březen 2017

Antiobiotická terapie u kriticky nemocných – expertní doporučení vědecké komise Evropské anesteziologické společnosti
Ignacio Martin-Loeches, Marc Leone, Krisztina Mada´ ch et al.

Antibiotická terapie je základním kamenem léčby infekcí a volba antibiotika u kriticky nemocných pacientů je složitá a komplexní otázka. Lékaři v klinické praxi často při volbě antibiotika (ATB) u pacientů nezohledňují delikátní ekologickou rovnováhu mezi mikrobiologickým rizikem u pacienta versus rizikem vzniku rezistence na ATB. Ačkoliv nadbytečná ATB terapie je frekventní problém, nemusí být cílená a individualizovaná  ATB terapie spojena s ohrožením pacienta. Článek sumarizuje doporučení expertní skupiny ESA k principům racionální ATB terapie u kriticky nemocných pacientů.  

Eur J Anaesthesiol 2017; 34:215–220

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Antiinfekční terapie a nebulizace u pacientů na umělé plicní ventilaci: systematické review a meta-analýza
Candela Solé-Lleonart, Jean-Jacques Rouby, Stijn Blot et al.

Nebulizační podání antiinfekční terapie u kriticky nemocných pacientů je běžnou ačkoliv nestandardní terapeutickou technikou. Celkem bylo analyzováno 1 435 studií, v kterých byla antiinfekční medikace aplikovaná pomocí nebulizace, a to jako adjuvantní nebo substituční terapie. Do finální analýzy bylo celkem zahrnuto 11 studií, z toho 5 studií mělo malý rozsah (˂50 pacientů) a jenom 6 studií bylo randomizovaných. Jenom u malého procenta pacientů byla přítomná závažná hypoxemie. Aminoglykosidy a kolistin byli z hlediska nefrotoxicity a neurotoxicity bezpečné při nebulizační aplikaci, nicméně vedly k zvýšení respiračních komplikací u 9% pacientů (95% CI, 0.01 to 0.18; I2 = 52%), obzvláště u pacientů s hypoxemií. U pacientů s tracheobronchitidou byla identifikována signifikantní redukce rezistence (risk ratio, 0.18; 95% CI, 0.05 to 0.64; I2 = 0%), podobně jako u pacientů s pneumonií, bez ovlivnění celkové mortality a délky umělé plicní ventilace. U pacientů s pneumonií a rezistentním původcem, byla nebulizační terapie asociováná s lepším klinickým výsledkem (odds ratio, 1.96; 95% CI, 1.30 to 2.96; I2 = 0%). 

Závěrem: Aktuálně je potřeba prospektivních randomizovaných studií s nižší heterogenitou k zhodnocení vlivu nebulizované ATB terapie, definice dávkování a její bezpečnosti u kriticky nemocných pacientů na umělé plicní ventilaci. Pacienti s infekcí způsobenou rezistentním kmenem mohou více profitovat z nebulizačního podání ATB. Samostatná nebulizační aplikace antibiotik (bez systémového podání) může vést k redukci nefrotoxicity, nicméně může být taky asociována s vyšším rizikem respiračních komplikací.  

Anesthesiology 2017; 126:00-00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Paravertebrální blokáda v břišní chirurgii u pediatrických pacientů: systematické review a meta-analýza
E. A. Page a K. L. Taylor

Zvýšená popularita paravertebrální blokády (PVB) může být přisuzována její relativní bezpečnosti a srovnatelné efektivitě ve srovnání s epidurální analgezií. PVB blokáda je proto doporučovanou technikou k otevřené cholecytektomii a inguinální hernioplastice a apendektomii. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit klinickou efektivitu a nežádoucí účinky PVB v pediatrické břišní chirurgii. Celkem bylo do analýzy zahrnuto po 6 studii o vzorku 358 pediatrických pacientů. PVB blokáda byla indukována bupivakainem, ropivakainem, lidokainem a fentanylem. Mezi chirurgické výkony s PVB patřili inguinální hernioplastiky, cholecytektomie a appendektomie. Standardizované skóre časné bolesti favorizovalo pacienty v PVB a to jak v intervalu 4-6 hodin po operaci 0.85 [95%  (CI) 0.12–1.58] tak v době 24 hodin od operace 0.64 (95% CI 0.28–1.00). Satisfakce rodičů a chirurgů byla vyšší u pacientů v PVB [odds ratio (OR) 5.12 (95% CI 2.59–10.1)], [OR 6.05 (95% CI 2.25–16.3)]. Nebyla identifikována žádná významná nežádoucí komplikace.

Závěrem: paravertebrální blokáda u pediatrických pacientů po brišní operaci vedla k mírnému zlepšení skóre bolesti, a to až do 24 hodin po operaci, vedla k redukci spotřeby analgetické rescue terapie a byla spojená se zvýšenou satisfakci rodičů a chirurgů v pooperačním období. PVB je efektivní alternativou ke kaudální a ilioinguinální blokády u pediatrických pacientů podstupujících břišní operaci.

British Journal of Anaesthesia, 118 (2): 159–66 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Dexmedetomidin jako adjuvans k blokádě brachiálního plexu: systematické review a meta-analýza
L. Vorobeichik, R. Brull a F. W. Abdallah

Dexmedetomidin je používaným adjuvans k periférním regionálním blokádám. Předchozí meta-analýza necméně nepotvrdila jeho prospěšný efekt v dané klinické indikace. Mezitím bylo publikováno vícero významných a dobře designovaných studií, proto autoři přináší novou, aktualizovanou meta-analýzu hodnotící efekt dexmedetomidinu jako adjuvantního léku v regionální anestezii. Celkem bylo identifikováno 32 studií (2007 pacientů), u kterých byla sledována délka senzorické a motorické blokády, nástup a délka analgezie, spotřeba additivních analgetik, skóre bolesti, satisfakce pacientů a asociované nežádoucí účinky. Použití dexmedetomidinu (DEX) jako adjuvans v regionální anestezii/analgezii vedlo k prolongaci senzorické blokády (minimálně o  57%,P<0.0001) a prolongaci analgetické blokády (minimálně o 63%, P<0.0001). DEX vedl k urychlení nástupu sensorické blokády (minimálně o  40%, P<0.0001) a motorické blokády (minimálně o 39%, P<0.0001). DEX vedl k redukci spotřeby morfinu v pooperačním období o 10.2mg [-15.3, -5.2] (P<0.0001), zlepšil kontrolu bolesti a zvýšil satisfakci pacientů. Současně vedl DEX k zvýšení výskytu bradykardie (3.3 [0.8, 13.5](P=0.0002)), a hypotenze (5.4 [2.7, 11.0] (P<0.0001)). Dávka mezi 50-60mg vedla k maximalizaci pozitivních účinků bez ovlivnění hemodynamiky. U žádného pacienta nebyla detekována neurologická asociovaná komplikace.

