září 2016

Kontrola glykemie, mortalita a hypoglykemie u kriticky nemocných pacientů: systematické review a meta-analýza
Tomohide Yamada, Nobuhiro Shojima, Hisashi Noma et al.

Aktuálně není jasné jestli je těsná kontrola glykemie prospěšná u celé populace kriticky nemocných pacientů. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 36 randomizovaných studií (17 996 pacientů). Ve srovnání s méně striktní kontrolou glykemie nevedla těsná kontrola glykemie k redukci krátkodobé mortality (RR 0.94, p=0.36). Výskyt těžké hypoglykemie ((<2.2 mmol/l) byl signifikantně vyšší ve skupině s těsnou kontrolou glykemie (RR 5.49,p < 0.001).

Závěr: těsná kontrola glykemie nevedla k pozitivnímu ovlivnění mortality a byla spojena s 5-ti násobně vyšší výskytem těžké hypoglykemie

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-016-4523-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Dekompresní kraniektomie u traumatické intrakraniální hypertenze
P.J. Hutchinson, A.G. Kolias, I.S.Timofeev et al.

Efekt dekompresní kraniektomie na klinický outcome pacientů s refrakterní traumatickou intrakraniální hypertenzí zůstává nejasný. Autoři s cílem evaluovat význam dekompresní kraniektomie (DK) zařadili v období 2004-2014 celkem 408 pacientů ve věku 10-65 let s kraniotraumatem (TBI) s refrakterní intrakraniální hypertenzí (>25 mm Hg), kteří byli randomizováni do skupiny s dekompresní kraniektomií a skupiny s konzervativní terapií. Primárním outcome studie byla hodnota Extended Glasgow Outcome Scale (GOS-E) (8 stupňová škála v rozmězí úmrtí až dobré zotavení) v době 6 měsíců od operace.  Hodnota GOS-E se signifikantně lišila mezi skupinami (P<0.001). V době 6 měsíců byla distribuce GOS-E: úmrtí 26.9% v DK skupině (n=201) a 48.9% v konzervativní skupině (n=188), vegetativní stav 8.5% (DK) vs. 2.1%, vyšší stupeň invalidity (dependence na pomoci)  21.9% (DK skupina) vs. 14.4%, nižší stupeň invalidity (doma nezávislý) 15.4% vs. 8%, mírná invalidita 23.4% vs 19.7%, dobré zotavení 9.4% vs. 8.4%. Pacienti s chirurgickou intervencí (DK skupina) vykazovali nižší počet hodin s intrakraniálním tlakem >25 mm Hg  po randomizaci (5.0 vs 17.0 hodin), nicméně výskyt komplikací byl vyšší v DK skupině (16.3% vs. 9.2%). V době 6 měsíců vykazovali pacienti ve skupině s dekompresní kraniektomií pro refrakterní intrakraniální hypertenzi nižší mortalitu a vyšší procento pacientů ve vegetativním stavu, ve vyšším a nižším stupni invalidity. Procento pacientů s dobrým zotavením a s mírnou invaliditou bylo srovnatelné mezi skupinami.

N Engl J Med 2016;375:1119-30.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Časná cílená resuscitace (Early goal-directed resuscitation) u pacientů v těžké sepsi a v septickém šoku:meta-analýza
Li-bing Jiang, Mao Zhang, Shou-yin Jiang a Yue-feng MA

Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vliv časné cílené terapie (EGDT) na mortalitu pacientů v těžké sepsi a v septickém šoku. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 6 studií (n=4 336 pacientů). Nebyl identifikován rozdíl v mortalitě mezi skupinou pacientů léčených dle EGDT a v kontrolní skupině. Nebyl identifikován vliv EGDT na dobu pobytu na urgentním příjmu a v intenzivní péči. Nebyl detekován rozdíl ve frekvenci umělé plicní ventilace a renálních eliminančních metod mezi skupinami, nicméně pacienti v EGDT byli častěji přijati do intenzivní péče. Během iniciálního 6ti hodinového intervalu bylo pacientům v EGDT aplikováno větší množství infuzních roztoků, vyšší dávka vazopresorů, vyšší procento inotropní podpory dobutaminem a vyšší počet erymas ve srovnání s kontrolní skupinou, nicméně nebyl identifikován statisticky signifikantní rozdíl v nežádoucích účincích mezi skupinami (OR 1.06).

