duben 2015

Intravenózní lipidové emulze obsahující rybí tuk u kriticky nemocných:systematické review a meta-analýza
William Manzanares, Pascal L Langlois, Rupinder Dhaliwal et al.

Lipidové emulze (LE) obsahující rybí tuk (FO) mají vysoký obsah ω-3 polynenasycených mastných kyselin, které vykazují protizánětlivý a imunomodulační efekt. Předchozí data poukazují na možný benefit LE obsahujících FO na redukci mortality a dnů umělé plicní ventilace u kriticky nemocných. Autoři přináší meta-analýzu 10 RCT k posouzení vlivu FO obsaženého v LE na outcome kriticky nemocných pacientů. Nebyl identifikován žádný statisticky signifikantní rozdíl v mortalitě, nicméně medikace LE s FO vedla k redukci incidence infekcí. Subanalýza demonstrovala trend k redukci mortality predominantně v kohortě enterální podávaných LE obsahujících FO. Vysoko-kvalitní studie poukazují na signifikantní redukci délky hospitalizace.

Závěrem: terapie LE obsahující FO je asociovaná s redukcí infekcí a taky je naznačen trend k redukci délky hospitalizace a délky umělé plicní ventilace u kriticky nemocných pacientů.  

Manzanares et al. Critical Care (2015) 19:167

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Recite study: Kanadská prospektivní studie k posouzení incidence a závažnosti reziduální neuromuskulární blokády
Louis-Philippe Fortier, Dolores McKeen, Kim Turner et al.

Pooperační reziduální neuromuskulární blokáda (NMB), definována jako TOF 0.9 je identifikovaný rizikový faktor pro vznik kritických pooperačních stavů a vede ke zvýšení pooperační morbidity. Do studie byli zařazeni pacienti podstupující otevřenou (tomickou) nebo laparoskopickou břišní operaci kde očekávaný operační čas byl <4 hodiny, ASA I-III, výkon v celkové anestezii, kde byla podána minimálně jedna dávka nedepolarizujícího myorelaxans. Neuromuskulární blokáda byla monitorována TOF-Watch® SX. Primárním outcome byla identifikace incidence a závažnosti reziduální blokády (TOF ratio <0.9) tesně před tracheální extubací a při příchodu na PACU (dospávací pokoj).  Celkem bylo zařazeno 302 pacientů, data při tracheální extubaci byli k dispozici u 241 pacientů a při příchodě na PACU u 2047 pacientů. Rocuronium bylo myorelaxans ve 99% případů. Neostigmin byl použit k reverzi blokády u 73,9% pacientů. Incidence reziduální blokády byla 63,5% při tracheální extubaci a 56,5% při příjezdu na PACU. Statistickou analýzou nebyl identifikován rozdíl mezi incidenci reziduální blokády v závislosti na věku, BMI, ASA, typu operačního výkonu nebo komorbiditách.

Závěrem: reziduální neuromuskulární blokáda při extubaci a v době příjmu na PACU je frekventní navzdory kvalititativní monitoraci hloubky blokády a reverzi neostigminem. Efektivnější detekce a management NMB je důležitá k redukci rizika asociovaným s reziduální blokádou.

Anesth Analg 2015;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Bikarbonát sodný a výskyt AKI po kardiochirurgické operaci: prospektivní observační studie
Anna J Wetz, Anselm Bräuer, Michael Quintel a Daniel Heise

Pooperační AKI (akutní selhání ledvin) je frekvetní po kardiochirurgické operaci s použitím mimotělnýho oběhu a je asociované se zhoršeným outcome. Je popsaných více patofyziologických mechanizmů spůsobujících AKI u kardiochirurgických pacientů, včetně mimotělným oběhem indukovanou hemolýzou. Intravenózní infuze bikarbonátu sodného, která vede k alkalizaci moči může mít preventivní efekt. Recentně bylo k dané témě publikovaných více studií s kontroverzními zavěry. Autoři proto sledovali 342 pacientů postupujících kardiochirurgický výkon s použítím mimotělného oběhu. Celkem 174 pacientům byla podána preemptivní dávky bikarbonátu sodného. Po úvodu do anestézie byla nasazena kontinuální infuze bikarbonátu v dávce 0.15 mmol/kg a byla pooperačně až do 14:00 daného operačního dne. Autoři sledovali množství volného hemoglobinu ke kvantifikaci stupně hemolýzy. AKI byla definována dle AKIN klasifikace v sledovaných 5 pooperačných dnech. Pacienti ve skupině s bikarbonátem měli signifikantně nižší incidenci AKI (35.6 vs. 50%) ve srovnání s kontrolní skupinou. AKIN level 2 a 3 byl frekventnější u pacientů v kontrolní skupině.