Závěrem: Recentní data potvrzují pozitivní efekt dexmedetomidinu v zrychlení nástupu, zvýšení kvality blokády a analgezie, nicméně pozitivní efekt musí být současně vyvážen potenciálním rizikem prolongace motorické blokády a výskytem přechodné bradykardie a hypotenze. 

Br J Anaesth (2017) 118 (2): 167-181

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Ultrazvukem navigovaná interskalenická a supraklavikulární blokáda k pooperační analgezii po operaci ramene
G. Kim, J. U. Han, J. H. Song et al.

Na rozdíl od interskalenické blokády je aktuálně jenom málo dat k popsání efektivity analgezie supraklavikulární blokády u pacientů po operaci ramene. Pacienti byli randomizováni do skupiny s interskalenickou blokádou (n=25)  nebo supraklavikulární blokádou (n=24) v dávce 20ml 0.375% ropivacainu. Primárním outcome byl efektivita analgezie dle skore bolesti, suplementální analgezie, diafragmatické funkce, motorické blokády, periférní blokády prstů ruky, nežádoucí vedlejší účinky a komplikace a spokojenost pacientů. Délka efektivní pooperační analgezie se nelišila mezi skupinami: 868 (800–1440) minut u supraklavikulární blokády vs.  800 (731–922) minut u interskalenické blokády (P = 0.095). Incidence parézy bránice byla signifikantně nižší v supraklavikulární skupině ve srovnání s interskalenickou blokádou (měřeno 30 minut po indukci blokády, 66,7% vs. 92%, P=0.021 a na dospávacím pokoji 62,5% vs. 92% P=0.024). Motorická blokáda byla signifikantně častější v supraklavikulární skupině na dospávacím pokoji, v době 24 hod po operaci již nesignifikantně.

Závěrem: Délka efektivní analgezie u pacientů po operaci ramene byla srovnatelná ve skupině se supraklavikulární blokádou a v skupině s interskalenickou blokádou. Supraklavikulární blokáda byla asociována s nižší incidencí parézy bránice. 

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 61 (2017) 427–435

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Tromboelastografie (TEG) a rotační tromboelastometrie (ROTEM) k monitoraci hemostatické terapie u pacientů s krvácením: systematické review a meta-analýza
A. Wikkelsø J. Wetterslev A. M. Møller a A. Afshari

Koagulopatie a krvácení jsou asociovány se signifikantní mortalitou. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu cílené hemostatické terapie dle výsledků viskoelastických metod (rotační tromboelastometrie a tromboelastografie). Do analýzy bylo celkem zahrnuto 17 randomizovaných kontrolovaných studií (1493 pacientů). Implementace viskoelastických testů vedlo k redukci celkové mortality (3.9% vs. 7.4%, RR (95%CI) 0.52 (0.28–0.95); I2 = 0%, 8 studií, 717 pacientů), nicméně kvalita dat byla nízká a heterogenita souboru vysoká. Tromboelastometrie a tromboelastografie vedla k signifikantní redukci transfudovaných erytrocytárních přípravků RR (95%CI) 0.86 (0.79–0.94); I2 = 0%, 10 studií, 832 pacientů), mražené plasmy (RR (95%CI) 0.57 (0.33–0.96); I2 = 86%, 10 studií, 832 pacientů) a trombocytů  (RR (95%CI) 0.73 (0.60–0.88); I2 = 0%, 10 studií, 832 pacientů). Mezi skupinami nebyl identifikován rozdíl v incidenci nutnosti chirurgické revize (RR (95%CI) 0.75 (0.50–1.10); I2 = 0%, 9 studií, 887 pacientů).

Závěrem: transfuzní strategie založená na tromboelastografii, nebo rotační tromboelastometrie může vést k redukci podaných transfuzních přípravků u krvácejících pacientů, nicméně výsledky meta-analýzy jsou založeny převažně na populaci kardiochirurgických pacientů včetně pacientů, u kterých byl perioperačně použitý mimotělný oběh a kvalita dat byl nízká.

 

Anaesthesia 2017, 72, 519–531

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Cílená tekutinová terapie (Goal directed fluid therapy) vede k redukci pooperační morbidity, ne však mortality u pacientů po nekardiochirurgické operaci: meta-analýza
Anirban Som, Souvik Maitra, Sulagna Bhattacharjee a Dalim K. Baidya

Optimální perioperační tekutinová terapie může pozitivně ovlivnit outcome pacientů v pooperačním období. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efekt cílené tekutinové terapie (goal directed therapy – GDFT) na pooperační morbiditu a mortalitu nekardiochirurgických pacientů. Do analýzy byli zahrnuty prospektivní studie, kde neinvazivní měřené parametry  hemodynamiky byli srovnávané se standardní terapii. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 41 studií. Implementace GDFT nevedla k snížení pooperační 30-denní mortality (OR 0.70, 95% CI 0.46-1.08, p=0.11), redukci pooperační doby hospitalizace (median rozdíl -0.14, 95% CI -0.28-0.04,p=0.14), nebo k redukci pobytu v intenzivní péči (median rozdíl -0.12, 95% CI -0.28-0.04, p=0.14). Počet pacientů s pooperačními komplikacemi byl nicméně signifikantně nižší v GDFT skupině (OR 0.57; 95 % CI 0.43, 0.75; p < 0.0001). Ve srovnání se standardní terapii byl v GDFR nižší výskyt břišní komplikací (p=0.008), raných infekcí (p=0.002) a pooperační hypotenze (p=0.04). Ačkoliv u pacientům v GDFT bylo aplikováno signifikantní větší množství koloidních roztoků (p < 0.0001), nebylo v GDFT identifikováno vyšší riziko plicního edému, nebo renálního selhání.

Závěrem: GDFT u nekardiochirurgických pacientů má rozchůdný benefit ve smyslu ovlivnění pooperační mortality, délky pobytu v intenzivní péči a délky pobytu v nemocnici ve srovnání se standardní terapii. GDFT byla nicméně asociována se redukci incidence raných infekcí, břišní komplikací a epizod hypotenze v pooperačním období.

J Anesth (2017) 31:66–81 DOI 10.1007/s00540-016-2261-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Konsenzuální doporučení Evropské anesteziologické společnosti (ESA) k managementu pooperačního deliria
Ce´ sar Aldecoa, Gabriella Bettelli, Federico Bilotta et al.

Cílem doporučení ESA společnosti je implementace postupů k prevenci, časné identifikaci a terapii pooperačního deliria ve světle aktuálních evidence-based dat. Základním kamenem doporučení je časná detekce rizikových pacientů, následná adekvátní perioperační péče a pooperační detekce pacientů s deliriem. Doporučení se nevěnuje deliriu v intenzivní péči. Vzhledem na multidisciplinární dopad pooperačního deliria u chirurgický pacientů je potřeba implementovat do každodenní praxe týmový mezioborový přístup. Doporučení proto není určeno jenom pro anesteziology, ale pro všechny lékaře participujících na pooperační péči u chirurgických pacientů.

Eur J Anaesthesiol 2017; 34:192–214

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 5
92 %

Analgetický management po artroplastice kolene: meta-analýza 170 randomizovaných kontrolovaných studií
Abdullah Sulieman Terkawi, Dimitris Mavridis, Daniel I. Sessler et al.

Optimální analgezie u pacientů po totální artroplastice kolene není jasně definována a v klinické praxi jsou analgetické postupy u dané subpopulace variabilní. Aktuálně je k dispozici vícero modalit analgezie – periférní nervové blokády, periartikulární infiltrace lokálním anestetikem a epidurální analgezie. Jejich relativní efektivita je nicméně nejasná. Cílem meta-analýzy bylo porovnat účinnost jednotlivých metod analgezie v pooperačním období. Sledovaný outcome bylo skóre bolesti, spotřeba opioidů, hodnocení rehabilitace, kvalita zotavení a komplikace v pooperačním období. Optimální metoda byla hodnocena dle skóre bolesti, konzumpce opioidů a rozsah hybnosti ve 72 hodinách od operace. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 170 studií (12 530 pacientů), u kterých bylo celkem identifikováno 17 analgetických modalit. Celková heterogenita byla pro podmínky meta-analýzy akceptovatelná. Nejefektivnější analgetické metody pro tišení bolesti v klidovém stavu byli: blokáda n.femoralis/n.obturatorius, blokáda n.femoralis/n.ischiadicus/n.obturatorius, blokáda lumbálního plexu/n.ischiadicus, blokáda n.femoralis/n.ischiadicus a fascia iliace blok. Metody, které vedli k nejvýznamnější redukci komzumpce opioidů byli: blokáda n.femoralis/n.ischiadicus/n.obturatorius, n.femoralis/n.obturatorius, blokáda lumbálního plexu/n.ischiadicus, blokáda lumbálního plexu a blokáda n.femoralis/n.ischiadicus. Metoda, která vedla k největšímu rozsahu hybnosti byla blokáda n.femoralis/n.ischiadicus. Kritériá pro optimální analgetickou metodu splnila blokáda n.femoralis/n.ischiadicus a blokáda n.femoralis/n.obturatorius. Při analýze jenom vysoko-kvalitních studií měla nejlepší výsledky blokáda n.femoralis/n.ischiadicus.

Závěrem: Blokáda vícero nervů (femoralis, ischiadicus) vedla k lepšímu analgetickému efketu ve srovnání s periartikulární infilatrací lokálním anestetikem, nebo epidurální analgezii. Jako nejefektivnější přístup byla identifikována kombinována blokáda n.femoralis a n.ischiadicus.

 

Anesthesiology 2017; 126:00-00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt intravenózního acetaminofenu (paracetamolu) na teplotu tělesného jádra a hemodynamiku u febrilních kriticky nemocných pacientů: randomizovaná kontrolovaná studie
Hildy M. Schell-Chaple, Kathleen D. Liu, Michael A. Matthay et al.

Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit vliv intravenózně aplikovaného acetaminofenu (AA) na tělesnou teplotu, krevní tlak a srdeční frekvenci u febrilních kriticky nemocných pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 40 pacientů z 3 ICU ve fakultní nemocnici. Febrilní stav byl definován teplotou ≥ 38.3°C. Dle výsledků randomizace byl pacientů aplikován 1g AA, nebo fyziologického roztoku během 15 minut. Po aplikaci byla pacientům měřená teplota v 5-15 minutových intervalech v průběhu 4 hodin po aplikaci a sledovány vitální funkce. Primárním outcome byl trvající pokles telěsné teploty pod iniciální hodnotu v čase. Sekundární outcome byla hodnota srdeční frekvence, krevního tlaku, dechové frekvence v čase. Pacienti v AA skupině měli ve sledovaném období nižší tělesnou teplotu o 0.47°C ve srovnání s kontrolní skupinou (95% CI, –0.76 - –0.18; p = 0.002). U pacientů v AA skupině byla ve sledovaném období nižší střední hodnota systolického tlaku (–17 mm Hg; 95% CI, –25 -  –8; p < 0.001), středního arteriálního tlaku (–7 mm Hg; 95% CI, –12 to –1; p = 0.02) a srdeční frekvence (–6 /min; 95% CI, –10 - –1; p = 0.03). Změny byli signifikantní v době 2 hodiny od podání AA, nicméně efekt nebyl již statisitcky významný v době 4 hodiny od aplikace.

Závěrem. U febrilních kriticky nemocných pacientů vede intravenózní aplikace paracetamolu k snižení tělesné teploty, redukci krevního tlaku a srdeční frekvence.   

Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt beta-blokátorů na perioperační outcome u cévní chirurgii a u endovaskulární výkonů: systematické review a meta-analýza
S. Hajibandeh, S. Hajibandeh, S. A. Antoniou et al.

Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit vliv beta-blokátorů na perioperační outcome pacientů podstupujících cévních chirurgický výkon nebo endovaskulární intervenci. Celkem bylo do analýzy zahrnuto: 3 randomizované studie, 5 retrospektivní kohortových studií a 3 prospektivní studie o celkovém vzorku 32 602 pacientů. Dle výsledků analýzy nevedla terapie beta-blokátory k redukci celkové mortality [odds ratio (OR) 1.10, 95% (CI) 0.59-2.04, P=0.77],  kardiální mortality (OR 2.62, 95% CI 0.86-8.05, P=0.09), výskytu infarktu myokardu (OR 0.89, 95% CI 0.59-1.35, P=0.58), nestabilní anginy pectoris (OR 1.34, 95% CI 0.41- 4.38, P=0.63), CMP (OR 2.45, 95% CI 0.89-6.75, P=0.08), výskytu arytmií (OR 0.76, 95% CI 0.41-1.43, P=0.40), srdečního selhání (OR 1.12, 95% CI 0.77-1.63, P=0.56), AKI (OR 1.48, 95% CI 0.90-2.45, P=0.13), kardiálních komplikací (OR 0.88, 95% CI 0.55-1.40, P=0.58), rehospitalizace (OR 0.86, 95% CI 0.48-1.52, P=0.60) a reoperace (OR 1.17, 95% CI 0.42-3.27, P=0.77) u pacientů podstupující chirurgický výkon v cévní chirurgii.