Závěrem: EGDT nemá signifikantní vliv na outcome u pacientů v těžké sepsi a septickém šoku ve srovnání se standardní terapií. 

Jiang et al. Scandinavian Journal of Trauma, Resuscitation and Emergency Medicine (2016) 24:23

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Incidence těžké chronické bolesti u pacientek po císařském řezu: systematické review a meta-analýza
Stephanie Weibel, Katharina Neubert, Yvonne Jelting et al.

Frekvence císařských řezů má v posledních letech dramaticky klesající tendenci. Aktuálně chybí data týkající se vzniku a výskytu chronické pooperační bolesti (CPSP) u pacientek po císařském řezu. V review autoři analyzovali výskyt CPSP u pacientek v období 3-6, 6-12 a >12 měsíců od operace. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 15 studií. Incidence CPSP ve skupině 3-6 měsíců byla 15,4%, ve skupině 6-12 měsíců 11.5% a ve skupině >12 měsíců byla incidence 11.2%. Z celkového počtu pacientů s CPSP vykazovalo 9.6% těžkou, 23.5% středně těžkou a 49.2% lehkou chronickou bolest v čase 6 měsíců po operaci.

Závěrem: chronická bolest po císařském řezu se vyskytuje v rozmezí 15% v čase 3 měsíce po operaci až po 11% v době 12 a více měsíců po operaci.

 

Eur J Anaesthesiol 2016; 33:853–865

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Infuze beta-laktamových antibiotik v sepsi (BLISS):prospektivní randomizovaná kontrolovaná studie srovnávající kontinuální vs. intermitentní aplikaci beta-laktamových antibiotik u pacientů v těžké sepsi
Mohd H. Abdul-Aziz, Helmi Sulaiman, Mohd-Basri Mat-Nor et al.

Cílem studie bylo zhodnotit jestli je kontinuální infuze (CI) asociována s lepšim klinickým outcome a lepším farmakokineticko/farmakodynamickom profilem (PK/PD) ve srovnání s intermitentním podávaním (IB) u kriticky nemocných pacientů v těžké sepsi. Primárním outcome byl léčba infekce do 14 dnů od nasazení antibiotik. Sekundární outcome byl PK/PD profil, počet dnů bez umělé plicní ventilace a počet dnů mimo intenzivní péči, 14-denní a 30-denní přežití a čas do normalizace počtu leukocytů. Celkem bylo zařazeno 170 pacientů z toho 70 pacientů bylo zařazeno do CI a 70 do IB skupiny. Pacienti v CI skupině měli vyšší míru klinické kurability (56 vs 34%, p=0.011) a vyšší medián počtu dnů bez umělé plicní ventilace (22 vs 14 dnů) ve srovnání s IB skupinou. PK/PD cíl (čas nad minimální inhibiční koncentraci – MIC) byl vyšší v CI skupině na první den 97% vs. 70% a na 3. Den (97% vs. 68%). Nebyl identifikován rozdíl v 14-denní a 30-denní mortalitě mezi skupinami. Závěrem: u kriticky nemocných pacientů v těžké sepsi bez RRT vedla kontinuální infuze beta-laktamů k vyššímu procentu kurability infekce při dosažení lepšího PK/PD profilu ve srovnání s intermitentním podáváním.

.

Intensive Care Med (2016) 42:1535–1545

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Tenší ostré jehly a ne pencil-point jehly jsou asociovány s nižší incidencí postpunkčních bolestí hlavy
Andres Zorrilla‑Vaca, Ryan Healy, Carolina Zorrilla‑Vaca

Postpunkční bolesti hlavy (PDPH) jsou dobře popsanou komplikací punkce dura mater během neuroaxiální anestezie a analgezie. Jsou spůsobené únikem mozkomíšního moku. Studie popisující efektivitu tenkých ostrých jehel k redukci incidence PDPH mají konfliktní závěry. Autoři proto přináší analýzy a srovnání efektivity tenkých ostrých spinálních jehel ve srovnání s pencil-point jehlami v redukci PDPH. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 22 studií (n= 5631 pacientů) z toho 12 (n=3148) a 10 (n=2483) studií se věnovalo asociaci mezi velikosti ostré jehly a PDPH vs. pencil-point jehly a PDPH. Dle výsledků analýzy koreloval výskyt PDPH inverzně s průměrem jehly u ostrých jehel, nicméně nebyl detekován žádný vztah u pencil-point jehel.