Závěrem: Terapie bikarbonátem vedla obzvláště u nízko rizikových pacientů k prevenci vzniku AKI. U vysoce rizikových pacientů nebyl identifikován statisticky signifikatní rozdíl.

Critical Care 2015, 19:183

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Signifikatní modifikace RSI/CRUSH úvodu vede k zlepšení outcome a efektivity u přednemocniční péči u traumatizovaných pacientů
Richard M Lyon, Zane B Perkins, Debamoy Chatterjee et al.

Crush úvod (RSI) je indikovaným postupem k zajištění DC u emergentní tracheální intubace traumatizovaných pacientů. V emergentních situacích jednoduchý a standardizovaný RSI protokol může vést k zlepšení bezpečnosti a efektivity tracheální intubace. Základním požadavkem standardizovaného RSI protokolu je selekce indukčních léků. Cílem studie je srovnat bezpečnost standartní kombinace etomidat + suxamethonium (skupina 1) vs. modifikovaný fentanyl + ketamin a rokuronium (skupina 2). Skupina 2 (145 subjektů) vykazovala signifikantní lepší laryryngoskopické zobrazení a taky úspěšnost tracheální intubace na 1. pokus byla vyšší (95 vs 100%). Hypertenzní reakce na intubaci byla méně frekventná ve skupině 2 (79% vs 37%) . Hypotenze se systolickým tlakem pod  90mmHg se vyskytla jenom u jednoho pacienta.

Závěrem:přednemocniční RSI u tramatizovaných pacientů v modifikaci fentanyl, ketamin, rokuronium vedl lepším intubačním podmínkám s lepší hemodynamické reakci na laryngoskopii.

Lyon et al. Critical Care (2015) 19:134

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Retrospektivní analýza incidence epidurálních hematomů u pacientů s epidurální katetrem a abnormálním hemokoagulačním stavem
P. Gulur, B. Tsui, R. Pathak et al.

 

Epidurální hematom je zřídkavá, ale potenciální katastrofická komplikace asociovaná s epidurální punkcí a katetrizaci. Moment punkce a moment extrakce katetru jsou rizikové pro vznik epidurálního hematomu, obzvláště u pacientů s poruchou krevního srážení. Aktuálně není dostatek dat k posouzení incidence epidurálního hematomu u pacientů s abnormálním stavem koagulace. V retrospektivní studii bylo zavedeno celkem 11600 epidurálních katetrů, z toho 278 katetrů bylo zavedeno při poruše koagulace (2,4%) a 351 (3%) bylo extrahováno při poruše koagulace. Celkem byli diagnostikovány 2 případy epidurálního hematomu, u obou pacientů po cévních operacích. Epidurální hematom vznikl při extrakci katetru. Incidence ze studie byla 1:315.

Závěrem: riziko epidurálního hematomu v návaznosti na epidurální punkci, nebo extrakci katetru je zvýšené při poruše koagulace, nicméně incidence není 100% a je vhodné individualizovat  risk vs. benefit u jednotlivých pacientů.

.

British Journal of Anaesthesia 114 (5): 808–11 (2015)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

RRT (eliminační metody) a AKI (acute kidney injury):kontroverze a konsenzus
Claudio Ronco, Zaccaria Ricci, Daniel De Backer et al.

Eliminační metody (RRT) jsou hlavní terapeutickou modalitou v managementu těžkého akutního renálního selhání (AKI). Oblast RRT nacházející se na pomezí nefrologie a intenzivní péči prošla v posledních letech výraznou evolucí. Kontinulání očišťovací eliminační metody se zaměřovali na nové technologie a léčebné strategie. RRT je čoraz častěji používaná v intenzivní péči a to ne jenom z renální indikace, ale taky jako součást terapeutické strategie k podpoře jiných orgánových soustav. Autoři v review popisují aktuální modality RRT a jejich technické a klinické aspekty. 

Ronco et al. Critical Care (2015) 19:146

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Pooperační respirační komplikace v závislosti na dávce myorelaxancia
Duncan J. McLean, Daniel Diaz-Gil, Cand.Med et al.

Délka působení myorelaxancií se při opakované dávce prodlužuje a vysokodávkované myorelaxanciá intraoperačně mají vliv pooperančí respirační funkce. Studie na vzorce 48,499 pacientů, testovali autoři vztah dávky myorelaxancia a pooperačních respiračních komplikací. Vysokodávkovaná terapie ve srovnání s nízkou dávkovanou terapii (moyrelaxanciá) vedla k zvýšenému počtu respiračních komplikací. Antagonizace neostigminem byla asociovaná z rizikem respiračních komplikací v závislosti na dávce. Analýza výsledků poukázala, že indikovaná revrze blokády neostigminem cílená dle monitoringu hloubky blokády, vede k eliminaci pooperačních respiračních komplikací asociovaných s terapii.

Anesthesiology 2015; 122:00-00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Benefit single-shot interskalenické blokády? systematické review a meta-analýza
Faraj W. Abdallah, H. Halpern, Kazuyoshi Aoyama et al.

Interskalenické blokáda (ISB) zabezpečuje analgezii v pooperačním období po operaci ramenného kloubu , kvantifikace analgetického benefitu chybí.  Autoři přináši meta-analýzu efektu single-shot interskalenické blokády během 48 hodin pooperačního období. Byla sledována intenzita pooperační bolesti v klidu v čase 24 hod po operaci (VAS). Sekundární outcome byla intenzita bolesti v klidu a při pohybu v čase 2,4,6,8,12,16,32,36,40 a 48 hod po operaci. Dále byli sledované komzumpce opiátů, PONV, spokojenost pacienta a čas pobytu na PACU. Celkem bylo do analýzy zařazeno 23 randomizovaných kontrolovaných studií (1090 pacientů). Pacienti se single shot ISB vykazovali vyšší hodnotu pooperační bolesti v klidu v čase 24 hodin po operaci, nicméně po 24 hodinách nebyl rozdíl ve skupinách. Analgetický efekt single shot blokády byl 8 hodin v klidu a 6 hodin při pohybu. ISB redukovala spotřebu opiátů v pooperačním období v čase do 12 hodin pooperačního období, redukovala PONV v době 24 hodin pooperačně. Typ lokálního anestetika, dávka a obhem neměli signifikantní vliv na výsledky.

Závěrem: ISB zabezpečí efektivní analgezii v trvání 6 hodin při pohybu a 8 hodin v klidu v pooperačním období po operaci ramene, bez aditivního benefitu po uplynutí intervalu analgezie. Pacienti po jednorázové ISB můžou trpět na rebound bolest v čase 24 hod od operace, nicméně po 24 hodinách není rozdíl ve skupině pacienů s ISB a bez ISB. ISB dále vede k redukci opiátů a jejich nežádoucích účinků v intervalu 12-24 hodin po operaci. 

Anesth Analg 2015;120:1114–29

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Dexmedetomidin a manitol pro awake kraniotomii u těhotné pacientky
Kathryn S. Handlogten, Emily E. Sharpe, Brian C. Brost et al.

Autoři popisují kazuistiku awake kraniotomie u těhotné pacientky . Gravidní pacientka ve věku 27 let podstoupila neurochirurgický výkon, awake kraniotomii s nutnosti monitoringu motorické a řečové odpovědi v 27-mém týdnu gestace. Sedace byla udržovaná kontinuální infuzi dexmedetomidinu. Manitol v dávce 0.25g/kg IV byl podán ke kontrole intrakraniálního objemu během operace. Intrauterinní objem byl předoperačně 1092 cm3 a byl  následně redukován na 770 cm3 a 953 cm3 v 9. a 48. hodině.  Nebyl identifikován žádný nežádoucí efekt na graviditu nebo fetus během intraoperačního období a v době sledování (48hod pooperačně).

