srpen 2018

Adrenalin v terapii mimonemocniční srdeční zástavy: randomizovaná kontrolovaná studie
G.D. Perkins, C. Ji, C.D. Deakin et al.

Kontroverze týkající se úlohy adrenalinu v terapii mimonemocniční srdeční zástavy (OHCA) vedla  International Liaison Committee on Resuscitation (ILCOR) k provedení placebem kontrolované studie s cílem zhodnotit bezpečnost a efektivitu adrenalinu u daných pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 8014 pacientů s OHCA, kteří byli randomizování do skupiny s adrenalinem (4015 pacientů) a do kontrolní skupiny s placebem (3999 pacientů). Primárním outcome bylo 30-denní přežití. Sekundární outcome bylo procento procento přeživších pacientů s dobrým neurologickým outcmoe v době propuštění z nemocnice (definován dle modifikovaného Rankin skóre ≤3). Celkové 30-denní přežití bylo 3.2% (130) a 2.4%  (94) ve skupině s adrenalinem vs. placebo (OR 1.39, CI 95% 1.06-1.82, P=0.02). Nebyl detekován statisticky signifikantní rozdíl v počtu pacientů s dobrým neurologickým outcome v době propuštění z nemocnice mezi skupinami (2.2% adrenalin vs. 1.9% placebo, OR 1.18, CI 95% 0.86-1.61). Závažné neurologické postižení (Rankin skóre 4-5) bylo diagnostikováno u většího počtu pacientů v skupině s adrenalinem ve srovnání s placebem (31.0% vs. 17.8%).    

Závěrem: U dospělých pacientů s mimonemocniční srdeční zástavou vedla terapie adrenalinem k signifikantně vyššímu přežití ve srovnání s placebem, nicméně nebyl detekován rozdíl v počtu pacientů s dobrým neurologickým outcome, protože významně více přeživších v skupině s adrenalinem vykazovalo těžké následné neurologické postižení.

N Engl J Med 2018;379:711-21.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Videolaryngoskopie vs. flexibilní bronchoskopie k tracheální intubaci při vědomí: systematické review a meta-analýza
M. Alhomary, E. Ramadan, E. Curran a S. R. Walsh

Flexibilní fibrooptická intubace je často považována za metodu volby v případě očekávaného obtížného zajištění dýchacích cest (difficult airway). Pro dané pacienty je v dnešní době možno použít taky videolaryngoskopii. Cílem meta-analýzy bylo porovna flexibilní awake intubaci vs. intubaci pomocí videolaryngoskopu u daných pacientů. Primárním outcome byla doba do intubace, mezi sekundární cíle bylo sledováno: procento selhání intubace, úspěšnost intubace na první pokus, spokojenost pacienta s danou metodou a asociované komplikace. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 8 studií (429 pacientů). Čas k intubaci byl kratší v skupině s videolaryngoskopem (7 studií, 408 pacientů, (95%CI) _45.7 (_66.0 to _25.4) s, p < 0.0001, nízká kvalita evidence). Nebyl detekován rozdíl mezi technikami ve frekvenci selhání metody (6 studií, 355 pacientů, RR (95%CI) 1.01 (0.24– 4.35), p = 0.99, nízká kvalita evidence), nebo úspěšnosti na první intubační pokus (6 studií, 391 pacientů, RR (95%CI) 1.01 (0.95–1.06), p = 0.8,  střední kvalita evidence). Spokojenost pacientů nebyla rozdílná ve sledovaných skupinách. Nebyl detekován rozdíl ve výskytu bolesti krku, chrapotu (3 studie, 167 pacientů, RR (95%CI) 1.07 (0.62–1.85), p = 0.81,  nízká kvalita evidence) a v incidenci desaturace (5 studií, 337 pacientů, RR (95%CI) 0.49 (0.22–1.12), p = 0.09, nízká kvalita evidence).

Závěrem: Videolaryngoskopie k tracheální intubaci při vědomí u dospělých pacientů s očekávaným obtížným zajištěním dýchacích cest byla ve srovnání s flexibilní bronchoskopií asociována s redukcí času potřebného k úspěšné intubaci. Celková úspěšnost a bezpečnostní profil byl mezi skupinami srovnatelný.

Anaesthesia 2018, 73, 1151–1161

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Efekt prokalcitoninem cílené antibiotické terapie na klinický outcome v intezivní péči u pacientů s infekcí a sepsí: meta-analýza pacientských dat
Yannick Wirz, Marc A. Meier, Lila Bouadma et al.