Závěrem: byl identifikován signifikantní vztah (inverzní) mezi průměrem jehly a výskytem PDPH u ostrých jehel. Tento vztah nebyl detekován u pencil-point jehel. 

J Anesth (2016) 30:855–863

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Časná versus pozdní tracheostomie u kriticky nemocných pacientů s kraniotraumatem: systematické review a meta-analýza
Victoria A. McCredie, Aziz S. Alali, • Damon C. Scales et al.

Optimální timing tracheostomie u pacientů s kraniotraumatem (TBI), u kterých je trachoestomie (TS) indikována častěji z důvodu protekce dýchacích cest jak z důvodu respiračního selhání zůstává nejasný. Autoři v meta-analýze srovnávali efekt časné (od 10. dne) a pozdní TS u pacientů s TBI a vliv na jejich outcome. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 10 studií (n=503). Časná TS vedla k redukci dlouhodobé mortality (RR 0.57, p=0,02), nicméně po vyřazení jedné studie s vysokým bias byl tento vztah statisticky méně výrazný (RR 0.61, p=0.13). Časná TS vedla k redukci počtu dnů na umělé plicní ventilaci (střední rozdíl -2.72 dne, p = 0.0002)m délky hospitalizace v intenzivní péči (střední rozdíl -2.55 dne, p=0.01), nicméně nevedla k redukci časné mortality (RR 1.25, p=0.01).

Závěrem: provedení časné TS u pacientů s TBI může vést k redukci dlouhodobé mortality, délky umělé plicní ventilace a délky pobytu v intenzivní péči, nicméně efekt na krátkodobou mortalitu nebyl identifikován.

Neurocrit Care DOI 10.1007/s12028-016-0297-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Mechanické vs. manuální komprese hrudníku u srdeční zástavy: systematické review a meta-analýza
Hui Li, Dongping Wang, Yi Yu1, Xiang Zhaoa Xiaoli Jing

Cílem studie bylo porovnat efektivitu mechanických vs. manuálních kompresí hrudníku během srdeční zástavy (CA – cardiac arrest) ve smyslu krátkodobého přežití a neurologického outcome. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 9 mimonemocničních a 3 intra-nemocničné studie na vzorku 11 162 pacientů. Nebyl identifikován rozdíl mezi Cerebral Performance Category(CPC) skore, přežitím do příjmu do nemocnice a přežitím do propuštění mezi skupinami (manuální vs. mechanická komprese).

Závěrem: dosažení ROSC (return of spontaneous circulation) bylo nižší ve skupině mechanických kompresí během resuscitace a z toho důvodu nemůže být aktuálně mechanická komprese doporučena jako náhrada manuální komprese hrudníku, ale jenom jako aditivní celková možná terapie během srdeční zástavy.

Li et al. Scandinavian Journal of Trauma, Resuscitation and Emergency Medicine (2016) 24:10

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Katétrové infekce a místo vpichu u kriticky nemocných pacientů: meta-analýza
Kostoula Arvaniti, Dimitrios Lathyris, Stijn Blot et al.

Selekce místa inserce centrálního venózního katetru u pacientů v intenzivní péči může mít vliv na výskyt asociovaným katetrových infekcí. Ačkoliv je subklaviální přístup považován za nejideálnější volbu, není subklaviální přístup univerzální první volbou v klinické praxi i vzhledem na kontroverzní výsledky meta-analýz. Při kontraindikaci subklaviální punkce není jasně určeno následné doporučené místo zavedení centrálního žilního katetru. Cílem studie bylo porovnat výskyt katétrových infekcí a kolonizace u subklaviálního, jugulárního a femorálního přístupu u kriticky nemocných pacientů. Do meta-analýzy bylo zahrnuto celkem 22 studií, z toho 11 observačních. Celkem bylo zařazeno 18 554 centrálnich venózních katetrů, z toho 9 331 katetrů v observačních studiích, 5 482 katetrů z randomizovaných kontrolovaných studií  při sledování jiného outcome a 3 741 katetrů z randomizovaných kontrolovaných studií srovnávající jednotlivé místa punkce. Kolonizace byla vyšší u v.jugularis int. (RR 2.92) a u v.femoralis (RR 2.92) ve srovnání se subklaviálním přístupem. Výskyt katétrových infekcí byl srovnatelný u subklaviálního a jugulárního přístupu, vyšší u femorálního ve srovnání se subklaviálním (RR 2.44), nižší u jugulárního ve srovnání s femorálním (RR 0.55).