Anesth Analg 2015;120:1099–103

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Plicní poškození u pediatrických pacientů s ARDS
Nadir Yehya, Sabah Servaes, Neal J. Thomas

Ačkoliv všechny definice ARDS mají implementovaný stupeň hypoxemie, ani Berlinská definice ani recentní pediatrická definice pediatrické ALI consensus konference nepopisují jestli oxygenační index nebo Horrowitzův index (Pao2/Fio2) lépe kategorizují stupeň plicního poškození. Autoři v prospektivní observační studii srovnávali proměnné asociované s mortalitou a počtem dnů bez UPV na kohortě pediatrických pacientů s ARDS. Celkem bylo zařazeno 283 dětských pacientů na UPV, s diagnostikovaným ARDS dle Berlinské klasifikace. Z celkového počtu sledovaných pacientů byla mortalita 13% (37 pacientů). Oxygenační index a taky Pao2/Fo2 nevedly v době stanovení diagnózy ARDS k stratifikaci závažnosti plicního poškození. Po 24hodinách od stanovení diagnózy oba sledované indexy. Mortalita dle Pao2/Fo2 indexu dle Berlinské klasifikace byla v čase t:24hodin 5% (Pao2/Fio2, > 300), 8% (Pao2/Fio2, 201–300), 18% (Pao2/Fio2, 101–200), and 37% (Pao2/Fio2, ≤ 100). Podobný prediktivní trend byl identifikován při Pao2/Fio2 a počtem dnů bez UPV. Oxygenační index vykazoval srovnatelné výsledky.

Závěrem: Pao2/Fio2 a oxygenační index v čase 24 hod. od stanovení diagnózy ARDS přesně stratifikoval outcome dětských pacientů. Iniciální hodnoty obou indexů neměli signifikantní prediktivní hodnotu. Definice ARDS by mohla profitovat z časových údajů stanovení indexů k stratifikaci závažnosti onemocnění

Crit Care Med 2015; 43:937–946

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Epidemiologie a outcome dětských pacientů s ARDS dle Berlinské klasifikace: multicentrická prospektivní studie
Eliane R. Barreira, Gabriela O. C. Munoz, Priscilla O. Cavalheiro et al.

V roce 2012 byla stanovena nová definice ARDS pro dospělé pacienty. Později došlo k validaci na dětské pacienty. Cílem autorů bylo evaluovat prevalenci, outcome a rizikové faktory asociované s ARDS u dětských pacientů do 15 let života dle Berlinské klasifikace. Do multicentrické observačné studie bylo celkem zařazeno 562 pacientů u kterých se z  57 (10%) sledovaných jedinců diagnostikovalo ARDS dle Berlinské definice a Americko-Evropské konsenzuální definice. U pacientů s diagnózou ARDS bylo 9 pacientů (16%) klasifikovaných jako lehká forma, 21 (37%) středně těžká a 27 (47%) těžká forma ARDS. Ve srovnání s pacienty bez ARDS měli identifikováni pacienti vyšší skóre morbidity, delší hospitalizaci, delší dobu trvání UPV a vyšší mortalitu. Přítomnost jedné a víc komorbidit v čase příjmu bylo asociované s rizikem vzniku ARDS. Ve srovnání 3 kategorií ARDS dle Berlinské klasifikace vykazovali kategorie signifikantní rozdíl v počtu dnů bez UPV (21,20,5 dnů) a v mortalitě.

Závěrem: Berlinská klasifikace umožnila identifikovat podskupinu pacientů s horším outcome dle sledované vyšší mortality a redukci počtu dnů bez UPV u pediatrických pcientů s těžkým ARDS.

Crit Care Med 2015; 43:947–953

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Eliminační metody při intoxikaci metforminem:systematické review a meta-analýza
Diane P. Calello, Kathleen D. Liu, Timothy J. Wiegand et al

Intoxikace metformin je závažná klinická situace, která je asociovaná až s 30% mortalitou. Role eliminačních metod jako hemodialýza není aktuálně jasně definovaná. Autoři přináší review a meta-analýzu 175 článků, 1 observační stuie, 160 case-reportů, 11 deskriptivních a 3 farmakokinetických k posouzení vztahu eliminačních metod u intoxikaci metforminem. Z analýzy: metfomin je částečně dialyzovatelný (level evidence 1C). Extrakorporální eliminační metody jsou doporučené pro těžkou intoxikace metforminem (1D). Těžká intoxikace je stanovena při hladina sérového laktátu >20mmol/l (1D), pH ≤7.0 (1D), přítomnost šoku (1D) a přítomná porucha vědomí (2D). Eliminační terapie má pokračovat do poklesu koncetrace laktát pod 3 mmol/L (1D) a dosažení pH >7.35 (1D) a nadále je potřebná frekventní monitoring, ktrerá určí eventuální další potřebu očisťovacích metod. Inicálně je metodou volby intermitentní hemodialýza (1D) ačkoliv při nedostupnosti metody může být nahrazena kontinuálními metodami (2D).