Klinický význam hladiny prokalcitoninu (PCT) k cílené antibiotické (ATB) terapie u pacientů v sepsi zůstává nejasný. Cílem meta-analýzy pacientských dat z celkem 11 randomizovaných studií bylo zhodnotit vliv PCT-cílené ATB terapie na outcome (mortalitu) pacientů s infekcí a sepsi v intezivní péči. Primárním outcome byla 30-denní mortalita. Sekundární outcome byla délka ATB terapie a délka hospitalizace. Mortalita pacientů v PCT skupině (2252 pacientů) byla signifikantně nižší ve srovnání s kontrolní skupinou (2230 pacientů)( (21.1% vs 23.7%; odds ratio 0.89, 95% confidence interval (CI) 0.8 - 0.99;p = 0.03). Prokalcitoninem cílená ATB terapie byla dále spojena s časnějším vysazením antibiotik a redukcí délky terapie (9.3 vs 10.4 dnů; −1.19 dnů, 95% CI −1.73 - −0.66; p < 0.001).

Závěrem: PCT-cílená ATB terapie u kriticky nemocných pacientů s infekcí a sepsí vedla pozitivnímu ovlivnění outcome a kratší době ATB terapie

Wirz et al. Critical Care (2018) 22:191 https://doi.org/10.1186/s13054-018-2125-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Doporučení k prevenci, managementu analgezie, agitace/sedace, deliria, imobility a poruchy spánků u dospělých pacientů v intezivní péči: souhrn
John W. Devlin, Yoanna Skrobik, Céline Gélinas et al.

Nová doporučení k prevenci a managementu analgezie, agitace/sedace, deliria, imobility a poruchy spánků dospělých pacientů v intezivní péči vychází jako aktualizace původných guidelinies z roku 2013, které jsou navíc rozšířené o významné klinické problémy (imobilita a poruchy spánku).  V přehledném summary je k dispozici celkem 37 doporučení, 2 vyhlášení o dobré klinické praxi a 32 vyhlášení (u kterých nebyl aplikován GRADE systém hodnocení).

Crit Care Med 2018; 46:1532–1548

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Efektivita a bezpečnost dexmedetomidinu v regionální anestezii: systematické review a meta-analýza
Alexander Schnabel, Sylvia U. Reichl, Stephanie Weibel et al.

Délka analgezie, kterou poskytují jednorázové (single-shot) blokády nervů (regionální anestezie/analgezie=RA) je limitována v případě použití čisté směsi lokálního anestetika. Několik recentních studií, testovali vliv dexmedetomidinu (DEX) s cílem prodloužení efektu single-shot RA blokády. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost DEXu jako adjuvans v RA.  Do analýzy bylo celkem zahrnuto 46 randomizovaných kontrolovaných studií (3149 pacientů). U pacientů s lokálním anestetikem (LA) + DEX byla délka efektivní analgezie signifikantně delší ve srovnání s čistým LA (střední rozdíl 4.87 h; 95% confidence interval (95% CI) 4.02 to 5.73; P<0.001; střední kvalita evidence). Mezi nežádoucí účinky DEX byli identifikovány intraoperační bradykardie (RR 2.83; 95% CI 1.50 to 5.33; P=0.035) a hypotenze (RR 3.42; 95% CI 1.24 to 9.48; P=0.002).

Závěrem: Dexmedetomidin jako adjuvans k lokálnímu anestetiku vedl k prodloužení efektivní analgezie průměrně o 5 hodin, nicméně jeho podání bylo asociováno s vyšší výskytem intraoperační hypotenze a bradykardie.

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:1–14

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Efekt hluboké neuromuskulární blokády na chirurgické podmínky během laparoskopické kolorektální operace: randomizovaná kontrolovaná studie
B. W. Koo, A. Y. Oh, H. S. Na et al.

Je k dispozici jenom omezené zhodnocení vlivu hloubky neuromuskulární blokády na intraoperační chirurgické podmínky. V prospektivní randomizované studii autoři hodnotili efekt hluboké neuromuskulární blokády na chirurgické podmínky během laparoskopické kolorektální operativy. Pacienti byli randomizováni do skupiny se středně hlubokou neuromuskulární blokádou (Train-of-four = TOF 1-2, antagonizace neostigminem) a hlubokou neuromuskulární blokádou (Post-tetanic count = PCT, 1-2, antagonizace sugammadexem). Primárním outcome byl počet neočekávaných rychlých vzestupů intra-abdominálního tlaku intraoperačně. Mezi sledované sekundární cíle patřilo: intraoperační spontánní ventilace, počet žádosti operatéra o prohloubení blokády, chirurgické hodnocení operačních podmínek a spokojenost pacienta. Celkem bylo do studie zařazeno 70 pacientů a do finální analýzy 64 pacientů. Zvýšení intraabdominálního tlaku, přítomnost spontánní ventilace a požadavek na prohloubení blokády byli signifikantně častější v skupině se středně hlubokou blokádou (14/32 vs. 6/32; p = 0.031, 16/32 vs. 2/32; p < 0.001, 21/32 vs. 8/32; p = 0.001).

Závěrem: U pacientů podstupujících elektivní laparoskopickou kolorektální operaci byla hluboká neuromuskulární blokáda spojena s lepšími chirurgickými operačním podmínkami ve srovnání se středně hlubokou blokádou.

Anaesthesia 2018, 73, 1090–1096

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Index variace dolní duté žíly k predikci fluid-responsiveness u pacientů s cirkulačním šokem na umělé plicní ventilaci: systematické review a meta-analýza
Haijun Huang, Qinkang Shen, Yafen Liu et al.

Respirační variace průměru dolní duté žíly (ΔIVCD) jsou vzhledem na jejich potenciál predikovat fluidresponsiveness, extenzivně studovány, nicméně výsledky studií jsou konfliktní. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu ΔIVCDv predikci fluid responsiveness (poztivní odpovědi na tekutinovou terapii) u pacientů s cirkulačním šokem na umělé plicní ventilaci.  Do analýzy bylo celkem zahrnuto 603 pacientů (53.7% fluid respondérů). Cut-of hodnoty ΔIVCD byli v rozsahu 8-21%. Senzitivita a specificita testovaného souboru byla 0.69 (95% CI, 0.51–0.83) a 0.80 (95% CI, 0.66–0.89).

Závěrem: Dle výsledků meta-analýzy vede ΔIVCD ke středně efektivní predikci fluid responsiveness u pacientů oběhovým selháním na umělé plicní ventilaci.

Huang et al. Critical Care (2018) 22:204 https://doi.org/10.1186/s13054-018-2063-4

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Koncentrát fibrinogenu v kardiochirurgii: meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studií
Jing-Yi Li, Junsong Gong, Fang Zhu et al.

Pooperační krvácení zůstavá frekventní komplikací po kardiovaskulárních operacích a je spojeno se signifikantní morbiditou a mortalitou. Data z observačních studií poukázali na asociaci mezi nízkou hladinou endogenní koncentrace fibrinogenu a zvýšeným rizikem pooperační krevní ztráty u kardiochirurgických pacientů. Ačkoliv v poslední době vzrůstá spotřeba koncentrátu fibrinogenu u daných pacientů, rizika a potenciální benefity suplementace fibrinogenu u kardiochirurgických pacientů nejsou dostatečně popsány. Do finální analýzy bylo celkem zahrnuto 8 RCT studií (597 pacientů). Ve srovnání s placebem, event. s kontrolní skupinou nevedla terapie fibrinogenem ke statisticky signifikantní redukci mortality (risk ratio, 0.41; 95% CI, 0.12–1.38; I2 = 10%; P = .15). Koncentrát fibrinogenu vedl k signifikantní redukci spotřeby allogenních krevních transfuzí (risk ratio, 0.64; 95% CI, 0.49–0.83; I2 = 0%; P = .001).

Závěrem: Aktuální evidence zůstává insuficientní k doporučení rutinní perioperační aplikaci koncentrátu fibrinogenu u pacientů podstupujících kardiochirurgických výkon. Koncentrát fibrinogenu může vést k signifikantní redukci allogenních transfuzí u kardiochirurgických pacientů s vysokým rizikem krvácení, nicméně nebyl identifikován signifikantní vliv na mortalitu.  

Anesth Analg 2018;127:612–21

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
88 %

Intravenózní lidokain a magnézium u žen během operace štítné žlázy
Myoung Hwa Kim, Min Soo Kim, Jae Hoon Lee et al.

Ačkoliv lidokain a magnézium byli extenzivně studovány vzhledem na jejich možný efekt jako perioperační adjuvans v analgetické terapii, jejich vliv na kvalitu zotavení v pooperačním období nebyl dosud zhodnocen. Cílem prospektivní dvojitě-zaslepené randomizované studie bylo zhodnotit kvalitu zotavení pomocí 40 (QoR-40) skóre u pacientek po thyreoidektomii. Do studie bylo celkem zařazeno 135 pacientek, které byli randomizovány do L skupiny (lidokain), M skupiny (magnézium) a C (kontrolní skupiny. Lidokain byl aplikován v dávce 2mg/kg/15 min po indukci do anestezie a následně v dávce 2mg/kg/hod. Magnézium  byl v M skupině aplikováno v dávce 20mg/kg/15 min a následně v dávce 20mg/kg/hod. V kontrolní skupině byl aplikován fyziologický roztok v stejném objemu. Kvalita zotavení byla hodnocena 1. a 2. pooperační den pomocí QoR-40 skóre. Průměrná hodnota QoR-40 1.pooperační den byla 186.3 v L skupině, 184.3 v M skupině a 179.4 v C skupině. Signifikantní rozdíl byl detekován mezi skupinami L a C (mean difference, 6.9; adjusted P = .018).

Závěrem: Lidokain aplikován intravenózně v průběhu anestezie vedl k vyšší kvalitě zotavění ve srovnání s magnéziem a kontrolní skupinou.

Anesth Analg 2018;127:635–41

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Perioperační možnosti rekuperace krve: doporučení
A.A. Klein, C. R. Bailey, A. J. Charlton et al.

Použítí metod rekuperace krve je doporučeno s cílem redukovat riziko allogení krevní transfuze a/nebo závažné pooperační anémie. Autoři podporují a vyzývají k dalšímu zvyšování frekvence použití rekuperačních metod, které by měli být k dispozici 24 hodin/7dnů v týdnu ve všech nemocnicnicích, kde krevní ztráta je potenciální možno perioperační komplikací. Rekuperační metody by měli být zváženy u všech pacientů s očekávanou krevní ztrátou ˃500 ml, nebo ˃10% kalkulovaného objemu krve u dospělých a u krevní ztrátě ˃8ml/kg, nebo ˃10% kalkulovaného objemu krve u pediatrických pacientů (˃10 kg váhy). V každé nemocnici je doporučeno proškolit personál a definovat vedoucího a koordinátora pro perioperační rekuperační metody. V případě pravděpodobného použití cell-saveru během onkologické operace, nebo u pacienta s infekcí, je potřeba danou situaci diskutovat s pacientem a měl by být podepsán specifický informovaný souhlas. Použití filtrů k leukodepleci má být zvážené v případě retransfuze krve u onkochirurgie a v případě rekuperace u pacientů s infekcí. Aktuální data nedoporučují elektivní aplikaci rekuperačních metod během císařského řezu.

Anaesthesia 2018, 73, 1141–1150

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Kortikosteroidy a svalová slabost kriticky nemocných: systematické review a meta-analýza
Tao Yang, Zhiqiang Li, Li Jiang a Xiuming Xi

Asociace mezi terapií kortikoidy a svalovou slabostí kriticky nemocných zůstává nejasná. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit danou spojitost. Do analýzy byla celkem zahrnuta 1 randomizovaná kontrolovaná studie a 17 prospektivních kohortových studií. Byla identifikovaná signifikantní asociace mezi terapií kortikoidy a vznikem svalové slabosti kriticky nemocných pacientů (OR 1.84; 95% CI 1.26–2.67; I2 = 67.2%).  

Závěrem: Terapie kortikoidy je asociována s rizikem vzniku svalové slabosti kriticky nemocných pacientů, a proto by daná terapie měla být limitována na co možná nejkratší  dobu trvání s cílem redukovat dané riziko.

Yang et al. Critical Care (2018) 22:187 https://doi.org/10.1186/s13054-018-2111-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Vysazení, nebo pokračování v terapii ACE-inhibitory a Blokátory agiotenzinového receptoru u pacientů před nekardiochirurgickou operací
Caryl Hollmann, Nicole L. Fernandes, a Bruce M. Biccard

Každým rokem narůstá celkový počet operačních výkonů a tím i celkový počet pacientů na chronické terapii ACE-inhibitory (ACE-i), nebo blokátory angiotenzinového receptoru (ARB). Aktuální doporučení, jestli v dané medikaci pokračovat perioperačně, nebo ji před operaci vysadit, není jednozančné. Předchozí meta-analýzy dokumentovali spojitost mezi pokračující terapii ACE-i/ARB a perioperační incidenci hypotenze, nicméně nesledovali nežádoucí účinky daného postupu. Cílem aktuální meta-analýzy bylo zhodnotit jestli pokračování, nebo vysazení dané terapie je spojeno s ovlivnění morbidity a mortality pacientů podstupujících nekardiochirurgickou operaci. Do analýzy bylo celkem zarhnuto 9 studií, 5 RCT a 4 kohortové (6022 pacientů). Celkem u 1816 pacientů byla terapie vysazena a u 4206 se perioperačně pokračovalo v terapii ACE-i/ARB. Nebyl detekován signifikantní demografický rozdíl mezi skupinami. Zadržení/vysazení terapie nebylo spojeno s ovlivnění mortality (odds ratio [OR], 0.97; 95% confidence interval [CI], 0.62–1.52; I 2 = 0%), nicméně vedlo k signifikantní redukci výskytu intraoperační hypotenze (OR, 0.63; 95% CI, 0.47–0.85; I 2 = 71%).  

Závěrem: Závěry meta-analýzy nepotvrdili zvýšenou morbiditu a mortalitu pacientů, u kterých není perioperačně zadržena terapie ACEi/ARB, nicméně potvrdila redukci epizod hypotenze u pacientů, u kterých byla daná terapie předoperačně vysazena.

Anesth Analg 2018;127:678–87

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Airway management během resuscitace a v poresuscitační péči
Christopher Newell, Scott Grier a Jasmeet Soar

Po srdeční zástavě jsou během kardiopulmonální resuscitace (KPR) aplikovány základní a následně taky rozšířené postupy airway managementu. Optimální kombinace zajištění dýchacích cest, oxygenace a ventilace zůstává nejasná. Aktuálně platné doporučení jsou založené dominatně na datech pocházejících z observačních studií a konsenzuálním expertním stanovisku, ačkoliv recentní, aktuální ještě probíhající studie můžou v blízké budoucnosti poskytnout další cenné informace týkající se dané kontroverze. Cílem review článku je popsat aktuální dostupnou evidenci, roli supraglotických pomůcek a tracheální intubace, včetně ventilačních a oxygenačních cílů během KPR a následně v poresuscitační péčimu dospělých pacientů. Aktuálně je doporučen postup založen na faktorech pacienta, zkušenostech a dovednostech/tréning lékaře/záchranáře a současně na aktuálním stádiu resuscitace. Během KPR je potřeba zabezpečit dostatečnou dodávku kyslíku a implementovat kapnografii po zajištění dýchacích cest. V poresuscitačním období je doporučené titrovat oxygenaci a ventilaci s cílem dosažení fyziologických hodnot O2 a CO2. 

Newell et al. Critical Care (2018) 22:190 https://doi.org/10.1186/s13054-018-2121-y

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Balancované krystaloidy vs. fyziologický roztok u kriticky nemocných pacientů: systematické review a meta-analýza
Yazan Z. M. Zayed , Ahmed M. Y. Aburahma, Mahmoud O. Barbarawi et al.

Infuzní intravenózní terapie patří mezi nejčastěji aplikované terapeutické postupy v medicíně a obzvláště u kriticky nemocných pacientů. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efekt balancovaných krystaloidů vs. fyziologického roztoku u kriticky nemocných pacientů na vícero sledovaných parametrů celkového outcome. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 6 randomizovaných kontrolovaných studií (19 332 pacientů). Nebyl detekován statisticky signifikantní rozdíl v mortalitě (11.5% vs 12.2%; OR 0.92; 95% CI 0.85–1.01; P = 0.09; I2 = 0%), incidenci AKI (12% vs 12.7%, OR 0.92; 95% CI 0.84–1.01; P = 0.1; I2 = 0), celkové mortalitě v intenzivní péči (OR 0.9, 95% CI 0.81–1.01, P = 0.08, I2 = 0%), nebo nutnosti renálních eliminačních metod (OR 0.9, 95% CI 0.81–1.01, P = 0.08, I2 = 0%), mezi skupinami.  

Závěrem: Ve sledovaném souboru nebyl detekován rozdíl v outcome (nemocniční a ICU mortalitě, incidenci AKI a nutnosti RRT) mezi skupinami pacientů s balancovanými krystaloidy a fyziologickým roztokem. 

Zayed et al. Journal of Intensive Care (2018) 6:51 https://doi.org/10.1186/s40560-018-0320-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
80 %

Vliv regionální anestezie na outcome pacientů po onkochirurgické operaci žaludku a jícnu: systematické review
Oscar Pérez-González, Luis F. Cuéllar-Guzmán, Mayra Navarrete-Pacheco et al.

Regionální anestezie může hrát významnou roli v dlouhodobém onkologickém outcome. Dle některých dat je spojena s prodloužením období remise a celkového přežití u pacientů po gastrointestinální onkologické operativě, včetně operací žaludku a jícnu, a to cestou modulace imunitní a zánětlivé reakce. Výsledky humánních studií jsou nicméně konfliktní. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit vliv regionální anestezie na imunomodulaci a rekurenci onkologického onemocnění u pacientů po onkologické operaci žaludku a jícnu. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 6 studií, nicméně meta-analýza nebyla provedena vzhledem na vysokou heterogenitu dat, nízkou kvalitu evidence a chybějící standardizaci definic. Ačkoliv je regionální anestezie spojena k modulačním efektem na zánětlivou a imunitní odpověď, aktuálně není k dispozici dostatek dat k doporučení, event. nedoporučení epidurální anestezie/analgezie s cílem redukce rizika rekurence onkologického onemocnění u pacientů po břišním onkochirurgickém výkonu.

Anesth Analg 2018;127:753–8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Obtížná intubace u kriticky nemocných
Armin Ahmed a Afzal Azim

Endotracheální intubace u kriticky nemocných pacientů je výkon spojený s vysokým rizikem a vyžaduje signifikantní zkušenosti v airway managementu společně se znalostí patofyziologie kritického stavu. Pacienti v intezivní péči jsou ve zvýšené míře nachylní k hypotenzi a hypoxemii v časném období po intubaci vzhledem na supresi kompenzatorní sympatické stresové reakce. Preoxygenace bez neinvazivní ventilace (NIV) je často suboptimální. Faktory jako relativní deficit tekutin, svalová slabost a koexistující orgánovou dysfunkci vedou k vyššímu výskytu tzv. difficult airway – obtížného zajištění dýchacích cest. U dané skupiny pacientů je doporučena tzv. blesková intubace (rapid sequence induction), jiné metody, jako intubace při vědomí můžou být použité u specifických podskupin pacientů.

 

Ahmed and Azim Journal of Intensive Care (2018) 6:49 https://doi.org/10.1186/s40560-018-0318-4

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 4
68 %

Nové doporučení k managementu nozkomiální a ventilátorové pneumonie: USA vs. Evropa
Ignacio Martin-Loeches, Alejandro H. Rodriguez a Antoni Torres

Mezinárodní ERS/ESICM/ESCMID/ALAT doporučení k managementu nozokomiální/nemocniční a ventilátorové pneumonie (VAP) byli publikovány v roce 2017, nicméně Americké doporučení k managementu nemocniční pneumonie a VAP byli vytvořeny Infectious Diseases Society of America/ATS v roce 2016. Ačkoliv jsou u obou doporučení jsou k dispozici aktualizace společné pro obě guidelines, jsou taky v jednotlivých částech významné koncepční rozdíly.  Základem efektivní terapie nemocniční pneumonie (HAP) a VAP je okamžitá a adekvátní antibiotická terapie. V případě neindikovaného podávání širokospektrých antibiotik a jejich kombinaci se zvyšuje riziko selekce multirezistentních, extenzivně-rezistentní a pan-rezistentních baktérií, které vedou ke vzniku neléčitelných infekcí, včetně infekcí rezistentních ke karbapenemáze. Americké a Evropské doporučení jsou v mnoha směrech konkordantní, jako například v snaze limitovat délku ATB terapie. U obou doporučení je zvýrazněný klinický aspekt a klinické zhodnocení stavu. Není doporučeno se řídit jenom opakovaným odběrem biomarkerů, co může být nicméně prospěšné ve specifických situacích, například v případě multirezistentních kměnů a terapeutického slehání. Rizikové faktory k predikci multirezistentních kmenů jsou dle Amerických doporučení především orgánová dysfunkce, dle Evropských doporučení je to septických šok s přihlédnutím na lokální epidemiologickou situaci.

Curr Opin Crit Care 2018, 24:000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %