalita do 30 dní.
Výsledky: Celkem bylo zpracováno 4355 studií a nakonec do analýzy zahrnuto devět z nich s 1762 pacienty. Pooled výsledky ukázaly, že ve srovnání s intermitentní i.v. infuzí má prodloužená i.v. infuze β-laktamových antibiotik vliv na významné snížení celkové mortality do 30 dnů (RR 0,82; 95% CI 0,70–0,96; P=0,01; TSA-upravený CI 0,62–1,07). Nicméně jistota důkazu byla hodnocena jako nízká a výsledky TSA naznačily, že k potrvzení tohoto závěru jsou potřeba další studie.
Závěr: Prolongované podávání bylo spojeno se sníženou nemocniční mortalitou, mortalitou na JIP a lepším klinickým outcome pacientů. Mezi oběma skupinami nebylo zjištěno významné snížení úmrtnosti do 90 dnů nebo výskyt rezistentních bakterií.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 5
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
92%
prosinec
2023
Podání vysoké dávky methylprednisonu u resuscitovaných pacientů s mimonemocniční srdeční zástavou (STEROHCA): randomizovaná klinická studie
Anesteziologie
Intenzivní medicína
Urgentní medicína
Laust E. R. Obling , Rasmus P. Beske , Martin A. S. Meyer, et al.
Cílem této randomizované, zaslepené, placebem kontrolované studie fáze II, bylo zjistit, zda přednemocniční vysoká dávka methylprednisolonu může snížit IL-6 a NSE u pacientů s OHCA v komatu. Resuscitovaní pacienti v komatu s podezřením na srdeční etiologii byli náhodně rozděleni v poměru 1:1 k jedné intravenózní injekci 250 mg methylprednisolonu nebo placebu. Primárním sledovaným parametrem bylo snížení hladin IL-6 a NSE v krvi měřené denně po dobu 72 hodin od přijetí. Hlavním sekundárním výsledkem bylo přežití po 180 dnech sledování.
Výsledky: Randomizovali jsme 137 pacientů k podání methylprednisolonu (n = 68) nebo placeba (n = 69). Zjistili jsme snížené hladiny IL-6 (p < 0,0001) v intervenční skupině, s mediánem (interkvartilní rozmezí, IQR) hladin za 24 hodin 2,1 pg/ml (1,0; 7,1) a 30,7 pg/ml (14,2; 59) ve skupině s placebem. Nepozorovali jsme žádný rozdíl mezi skupinami v hladinách NSE (p = 0,22), s hladinami po 48 hodinách 18,8 ug/l (14,4; 24,6) a 14,8 ug/l (11,2; 19,4) v intervenční a placebové skupině. V intervenční skupině přežilo 51 (75 %) pacientů a 44 (64 %) ve skupině s placebem.
Závěr: Přednemocniční léčba vysokými dávkami methylprednisolonu u resuscitovaných pacientů v komatu po mimonemocniční srdeční zástavě vedla ke snížení hladin IL-6 po 24 hodinách, ale nesnížila hladiny NSE.
Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-023-07247-w
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 5
Abstrakt: 4
92%
prosinec
2023
Prognostická hodnota capillary refil time u dospělých pacientů: systematický přehled s metaanalýzou
Intenzivní medicína
Matthias Jacquet Lagrèze, Aymeric Pernollet, Eduardo Kattan, et al.
Cílem tohoto systematického přehledu a meta analýzy bylo vyhodnotit schopnost capillary refil time (CRT) předpovídat smrt nebo nežádoucí příhody v kontextu rizika nebo potvrzeného akutního oběhového selhání u dospělých. Byla stanovena sdružená plocha pod křivkou ROC (AUC ROC), citlivost, specifita, práh a poměr diagnostických šancí pomocí modelu náhodných efektů. Primárním sledovaným parametrem analýzy byla schopnost abnormální CRT predikovat úmrtí u pacientů s akutním oběhovým selháním. Sekundární analýza zahrnovala schopnost CRT předpovídat úmrtí nebo nežádoucí příhody u rizikových pacientů nebo pacientů s potvrzeným akutním oběhovým selháním, srovnání s laktátem a identifikaci vysvětlujících faktorů spojených s větší přesností.
Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 60 656 pacientů ve 23 studiích. Co se týče primární analýzy, souhrnná hodnota AUC ROC ze 13 studií byla 0,66 (95% CI [0,59; 0,76]) a souhrnná citlivost byla 54 % (95% CI [43; 64]). Kompozitní specificita byla 72 % (95 % CI [55; 84]). Souhrnný diagnostický poměr šancí byl 3,4 (95% CI [1,4; 8,3]). Pokud jde o sekundární analýzu, souhrnná hodnota AUC ROC z 23 studií byla 0,69 (95% CI [0,65; 0,74]). Prognostická hodnota CRT ve srovnání s laktátem nebyla signifikantně odlišná.
Závěr: Prognostická hodnota CRT a laktátu se výrazně nelišila. CRT špatně předpovídala smrt a nežádoucí účinky u rizikových pacientů nebo u pacientů s prokázaným akutním oběhovým selháním. Správně provedené vyšetření CRT zlepšovalo míru přesnosti predikce.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 5
Abstrakt: 4
92%
prosinec
2023
Angiotenzin II pro léčbu refrakterního šoku: srovnávací analýza
Intenzivní medicína
Lane M. Smith, Graciela B. Mentz, Milo C. Engoren
Cílem této retrospektivní srovnávací analýzy bylo zjistit, zda je podávání angiotenzinu II spojeno s lepší 30denní a 90denní mortalitou a dalšími sledovanými parametry, jako je orgánová dysfunkce a nežádoucí příhody.
Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 813 dospělých pacientů s šokem přijatých na jednotku intenzivní péče a vyžadujících vazopresorickou podporu. Užívání angiotenzinu II nemělo žádnou souvislost s primárním sledovaným parametrem 30denní mortality (60 % vs. 56 %; p = 0,292). Sekundární sledovaný parametr 90denní mortality byl také podobný (65 % vs. 63 %; p = 0,440), stejně jako změny v SOFA skóre během pětidenního sledování po zařazení do studie. Angiotenzin II nebyl spojen se zvýšeným počtem pacientů vyžadujících náhradu funkce ledvin ([OR], 1,39; 95% CI, 0,88-2,19; p = 0,158) ani se zvýšeným počtem pacientů na umělé plicní ventilaci (OR, 1,50; 95% CI, 0,41-5,51; p = 0,539) po zařazení a míra trombotických příhod byla podobná mezi pacienty s angiotenzinem II a kontrolními pacienty (OR, 1,02; 95% CI, 0,71- 1,48; p = 0,912).
Závěr: U pacientů s těžkým šokem nebyl angiotenzin II spojen se zlepšením mortality nebo míry orgánové dysfunkce a nebyl spojen se zvýšeným výskytem nežádoucích účinků.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 5
Abstrakt: 4
92%
prosinec
2023
Vysokoprůtoková nosní kanyla versus konvenční oxygenoterapie u akutního respiračního selhání způsobeného COVID-19: systematický přehled a metaanalýza
COVID-19
Intenzivní medicína
S. L. Pape, S. Savart, F. Arrivé et al.
Cílem bylo posoudit, zda je vysokoprůtoková nazální oxygenoterapie (HFNC) spojena se snížením rizika intubace nebo mortality u pacientů s akutním respiračním selháním v důsledku COVID-19 ve srovnání s konvenční oxygenoterapií (COT). Byly zahrnuty randomizované kontrolované studie (RCT) a observační studie srovnávající HFNC vs. COT u pacientů s akutním respiračním selháním v důsledku COVID-19, které byly publikované v angličtině do prosince 2022. Primárními sledovanými parametry byly riziko intubace a mortality ve všech RCT. Odhady účinku byly vypočteny jako poměr rizik a 95% konfidenční interval (RR; 95% CI). Pro analýzu citlivosti byly použity observační studie.