Závěrem: intoxikace metfominem je terapeuticky ovlivnitělná hemodialýzou. Navzdory nízké evidence z důvodu, že většina dat pochází z case-reportů a suboptimálních toxikokinetických dat vedly závěry pracovní skupiny k stanovení doporučení pro těžkou intoxikaci metformin. 

Crit Care Med 2015;XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Nebulizovaná antibiotická terapie pro VAP: systematické review a meta-analýza
Fernando G Zampieri, Antonio P Nassar Jr, Dimitri Gusmao-Flores et.

Meta-analýza dostupných dat posouzení efektu nebulizovaných antibiotik k léčbě VAP. Do analýzy bylo zařazeno celkem 12 studií, z toho 6 RCT. Vzhledem na sledovaný outcome bylo celkem zařazeno 812 pacientů. Nebulizovaná ATB terapie byla asociovaná  vyšší míra klinické regrese infekce, nicméně nebyla asociovaná s mikrobiologickou eradikací patogenů, mortalitou, délkou pobytu na ICU a renální toxicitou. Vzhledem na stanovený primární outcome byl počet pacientů zařazených do analýzy nedostatečný k stanovení definitivního závěru sekvenční analýzy.

Závěrem: nebulizovaná ATB terapie v léčbě VAP vede k vyššímu procentu klinické odpovědi na terapii. Benefit po sekvenční analýze nicméně nebyl statisticky významný, je proto potřeba dalčích kvalitních studií k posouzení sledovaného vztahu.

Zampieri et al. Critical Care (2015) 19:150

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Systematické review: implementace strategií k prevenci a managementu ICU deliria a jejich vliv na klinický outcome
Zoran Trogrlić, Mathieu van der Jagt, Jan Bakker et al.

Navzdory doporučením expertních společností a organizací věnujících se bezpečnosti péče většina ICU pacientů celosvětově není rutinně monitorována vzhledem na přítomnost deliria. Do meta-analýzy bylo zahrnuto 21 studií. Z analýzy: redukce mortality a redukce délky pobytu na ICU byla statisticky pravděpodobnější při implementaci programů obsahujícíh více stratégií: PAD (léčba bolesti - pain, lléčba -agitace, management deliria) nebo ADCDE ( časné probouzení - early awakening, dýchaní - breathing, screening delirium a časná rehabilitace). 

Critical Care 2015, 19:157

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Celková anestezie pro císařský řez
Sarah Devroe, Marc Van de Velde a Steffen Rex

U majority anesteziologů je zkušenost s celkovou anestezii u císařského řezu velice malá. Celková anestezie je běžně indikována při tříde emergence 1 z důvodou nedostatku času pro indukci neuroaxiální metody. Bohužel majorita anesteziologů v téhle stresové situaci vychází z historických a parciálně již neaktuálních doporučení a postupů.

Rychlý úvod (CRUSH, RSI) a indukce anestezie propofolem a rocuroniem by měl být standardem pro celkovou anestezii těhotné pacientky. Krátce-působící opioidy nejsou rutinně implementovány v postupech nicméně mají své místo při těžké preeklampsii. Sellickův hmat je efektivní jenom pokud je proveden trénovaným jedincem a při obtížné intubaci má být povolen. Supraglotické pomůcky mohou být bezpečně použité u lačných, neobézních pacientek indikovaných k elektivnímu císařskému řezu, ačkoliv tracheální intubace nadále zůstává zlatým standardem k zajištení DC a to obzvláště u emergentního císařského řezu. Sevoflurane a taky propofol jsou možné alternativy k udržování anestezie během operace.

Curr Opin Anesthesiol 2015, 28:000–000

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Žilní přístup u detí
Martin Johr a Thomas M. Berger

Cílem review je přiblížit recentní data, techniky a vybavení k zajištění žilního vstupu  u dětských pacientů. Potřeba cévního vstupu by měla být vždy kriticky hodnocena a individualizována u každého dětského pacienta. Je nutná minimalizace opakovaných pokusů a venepunkci z důvodu limitovaného počtu žil vhodných ke kanylaci. Přístroje s infračerveným zářením jsou schopné zobrazit viditelné cévy, což nicméně nemusí vést k úspěšnému zajištení žilního vstupu. Ultrazvukové zobrazení je v dnešní době běžně používané ke kanylaci centrálních žil vedlo k popularizaci supraklavikulární kanylaci v.anonyma l.sin. Přes vývoj nových technologií zůstává zajištení žilního vstupu převažně závislé na zkušenosti sestra/lékaře. 

Curr Opin Anesthesiol 2015, 28:000–000

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Očekávaná obtížná intubace u dětí
Sebastian G. Russo a Karin Becke

Očekávané difficult airway u dětí je zřídkavá situace, ačkoliv predikovatelná a může vést k vzniku život-ohrožujících situací, kdy není možné dosáhnout dostatečnou ventilaci a oxygenaci. Autoři přináší review článek k predikci a mangementu očekávané obtížné intubace u dětského pacienta. Vybavení a strategie k zvládnutí difficult airway méně ovlivňuje outcome ve srovnání s výcvikem a kooperaci anesteziologického týmu. Fibrooptická intubace je metodou volby u očekávaného difficult airway u dětí, protože pro supraglotické pomůcky a jiné techniky nepřímě laryngoskopie aktuálně nejsou dostupná suficientní EBM data. Očekávané difficult airway je prediktabilní dle klinického vyšetření a osobní anamnézy u většiny případů a proto můžeme u daných případů většinou očekávat obtížné zajištení DC a připravit se na možné komplikace. Pacienti by vždy měli být operování v specializovaných centrech. V emergentích situacích optimalizovaná ventilace obličejovou maskou (může být facilitovaná ústním nebo nosním vzduchovodem),  použití supraglotických pomůcek nebo nasofaryngeální kanyla mohou pomoci při oxygenaci před definitivním zajištením DC. Emergentní techniky a situace by měli být opakovaně trénované na odděleních pediatrické anestezie. 

Curr Opin Anesthesiol 2015, 28:000–000

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Randomizovaná dvojitě zaslepená studie: pravidlo 3 versus kontinuální infuze oxytocinu pro elektivní císařský řez
Vesela P. Kovacheva, Mieke A. Soens, Lawrence C. Tsen

Aplikace uterotonik během císařského řezu je vysoce variabilní. Autoři testovali hypotézu, že "pravidlo 3"  zahrňující xytocin 3IU, časované hodnocení tonu dělohy a systematický přístup k podání uterotonik může vést k redukci dávky oxytocinu. Celkem bylo zařazeno 60 pacientek podstupujících elektivní císařský řez. Pacientky byli randomizovány do dvou skupin: nízko-dávkovaný bolus (3 IU) nebo kontinuální infuze oxytocinu (30IU v 500ml 0,9% FR). Tonus dělohy byl hodnocen v 3,6,9,12 minutě, při hypotonii byli podané další uterotonika. Adekvátní tonus dělohy byl dosažen s nižší dávkou oxytocinu dle pravidla 3 ve srovnání se standartním postupem. Nebyla potřební žádná další dávka oxytocinu nebo alternativního uterotonika v žádné skupině po 6-té minutě. Nebyli detekovány žádné rozdíly v tonu dělohy, maternální hemodynamice, nežádoucími účinky nebo krevní ztrátou.

Závěrem: pravidlo 3 vedlo k redukci dávky oxytocinu ve srovnání s kontinuální infuzi u pacientek podstupujících elektivní císařský řez. 

Anesthesiology 2015; 123:00-00

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Kolonizace Enterobakteriemi produkujícími karbapenemázu a mortalita ICU pacientů:observační kohortová studie
Mirjam J. D. Dautzenberg, Ann N. Wekesa, Marek Gniadkowski et al.

Infekce spůsobené enterobakteriemi produkujícími karbapenemázu jsou celosvětově na vzestupě obzvláště na ICU a jsou asociované s vysokou mírou mortality. Autoři sledovali kolonizaci enterobakteriemi a vliv na mortalitu u pacientů na ICU. Do studie byli zařazeni pacienti přijati na ICU s délkou pobytu víc jak 3 dny. Mikrobiologický screening byl prováděn stěry z perinea při příjmu a následně 2x týdně. Z celkového počtu 1007 pacientů bylo 36 (3,6%) kolonizovaných v době příjmu a 96 (9,5%) získali kolonizaci nozokomiálně na ICU. Z celkového počtu 132 enterobakterií produkujících karbapenemázu bylo 125 (94,7%) izolátů identifikovaných jako Klebsiella pneumonie. Celkem 74 (56.1%) izolátů K.pneumonie produkovalo karbapenemázu a 54 (40.9%) metallo-β-laktamázu a u 4 izolátu byla identifikována produkce obou. Kolonizace enterobakteriemi produkujícími karbapenemázu byla signifikantně asociována s rizikem ICU mortality na podkladě delší doby hospitalizace na ICU. Ostatné identifikované rizikové faktory byli APACHE II skóre, ženské pohlaví, malignita a imunodeficit.

Crit Care Med 2015; XX:00–00

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Neuroprotekce a u kraniotraumat
Nino Stocchetti, Fabio S Taccone, Giuseppe Citerio et al.

Neuroprotektivní postupy limitující sekundární poškození a zlepšující funkční outomce byli testovány na četných animálních modelech ischemického a hemoragického traumatického poranění mozku (TBI), nicméně implementace výsledků do humánní medicíny nevedlo k zlepšení outcome. Autoři v review článku sumarizují aktuální up-to-date neuroprotektivní strategie jak v časných tak v pozdních stavech TBI.  

Stocchetti et al. Critical Care (2015) 19:186

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Sedativní medikace v intenzivní péči
Valerie J. Page a Daniel F. McAuley

Sedativní medikace u kriticky nemocných může být potenciálně riziková obzvláště ve vztahu k ICU delíriu a klinického outcome. V kontextu dosahovaní lehkého stupně sedace je aktuálně trend k používaní antipsychotik a non-GABA agonistů. Akutálně dostupné sedativa mají svá limity ve vztahu k trvání, ceny a variability odpovědi na terapii. Recentní meta-analýzy a review se liší ve výsledcích v závislosti na zařazení nebo vyřazení elektivních kardiochirurgických pacientů z analýzy. Aktuálně z analýzy není dostupná evidence k podpoře rutinné terapie nebo prevence ICU deliria antipsychotiky, ačkoliv tato terapie vede k redukci agitace a je dobře tolerována kriticky nemocných pacientem. Protokoly sedace a časná mobilizace vede k redukci dávky sedativní medikace a může vést k zlepšení outcome, nicméně je nutná jejich implementace do klinické praxe. Klinik musím balancovat mezi potřebou sedace pacienta k udržení/ zabezpečení život-zachraňující terapie a na druhé straně pacient by měl být kooperující s dostatečnou analgezii.

Curr Opin Anesthesiol 2015, 28:139–144

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Bilaterální paravertebrální blokáda (T7-10) versus lokální incisionální anestezie k pediatrické laparoskopické cholecystektomii: prospektivní randomizovaná studie
Mihaela Visoiu, Antonio Cassara, a Charles Inshik Yang

Single-shot paravertebrální blokáda  (PVBs) vede k efektivní pooperační analgezii u dospělých pacientů po laparoskopické cholecystektomii (LC). Autoři srovnávali PVBs s lokální incizionální anestezii - aplikace lokálního anestetika v místě zavedení laparoskopických portů. Celkem bylo do studie zařazeno 38 pacientů ve věku 8-17 let podstupujících laparoskopickou cholecystektomii (LC), kteří byli randomizováni do skupin: PVB skupina - 0,5% ropivacain paravertebrálně a inflitrace oblasti laparoskopických portů fyziologickým roztokem a skupina LA - infiltrace oblasti portů lokálním anestetikem a aplikace fyziologického roztoku do paravertebrálního prostoru. Pooperační analgezie byla vedena pomocí PCA - hydromorfonem během 12 hodin a následně kombinací oxykodon + hydromorfone. Celkové množství podaných anestetik, VAS , charakteristika bolesti a komplikace byli sledované během 24 hodin pooperačně.  Intraoperační dávka fentanylu byla nižší v skupině PVB ve srovnání s LA skupinou. Celkové množství analgetik a VAS skóre nebyli signifikantně odlišné u obou skupin. Incidence komplikací byla nízká a srovnatelná u obou skupin.

Závěrem: paravertebrální blokáda nevedla k redukci pooperační bolesti v návaznosti na laparoskopickou cholecystektomii nicméně vedla k redukci intraoperační spotřeby fentanylu.

Anesth Analg 2015;120:1106–13

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
64 %