Závěrem: u kriticky nemocných pacientů je subklaviální a jugulární přístup asociován s nižším rizikem infekce ve srovnání s femorálním přístupem. Subklaviální přístup se zdá být ideální a metodou volby v případě rizika kolonizace.

Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Protokolizována terapie je asociována s redukcí orgánové dysfunkce
Fran Balamuth, Scott L. Weiss, Julie C. Fitzgerald et al.

Cílem retrospektivní kohortové studie bylo zhodnotit jestli je protokolizovaná terapie sepse asociována s redukcí orgánové dysfunkce v den 2 ve srovnání se standardní terapií u pediatrické těžké sepse. Do studie byli zařazeni pacienti starší 56 dnů a mladší 18 let v těžké sepsi dle mezinárodního konsenzuálního doporučení, kteří byli přijati do intenzivní péče během prvních 24hodin od příjmu na oddělení urgentního příjmu (OUP). Celkem bylo do studie zařazeno 189 pacientů, z toho 121 (64%) bylo léčených dle protokolu. Nebyl identifikován rozdíl mezi věkem, pohlavím, rasou, počtem komorbidit, stupněm dle iniciálního triage a v orgánové dysfunkci v době příjmu na OUP mezi skupinama. Pacienti léčeni dle protokolizovaného postupu byli častěji bez orgánové dysfunkce na 2. den.

Závěrem: protokolizovaná terapie sepse na OUP byla nezávisle asociována s redukcí orgánové dysfunkce na 2. den hospitalizace ve srovnání se standardní terapií. Data poukazují, že protokolizovaná terapie může mít pozitivní vliv na celkový outcome pediatrických pacientů.

Pediatr Crit CareMed 2016; 17:817–822

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Efekt chlorhexidinové koupele k prevenci nozokomiálních infekcí na chirurgické intenzivní péči: unicentrická randomizovaná kontrolovaná studie
Joshua T. Swan, Carol M. Ashton, Lan N. Bui et al.

Cílem studie bylo zhodnotit jestli denní koupel v 2% chlorhexidin-glukonátu (CHG) během 28 dnů vede k snížení výskytu nozokomiálních katetrových, močových, ranných infekcí, sepse a ventilátorové pneumonie ve srovnání s koupelem ve vodě a mýdle. Do unicentrické randomizované kontrolované studie bylo celkem zařazeno 350 chirurgických pacientů. Pacienti byli randomizováni do intervenční skupiny (2% CHG) a kontrolní skupiny (voda, mýdlo). Následně do analýzy bylo zahrnuto celkem 164 pacientů v kontrolní a 161 v intervenční skupině. Celkem byla infekce detekována u 53 pacientů. Ve srovnání s kontrolní skupinou byla koupel v chlorhexidinu asociována se snížením rizika infekce (HR = 0.555; p = 0.049). Ve srovnání kontrolní skupiny s intervenční byl výskyt nozokomiálních infekcí v poměru 14:7 (kontrolní vs. intervenční) u katetrových infekcí, 13 vs. 8. pro ventilátorovou pneumonii, 6 vs. 3 pro rané infekce, 2 vs. 0 pro infekce cévního řečiště. Absolutní RR (risk reduction) pro nozokomiální infekci bylo 9.0% (p = 0.019). Incidence nežádoucích kožních reakcí byla srovnatelná ve skupinách (18.9% v kontrolní skupině a 18.6% v intervenční skupině).

Závěrem: každodenní koupel ve 2% chlorhexidinu ve srovnání s vodou a mýdlem vedla k redukci infekci o 44.5% u chirurgických pacientů v intenzivní péči. 

Crit Care Med 2016; 44:1822–1832

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Efekt časné vs., pozdní tracheotomie na klinický outcome pacientů v pediatrické intenzivní péči
J.-H. Lee, C.-H. Koo, S.-Y.Lee et al.

Jenom několik studií se věnovalo optimálnímu timingu tracheotomie u kriticky nemocných pediatrických pacientů. Cílem studie bylo zhodnotit vliv časné vs. pozdní tracheotomie na klinický outcome pediatrických pacientů v intenzivní péči. Celkem bylo do studie zařazeno 111 pacientů. Pacienti, u kterých byla tracheotomie (TS) provedena do 14 dnů od příjmu byly zařazeni do časné TS skupiny a pacienti u kterých byla TS provedena po 14 dnech pobytu byli zařazeni do skupiny pozdní TS. Byl sledován klinický outcome, mortalita, délka umělé plicní ventilace, délka pobytu v intenzivní péči, incidence ventilátorové pneumonie (VAP) v jednotlivých skupinách. Z celkového počtu 111 pacientů bylo 61 pacientů v časné TS a 50 v pozdní TS skupině. Celková délka umělé plicní ventilace a délka pobytu v intenzivní péči byla signifikantně vyšší v pozdní TS skupině. Výskyt VAP/1000 dnů umělé plicní ventilace byl 2.6 vs. 3.8 v časné vs. pozdní TS skupině. Nebyl detekován rozdíl v mortalitě mezi skupinami a nebyli identifikovány žádné komplikace asociované s TS.

Závěrem: časná  TS (během prvních 14 dnů hospitalizace)  byla asociována se signifikantní redukcí délky trvání  umělé plicní ventilace, délky pobytu v intenzivní péči a délky hospitalizace. Ačkoliv efekt na mortalitu nebyl prokázan byla časná TS s benefitem bez závažných nežádoucích účinků.

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 60 (2016) 1281–1288

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Intravenózní remifentanil k porodní analgezii v USA – survey
Jaime Aaronson, Sharon Abramovitz, Richard Smiley et al.

Remifentanil patří mezi nejčastější alternativní metody analgezie při kontraindikaci neuroaxiálních metod v peripartálním období. Aktuálně není konsenzus stran jeho optimální aplikace, dávkování, potřebné monitorace, co může ovlivnit bezpečnost pacientů. Cílem survey bylo popsat aktuální praxi týkající se porodní analgezie remifentanilem  v USA. Celkem bylo osloveno 126 vedoucích lékařů, z toho návratnost byla 84 (67%). V období 2014-2015 byl remifentanil aplikován k porodní analgezii u  36% center, nicméně u většiny s nízkou frekvencí. Během sledování bylo detekováno několik maternálních a neonatálních respiračních komplikací, které upozorňují na nutnost vytvoření a implementaci klinických protokolů a adekvátní monitorace k zabezpečení bezpečnosti rodičky a dítětě. 

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Nedepolarizující myoralaxancia, reverze blokády a riziko pooperační pneumonie
Catherine M. Bulka, Maxim A. Terekhov, Barbara J. Martin et al.

Reziduální blokáda po aplikaci nedepolarizujících myorelaxancií (NMBAs) je známý a dobře popsaný problém. Reziduální blokáda je asociována s poruchou respiračních funkcí, nicméně její klinický dopad je nejasný. Cílem analýzy bylo zhodnotit jestli je aplikace střednědlouho působicích myorelaxancií spojena s rizikem pooperační pneumonie a jestli má vliv nepodání reverze blokády na vliv pooperační penumonie. Z celkového počtu 13 100 pacientů bylo vybráno 1455 pacientů, kterým byli aplikovány střednědlouho působící NMBAs. Pacienti byli následně porovnáni se skupinou 1455 pacientů, kterým NMBAs aplikovány nebyli. Skupina 1320 pacientů s NMBAs  po aplikaci reverze blokády syntostigminem byla srovnána se skupinou bez reverze blokády.  Pacienti, kterým byli aplikovány NMBAs vykazovali vyšší incidenci pooperační pneumonie ((9.00 vs. 5.22 na 10,000 pacientů v riziku). U pacientů, kterým byli podány NMBA a nebyla aplikována reverze blokády bylo riziko penumonie 2.26 vyšší ve srovnání se skupinou, kde byla podána reverze syntostigminem.

Závěrem: Intraoperační aplikace nedepolarizujících NMBAs a nepodání reverze blokády je asociována se zvýšeným rizikem pneumonie v pooperačním období.

Anesthesiology 2016; 125:647-55

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Dlouhodobé mentální zdraví u pacientů s deliriem v intenzivní péči
Annemiek E. Wolters, Linda M. Peelen, Maartje C. Welling et al.