Výsledky: Bylo analyzováno 20 studií, které zahrnovaly 8383 pacientů, včetně 6 RCT (2509 pacientů) a 14 observačních studií (5874 pacientů). Při souhrnu 6 RCT bylo zjištěno, že HFNC ve srovnání s COT významně snižuje riziko intubace (RR 0,89, 95% CI 0,80 až 0,98; p=0,02) a zkracuje délku hospitalizace. HFNC významně nesnížila riziko mortality (RR 0,93, 95% CI 0,77 až 1,11; p=0,40).
Závěr: HFNC snížila potřebu intubace a zkrátila délku pobytu v nemocnici bez signifikantního snížení rizika mortality u pacientů s akutním respiračním selháním v důsledku COVID-19
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 5
Abstrakt: 4
92%
prosinec
2023
Adenotonzilektomie při chrápání a mírnou spánkovou apnoe u dětí – randomizovaná klinická studie
Anesteziologie
Pediatrie
Susan Redline; Kaitlyn Cook; Ronald D. Chervin et al.
Cílem této randomizované klinické studie bylo zhodnotit vhodnost adenotonzilektomie u dětí, které chrápou, ale nemají časté obstrukční dechové příhody (SDB). Časná adenotonzilektomie byla srovnána s vyčkávací taktikou a podpůrnou péčí (pozorné čekání) s ohledem na neurovývojové, behaviorální, zdravotní a polysomnografické výsledky u dětí s mírnou SDB.
Výsledky: Do studie bylo zahrnuto celkem 459 dětí ve věku od 3 do 12,9 let s chrápáním a indexem obstrukční apnoe-hypopnoe (AHI) nižším než 3 zapsaná v 7 akademických centrech. Účastníci byli randomizováni v poměru 1:1 buď k časné adenotonzilektomii (n = 231), nebo k vyčkávání (n = 228). Ze 458 účastníků v analyzovaném vzorku (231 adenotonzilektomie a 237 čekání; průměrný věk 6,1 roku; 230 žen [50 %]; 123 černochů/Afroameričanů [26,9 %]; 75 hispánců [16,3 %]; medián AHI 0,5 [IQR, 0,2-1,1]), 394 dětí (86 %) dokončilo 12měsíční kontrolní návštěvy. Mezi těmito dvěma skupinami nebyly statisticky významné rozdíly ve změně exekutivní funkce (BRIEF GEC T-skóre: -3,1 pro adenotonzilektomii vs. -1,9 pro čekání; rozdíl -0,96 [95% CI, -2,66 až 0,74]) nebo pozornost (GNG d-prime skóre: 0,2 pro adenotonsilektomii vs 0,1 pro pozorné čekání; rozdíl 0,05 [95% CI, -0,18 až 0,27]) ve 12. měsíci. Problémy s chováním, ospalost, symptomy a kvalita života se zlepšily více s adenotonzilektomií než při čekání. Adenotonzilektomie byla spojena s větším 12měsíčním poklesem percentilů systolického a diastolického krevního tlaku (rozdíl ve změnách, -9,02 [97% CI, -15,49 až -2,54] a -6,52 [97% CI, -11,59 až -1,45] a menší progrese AHI na více než 3 příhody/h (1,3 % dětí ve skupině s adenotonzilektomií ve srovnání s 13,2 % ve skupině s pozorným čekáním; rozdíl -11,2 % [97% CI, -17,5% až - 4,9 %]). U šesti dětí (2,7 %) se vyskytla závažná nežádoucí příhoda spojená s adenotonzilektomií.
Závěrem: U dětí s mírnou SDB adenotonzilektomie ve srovnání s bdělým čekáním ve 12. měsíci významně nezlepšila výkonnou funkci ani pozornost. Děti s adenotonzilektomií však měly po 12měsíčním sledování zlepšené sekundární výsledky, včetně chování, symptomů a kvality života a snížení krevního tlaku.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
prosinec
2023
Inhalační amikacin k prevenci s ventilátorem asociované pneumonie
Intenzivní medicína
Stephan Ehrmann, François Barbier, Julien Demiselle et al.
Cílem této multicentrické, dvojitě zaslepené, randomizované, kontrolované studie superiority bylo zjistit, zda inhalační amikacin ovlivnil výskyt s ventilátorem asociované pneumonie. Zařazeni byli dospělí pacienti na umělé plicní ventilaci po dobu alespoň alespoň 72 hodin. Pacienti byli randomizováni k inhalaci amikacinu v dávce 20 mg/ kg IBW jednou denně nebo placebo po dobu 3 dnů. Primárním sledovaným parametrem byla první epizoda ventilátorové pneumonie během 28 dnů.
Výsledky: Celkem 850 pacientů podstoupilo randomizaci a 847 bylo zahrnuto do analýz (417 bylo zařazeno do skupiny s amikacinem a 430 do skupiny s placebem). Všechny tři denní nebulizace podstoupilo 337 pacientů (81 %) ve skupině s amikacinem a 355 pacientů (83 %) ve skupině s placebem. Po 28 dnech se pneumonie spojená s ventilátorem vyvinula u 62 pacientů (15 %) ve skupině s amikacinem a u 95 pacientů (22 %) ve skupině s placebem (rozdíl v omezené průměrné době přežití oproti pneumonii související s ventilátorem, 1,5 dne; 95 % interval spolehlivosti [CI] 0,6 až 2,5; P = 0,004). Komplikace související s ventilátorovou infekcí se vyskytla u 74 pacientů (18 %) ve skupině s amikacinem a u 111 pacientů (26 %) ve skupině s placebem (poměr rizika 0,66; 95% interval spolehlivosti 0,50 až 0,89). Závažné nežádoucí účinky související se studií byly pozorovány u 7 pacientů (1,7 %) ve skupině s amikacinem a u 4 pacientů (0,9 %) ve skupině s placebem.
Závěr: Mezi pacienty, kteří byli na umělé plicní ventilaci po dobu alespoň 3 dnů, snížila následná 3denní léčba inhalačním amikacinem zátěž s ventilátorem asociované plicní pneumonie během 28 dnů sledování.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
prosinec
2023
Nepřímá laryngoskopie je účinnější než přímá laryngoskopie, když tracheální intubaci provádějí začínající klinici: systematický přehled, metaanalýza a sekvenční analýza
Anesteziologie
Intenzivní medicína
Urgentní medicína
Hiroshi Hoshijima, Takahiro Mihara, Toshiya Shiga et al.
Tato studie se snažila provést systematický přehled a metaanalýzu, zda má nepřímá laryngoskopie výhodu oproti přímé laryngoskopii, pokud jde o rychlost tracheální intubace, vizualizaci glottis a dobu intubace, když ji používají začínající klinici. Sledovanými parametry byly: úspěšnost, vizualizace glotis a doba intubace.
Výsledky: Do systematického přehledu bylo zařazeno 17 studií, zahrnujících 2 290 pacientů. Ve srovnání s přímou laryngoskopií zlepšila nepřímá laryngoskopie úspěšnost (RR, 1,15; 95% CI, 1,07 až 1,24; P = 0,0002; I2 = 88 %), vizualizaci (RR, 1,76; 95% CI až P, 1,36 \0,001; I2 = 85 %) a dobu intubace (WMD, -9,06 s; 95% CI, -16,4 až -1,76; P = 0,01; I2 = 98 %). Zkušební sekvenční analýza ukázala, že celková velikost vzorku byla dostatečná pro analýzu úspěšnosti a doby intubace.
Závěr: Tento systematický přehled zjistil, že míra úspěšnosti tracheální intubace, vizualizace glotis a doba intubace se zlepšily, když začínající klinici používali spíše nepřímou laryngoskopii, než přímou laryngoskopii. Výsledky sekvenční analýzy ukázaly, že velikost vzorku byla dostatečná pro vyšetření míry úspěšnosti a doby intubace.
Can J Anesth/J Can Anesth https://doi.org/10.1007/s12630-023-02642-9
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
prosinec
2023
Remimazolam besylát vs. propofol pr hlubokou sedaci u kriticky nemocných pacientů: randomizovaná pilotní studie
Intenzivní medicína
Yun Tang, Xuehui Gao, Jiqian Xu, et al.
Cílem této pilotní randomizované studie (60 pacientů) bylo porovnat účinnost a bezpečnost remimazolamu besylátu a propofolu pro hlubokou sedaci u kriticky nemocných pacientů. Hluboká sedace byla definována jako skóre Richmondova stupně agitace a sedace (RASS) -4 nebo -5. Hloubka sedace byla monitorována pomocí RASS a Narcotrend Indexu (NI). Primárním sledovaným parametrem byl procentuální podíl času v cílovém rozmezí sedace bez potřeby doplňované sedace. Sekundárními sledovanými parametry byl čas mimo ventilátor během 7 dní (hod), úspěšné extubace, délka pobytu na jednotce intenzivní péče a 28denní mortalita. Během intervenčního období byly také zaznamenány veškeré nežádoucí události.
Výsledky: Během intervenčního období byl medián (IQR) skóre RASS bylo -5,0 (-5,0, -4,0) a medián (IQR) hodnota NI byla 29,0 (21,0, 37,0). Cílové RASS bylo dosaženo mediánem 100 % času sedace v obou skupinách. Mezi skupinami nebyly zjištěny signifikantní rozdíly v čase mimo ventilátor během 7 dní, úspěšné extubaci, délce pobytu na jednotce intenzivní péče nebo 28denní mortalitě. K hypotenzi došlo u 16 (53,3 %) pacientů skupiny remimazolamu a u 18 (60,0 %) pacientů skupiny propofolu (p > 0,05). U žádného pacienta nebyla pozorována bradykardie.
Závěr: Remimazolam besylát se zdá být účinným a bezpečným medikamentem pro dosažení krátkodobé hlubokoé sedace u pacientů v kritickém stavu. Tato zjištění je třeba potvrdit pomocí rozsáhlé klinické randomizované studie na dostatečně velkém vzorku.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
84%
prosinec
2023
Predikce mortality na JIP u pacientů s ARDS s využitím strojového učení: Studie predikce výsledků a stratifikace závažnosti u ARDS (POSTCARDS)
Intenzivní medicína
Jesús Villar, Jesús M. González-Martín, Jerónimo Hernández-González, et al.
Cílem této validační studie bylo zhodnotit přínos strojového učení ve vývoji multivariabilního modelu pro časnou predikci úmrtí na JIP u pacientů s ARDS.
Výsleky: Celkem bylo zařazebno 1 303 pacientů s středně těžkým až těžkým ARDS s protektivní ventilací. Vyvinuli jsme a testovali prediktivní modely na 1 000 pacientech s ARDS. Potenciální prediktory zahrnovaly demografické údaje, komorbidity, ventilační a oxygenační popisy a selhání orgánů mimo plic. Model rizika identifikoval několik hlavních prognostických faktorů pro úmrtnost na JIP, včetně věku, rakoviny, imunosuprese, Pao2/Fio2, inspiračního tlaku na konci nádechu a počtu selhání orgánů mimo plic. Tyto charakteristiky obsahovaly většinu prognostických informací během prvních 24 hodin k predikci úmrtnosti na JIP. Výkonnost s metodami strojového učení byla podobná logistické regresi (plocha pod křivkou ROC [AUC] 0,87; 95% CI, 0,82–0,91). Externí validace na nezávislé kohortě 303 pacientů s ARDS potvrdila, že výkonnost modelu byla podobná modelu logistické regrese (AUC 0,91; 95% CI, 0,87–0,94).
Závěr: Jak metody strojového učení, tak tradiční metody vedou k slibným modelům pro predikci úmrtí na JIP u pacientů s mírným až těžkým ARDS. Je třeba provést další výzkum k identifikaci markerů pro závažnost nad rámec klinických determinantů, jako jsou demografické údaje, komorbidity, plicní mechanika, oxygenace a selhání orgánů mimo plic, k řízení péče o pacienty.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
80%
prosinec
2023
Účinnost a bezpečnost enterosolventního vs. nepotaženého aspirinu u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním - sekundární analýza ADAPTABLE randomizované klinické studie
Intenzivní medicína
Amber Sleem, Mark B. Effron, Amanda Stebbins et al.
Studie měla za úkol posoudit, zda příjem enterosolventního nebo nepotaženého aspirinu je spojen se změnami účinnosti, nebo bezpečnosti. Toto je post hoc sekundární analýza ADAPTABLE (Aspirin Dosing: A Patient-Centric Trial Assessing Benefits and Long-term Effectiveness). Primárním kompozitním sledovaným parametrem byl výskyt IM, CMP nebo smrti z jakékoliv příčiny. Primárním bezpečnostním end-poitem byly významné krvácivé události (hospitalizace pro krvácení s nutností podávání krevních derivátů, nebo intrakraniální hemoragie).
Výsledky: Do původní pragmatické studie bylo zahrnuto 15 076 pacientů s aterosklerotickým kardiovaskulárním onemocněním. Pacienti byli náhodně rozděleni tak, aby dostávali vysoké (325 mg) versus nízké (81 mg) dávky aspirinu denně. Tato analýza hodnotila účinnost a bezpečnost enterosolventního vs. nepotaženého aspirinu u těch účastníků, kteří uvedli formu aspirinu na začátku studie. Účastníci ADAPTABLE byli rozděleni podle formule aspirinu, kterou sami uvedli na začátku, s mediánem (IQR) sledování 26,2 (19,8-35,4) měsíců. Kumulativní incidence při mediánu sledování pro primární účinnost a primární bezpečnostní koncové body byla porovnána mezi účastníky užívajícími enterosolventně potažený nebo nepotahovaný aspirin pomocí neupravených a multivariabilních Coxových modelů proporcionálních rizik. Základní formulace aspirinu použitá v ADAPTAL byla sama hlášena u 10 678 účastníků (medián [IQR] věku, 68,0 [61,3–73,7] let; 7285 mužů [68,2 %]), z nichž 7 366 (69,0 %) užívalo enterosolventní aspirin a 3 312 (31,0 %) užívalo nepotahovaný aspirin. Žádný významný rozdíl v účinnosti (upravený poměr rizik [AHR], 0,94; 95% CI, 0,80-1,09; P = 0,40) nebo bezpečnosti (AHR, 0,82; 95% CI, 0,49-1,37; P = 0,46) výsledků mezi kohortami aspirinu s enterosolventním a nepotaženým aspirinem nebyl nalezen. U enterosolventního aspirinu vs. nepotaženého aspirinu neměla dávka aspirinu žádnou souvislost s účinností (enterosolventní aspirin AHR, 1,13; 95% CI, 0,88-1,45 a nepotahovaný aspirin, 0,99; 95% CI, 0,83-1,18; interakce P = 1,18; 0,41) nebo bezpečnost (AHR enterosolventního aspirinu, 2,37; 95% CI, 1,02-5,50 a nepotaženého aspirinu AHR, 0,89; 95% CI, 0,49-1,64; interakce P = 0,07).
Závěr: V této post hoc sekundární analýze randomizované klinické studie ADAPTABLE nebyl enterosolventně potažený aspirin spojen s významně vyšším rizikem infarktu myokardu, cévní mozkové příhody nebo úmrtí nebo s nižším rizikem krvácení ve srovnání s nepotahovaným aspirinem, bez ohledu na dávku, i když snížení krvácení s enterosolventním aspirinem nelze vyloučit. Je zapotřebí dalšího výzkumu, aby se potvrdilo, zda enterosolventní formulace aspirinu nebo novější formulace zlepší výsledky u této populace.
JAMA Cardiol. 2023;8(11):1061-1069. doi:10.1001/jamacardio.2023.3364
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
80%
prosinec
2023
Měření dopadu přetížení JIP na mortalitu, propuštění po pracovní době, zpoždění při propuštění, překlad mezi nemocnicemi a opětovné přijetí v Austrálii pomocí indexu aktivity
Intenzivní medicína
David V. Pilcher, Tamishta HensmanShailesh Bihari, et al.
Cílem této kohortové studie s využitím národního registru bylo posoudit, zda index aktivity, ukazatel vyvinutý v průběhu pandemie COVID-19, je platným měřítkem zátěže JIP. Primárním sledovaným parametrem byla nemocniční mortalita.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno 175 nemocnic, kde byla poskytnuta v daném období péči 277 737 dospělým pacientům na JIP. Během pobytu pacienta na jednotce intenzivní péče byl vypočten průměrný denní index aktivity na každé jednotce intenzivní péče (v součtu "pacienti se sestrou 1:1" + "invazivní ventilace" + "náhrada funkce ledvin" + "extrakorporální membránová oxygenace" + "aktivní COVID19" dělený celkovým počtem lůžek na JIP). Pacienti byli na jednotce intenzivní péče kategorizováni do časových období velmi klidných (index aktivity < 0,1), klidných (0,1 až < 0,6), středně klidných (0,6 až < 1,1), rušných (1,1 až < 1,6) nebo velmi rušných(≥ 1,6). Medián indexu aktivity byl 0,87 (IQR 0,40-1,24). Devatenáct tisíc sto sedmdesát sedm pacientů zemřelo (6,9 %). V nemocnici úmrtnost se pohybovala od 2,4 % během velmi klidných až po 10,9 % během velmi rušných časových období. Po úpravě zavádějících faktorů byla hospitalizace na jednotce intenzivní péče v obdobích s vyššími indexy aktivity spojena se zvýšeným rizikem úmrtí v nemocnici ([OR], 1,49; 99% CI, 1,38-1,60), propuštění po pracovní době (OR, 1,27; 99% CI, 1,21-1,34), opětovné přijetí ([OR], 1,18; 99% CI, 1,09-1,28), mezinemocniční transport ([OR], 1,92; 99% CI, 1,72-2,15) a menší prodlevy při propuštění z JIP ([OR],, 0,58; 99% CI, 0,55-0,62).
Závěr: Index aktivity je jednoduché a validní měřítko, které identifikuje zátěž na JIP. Vyšší zátěž je spojena s progresivně se zhoršujícími outcome pacientů.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
76%
prosinec
2023
Dlouhodobý cévní přístup u novorozenců na kardiologické JIP: nová technika pro tunelizované femorální centrální žilní katetry
Pediatrie
Marcos Mills, Nikhil Chanani, Michael Wolf, et al.
Cílem této retrospektivní monocentircké studie bylo popsat novou techniku tunelizace u dlouhodobého cévního vstupu při zavedení femorálního centrálního žilního kateteru (tfCVC) a porovnat tuto techniku s netunelizovanými periferně zaváděnými centrálními katetry.
Výsledky: Bylo identifikováno 182 zavedení u 161 pacientů. Medián věku a hmotnosti v době zavedení katetru byl 22 dní a 3,2 kg. Medián doby, po jakou byl katetr zaveden, byl 22 dní. Míra výskytu infekcí krevního řečiště spojených s centrálním katetrem (CLABSI) byla 0,75 na 1 000 dní s katetrem. Míra výskytu trombů vyžadujících farmakologickou léčbu byla 2,0 trombů na 1 000 dní se zavedeným katetrem. Mezi tfCVC a netunelizovanými periferně zaváděnými centrálními katetry zavedenými ve stejném období v podobné populaci nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v míře CLABSI na 1 000 dní (-0,40 [95% CI, -1,61 až 0,82; p = 0,52]) a žádný rozdíl v míře výskytu trombů na 1 000 dní (1,37 [95% CI, -0,15 až 2,89; p = 0,081]).
Závěr: tfCVC může být umístěn týmem intenzivistů pomocí techniky dvou vpichů u lůžka pacienta s vysokou mírou úspěšnosti zákroku a nízkou mírou komplikací. Mezi výhody této nové techniky získání cévního přístupu patří nízká míra CLABSI, možnost zavedení u lůžka pacienta a zachování cévního řečiště horní končetiny.
Pediatric Critical Care Medicine DOI: 10.1097/PCC.0000000000003324
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 4
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
72%
prosinec
2023
Účinnost sublinguálního buprenorfinu pro tlumení bolesti na jednotce intenzivní péče
Algeziologie
Anesteziologie
Intenzivní medicína
Asad E. Patanwala, Benjamin Moran, Charlotte Johnstone
Cílem této retrospektivní, paralelní kohortové studie bylo porovnat kontrolu bolesti a spotřebu opioidů u kriticky nemocných pacientů, kteří byli léčeni sublingválním buprenorfinem nebo perorálním/enterálním oxykodonem během jejich pobytu na JIP. Primárním sledovaným parametrem byla pravděpodobnost významné bolesti. Významná bolest byla definována jako větší nebo rovna 4 na škále 0-10 na numerické hodnotící škále, nebo větší nebo rovno 6 na behaviorální škále bolesti.
Výsledky: Studijní soubor zahrnoval 1 070 pacientů (288 buprenorfin a 782 oxykodon). Po porovnání propensity skóre bylo 288 pacientů v každé skupině. Průměrný věk srovnávané skupiny byl 64 ± 16 let, 295 (51 %) byli muži a 359 (62 %). Průměrná pravděpodobnost výskytu významné bolesti byla 0,16 s buprenorfinem a 0,17 s oxykodonem (medián rozdílu 0,01; 95% CI -0,02 až 0,04; p = 0,50). Medián spotřeby opioidů v perorálních morfinových miligramových ekvivalentech (MME) byl 65 s buprenorfinu a 70 u oxykodonu (mediánový rozdíl -1 mg; 95% CI, -10 až 10 mg; p = 0,73). Medián MME na den na JIP byl 22 u buprenorfinu a 22 u oxykodonu (medián rozdílu, 1 mg; 95% CI -2 až 5 mg; p = 0,38).
Závěr: Buprenorfin sublingválně je stejně účinný jako oxykodonperorálně/enterálně v případě kontroly bolesti a spotřeby opioidů na JIP. Buprenorfin sublingválně je vhodnou volbou pro pacienty na jednotce intenzivní péče, kteří nemohou užívat léky perorálně/enterálně.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 5
Zpracování: 2
Abstrakt: 3
68%
prosinec
2023
Přesnost ultrazvukového měření transverzálního cricoidálního rozměru a transversálního rozměru epifýzy distálního radia při predikci velikosti endotracheální kanyly
Anesteziologie
Pediatrie
Hala Saad Abdel-Ghaffar, Omnia Hussein Thabe, Yara Hamdy Abbas, et al.
V každodenní praxi dětské anestezie je často nutné vyměnit z důvodu úniku nebo vysokého odporu již zavedenou endotracheální kanylu, což může být spojeno se zvýšenou morbiditou. Cílem této studie bylo určit přesnost dvou ultrazvukových měření: transverzálního cricoidálního rozměru a transversálního rozměru epifýzy distálního radia při predikci velikosti endotracheální kanyly, ve srovnání s věkovými vzorci.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno 100 dětí (1–6 let), které podstoupily plánovaný chirurgický zákrok s intubací, buď kanylou s manžetou (n= 50) nebo bez manžety (n= 50). Primárním cílem byla shoda mezi referenční velikostí kanyly, pro kterou byl vybrán vnější průměr na základě cricoideálního průběhu, a konečnou nejvhodnější velikostí endotracheální kanyly (Best-fit-ETT). Shoda mezi velikostí endotracheální kanyly na základě šířky cricoidálního a velikostí Best-fit-ETT byla 88% ve skupině s manžetou ve srovnání s 90% ve skupině bez manžety. Byla nalezena významná pozitivní korelace mezi vnějším průměrem Best-fit-ETT a vnějším průměrem měřeným dvěma ultrazvukovými metodami. Nižší stupeň pozitivní korelace byl hlášen mezi vnitřním průměrem Best-fit-ETT a vnitřním průměrem vypočítaným podle věkových vzorců. Jak cricoidální průměr, tak transversální rozměru epifýzy distálního radia jsou spolehlivými prediktory velikosti dětské endotracheální kanyly Best-fit-ETT ve srovnání s vzorci.
Závěr: Pro úsporu času a doporučují autoři měření transversálního rozměru epifýzy distálního radia pomocí ultrazvuku před plánovaným operačním výkonem a zaznamenání předpokládané velikosti kanyly spolu s předoperačními hodnoceními.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 3
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
68%
prosinec
2023