Závěrem: Terapie beta-blokátory nevede k pozitivnímu ovlivnění outcome pacientů podstupujících cévně-chirurgických výkon, nebo endovaskulární intervenci.

British Journal of Anaesthesia, 118 (1): 11–21 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Transnazální zvhlčená akcelerovaná ventilace (THRIVE) u pediatrických pacientů: randomizovaná kontrolovaná studie
S. Humphreys, P. Lee-Archer, G. Reyne et al.

Transnazální zvhlčená akcelerovaná insuflační ventilace (THRIVE) byla u dospělých pacientů implementována do klinické praxe s cílem zvýšit bezpečnost airway managementu během apnoe před tracheální intubací. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit vliv THRIVE na prodloužení doby efektivní apnoické oxygenace u pediatrických pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 48 zdravých pediatrických pacientů s normálními parametry respiračního a kardiálního systému. U všech pacientů byla indukce do anestezie inhalační pomocí sevofluranu, O2 a N2O, následována svalovou relaxaci rokuroniem a standardizovanou preoxygenací obličejovou maskou. Pacientům v kontrolní skupině byl aplikován trojitý manévr a pacientům v intervenční skupině trojitý manévr + THRIVE s průtokem specifickým dle věku pacienta. Primárním outcome byla snaha dosáhnout dvounásobek času bez desaturace hemoglobinu v intervenční skupině, ve srovnání s předpokládanou rychlosti desaturace dle věku pacientů.V kontrolní skupině byla doba apnoe signifikantně kratší ve srovnání s intervenční skupinou,  a to ve všech věkových kategoriích.

Závěrem: THRIVE vedla k prolongaci bezpečného času apnoe, nicméně bez pozitivního ovlivnění  eliminace CO2.

 

British Journal of Anaesthesia, 118 (2): 232–8 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Kyselina tranexamová v perioperačním období v spinální chirurgii
M. J. Colomina, M. Koo2, M. Basora, J. Pizones et al.

Kyselina tranexamová (TXA) může vést k redukci krevní ztráty a aplikovaných transfuzních přípravků v perioperační péči. Pozitivní efekt TXA je přítomen v různých typech operací , nicméně level I evidence pro efektivitu TXA ve spinální chirurgii aktuálně chybí. Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu perioperačně aplikované TXA na redukci krevní perioperační ztráty a počtu transfuzních přípravků u pacientů ve spinální chirurgii. V multicentrické prospektivní dvojitě zaslepené studii autoři testovali efektivitu TXA vs. placebo. Efektivita byla definována perioperační krevní ztrátou v skupinách a počet transfundovaných krevních jednotek. Sekundární outcome byla délka operace, délka hospitalizace a asociované komplikace. Celkem bylo do studie zařazeno 95 pacientů podstupujících zadní spinální fůzi (fůze >3 segmentů), z toho 44 bylo zařazeno v intervenční skupině a 51 v kontrolní skupině. Ve skupinách nebyl rozdíl mezi délkou operace, počtem operovaných segmentů a délce hospitalizace. Transfuze nebyla potřebná potřebná u 48% pacientů v intervenční skupině a u 33% pacientů v kontrolní skupině (p=0.05). Střední počet transfuzí byl 0.85 v intervenční skupině a 1.42 v kontrolní skupině (p=0.06). Perioperační TXA vedla k signifikantní redukci intraoperačního krvácení (p=0.01) a celkové krevní ztráty (p=0.01) ve srovnání s placebem. Incidence nežádoucích účinků byla ve skupinách srovnatelná.

Zývěrem: TXA v perioperačním období nevedla k signifikantní redukci aplikovaných krevních přípravků, nicméně vedla k signifikantní redukci krevní ztráty u pacientů podstupujících operační výkon v spinální chirurgii. 

British Journal of Anaesthesia, 118 (3): 380–90 (2017)

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Přesnost a efektivita neinvazivní monitorace srdečního výdeje v perioperačním období: systematické review a meta-analýza
A Joosten, O. Desebbe, K. Suehiro et al.

Monitorace srdečního výdeje je základním diagnostickým postupem k cílení terapeutických intervencí u kriticky nemocných a vysoce rizikových chirurgických pacientů. Aktuálně je na trhu vícero přístrojů umožňujících neinvazivní monitoraci srdečního výdeje, nicméně jejich přesnost a efektivita nebyla hodnocena v žádné meta-analýze. Autoři vyhledávali data v databázích: PubMed, Cochrane Library of Clinical Trials, Scopus a Web of Science s cílem srovnat efektivitu  měření srdečního výdeje pomocí bolusové termodiluce a neinvazivní měření srdečního výdeje včetně analýzy tranzitního času pulzové vlny, analýzy pulzové křivky, thorakální elektrické bioimpedance/bioreaktance a zpětného vdechování CO2. Neinvazivní metody monitorace byli hodnoceny jako akceptovatelné, pokud odchylka chyby v % při měření byla <30%. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 37 studií (1543 pacientůú. Medián CO měřený oběma typy metod byl ve sledovaném vzorku 4.78 l/min.

Závěrem: Vzhledem na vysokou heterogenitu a vysokou míru chybovosti, přístroje poskytující plně neinvazivní měření srdečního výdeje nejsou srovnatelné přesné a zaměnitelné s měřením pomocí bolusové termodiluce. Je potřeba dalších studií k potvrzení jejich role k zlepšení kvality péče. 

British Journal of Anaesthesia, 118 (3): 298–310 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Časný pooperační perorální příjem tekutin v jednodenní chirurgii a vliv na spotřebu opioidů a pooperační nauzey a zvracení: randomizovaná kontrolovaná studie
C. Chauvin, A. S. Schalber-Geyer, F. Lefebvre et al.

U dětí mladších 4 let je obtížná diagnostika příčiny pooperačního dyskomfortu (žízeň, bolest, delirium). Nesprávná diagnostika může následně vést k neadekvátní péči, jako např. aplikaci opioidů. Cílem studie bylo zhodnotit vliv časného pooperačního příjmu tekutin u pediatrických pacientů v jednodenní chirurgii na spotřebu opioidů a incidenci pooperačního zvracení a nauzey (PONV). Do studie byli zařazeni pacienti ve věku 6 mesíců až 4 roky, kteří byli randomizováni do Liberální skupiny [(podání jablečného džusu (10ml/kg) pooperačně při dosažení Face Legs Activity Cry COnsolability (FLACC) skore ≥4 na dospávacím pokoji)] a kontrolní skupiny, kde byl perorální příjem pooperačně povolen dle lokálního protokolu (při přijetí na standardní oddělení). Celkem bylo do studie zařazeno 231 pacientů. Incidence PONV byla 11.4% a 23.93% v intervenční a kontrolní skupině. Opioidy byli aplikovány u 14.04% případů v intervenční skupině a ve 35.89% v kontrolní skupině. Délka pobytu na pooperačním pokoji byla 53.45 minut v intervenční skupině vs. 65.05 v kontrolní skupině.

Závěrem: Ve sledované skupině pediatrických pacientů vedl časný pooperačním příjem tekutin byl spojen s redukcí potřeby opioidů a incidence PONV.

British Journal of Anaesthesia, 118 (3): 407–14 (2017)

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Porovnání reverze rokuroniem-indukované nervovosvalové blokády u pediatrických pacientů: sugammadex vs. rokuronium
Ammar AS, Mahmoud KM, Kasemy ZA

Sugammadex je specifické antidotum k reverzi neuromuskulární blokády navozené aminosteroidy. Autoři ve studii testovali čas zotavení z neuromuskulární blokády při reverzi sugammadexem vs. neostigminem. Celkem bylo do studie zařazeno 60 pediatrických pacientů ve věku 2-10 let indikovaných k břišní operaci. Pacienti byli randomizováni do S skupiny (sugammadex 4mg/kg) a  do skupiny N (neostigmin 0.35mg/kg a atropin 0.02mg/kg) dle léku určeném k reverzi nervovo-svalové blokády. Primární outcome byla doba zotavení (TOFr > 0.9) a sekundární outcome byl počet pacientů vyžadujících další dávku sugammadexu, nebo neostigminu k dosažení stanovené hladiny TOFr a extubační čas (čas od zastavení přítoku inhalačních anestetik k extubaci). Střední čas zotavení (p=0.002) a střední čas k extubaci (p=0.005) byli signifikantně kratší v S skupině (2.5 a 2.0 minuty) ve srovnáni s N skupinou (12.6 a 4.3 minuty). V N skupině vyžadovalo další dávku neostigminu 8 pacientů ve srovnání s S skupinou, kde byla potřebná aditivní dávka sugammadexu jenom u jednoho pacienta (p=0.035). Doba pobytu na dospávacím pokoji byla mezi skupinami srovnatelná. Incidence nauzey, zvracení, tachykardie a sucha v ústech byla signifikantně vyšší v N skupině.

Závěrem: Sugammadex vedl k signifikantně ke kratší době zotavení z neuromuskulární blokády a kratší mu extubačnímu čas při nižším výskytu nežádoucích účinků ve srovnání s neostigminem.  

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 61 (2017) 374–380

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Ultrazvukem navigovaná punkce v.subclavia u kardiochirurgických pacientů: zobrazení v krátké vs. dlouhé ose
Antonella Vezzani, Tullio Manca, Claudia Brusasco et al.

Cílem prospektivní randomizované studie bylo porovnat úspěšnost a bezpečnost ultrazvukem-navigované punkce v.subclavia při zobrazení v krátké vs. dlouhé ose. Celkem bylo do studie zařazeno 190 pacientů. Kanylace byla prováděná lékařem s praxí >150 punkci/rok (50% v krátké ose a 50% v dlouhé ose). Byla sledována úspěšnost kanylace, čas inserce, počet redirekcí jehly, počet punkcí kůže a cévy, výskyt asociovaných komplikací, malpozice katetru a incidence katétrových infekcí. Kanylace subklaviální žíly byla úspěšná u všech 190 pacientů. Střední čas potřebný k inserci byl signifikantně kratší (p=0.040) v krátké ose (69 ± 74 s)  ve rovnání s dlouhou osou (98 ± 103 s). Zobrazení v krátké ose bylo spojeno s vyšší úspěšností (96 vs. 78%, p < 0.001), vyšší úspěšností první punkce (86 vs. 67%, p = 0.003), nižším počtem redirekcí jehly (0.39 ± 0.88 vs.0.88 ± 1.15, p = 0.001), nižším počtem perkutánních punkcí  (1.12 ± 0.38 vs. 1.28 ± 0.54, p = 0.019) a komplikací (3 vs. 13%, p = 0.028).

Závěrem: Ultrazvukové zobrazení v.subclavia v krátké ose bylo asociováno s lepším bezpečnostím profilem a vyšší efektiviou u kardiochirurgických pacientů.

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-017-4756-6 ORIGINAL

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Preoxygenace pomocí obličejové masky vs. transnazální humidifikované insuflované ventilace (THRIVE) během akutního úvodu do anestezie (rapid sequence induction - RSI)
F. Mir, A. Patel, R. Iqbal et al.

Preoxygenace je esenciální součástí rapid sequence induction (RSI) během indukce do celkové anestezie v akutní operativě s cílem zvýšit zásoby kyslíku v plicích. Autoři testovali efektivitu preoxygenace obličejovou maskou a transnazální humidifikované insuflované ventilace (THRIVE) u pacientů podstupujících akutní výkon. Celkem bylo do studie zařazeno 40 pacientů. U žádného z pacientů neklesla arteriální saturace kyslíku pod 90% v době intubace. Arteriální krevní plyny byli testovány přímo po intubaci. Střední (SD) hodnota PaO2 byla 43,7.2 kPa v THRIVE vs. 41,9 kPa v skupině s obličejovou maskou (p=0.722), PaCO2 5,8 kPa v THRIVE vs. 5,6 kPa vs. skupina s obličejovou maskou (p=0.631). Arteriální pH 7,36  THRIVE vs. 7,34 (p=0.447). Ve sledované populaci nebylo potřeba použít žádné rescue techniky k zajištění dýchacích cest a počet laryngoskopií k intubaci byl srovnatelný mezi skupinami. Pacienti v THRIVE skupině měli signifikantně delší čas apnoe 248 s vs 123 s (p < 0.001).

Anaesthesia 2017, 72, 439–443

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Epidemiologie a outcome MODS u pediatrických pacientů
R. Scott Watson, Sheri S. Crow, Mary E. Hartman et al.

Cílem review článku bylo zhodnotit epidemiologii a outcome pediatrických pacientů se syndromem multiorgánové dysfunkce (MODS). Aktuálně je plné pochopení epidemiologie a outcome MODS u pediatrických pacientů limitováno heterogenitou studií a inkonzistencí definicí. V podmínkách pediatrické intenzivní péče (PICU) je MODS nicméně frekventní a v závislosti od populace se vyskytuje až ve 57% případů. MODS u pediatrických pacientů je asociován se signifikantní mortalitou a morbiditou. Dlouhodobý outcome pacientů s MODS je v literatuře popsán nedostatečně, nicméně dlouhodobé konsekvence MODS u dospělé populace poukazují na předpoklad dlouhodobého negativního ovlivnění následních outcome. Identifikace dlouhodobých dopadů je nezbytná k možnému ovlivnění a zlepšení terapie a následné rehabilitace s cílem zlepšit následnou kvalitu života kriticky nemocných pediatrických pacientů a jejich rodinných příslušníků. 

Pediatr Crit Care Med 2017; 18:S4–S16

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Sellickův hmat síla potřebná k okluzi jícnu: existuje rozdíl mezi pohlavím?
Ahed M. Zeidan, M. Ramez Salem, Munir Bamadhaj et al.

Cílem studie bylo zhodnotit jestli se liší tlak na krikoidní chrupavku (Sellickův hmat – SH) potřebný k okluzi jícnu dle pohlaví pacienta. U pacientů v celkové anestezii po nástupu svalové blokády vstup do jícnu a glottis vizualizován pomocí Glidescope videolaryngoskopu. Po aplikaci SH byl učiněn pokus o zavedení gastrické sondy a v případě úspěšného zavedení byl SH považován za neúčinný. Tlak potřebný k okluzi byl měřen pomocí krikometru. Na začátku byl SH aplikován při 20N. Do studie bylo celkem zařazeno 30 pacientů mužského pohlaví a 30 pacientů ženského pohlaví. Medián efektivní okluze jícnu u můžu byl 30.8 N (95% CI= 28.15–33.5) a u žen 18.7 N (95% CI = 17.1–20.3; P < .0001).

Závěrem: Výsledky studie poukazují na nižší potřebný tlak během SH k okluzi jícnu u pacientů ženského pohlaví. 

Anesth Analg 2017;124:1168–73

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Intravenózní versus subkutánní enoxaparin u kriticky nemocných pediatrických pacientů: srovnání dávkování, kvality a efektivity antikoagulace a bezpečnosti
Yaser A. Diab, Karthik Ramakrishnan, Brandon Ferrell et al.

Subkutánní enoxaparin je nejčastěji používaným antikoagulačním lékem u kriticky nemocných pediatrických pacientů, ačkoliv v dané populaci je jeho aplikace spojená s četnými klinickými otázkami. Infuze intravenózního enoxaparinu (30 minutová intravenózní aplikace) je atraktivní alternativa subkutánní aplikace enoxaparinu, nicméně s intravenózním podáním v pediatrické populaci je jenom minimum zkušeností. Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit rozdíl v dávkování, kvalitě a efektivitě antikoagulace, bezpečnosti a klinické efektivitě při intravenózní aplikaci versus subkutánní aplikaci enoxaparinu u pediatrických pacientů. Mezi sledované parametry byla dávka potřebná k dosažení cílené hladiny anti-Xa hladiny, čas potřebný k dosažení stanovené anti-Xa hladiny, procento pacientů, kteří dosáhli cílovou hladiny anti-Xa po první dávce enoxaparinu, časový interval efektivní antikoagulace, asociované krvácivé komplikace, selhání antikoagulace a radiologická odpověď na antikoagulaci. Do studie bylo celkem zařazeno 110 pacientů ve sledovaném období 2014-2016, u kterých byl enoxaparin podán subkutánně (s.c.) nebo intravenózně (i.v.). Z celkem 139 aplikací enoxaparinu bylo 96 dávek terapeutických (40 aplikováno i.v. a 56 s.c.) a 43 profylaktických (20 i.v. a 23 s.c.). Dávkování, kvalita antikoagulace, bezpečnost a klinická efektivita se nelišila mezi skupinami.

Závěrem: Dle výsledků studie byla antikoagulace intravenózním enoxaparinem, aplikovaným v 30-ti  minutové infuzi srovnatelně efektivní ve srovnání se subkutánní aplikací u kriticky nemocných pediatrických pacientů.

Poznánka autora: Enoxaparin v ČR dle SPC – „bezpečnost a účinnost enoxaparinu sodného u dětí  nebyla stanovena“ .

Pediatr Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Flutikason v nebulizaci k prevenci post-extubačního stridoru u intubovaných pediatrických pacientů: randomizovaná dvojitě zaslepená studie
Pharsai Prasertsan, Duangjai Nakju, Rojjanee Lertbunrian et al.

Cílem dvojitě zaslepené, randomizované studie bylo zhodnotit vliv flutikasonu v nebulizaci k prevenci post-extubačního stridoru u intubovaných pediatrických pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 147 pacientů ve věku 1 měsíc – 15 let hospitalizovaných v intenzivní péči terciárního centra. Pacienti byli randomizováni do intervenční skupiny (1000ug flutikasonu v nebulizaci) a kontrolní skupiny (fyziologický roztok) aplikován v časném postextubačním období. Primárním outcome byla prevalence postextubačního stridoru. Během 6-hodinového intervalu po extubaci byli sledovány vitální funkce a hodnoceno modifikované Westleyovo skóre. Pacienti ve skupinách se nelišili dle základním demografických parametrů. Nebyl identifikován signifikantní rozdíl v incidenci postextubačního stridoru mezi skupinami (12/74 = 16% vs 13/73 = 18%. p=0.797), nicméně při analýze skupiny akutně intubovaných pacientů, měli pacienti v intervenční skupině signifikantně delší čas spontánní ventilace před iniciaci neinvazivní ventilační podpory ve srovnání s kontrolní skupinou (380 [90–585] vs 60 [42–116] min;p = 0.044). Modifikované Westleyovo skóre v 30. a 60. minutě v kontrolní skupině bylo signifikantně vyšší ve srovnání s intervenční skupinou (4 vs 2, p = 0.04; 4.5 vs 0.5, p = 0.02).

Závěrem: Jednorázová dávka 1000 ug flutikasonu v nebulizaci nevedla k redukci postextubačního stridoru ve srovnání s kontrolní skupinou, nicméně podání nebulizovaného flutikasonu může být prospěšné u akutně intubovaných pacientů. 

Pediatr Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Efekt kondolečního listu na psychiku rodinných příslušníků u pacientů zemřelých v intenzivní péči: randomizovaná kontrolovaná studie
Nancy Kentish Barnes, Sylvie Chevret, Benoît Champigneulle et al.

Rodinný příslušníci pacientů zemřelých v intenzivní péči (ICU) můžou pociťovat symptomy stresu, anxiety, posttraumatické stresové poruchy (PTSD) a/nebo prolongovaného smutku. Cílem randomizované studie bylo zhodnotit vliv kondolenčního listu na prožívaní smutku. Multicentrická randomizovaná studie byla provedena u 242 pozůstalých, kterým umřel blízký příbuzný v intenzivní péči na jedné z 22 jednotek ICU ve Francii ve sledovaném období 2014-2015. Pozůstalí byli randomizováni do intervenční skupiny (zaslání kondolenčního listu) a kontrolní skupiny. Primárním outcome byla hodnota Hospital Anxiety and Depression Score (HADS) v době 1 měsíc od úmrtí. Sekundární outcome byla hodnota HADS, výskyt komplikovaného smutku a symptomů post-traumatické stresové poruchy (IES-R) v době 6 měsíců od úmrtí). V době 1 měsíc od úmrtí byla hodnota HADS dostupná u 208 respondentů (85,9%) a median skore byl 16 v intervenční skupině [10–22] a 14 v kontrolní skupině [8–21.5] (P = 0.36). Ačkoliv skore HADS bylo signifikantně vyšší v intervenční skupině, nebyl identifikován signifikantní rozdíl v HADS-subskóre deprese (8 [4–12] vs. 6 [2–12], MD 1.1 [−0.5 to 2.6]; P = 0.09) a v prevalenci depresivních symptomů (56.0 vs. 42.4%, RR 0.76 [0.57–1.00]; P = 0.05). V době 6 měsíců od úmrtí byla response rate 78,5% (190 respondentů). Pacienti v intervenční skupině vykazovali signifikantně vyšší HADS score (13 [7–19] vs. 10 [4–17.5], P = 0.04), vyšší hodnoty HADS-subscore deprese (6 [2–10] vs. 3 [1–9], P = 0.02), měli vyšší prevalenci symptomů deprese (36.6 vs. 24.7%, P = 0.05) a PTSD-asociovaných symptomů (52.4 vs. 37.1%, P = 0.03).

Závěrem: Kondolenční list zaslán rodinným příslušníkům pacientům zemřelým v intenzivní péči nevedl k pozitivnímu ovlivnění prožívaní smutku ze ztráty blízké osoby a může vést k zhoršení deprese a PTSD-asociovaných symptomů.

    

Intensive Care Med (2017) 43:473–484 DOI 10.1007/s00134-016-4669-9

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Pozitivní end-expirační tlak a vliv na intrakraniální tlak a cerebrální hemodynamiku
Myles D. Boone, Sayuri P. Jinadasa, Ariel Mueller et al.

Protektivní umělá plicní ventilace nebyla evaluována u pacientů s kraniotraumatem. Zůstává nejasné jestli pozitivní end-expirační tlak (PEEP) negativně ovlivňuje intrakraniální tlak (ICP) a cerebrální perfuzní tlak (CPP). Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit asociaci mezi nastavením hodnoty PEEP-u a jeho vlivu na ICP a CPP u pacientů s kraniotraumatem a různým stupněm ARDS (definovaným dle PaO2/FiO2). Do studie bylo celkem zařazeno 341 pacientů s kraniotraumatem (TBI) přijatých do intenzivní péče v období 2008-2015. Celkem bylo analyzovaných 28 644 spojení PEEP a ICP. Demografické, fyziologické data a nastavení umělé plicní ventilace bylo analyzováno.  Asociace mezi PEEP a ICP a mezi PEEP a CPP byla identifikována jenom u těžkého ARDS, kde PEEP negativně ovlivňoval cereberální hemodynamiku a ICP. Každý 1cmH20 PEEP byl asociován se vzestupem o 0.31 mmHg v ICP hodnotě (p = 0.04; 95 % CI [0.07, 0.54]) a pokles o 0.85 mmHg v CPP (p = 0.02; 95 % CI [-1.48, -0.22]).

Závěrem: Výsledky studie podporují aplikaci PEEP-u u populace pacientů s TBI. PEEP u daných pacientů nevedl ke klinicky signifikantnímu ovlivnění ICP a CPP. Limitace výsledků je dané retrospektivní charakterem studie a vztah protektivní plicní ventilace na parametry cerebrální hemodynamiky u pacientů s TBI je potřeba zhodnotit v prospektivních randomizovaných studiích.

Neurocrit Care (2017) 26:174–181

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Primoataka fibrilace síní u kriticky nemocných
Travis J. Moss, James Forrest Calland, Kyle B. Enfield et al.

Cílem retrospektivní kohortové studie bylo zhodnotit vliv výskytu primární ataky fibrilace síní u kriticky nemocných a její asociaci s outcome, délkou pobytu v intenzivní péči a celkovým přežitím. Fibrilace síní (AF) jako primární ataka byla definována jako záchyt AF trvající ≥ 90 s v 30 minutovém intervalu u pacientů bez AF v anamnéze. Do studie bylo celkem zahrnuto 8 356 pacientů z terciárního centra intenzivní péče.  Z celkové délky monitorovaného EKG (v 15 minutových intervalech) byla AF přítomná u 1610 případů (19%), z toho většina byla paroxyzmální a jenom v méně jak 2% případů byla AF perzistující/permanentní. Primární ataka AF nebyla diagnostikována, nebo probíhala subklinicky u 626 pacientů, nebo u 8% všech příjmů. Nejsilnějšími prediktory výskytu AF byli byšší věk, akutní respirační selhání a sepse. Z výsledků analýzy byla nově vzniklá AF asociována se zvýšenou nemocniční mortalitou (OR 1.63, 95% CI 1.01-2.63) a delší dobou hospitalizace (2.25 dnů, CI 0.58-3.92).

Závěrem: automatizovaná analýza kontinuálního EKG vedla k diagnostice AF u významného počtu pacientů, u kterých byla AF jinak nediagnostikována, nebo probíhala subklinicky. Ačkoliv je AF frekventně paroxyzmální, selflimitující a bezpříznaková, je asociována se zhoršením celkového klinického outcome u kriticky nemocných pacientů.

Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Pooperační plicní komplikace
A. Miskovic a A. B. Lumb

Pooperační plicní komplikace (PPC) jsou frekventní a vedou k zvýšení nákladů na léčbu a negativně ovlivňují outcome (zvyšují morbiditu a mortalitu). Již během indukce do anestezie dochází k změnám v respiračním systému: respirační drive, oslabení činnosti respiračních svalů, tvorba atelektáz až u >75% pacientů, kterým byli aplikovány myorelaxancia. Restituce respiračního systému do předoperačního stavu trvá až 6 týdnů. Aktuálně jsou identifikované četné rizikové faktory PPC a lékaři by měli být schopni identifikovat potenciálně modifikovatelné rizikové faktory vzniku PPC. Preventivní zhodnocení rizika zahrňuje předoperační optimalizace stavu, kompenzaci chronických onemocnění, abstinence v kouření, korekce anemie, implementace protektivní ventilace a cílený management myorelaxancií v perioperačním období. Protektivní ventilační strategie zahrňuje umělou plicní ventilaci s nízkým dechovým objemem, který musí být počítaný na ideální hmotnost pacienta. Je potřeba dalšího výzkumu k zhodnocení potenciálního pozitivního efektu PEEP. V případě aplikace PEEPu, je možné zvážit implementaci recruitment manévrů v případě suspektních  atelektáz. U vysoce rizikových pacientů by měla být minimalizována délka operace. V pooperačním období by měla být optimalizována analgezie a nasogastrické sondy by měli být odstraněny. Časná pooperační mobilizace společně s fyzioterapii  a orální hygienou vedou k redukci PPC.    

British Journal of Anaesthesia, 118 (3): 317–34 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Extrakorporální eliminace CO2 (ECCO2R) u pacientů s akutním respiračním selháním
Andrea Morelli, Lorenzo Del Sorbo, Antonio Pesenti et al.

Cílem review bylo zhodnotit aktuální dostupné data k zhodnocení ECCO2R jako adjuvantní terapii k umělé plicní ventilaci (MV) u pacientů s akutním respiračním selháním (ARF). ECCO2R může být efektivní metoda adjuvantní terapie u pacientů s těžkou exacerbací CHOPN a během protektivní, nebo ultraprotektivní ventilační strategie u pacientů s ARDS bez život ohrožující hypoxemie. Vzhledem na observační charakter dostupných dat, variabilitě v technickém provedení jednotlivých přístrojů a risk vs. benefit je aktuálně pozice ECCO2R nejasná.

Závěrem: ECCO2R je aktuálně experimentální technikou a její efektivita a bezpečnost musí být potvrzena v klinickém testování.

Intensive Care Med (2017) 43:519–530 DOI 10.1007/s00134-016-4673-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Sepsi-indukovaná kardiální dysfunkce a β-adrenergní blokáda
Takeshi Suzuk , Yuta Suzuki, Jun Okuda et al.

Navzdory významnému rozvoji medicíny zůstává mortalita pacientů v sepsi (při definici sepse jako život ohrožujícího stavu orgánové dysfunkce spůsobenou deregulovanou odpovědí na infekci) vysoká. Tekutinová resuscitace a vazopresorická podpora jsou základní terapeutické postupy v iniciální léčbě septických pacientů s cílem optimalizace hemodynamické nestability z důvodu vazodilatace a zvýšené vaskulární permeability. Daný postup, cílený na udržení perfuzního tlaku a krevního průtoku vitálně důležitých orgánů, může mít taky nežádoucí účinky na myokard a poškození kardiomyocytů je možné sledovat již v časném stádiu sepse.  Recentní studie poukazují na multifaktoriální etiologii sepsi-indukované kardiální dysfunkce, kterou je možné považovat za jeden z prognostických faktorů sepse. Ve snaze dále pozitivně ovlivnit outcome septických pacientů mohou mít významnou roli strategie v prevenci myokardiálního poškození v sepsi. Z mnoha faktorů přispívajících k sepsi-indukované kardiální dysfunkci, patří mezi hlavní nadměrná stimulace sympatického nervového systému z důvodu zvýšené hladiny endogenních a zvýšeného přísunu exogenních katecholaminů. U pacientů s ischemickou chorobou srdeční a chronickým srdečním selháním jsou β-blokátory široce používané k prevenci kardiovaskulárních komplikací, a to i u vysoce rizikových pacientů v perioperačním období. V experimentálních modelech byla β-blokáda asociována s restitucí kardiální funkce u septických zvířat. V unicentrické randomizované studii vedla infuze esmololu u septických pacientů s perzistentní tachykardii k redukci 28-denní mortality. Data poukazují na další potenciální benefit β-blokády, jako redukci prozánětlivých cytokinů, suprese hypermetabolizmu, udržení homeostázy glukózy a pozitivní ovlivnění koagulace. Dle recentních dat můžou β-blokátory pozitivně ovlivnit outcome pacientů v sepsi, nicméně daný efekt je nutno potvrdit v prospektivních multicentrických radnomizovaných studiích.

Suzuki et al. Journal of Intensive Care (2017) 5:22 DOI 10.1186/s40560-017-0215-2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Vliv Sellickova hmatu na intubační podmínky během přednemocniční tracheální intubace
Emmanuel Caruana, Sylvie Chevret a Romain Pirracchio

Benefit Sellickova hmatu (SH) během tracheální intubace je v poslední době široce diskutovanou otázkou a vzhledem na jeho potenciálně negativní vliv na intubační podmínky je jeho rutinní aplikace kontroverzní. Cílem studie bylo zhodnotit vliv SH na intubační podmínky v přednemocničním období. Do studie bylo celkem zařazeno 1195 pacientů, z toho byl SH aplikován u 499 případů. Dle výsledků analýzy nevedl SH k signifikantnímu zhoršení intubačních podmínek - obtížné laryngoskopie (RD=0.001, 95% CI −0.07 - 0.08, p=0.50), obtížné intubace (RD=0.06, 95% CI −0.13 -0.25, p=0.28). U pacientů v SH skupině byl vyšší výskyt poranění dýchacích cest během intubace (RD=0.03, 95% CI 0.002 to 0.05, p=0.01).

Závěrem: SH v přednemocničních podmínkách nevedl k zvýšenému výskytu obtížné laryngoskopie a obtížné intubace a byl asociován se zvýšeným výskytem poranění dýchacích cest, co nadále vede k otázce jeho rutinní implementace v případě tracheální intubace.

Caruana E, Chevret S, Pirracchio R. Emerg Med J 2017;34:132–137.

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Metylprednisolon u pacientů s akutním spinálním traumatem: analýza regionální databáze
Jacob E. Sunshine, Armagan Dagal, Stephen P. Burns et al.

Cílem studie bylo zhodnotit vliv metylprednisolonu (MP) na zlepšení motorické funkce u pacientů s akutním spinálním poraněním (TSCI). Aktuálně je terapie MP a pacientů TSCI kontroverzní protože dle evidence-based dat nevede k zlepšení neurologických funkcí. Do retrospektivní kohortové studie bylo celkem zahrnuto 311 pacientů s TSCI ve sledovaném období 2007-2014. Primárním outcome byla hodnota American Spinal Injury Association (ASIA) motor skore a hodnota Functional Independence Measure (FIM) motor skore v době propuštění. Sekundární outcome bylo riziko infekce a gastrointestinální komplikace (GI) u pacientů v MP skupině. Celkem 160 pacientům byl podán MP. Dle výsledků analýzy nebyl identifikován rozdíl v ASIA a FIM mezi skupinami v době propuštění : −0.34 (95% CI, −2.8, 2.1) a 0.75 (95% CI, −2.8, 4.3). Ve výskytu infekčních a GI komplikací nebyl rozdíl mezi skupinami.

Závěrem: Dle výsledků retrospektivní studie nebyl identifikován rozdíl v krátkodobém neurologickém outcome u pacientů se spinálním traumatem léčených MP ve srovnání s kontrolní skupinou. Výsledky studie potvrzují aktuální platné doporučení.

Anesth Analg 2017;124:1200–5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
68 %