Cílem studie bylo zhodnotit asociaci mezi deliriem během hospitalizace v intenzivní péči a dlouhodobým mentálním zdravím definovaným jako symptomy anxiety, deprese a posttraumatické stresové poruchy u období 1 roku po propuštění z intenzivní péče. Do prospektivní kohortové studie byli zařazeni pacienti s deliriem během hospitalizace v intenzivní péči, u kterých bylo mentální zdraví následně posouzeno v době 1 rok od propuštění z nemocnice. V době 1 rok od propuštění bylo u pacientů provedeno survey - Hospital Anxiety andDepression Scale, se škálou k detekci symptomů deprese, symptomů anxiety a postraumatické stresové poruchy.Pacienti byli rozděleni dle trvání deliria – 0 dnů n=270, 48%, jeden den n=86, 15% a více dnů n=211, 37%.  Během pobytu v intenzivní péči (ICU). Do studie bylo celkem zařazeno 567 pacientů z toho 246 (43%) vykazovalo symptomy anxiety, 254 (45%) symptomy deprese. U 220 pacientů (39%) bylo skóre Impact of Event Scale 15 item 35 a více, co indikovalo vysokou pravděpodobnost posttraumatické stresové poruchy. Nebyla detekována asociace mezi výskytem deliria v intenzivní péči a přítomnosti anxiety, deprese a/nebo posttraumatické stresové poruchy.

Závěrem: Ačkoliv anxieta, deprese a posttraumatická stresová porucha jsou frekventní u pacientů po propuštění z intenzivní péče, delirium v průběhu hospitalizace nebylo asociované se zvýšeným rizikem dlouhodobých mentálních problémů.

Crit Care Med 2016; 44:1808–1813

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Evaluace transfuzní terapie v intenzivní péči a efekt restriktivních transfuzních protokolů v rutinní praxi
Kevin P. Seitz, Jonathan E. Sevransky, Greg S. Martin et al.

Výsledky výzkumu podporují efektivitu a bezpečnost restriktivních transfuzních protokolů k redukci nadbytečných krevních transfuzí, nicméně jejich efektivita v klinické praxi je málo popsána. Cílem studie bylo zhodnotit jestli přijetí na ARO/JIP s implementovaným restriktivním transfuzním protokolem je spojeno se snížením pravděpodobnosti krevní transfuze u kriticky nemocných dospělých pacientů. Do observační studie bylo zapojeno celkem 59 ICU jednotek v USA a celkem bylo do studie zařazeno 6 027 pacientů. Z celkového počtu 59 ICU, byl u 24 implementován restriktivní transfuzní protokol. Celkem 2 510 (41.6%) pacientů bylo hospitalizovaných na ICU s restriktivním protokolem. Frekvence krevních transfuzí u pacientů s těžkou anemií (hematokrit <21%), středně těžká anemie (hematokrit 21–30%), a mírnou anemii (hematokrit>30%) byla 67%,19% a 4% ve srovnání s 60%,14% a 2% u pacientů bez restriktivní strategie. Jenom 27% transfuzí bylo aplikováno při hematokritu <21%. Z analýzy byla restriktivní transfuzní strategie asociována s redukcí pravděpodobnosti podání transfuze u středně težké anemie s odds ratio 0.59, nicméně u těžké a mírné anemie efekt nebyl signifikantní.

Závěrem: ve sledovaném vzorku pacientů se transfuze frekventně aplikovala mimo doporučené guidelines a přijetí pacientů na ICU s implementovným restriktivním transfuzním protokolem vedlo k redukci rizika podání transfuze u středně těžké anemie. Výsledky studie podporují efektivitu restriktivní transfuzní strategie v klinické praxi.

Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Sedace a analgezie u kriticky nemocných dětí v Kanadě: survey
Gonzalo Garcia Guerra, Ari R. Joffe, Dominic Cave et al.

Navzdory tomu, že většina kriticky nemocných pediatrických pacientů vykazuje nějaký stupeň neklidu a bolesti, aktuálně není k dispozici doporučený postup k sedaci, analgezii a měření komfortu. Cílem survey bylo zhodnotit aktuální praxi v měření komfortu a sedace v pediatrické intenzivní péči. Dotazník byl rozeslán pomocí e-mailu celkem 134 intenzivistům z celkem 17 pediatrických jednotek intenzivní péče (PICU) v Kanadě. Míra návratnosti byla 73% (98/134). Nejčastějším měřeným skóre sedace bylo Face, Legs, Activity, Cry, and Consolability (42%) a COMFORT (41%) škála. Skóre k sledování syndromu z odnětí bylo frekventně implementováno (65%) na rozdíl od skóre deliria (16%). Jenom 36% respondentů rutinně používá protokoly sedace.  Majorita respondentů (66%) nepoužívá metody k redukci hluku a jenom 23% respondentů má zaveden protokol s cílem zachování střídání cyklů Nejčastěji používaným analgetikem byl morfin a acetaminofen a nejčastějším sedativem byl midazolam a chloralhydrát.

Závěrem: v managementu léčby a diagnostiky bolesti a neklidu je vysoká variabilita. Standardizována sedace, diagnostika a terapie deliria a syndromu z odnětí chybí.

 

Pediatr Crit Care Med 2016; 17:823–830

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Cílený management koagulace u těžkého traumatu: kontroverze a evidence
James Winearls, Michael Reade, Helen Miles et al.

Traumatické krvácení patří mezi nejčastější příčiny mortality. Patofyziologie koagulopatie u těžkého traumatu je komplexní a zůstává špatně popsaná. Většina lékařů, kteří léči pacienty s traumatem jsou obeznámeni s unikátním typem koagulopatie traumatizovaných pacientů – traumatem indukovaná koagulopatie (

trauma-induced coagulopathy(TIC), která je nezávisle asociována se zvýšenou mortalitou. Ačkoliv majorita traumacenter používá fixní poměr v rámci masivních transfuzních protokolů  u těžkého traumatického krvácení, aktuálně není k dispozici ideální poměr erymasa:transfuzní přípravky. Recentní implementace viskoelastických testů (VHAs) krevního srážení vyvolal debatu o optimální transfuzní strategii traumatizovaných pacientů. Implementace VHA ke kvantifikaci funkčního příspěvku jednotlivých komponentů koagulačního systému umožňuje cílenou terapii TIC, nicméně zůstává kontroverzní a vzhledem na výraznou heterogenitu pacientů jenom težko může prokazatelně vést pozitivnímu ovlivnění mortality. Proto VHA-cílené algoritmy nejsou univerzálně akceptovány jako alternativa fixních dávek transfuzních přípravků a krevních derivátů u traumat a v některých institucích je preferován hybridní model s fixním poměrem na začátku a následnou VHA cílenou terapii. Autoři v přehledném review analyzují aktuální dostupné data týkající se managementu koagulopatie u traumatu a srovnávají fixní versus VHA –cílený postup. 

Anesth Analg 2016;123:910–24

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Medián efektivní dávky intranazálního dexmedetomidinu jako rescue sedativní medikace u pediatrických pacientů k MRI vyšetření
Wenhua Zhang, Yanting Fan, Tianyun Zhao et al.

Medián efektivní dávky (ED50) intranazálního dexmedetomidinu po selhání sedace chloralhydrátem nebyla popsána. Cílem studie bylo stanovit medián ED50 – intranazálního dexmedetomidinu jako rescue terapie u dětí ve věku 1-36 měsíců věku, u kterých nebyla sedace chloralhydrátem dostatečná. Do studie bylo celkem zařazeno 120 pacientů indikovaných k MRI vyšetření. Intravenózní dexmedetomidin byl aplikován při selhání chloralhydrátu (50mg/kg). Děti byli rozděleny do 4 skupin dle věku. ED50 intranazálního dexmedetomidinu u dětí ve věku 1-6 měsíců 0.4 μg/kg, ve věku 7-12 měsíců 0.5 μg/kg, ve věku 13-24 měsíců 0.9 μg/kg a ve věku 25-36 měsíců 1.0 μg/kg. Nebyl identifikován rozdíl mezi časem potřebným k indukci sedace nebo časem k probuzení. Nebyli detekovány žádné asociované hemodynamické nebo respirační komplikace.

Závěr: autoři popsali efektivní medián dávky intranazálního dexmedetomidinu (ED50) k rescue terapii při selhání sedace chloralhydrátem. ED50 se zvyšovala přímoúměrně s věkem pacientů.

Anesthesiology 2016; XXX:00-00

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %