červenec 2016

Umělá plicní ventilace v intenzivní péči u pacientů bez ARDS: systematické review a meta-analýza
Lei Guo, Weiwei Wang, NanaZhao et al.

Protektivní umělá plicní ventilace má pozitivní vliv na outomce pacientů s ARDS, nicméně aktuálně zůstává nejasné jestli kriticky nemocní pacienti v intenzivní péči bez ARDS můžou profitovat z protektivní ventilace. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 17 studií (575 pacientů) srovnávajících protektivní ventilaci u kriticky nemocných pacientů bez ARDS a konvenční ventilací. U kriticky nemocných pacientů bez ARDS vedla strategie C (nízky dechový objem + vyšší positive end-expiratorypressure – PEEP) k nejvyšším hodnotám PaO2/FIO2 ratio, strategie B (vyšší dechový objem a nižší PEEP) vedla k nejvyšším hodnotám plicní compliance, strategie A (malý dechový objem + nízky PEEP) byla asociována s kratším pobytem v intenzivní péči a strategie D (nízký dechový objem a 0 PEEP=ZEEP) byla asociována s nejnižší hodnotou PaO2/FiO2 ratio a plicní compliance.  

Závěrem: U všech kriticky nemocných pacientů bez ARDS  vedla strategie C (nízky dechový objem + vyšší PEEP) k vyšším hodnotám PaO2/FiO2 ratio. Strategie B byla superiorní k ostatním strategiím k pozitivnímu ovlivnění plicní compliance.

Guoet al. Critical Care (2016) 20:226

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Umělá plicní ventilace malými dechovými objemy (protektivní ventilace) u ARDS
Curtis H. Weiss, David W. Baker,ShaynaWeiner et al.

Umělá plicní ventilaci malými dechovými objemy vede k pozitivnímu ovlinění mortality u pacientů s ARDS. Předchozí studie popisovali nedostatečnou implementaci do klinické praxe. Autoři v retrospektivní kohortové studii sledovali implementaci protektivní ventilace do praxe. Do studie bylo celkem zařazeno 362 pacientů splňující Berlinské kritériá ARDS. Z celkového počtu pacientů bylo 70 (19,3%) léčených protektivní ventilací s malým dechovým objemem (dechový objem < 6.5 mL/kgpredikované tělesné váhy). Celkem 22.2% pacientů vyžadovalo inspirační frakci kyslíku ≥40% a 37.3% pacientů s FIO2 ≥40% a plateau  tlakem nad 30cmH20 bylo ventilováno protektivní ventilací s malými dechovými objemy. Ve sledované kohortě byla protektivní ventilace aplikována v 11.4% času trvání ARDS.

Závěrem: Více jak 12 let po primární publikaci a vzniku doporučení protektivní ventilace, její implementace do klinické praxe zůstává insuficientní.

Crit Care Med 2016; 44:1515–1522

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Ultrazvukem navigována perioperační neuroaxiální a regionální blokáda u pediatrických pacientů:Cochrane review
Joanne Guay, Santhanam Suresh a Sandra Kopp

Cílem review bylo zhodnotit jestli implementace ultrazvukové navigace (UN) vede k pozitivnímu ovlivnění při neuroaxiální a regionální pediatrické anestezii ve smyslu pozitivního ovlivnění úspěšnosti blokády a/nebo redukci komplikací. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 20 studií (1241 pacientů). Ultrazvukem navigovaná blokáda vedla k redukci selhání blokády, co bylo více vyjádřeno u menších dětí. U celkem 8 studií (414 pacientů) vedla  UN k redukci skóre bolesti v první hodině po indukci blokády ve srovnání se skupinou bez UN. U celkem 8 studií (358 pacientů) vedla UN k prodloužení trvání blokády , co bylo více vyjádřeno u menších dětí (standardizována střední odchylka - SMD - 62 minut). Čas potřebný k indukci blokády byl redukován při předskenování u neuroaxiální blokády (SMD - 2.4 minuty) a při použití out-of-plane techniky (SMD - 94 sekund). U 2 studií vedla UN k redukci počtu vpichů potřebných k účinné blokádě (SMD - 0.6 pokusu/pacient). Ve sledovaném vzorku nebyla identifikována žádná závažná asociována komplikace. Kvalita evidence byla hodnocena jako vysoká pro úspěšnost blokády, skóre bolesti v 1.hodině po punkci, délce trvání blokády, času potřebného k indukci blokády a počtu vpichů.

Závěrem: ultrazvuková navigace vede obzvláště u menších dětí k pozitivnímu ovlivnění úspěšnosti blokády a prodloužení trvání blokády.  

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Indikace k přijetí, propuštění (intenzivní péče) a triage u kriticky nemocných pacientů: guidelines
Joseph L. Nates, Mark Nunnally, Ruth Kleinpell et al.

Update doporučení  Society of Critical Care Medicine k indikaci k přijětí, propuštění do intezivní péče. Ačkoliv publikované doporučení má administrativní význam, je potřeba vzít do úvahy taky eticko a medicínsko-právní aspekt péče, který ovliňuje každodenní klinickou praxi. Ačkoliv insuficientní evidence neumožnila formulovat silné doporučení na všechny části guidelinies, doporučení by mělo pomoci k provedení informovaného a kvalifikovaného rozhodnutí týkající se příjmu, propuštění a triage kriticky nemocných pacientů spolu s racionalizací péče s příhlédnutím na omezení eventuální marné a neúčelné (neprospěšné) péče.  

Crit Care Med 2016; 44:1553–1602

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Sevoflurane v terapii refrakterního bronchospazmu u dětí
Alba Palacios, Santiago Mencía, Ana M. Llorente et al.

Do retrospektivní studie s cílem evaluovat efekt sevofluranu v terapii refrakterního bronchospazmu u dětských pacientů bylo zařazeno celkem 10 pacientů ve věku 5 měsíců až 14 let s akutním respiračním selháním a akutním bronchospazmem vyžadující akutní tracheální intubaci a umělou plicní ventilaci. Terapie inhalačním sevofluranem byla inciována při selhání konvenční terapie a umělé plicní ventilace. Terapie sevofluranem vedla k signifikantnímu poklesu PaCO2 o 34.2 torr, poklesu vrcholového inspiračního tlaku o 14.3 H2O a zlepšení pH o 0.17 během prvních 6 hodin od iniciace terapie. Všichni pacienti byli úspěšně extubováni v mediánu 120 hodin.

Závěrem: Inhalační terapie sevofluranem vedla k poklesu PaCO2 a vrcholového inspiračního tlaku a může být použita jako rescue terapie u pacientů se život-ohrožujícím bronchospazmem refrekterním na konvenční terapii.

Pediatr Crit Care Med2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
84 %

Cílený teplotní management u pediatrických pacientů po srdeční zástavě v návaznosti na tonutí: outcome a komplikace
Frank W. Moler, Jamie S. Hutchison, Vinay M. Nadkarni et al.

Do studie s cílem porovnat outcome pediatrických pacientů po srdeční zástavě při poresuscitační péči s implementací hypotermie a normotermie. Do studie bylo zařazeno celkem 74 pacientů, kteří byli randomizováni do skupiny hypotermie (n=46) a do skupiny normotermie (n=28). Roční přežití pacientů v obou skupinách bylo srovnatelné (49% hypotermie vs. 42% normotermie). Hypotermie byla asociována s vyšším výskytem pozitivních mikrobiologických vzorků (krev, moč, respirační trakt, 67% vs. 43%). Ve skupině pacientů s resuscitaci přesahující 30min a/nebo ≥ 4 aplikované dávky adrenalinu neměl žádný z pacientů uspokojivé skóre PediatricCerebral PerformanceCategoryoutcomes (≤3).

Závěrem: u komatózních pacientů po resuscitaci v návaznosti na tonutí nevedla terapeutická hypotermie k statisticky signifikantnímu rozdílu v přežití s dobrým neurologickým outcome a mortalitou  v době 1 rok od příhody ve srovnání s normotermií. 

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Efekt dexmedetomidinu a propofolu na pacient-ventilátor synchronii a weaning: randomizovaná multicentrická studie
Giorgio Conti, Vito Marco Ranieri, Roberta Costa et al.

Dexmedetomidin má jenom minimální nežádoucí účinky na respirační systém a  může být použít k sedaci pacientů na umělé plicní ventilaci. Cílen prospektivní studie bylo zhodnotit míru dyssynchronie mezi pacientem a ventilátorem při sedaci propofolem a dexmedetomidinem. Do studie bylo celkem zařazeno 20 pacientů s obtížným weaningem, u kterých selhal iniciální pokus o weaning a aktuálně byli ventilování v režimu tlakové podpory (PSV).  Pacienti byli randomizováni do skupiny s dexmedetomidinem a propofolem se stejným sílem sedace - RichmondAgitation-Sedation Scale [RASS] skóre +1 to −2. Index asynchronie (AI) byl kalkulován z průtokových křivek, tlaku v dýchacích cestách a elektrické aktivity bránice v době 0, 0.5, 1, 2, 6, 12, 18 a 24 h. Průměrný AI byl nižší v skupině s dexmedetomidinem (DEX) ve srovnání s propofolem (PRO) od 2 hodin iniciace sedace, ačkoliv signifikantní rozdíl byl detekován jenom ve 12té hodině (2.68 % vs 9.10 %, p < 0.05).

Závěrem: při sedaci propofolem a dexmedetomidinem s cílenou hodnotou RASS žádna terapie nevedla k signifikantnímu rozdílu v délce weaningu, nicméně AI byl nižší v DEX skupině a to signifikantně ve 12té hodině. Výsledky studie poukazuji na potenciální benefit sedace dexmedetomidinem ve smyslu dosažené lepší synchronie mezi pacientem a ventilátorem.

Contiet al. Critical Care (2016) 20:206

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Anesteziologický management a klinický outcome rodiček indikovaných k císařskému řezu z důvodu placentární invaze: retrospektivní kohortová studie
Nhathien Nguyen-Lu, Jose Carlos Almeida Carvalho, John Kingdom et al.

Placentární invaze patří mezi nejčastější příčiny postpartálního krvácení a hysterektomie v průběhu císařského řezu (CHyst). Optimální anaesteziologický management k císařskému řezu při placentární invazi zůstává nedefinován. Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit anaesteziologický management s ohledem na outcome rodiček a novorozenců. Do studie bylo zařezeno celkem 50 případů rodiček s placentární invazi indikovaných k císařskému řezu ve sledovaném období 2000-2012. Z celkového počtu 50 rodiček podstoupilo 25 (50%) rodiček císařský řez (CD) elektivně. U celkem 36 (72%) pacientek byla provedena hysterektomie. U 34 (68%) pacientek byla zvolena regionální anestezie a u 16 (32%) celková anestezie. Ve srovnání s celkovou a regionální anestezií byl rozdíl v krevní ztráte statisticky nesignifikantní (celková anestezie - 3 206ml vs 1 906ml). U novorozenců rodiček s regionální anestezii byli detekovány signifikantně vyšší hodnoty Apgar skóre v 1. a v 5. minutě (8 vs. 3 a 9 vs. 7). Pooperační respirační komplikace byli frekventnější v skupině s celkovou anestezii (6%) vs. regionální anestezii (0%).

Závěrem: Vzhledem na bezpečné provedění 2/3 hysterektomií ve sledovaném souboru rodiček v regionální anestezii poukazují výsledky studie, že regionální anestezie nevede k rozdílu v krevní ztrátě, potřeby krevních transfuzí a naopak vede k lepšímu outcome novorozenců společně s redukcí pooperačních respiračních komplikací rodiček. Dle výsledků studie může být regionální anestezii zvažována jako metoda volby u rodiček s placentární invazí indikovaných k císařskému řezu.

Can J Anesth/J Can Anesth DOI 10.1007/s12630-016-0695-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Indukce regionální anestezie při vedomí, v sedaci nebo v celkové anestezii? retrospektivní analýza
Christine Kubulus, Kathrin Schmitt, Noemi Albert et al.

Aktuálně zůstává otázkou jestli má být dospělý pacient při vědomí, sedován nebo v celkové anestezii při indukci regionální blokády a data popisující výhody a bezpečnost jednotlivých možností jsou insuficientní. U pediatrických pacientů většinou není možná punkce při vědomí a indukce blokády probíhá v hluboké sedaci nebo v celkové anestezii, vzhledem na nespolupráci, anxietu a riziko komplikací při pohybu pacienta. Cílem studie bylo zhodnotit asociované komplikace centrálních a regionálních blokád u pacientů při vědomí, v sedaci a v celkové anestezii. Do retrospektivní analýzy bylo celkem zahrnuto 42 654 pacientů ve sledovaném období 2007-2012. Celkem u 25 004 pacientů byla blokáda provedena při vědomí u 15 121 pacientů v sedaci a u 2529 pacientů v celkové anestezii. Systémová toxicita lokálnich anestetik (při vědomí 0.02%, v sedaci 0.02% a 0% v celkové anestezii), výskyt pneumothoraxu (při vědomí 0.035%, v sedaci 0%, v celkové anestezii 0.2%) byl ve skupinách srovnatelný. V podskupině regionální anestezie byla u pacientů v sedaci nižší počet punkcí, nižší procento selhání a menší výskyt pooperačních parestezií, ale vyšší výskyt aspirace krve. Celková anestezie byla asociována s vyšším počtem punkcí, vyšším výskytem aspirace krve a nižším výskytem pooperačních parestezií. V podskupině centrálních blokád vedla sedace k vyššímu počtu punkcí ve srovnání s celkovou anestezií, která byla asociována s redukcí punkcí a redukci rizika aspirace krve. Sedace byla asociována s vyšší spokojenosti pacientů.

Závěrem: Sedace může vést k zvýšení úspěšnosti a bezpečnosti regionální anestezie. Inserce katetru k pokračující blokádě u dospělých pacientů by měla být rezervována zkušeným anesteziologům v specifických situacích.

Eur J Anaesthesiol 2016; 33:1–10

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Kanylace femorální arterie rezidenty: srovnání ultrazuvkem navigované punkce a palpační metody u pediatrických pacientů podstupujících kardiochirurgický výkon
Sahar M. Siddik-Sayyid, Marie T. Aouad, Muhammad H. Ibrahim, Samar K. Taha et al.

Perkutání kanylace femorální arterie u pediatrických pacientů může být technicky obtížná obzvláště u rezidentů v tréningu. Cílem studie bylo zhodnotit real-time ultrazvukovou navigaci a palpační metodu katetrizace u pediatrických pacientů podstupujících kardiochirurgický výkon. Do prospektivní randomizované studie bylo celkem zařazeno 106 pacientů, který byli randomizováni do skupiny s ultrazvukovou navigaci (USG) a do skupiny s palpační metodou. Byl definován 10 minutový interval k punkci. Během intervalu byl sledován počet punkcí, úspěšnost prvního pokusu, celková úspěšnost a výskyt komplikací byl evaluován na 1. a 3. den po punkci. V USG skupině byl čas potřebný k úspěšné kanylaci kratší ve srovnání s palpační skupinou a počet punkcí byl nižší (1 vs. 2). Procento úspěšnosti prvního pokusu bylo vyšší v USG skupině (45% vs. 25%). Procento úspěšných punkcí arterie v USG skupině bylo 75% a v palpační skupině 58%. Nebyla identifikována žádna asociována komplikace v sledovaném období (1-3. den).

Závěrem: Ultrazvukem navigována punkce femorální arterie rezidenty u pediatrických pacientů je superiórní ve srovnání s palpační metodou vzhledem na redukci doby potřebné k úspěšené kanylaci, redukci počtu pokusů a vyšší úspěšnosti prvního pokusu a taky vyšší celkové úspěšnosti.

Pediatric Anesthesia 26 (2016) 823–830

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Totální intravenózní anestezie versus. jednorázová farmakologická antiemetická profylaxe u dospělých pacientů: systematické review a meta-analýza
Maximilian S. Schaefer, Peter Kranke, Stephanie Weibel, Robert Kreysing and Peter Kienbaum

Pooperační nauzea a zvracení (PONV) patří mezi nejčastější nežádoucí účinky asociované s inhalační anestezii. Z toho důvodu jsou frekventně inhalační anestetika nahrazována propofolem u pacientů s rizikem PONV. Cílem studie bylo  srovnat efektivitu jednorázové farmakologické profylaxe versus totální intravenózní anestezie (TIVA) k profylaxi PONV. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 14 randomizovaných kontrolovaných studií (2051 pacientů) srovnávajících TIVA a jednorázovou profylaxi PONV. Nebyl identifikován rozdíl v celkovém riziku PONV ani ve výskytu pooperačního zvracení mezi skupinami. TIVA byla nicméně asociována s vyšším rizikem pozdního PONV.

Závěr: jednorázová farmakologická profylaxe při inhalační anestezii vede k srovnatelnému antiemetickému efektu ve srovnání s totální intravenózní anestezii. 

Eur J Anaesthesiol 2016; 33:1–11

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Arteriální krevní tlak u novorozenců a kojenců v průběhu anestezie: retrospektivní analýza 1091 případů
Frank Weber, Gijsbert H. M. Honing &amp; Gail P. Scoones

Hypotenze během celkové anestezie novorozenců a kojenců je asociována s negativním ovlivněním neurologického outcome. Cílem analýzy bylo zhodnotit výskyt hypotenze po indukci a trvající hypotenzi (>10 min) během celkové anestezie novorozenců a kojenců. Celkem bylo do retrospektivní analýzy zařezeno 1091 pacientů ve věku <1 roku života. Pacienti byli dle věku rozděleni do skupin- skupina 1:<1 měsíc, skupina 2: 1–3 měsíce, skupina 3: 4–6 měsíců, skupna 4: >6 měsíců). Hypotenze byla definována jako pokles středního arteriálního tlaku (MAP) <35 mmHg u pacientů  ve věku ≤6 měsíců a <43 mmHg u pacientů >6 měsíců. Incidence hypotenze po indukci byla nejvyšší ve skupině 1 (25.5%), ve skupině 2 (13.3%), veskupině 3 (3.4%) a ve skupině 4 (1.0%). Incidence déletrvající hypotenze byla nejvyšší ve skupině 1 (43.6%), ve skupině 2 byla incidence 15.7%, ve skupině 3 3.4% a ve skupině 4 8.8%. Hypotenze po indukci se signifikantně častěji vyskytovala u akutních výkonů ve srovnání s elektivní operativou.

Závěrem: postindukční a taky déle-trvající hypotenze během operace je frekventní fenomén u dětí po 1. rok života podstupujících operační výkon v celkové anestezii s maximálním výskytem v novorozeneckým věku. Je urgentní potřeba definovat dolní akceptovatelný limit MAP u novorozenců a kojenců k minimalizaci cerebrální hypoperfuze.

Pediatric Anesthesia 26 (2016) 815–822

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Elevace plasmatické hladiny angiopoetinu-2 je asociována s pozitivní tekutinovou bilancí, orgánovou dysfunkcí a mortalitou u septických pacientů
Jane Fisher, James J. Douglas, Adam Linder et al.

Angiopoetiny modulují endoteliální permeabilitu. Angiopoetin-2 blokuje angiopoetin1/Tie-2 interakci s buněční junkcí a elevace hladiny angiopoetinu-2 je asociována s poruchou cévní permeability. Autoři testovali jestli sérová hladina angiopoetinu1 a angiopoetinu 2 může být použita jako nepřímý marker zvýšené vaskulární permaeability, orgánové dysfunkce, mortality a hladin plasmatických pro-zánětlivých cytokinů u pacientů v septickém šoku. Studie byla derivována z mezinárodní studie VASST -Vasopressin and SepticShock Trial trialofvasopressinversusnorepinephrine in septicshock a celkový počet zařazených pacienů byl 341. Autoři měřili hladinu angiopoetinu-1 a 2 a sledovali asociaci s pozitivní tekutinovou bilanci a orgánovou dysfunkci.  Hladina plasmatického angiopoetinu -2 korelovala s přímou úměrou s pozitivní tekutinovou bilancí v čase 6 hodin, nicméně tento efekt nebyl statisticky významný v čase 24 hod od iniciálního měření. Hladina plasmatického angiopoetinu-2 byla asociována s přítomností hepatální(p <0.0001) , koagulační(p < 0.0001) dysfunkcí a akutní renálním selháním (p < 0.0001). Dále hladina angiopoetinu inverzně korelovala s počtem dnů života (p = 0.010) a byla asociována se zvýšenou 7-denní (p = 0.015)   a 28-denní mortalitou (p = 0.027).Cut-off hodnota hladiny angiopoetinu-2 > 5,807 pg/mL byla asociována se zvýšenou mortalitou co je v konsenzu publikovanými studiemi. Hladina angiopoetinu-2 byla dále pozitivně asociována s hladinou plasmatických cytokinu: TNF-α a Interleukin-1.

Závěrem: zvýšená plasmatická hladina angiopoetinu-2 je asociována s pozitivní tekutinouvou bilancí, jaterní, koagulační poruchou, akutním renálním selháním, mortalitou a hladinou plasmatických cytokinů u pacientů v septickém šoku. Aktivace angiopoetinu- 2 může vést k zvýšené vaskulární permeabilitě a následné zvýšené potřeby tekutin, orgánové dysfunkci a mortality u pacientů v septickém šoku. 

Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Pantoprazol vs. placebo k profylaxi stresového vředu (POP-UP): randomizovaná dvojitě zaslepená studie
Shane P. Selvanderan, Matthew J. Summers, Mark E. Finnis et al.

Pantoprazol je frekventně používán jako lék volby k prevenci stresového vředu a gastrointestinálního krvácení u kriticky nemocných pacientů. Nicméně jeho efekt nebyl na dané vzorce pacientů srovnán s placebem. Vzhledem na možné potenciální nežádoucí účinky spojené s jeho implementací do klinické praxe autoři v prospektivní randomizované dvojitě zaslepené studii srovnávali benefit vs. Nežádoucí účinky pantoprazolu u kriticky nemocných pacientů. Hlavním outcome byla přítomnost klinicky detekovatelného krvácení z GIT, výskyt infekcí respiračního systému asociovaných s umělou plicní ventilaci, pneumonie a infekce kmenem Clostridium difficile. Jako vedlejší outcome byl sledován výskyt krvácení, trend koncentrace hemoglobinu v čase a mortalita. U žádného z celkem 214 zařazených pacientů nebylo identifikováno klinicky závažné krvácení z GIT, u 3 pacientů byla diagnostikována infekce respiračního systému (placebo:1 vs. Pantoprazol :2) a u jednoho pacienta v skupině s pantoprazolem byla diagnostikována infekce Clostridium difficile. Aplikace pantoprazolu nevedla k statisticky výnamnému rozdílu v krvácení a koncentraci hemoglobinu v čase ve srovnání s placebo skupinou. Mortalita mezi skupinami byla srovnatelná.

Závěrem: autoři nedetekovali žádný benefit ani nežádoucí účinek aplikace pantoprazolu u kriticky nemocných pacientů živených enterální výživou. Klinická praxe rutinný aplikace léků tlumících tvorbu kyselé žaludeční sekrece u kriticky nemocných s cílem redukci stresového vředu a krvácení z GIT si proto vyžaduje další zkoumání a eventuální reevaluaci. 

Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Patence okruhu veno-venózní hemodialýzy u pediatrických pacientů
Tomáš Zaoral, Michal Hladík, Jana Zapletalová et al.

Cílem prospektivní cross-overstuide bylo zhodnotit patenci okruhů veno-venózní kontinuální hemodialýzy u pediatrických pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 63 pacientů (věk 89.24 ± 62.9 měsíců, váha 30.37 ± 20.62 kg), kteří vyžadovali veno-venózní hemodialýzu v trvání 24 a více hodin. Dialyzační okruh byl označen jako neprůchozí při vzestupu transmembránozních tlaků ≥250mmHg při trvání ≥60minut. Střední délka patence dialyzačních okruhů byla 39.75 ± 10.73 hodin. Při použití citrátové antiikoagulace bylo dosaženo signifikantní prodloužení délky patence (41.0 hod; CI, 37.6–44.4) ve srovnání s heparinem (36.0 hod; CI, 35.4–36.6; p = 0.0001). Mortalita v souboru byla 33,3%. Délka patence okruhu dále signifikantně korelovala s věkem, váhou pacientů a krevním průtokem.

Závěrem: regionální citrátová antikoagulace vedla k signifikantně delší patenci hemodialyzačního okruhu pro kontinuální veno-venózní hemodialýzu u pediatrických pacientů. Pacienti ve skupině s citrátem měli nižší potřebu krevních transfuzí a citrát byl bezpečný a účinný v celem věkovém spektru.

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Early goal-directed terapie v těžké sepsi a septickém šoku:studie ProCESS, ProMISe a ARISE
H. BryantNguyen, Anja Kathrin Jaehne,Namita Jayaprakashet al.

Před rokem 2001 nebyla definovaná žádná standardní cílená terapie k terapii sepse a septického šoku na oddělení urgentního příjmu. Celková mortalita u sepse a septického šoku dosahovala 40-50%. Z toho důvodu byla standardizovaná protokolizovaná terapie podobně jako u infarktu myokardu, cévní mozkové příhody a traumatu pojmenovaná časná cílená terapie – early goaldirectedtherapy (EGDT) a bylo porovnaná její efektivita ve srovnání s běžnou terapii. EGDT vedla k signifikantní redukci mortality. Od publikace první studie potrvrdilo její výsledky více jako 70 observačních studií na celkovém vzorku kolem 70 000 pacientů. EGDT byla následně implementována do široké klinické praxe a stala se součástí prvního (6-hodinového) balíčku SurvivingSepsisCampaign co představovalo široce akceptovaný mezinárodní guideline k managementu sepse. Recentně publikované trio studií (ProCESS,ARISE a ProMISe) svými výsledky postavili otázku jestli EGDT a kokrétně všechny její cíle vedou k pozitivnímu ovlivnění outomce a jestli je protokolizovaná péče ideální modalitou pro pacienty v těžké sepsi a septickém šoku. Autoři přináší review časných hemodynmických změn v sepsi, patogenezi, historii vzniku EGDT a její aktuální role. Dále srovnávají jednotlivé studie s přihlédnutím na metodologii na rozdílnou regionální mortalitu, co je důležité k správné interpretaci jednotlivých výsledků.

Nguyenet al. Critical Care (2016) 20:160 DOI 10.1186/s13054-016-1288-3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Dexmedetomidin k hluboké sedaci kojenců a dětí s respirační morbiditou
N. Najafi, F. Veyckemans, A. Van de Veldea J. Poelaert

Pediatričtí pacienti s respirační morbiditou mají zvýšené riziko nežádoucích účinků asociovaných s hlubokou sedací. Dexmedetomidin vede k sedaci při minimálním negativním ovlivnění respirace. Autoři v retrospektivní analýze hodnotí efekt dexmedetomidinu k sedaci pacientů s respirační morbiditou podstupujících MRI (magnetic resonance imaging). Z celkového počtu 642 pacientů bylo do studie zahrnuto 19 pacientů. Sedace byla indukovaná bolusem 1 ug/kg/10 min a následně udržována kontinuální infuzi rychlostí 1 ug/kg/h. V případě nedostatečné sedace byl opakován iniciální bolus a rychlost infuze se dvounásobila na 2ug/kg/hod. Medián věku zařazených pacientů byl 9 měsíců. U všech pacientů bylo MRI úspěšně dokončené při zachování spontánní ventilace a průchodnosti dýchacích cest. Nebyla detekována žádná epizoda hemodynamické nestability nebo respirační deprese.

Závěrem:Výsledky studie potvrzují efektivitu dexmedetomidinu k hluboké sedaci u pediatrických pacientů a jeho dobrou toleranci taky u dětí se signifikantní respirační morbiditou. 

Acta AnaesthesiologicaScandinavica60 (2016) 865–873

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Mechanismus imunologického efektu volatilních anestetik:review
Koichi Yuki a Roderic G. Eckenhoff

Volatilní anestetika (VAs)  patří k běžné klinické anestezii již řadu let, nicméně mechanismus jejich účinku není dosud plně objasněn. Aktuálně je popsaný účinek VAs na řadu iontových kanálů. Recentní data poukazují taky na potenciální účinky VAs mimo centrální nervový systém včetně účinku na imunitní systém, nicméně data popisující ovlinění imunity jsou aktuálně limitována. Autoři v review článku popisují účinek VAs na iontové kanály exprimované na leukocytech včetně jejich role. Dále se autoři věnují účinku VAs na adhesivní molekuly - β2 integriny leukocytů.

Anesth Analg 2016;123:326–35

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Emergentní cricothyrotomie u nechirurgického zdravotnického personálu:randomizována cross-over studie na kadaverech
Frédéric Heymans, Georg Feigl, Stephan Graber et al.

Při selhání konvenčních postupů k dosažení efektivní ventilace a absenci spontánní dechové aktivity zůstává chirurgický airway management poslední možností zajištění dýchacích cest (DC). Většina zdravotnického personálu má jenom limitované zkušenosti s prováděním chirurgické cricothyrotomie a zůstává nejasné, kterou metodu použít. Cílem studie bylo porovnat úspěšnost provedení cricothyrotomie na kadaverech provedenou nechirurgickým zdravotníckým personálem při použití třech bežně používaných metod cricothyrotomie. Celkem 20 studentů medicíny bez zkušenosti s cricothyrotomií bylo náhodně vybráno ze skupiny operatérů. Po iniciálním tréningu jednotliví operatéři provedli každý 3 metody cricothyrotomie - chirurgickou, Melker a QuickTrach II u celkového počtu 60 kadaverů se srovnatelnou biometrií. Byl sledován čas výkonu, procento úspěšnosti a komplikací. Jako úspěšný pokus byl definován korektní zavedení kanyly do trachey v intervalu 3 minut. Procento úspěšnosti bylo 95% (chirurgická metoda), 55% (QuickTrach metoda) a 50% (Melker metoda). Majorita selhání byla z důvodu malpozice kanyly (15 z 20 selhání). Ve skupině úspěšně provedných cricothyrotomií byl čas potřebný k výkonu 94 ± 35 sekund (chirurgická metoda), 77 ± 34 sekund (QuickTrach metoda) a 149 ± 24 sekund (Melker metoda).

Závěrem: Chirurgická metoda cricothyrotomie u nechirurgického zdravotnického personálu byla nejefektivnější a nejbezpečnější metodou k zajištění DC při srovnání 3 bežně použivaných metod. 

Anesthesiology 2016; 125:295-303

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Intralipid a akutní intoxikace kofeinem: case report
Luisa Muraro, Laura Longo, Federico Geraldini et al.

Kofein je nejrozšířenejší stimulans celosvětově. Autoři popisují case-report, kde pacient s těžkou intoxikaci kofeinem byl léčen promptní infuzi Intralipidu. 19-letý pacient byl nalezen s poruchou vědomí v agitovaném stavu zdravotnickým personálem po úmyslené intoxikaci 40g kofeinu v tabletové formě. Porucha vědomí rychle progredovala v křečový stav s bezvědomím a následnou fibrilací komor na EKG monitoru. Byla zahájená ALS - celkem byla provedená  defibrilace 10x a byl aplikován adrenalin (5mg), amiodaron (300+150mg), lidokain a MgSO4. Po obnovení efektivního rytmu přetrvávala kritická hemodynamická nestabilita s intermitentním střídáním tachykardie s úzkým QRS a širokým QRS provázenou těžkou hypotenzí. Při pokusu o dosažení oběhové stabilizace byli aplikovány 3 dávky Intralipidu (120 + 250 + 100mg), co následně vedla k udržení efektivní cirkulace přes diagnostikovanou supra-letální hladinu kofeinu (>120 mg/L po podání Intralipidu). Pacient přežil bez neurologických následků a po několika dnech byl přeložen na psychiatrické oddělení. Case report poukazuje na možnou efektivitu intravenózního intralipidu při resuscitaci intoxikovaných pacientů. Mechanizmus účinku Intralipidu se iniciálně vysvětluje scavengerovým účinkem - transportem volné látky z dobře perfundovaných orgánů s následným efektivním poklesem sérové koncentrace kofeinu a následné eventuálním pozitivním inotropním efektem na myokard. 

J Anesth DOI 10.1007/s00540-016-2198-x

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Takotsubo kardiomyopatie a anestezie: review
Eugene A. Hessel

Takotsubo kardiomyopatie (TTCM) je forma stresem-indukované kardiomyopatie, která se může vyskytnout v perioperačním období a taky u kriticky nemocných pacientů. Anesteziologové a intenzivisti by měli být seznámeni s diagnostikou a následnou terapii TTCM. V přehledném review autoři popisují výskyt, rizikové faktory, diagnostiku a následnou terapii TTCM. Roční výskyt TTCM je dle literatury uváděn 2-9/100,000 případů v běžné populaci, nicméně v perioperačním období může dosahovat 1/6700 případů. Iniciálně se může prezentovat jako akutní koronární syndrom, co může být spůsobené excesivní katecholaminouvou stimulaci myokardu. Ačkoliv časná fáze nemoci je riziková, téměř 90% pacientů přežije iniciální epizodu TTCM. V literatuře je popisováno celkem 131 případů v návaznosti na peioperační období, z toho 37% vznikla TTCM intraoperačně a u 58% byla diagnostikována pooperačně. V perioperačním období se TTCM vyskytuje častěji u mužů, mladšího věku, bez identifikovaných rizikových faktorů, často s absencí bolesti na hrudi a častěji bez typické prezentace apikální dyskinezy. Pacienti s perioperační TTCM vykazují nižší ejekční frakci ve srovnání s pacienty s TTCM z bežné populace a taky jejich mortalita je vyšší.

Závěrem: Perioperační TTCM se vyskytuje častěji jak se předpokládalo a měla by být zahrnuta do diferenciální diagnostiky hospitalizovaných pacientů s příznaky akutního koronárního syndromu s nebo bez hemodynamickou instabilitou, aktuním respiračním selháním, srdeční zástavou a přítomností arytmií.  

Can J Anesth/J Can Anesth DOI 10.1007/s12630-016-0680-4

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Dlouhodobá kvalita života u přeživších pacientů s těžkou sepsí: analýzy 2 RCT studií
SachinYende, Shamly Austin, Andrew Rhodes et al.

Cílem sekundární analýzy 2 mezinárodních randomizovaných klinických studií (A ControlledComparisonofEritoran and placebo inpatientswith Severe Sepsis . č.1 a PROWESSSHOCK – č.2) bylo zhodnotit kvalitu života přeživších pacientů po těžké sepsi. Do analýzy byli zahrnuti jenom pacienti, kteří byli před epizodou sepse plně funkční, samostatně žijící bez závislosti na pomoci ostatních. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 1 143 (1) a 987 (2) pacientů. Průměrný věk pacientů byl 63 let v 1. studii a 61 let v 2.studii. Ve sledovaném 6-měsičním období byla mortalita 34.9% - 400 pacientů (č.1) a 30.2% - 298 pacientů (č.2).

Závěrem: celková mortalita sledovaného souboru byla přibližně 30% a z přeživších pacientů se jedna třetina pacientů nebyla schopna v době 6 měsíců od konce nemoci zařadit do běžného života. Při designovaní nových intervencí v managementu sepse by měla být zohledněna jak mortalita tak kvalita života.

 

Crit Care Med 2016; 44:1461–1467

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Kontroverze teplotního managemetu kriticky nemocných pacientů
Yasufumi Nakajima

Ačkoliv tělesná teplota patří mezi klasické primární vitální známky, její hodnota je ve srovnání s krevním tlakem, srdeční frekvencí a dechovou frekvencí často opomíjená, co může bý t spůsobené její relativní stálostí. Lidské tělo nicméně může reagovat na rozdílné anestetické, analgetické a akutní infekční a non-infekční stimuli v perioperační péči odchylkou tělesné teploty. Recentně bylo managementu tělesné teploty v intenzivní péči věnován široký výkum s konfliktními výsledky. Některé studie poukazují, že agresivní teplotní management u pacientů po srdeční zástavě a permisivní hypertermie u kriticky nemocných pacientů může pozitivně ovlivnit outcome. Recentní velké randomizované studie nicméně přinesli konfliktní výsledky, které můžou vést k narušení zavedených klinických postupů. Je proto nutná  urgentní aktualizace a sumarizace doporučeného teplotního managementu v anesteziologické a intenzivní péči. Autor v přehledném review popisuje aktuální kontroverze týkající se managementu hypo- a hypertermie a jejich vliv na fyziologii.

J Anesth DOI 10.1007/s00540-016-2200-7

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Enterální nebo parenterální nutrice: máme na výběr?
Taku Oshima, PierreSinger a Claude Pichard

Cílem review bylo sumarizovat aktuální dostupné data a doporučení k enterální a parenterální nutrici a optimalizovat nutriční terapii u kriticky nemocných. Enterální nutrice byla považována za metodu první volby a parenterální jako riziková a škodlivá, nicméně tento pohled byl revidován ve světle recentních studií, které poukázali, že samotná enterální nutrice vede často k energetické a proteinové malnutrici a parenterální výživa je škodlivá při overfeedingu. Měření energetického výdeje pomocí nepřímé kalorimetrie  umožnujě ve většině případů přesnou evaluaci energetické potřeby pacienta a umožnuje individiualizovanou péči. Dávka bílkovin by taky měla být individuálně zvážena pro jednotlivého pacienta. Parenterální výživa může být použitá jako doplňková nebo jako alternativa enterální výživy v případě intolerance enterální výživy k dosažení cíleného energetického příjmu a dodávky bílkovin.

Závěrem: parenterální nutrice je důležitá  terapeutická metoda k optimalizaci nutričního stavu kriticky nemocných pacientů s cílem pozitivního ovlinění jejich outcome, při udržení individuální potřeb jednotlivých pacientů. Po 3-4 dnech enterální výživy, při nedosažení nutričních cílů můžé být použita parenterální výživa jako aditivní nebo alternativní výživa při dodržení cílu nutrice a vyhnutí se overfeedingu. 

CurrOpinCrit Care 2016, 22:292–298

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
72 %