prosinec 2018

Vliv neutropenie na mortalitu kriticky nemocných onkologických pacientů: meta-analýza pacientských dat
Quentin Georges, Elie Azoulay, Djamel Mokart et al.

Cílem meta-analýzy jednotlivých pacientských dat bylo zhodnotit vliv neutropenie na outcome kriticky nemocných onkologických pacientů. Mezi sledované sekundární outcome byl typ onkologického onemocnění, doba přijetí, nutnost umělé plicní ventilace a aplikace faktoru stimulujícího granulocyty (G-CSF). Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 30 studií (7512 pacientů), včetně 1702 pacientů s neutropenií (22,6%). Dle analýzy byla neutropenie významným rizikovým faktorem mortality (OR 1.41; 95% CI 1.23–1.62; P = 0.03). Čas přijetí, typ onkologického onemocnění a/nebo potřeba umělé plicní ventilace nevedeli k ovlivnění dané asociace. U pacientů, u kterých byl aplikován G-CSF, nebyla dále neutropenie asociována s negativním outcome (OR 1.03; 95% CI 0.70–1.51; P = 0.90).

Závěrem: U dané kohorty 7512 kriticky nemocných onkologických pacientů byla neutropenie identifikována jako nezávislý rizikový faktor mortality. U pacientů, u kterých byl aplikován G-CSF neměla dále neutropenie vliv na outcome, co poukazuje na možný benefit terapie G-CSF u dané skupiny pacientů.

Georges et al. Critical Care (2018) 22:326

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Pozitivní end-expirační tlak a energie (mechanical power)
Francesca Collino, Francesca Rapetti, Francesco Vasques et al.

Pozitivní end-expirační tlak (PEEP) je běžně považován za složku protektivní plicní ventilace u modelu VILI (ventilator-induced lung injury) cestou redukce atelektraumatu a zlepšení homogenity ventilace. Nicméně PEE, společně s dechovým objemem (VT), průtokem plynů a dechovou frekvencí je součástí mechanické energie (mechanical power), která je potřebná k ventilaci plic. Cílem animální studie bylo zhodnotit vliv zvyšující se power, selektivně pomocí zvýšení hodnoty PEEP.  Do studie bylo celkem zařazeno 36 prasat na umělé plicní ventilaci (50 hodin, 30 dechů/min, VT ~ reziduální kapacitě), které byli rozděleni do skupiny s PEEP 0,4,7,11,14 a 18cmH20. Mechanická síla (power) byla srovnatelná ve skupině s PEEP 0 (8.8 ± 3.8 J/min), 4 (8.9 ± 4.4 J/min), a 7 (9.6 ± 4.3 J/min). Ve skupině 11, 14 a 18 došlo k významnému zvýšení power (15.5 ± 3.6 J/min),(18.7 ± 6 J/min),(22 ± 6.1 J/min). Elastance, vaskulární kongesce, atelektázy, zánět a septální ruptury se snižovali od PEEP 0 cmH20 k PEEP 7cmH20 (P < 0.0001), a po překročení PEEP 7 cmH20 došlo ke zvýšení. Hemodynamická nestabilita a mortalita byla významně vyšší ve skupině s vyšším PEEP (0% PEEP 0-11cmH20, 33% PEEP 14 cmH20, 50% PEEP 18cmH20).

Závěrem: PEEP 7cmH20 a méně vedl k redukci atelektraumatu při PEEP 0 cmH20. Při překročení hodnoty PEEP 7cmH20 (dle definované mechanické síly – power) byla vyšší hodnota PEEP asociována s hemodynamickou nestabilitou a poškozením plicní tkáně.

Anesthesiology 2019; 130:119–30

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 5
96 %

Časná extubace a následná neinvazivní ventilace vs. standardní extubace u hypoxemických pacientů: randomizovaná kontrolovaná studie
Rosanna Vaschetto, Federico Longhini, Paolo Persona et al.

Neinvazivní plicní ventilace (NIV) může vést k facilitaci weaningu z invazivní umělé plicní ventilace (i-MV), zkrátit pobyt v intenzivní péči (ICU) a celkovou délku hospitalizace (LOS) u hyperkapnických pacientů. Data týkající se hypoxemických pacientů jsou významně limitována. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit vliv časné extubace + NIV na délku i-MV a ICU LOS u pacientů s hypoxemickým respiračním selháním. Sekundární cíle byli selhání metody, závažné komplikace (krvácení, septické kardiální, neurologické komplikace, pneumothorax, plicní embolie), ventilátorová pneumonie (VAP), tracheobronchitis (VAT), tracheotomie, délka hospitalizace, ICU a celková nemocniční mortalita. Do studie bylo celkem zařazeno 130 pacientů (65:65). Délka i-MV byla signifikantně kratší v intervenční skupině [4.0 (3.0–7.0) vs. 5.5 (4.0–9.0) dne p = 0.004], nicméně délka pobytu v intenzivní péčí se signifikantně nelišila [8.0 (6.0–12.0) vs. 9.0 (6.5–12.5) dne, (p = 0.259)]. Incidence VAP a VAT (9% vs. 25%, p = 0.019), nutnost další sedace (57% vs. 85%, p = 0.001) a délka hospitalizace 20 (13–32) vs. 27(18–39) dne (p = 0.043) byli signifikantně redukovány v intervenční skupině.

Závěrem: V selektované skupině hypoxemických pacientů byla časná extubace s následnou NIV asociována s redukcí délky invazivní plicní ventilace bez ovlivnění délky pobytu v intenzivní péči.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-018-5478-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Pantoprazol u pacientů s rizikem krvácení do GIT v intenzivní péči
M. Krag, S. Marker, A. Perner et al.

Profylaxe stresové ulcerace je freventně aplikována u pacientů v intenzivní péči, nicméně její rizika a benefity nejsou dostatečně popsána. V prospektivní intervenční randomizované studie s cílem zhodnotit efektivitu (primární outcome 90-denní mortalita) pantoprazolu byli pacienti s rizikem GIT krvácení randomizování do intervenční (pantoprazol 40mg i.v.) a kontrolní skupiny (placebo) během pobytu v intenzivní péči. Do studie bylo celkem zařazeno 3298 pacientů (1645 pantoprazol vs. 1653 placebo). Celková 90-denní mortalita v intervenční skupině byla 31,1% (n=510) vs. 30,4% (n=499)(RR 1.02, 95% CI 0.91-1.13, P=0.76). Alespoň jedna klinicky důležitá situace (krvácení do GIT, pneumonie, CDI, ischémie myokardu) se vyskytlu v průběhu pobytu v intenzivní péči u 21,9% v intervenční a u 22,6% pacientů v kontrolní skupině (RR 0.96, 95% CI 0,83-1,11). Klinicky významně GIT krvácení se vyskytlo u 2,5% pacietů v intervenční vs. 4,2% pacientů v kontrolní skupině.

Závěrem: U kriticky nemocných pacientů s rizikem GIT krvácení byla sledována 90-denní mortalita srovnatelná v skupině s pantoprazolem a placebem.

N Engl J Med 2018;379:2199-208. DOI: 10.1056/NEJMoa171491

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Kardiální kritické události a mortalita spojená s elektrokonvulzivní terapií
Andreas Duma, Mathias Maleczek, Basil Panjikaran et al.

Tato studie předkládá systémový přehled a meta analýza studií, které se zabývaly elektrokonvulzivní terapií a zaznamenaly při tom významné nepříznivé kardiální události, jako například infarkt myokardu, akutní srdeční selhání, arytmie, pulmonální edém, pulmonální embolie nebo srdeční zástavu. Zahrnuta byla data z 82 studií, celkem 106 569 pacientů se 786 995 případů elektrokonvulzivní terapie. Nejčastější kardiologickou komplikací elektrokonvulzivní terapie bylo akutní srdeční selhání, arytmie, akutní pulmonální edém s incidencí  (95% CI)  24 (12.48 až 46.13), 25.83 (14.83 až 45.00), a  4.92 (0.85 až 28.60) na  1,000 pacientů nebo 2.44 (1.27 až 4.69), 4.66 (2.15 až  10.09), a 1.50 ( 0.71 až 3.14)  1,000 elektrokonvulzivních terapií.

Anesthesiology 2019; 130:83–91

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Porovnání dávky rokuronia u dětí při kontinuální infuzi versus intermitentním podání
Sheung-Nyoung Choi, Young-Eun Jang, Ji-Hyun Lee et al.

Tato prospektivní, randomizovaná, jednoduše zaslepená unicentrická kontrolní studie zahrnovala 66 dětí, které se podrobily celkové anestezii pro chirurgický výkon. Primárním cílem bylo zjištění dávky  rocuronia pro udržení svalové relaxace.  Studie byla rozdělena na dvě skupiny, u jedné bylo rocuronium podáváno kontinuální infuzí, u druhé bylo rocuronium podáváno bolusově. Čas do zotavení do  TOF 0.7(RT0.7) a do TOF 0.9(RT0.9) byl zaznamenáván. Rovněž byly zaznamenávány nepříznivé události do 30 minut po extubaci. Střední hodnota dávky rocuronia u  bolusové skupiny byla 6,1 [(95% CI) 5.7 až 6.4] µgkg-1min-1 a 4,9[(95% CI) 4.6 až 5.3] µgkg-1min-1 u skupiny s kontinuální infuzí. Čas do zotavení na RT0.7 byl 24.0 minut (13.7),[( 95% CI) 19.3 až 28.7] u bolusové skupiny a 25.7 (16.0), [(95% CI) 20.2 až 31.2] u skupiny kontinuální infuze. RT0.9 byl 30.7 minut (17.1),[(95% CI) 24.9 až 36.5]u bolusové skupiny a 30.0 minut (17.6), [95% CI (24.0 až 36.0)] u skupiny s kontinuální infuzí. Incidence nepříznivých událostí se nelišila u obou skupin.

Závěr: Dávka rocuronia byla nižší u jeho podávání formou kontinuální infuze, oproti intermitentnímu bolusovému podání.

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:1–6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Zvýšený střední arteriální tlak (MAP) v poresuscitační péči a neurologický outcome: výsledky muticentrické prospektivní kohortové studie
Brian W. Roberts, J. Hope Kilgannon, Benton R. Hunter et al.

Experimentální studie poukazují na možný benefit zvýšeného krevního tlaku v poresuscitačním období, nicméně klinické data aktuálně chybí. Cílem plánované analýzy prospektivní multicentrické observační studie bylo zhodnotit vliv zvýšeného středního arteriálního tlaku (MAP) na neurologický outcome pacientů v poresuscitační péči. Do studie byli zařazeni pacienti s ROSC (return of spontaneous circulation) po netraumatické srdeční zástavě. Srdeční tlak byl měřen neinvazivně, každou hodinu po ROSC v průběhu prvních 6 hodin. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin dle MAP: 70 – 90 mmHg a skupiny s MAP ˃90 mmHg. Primárním sledovaným cílem byl neurologický outcome (definovaný modifikovaným Rankin skore ≤3). Celkem bylo do studie zařazeno 269 pacientů, z toho u 59% (159) byl MAP ˃90mmHg. Dobrý neurologický outcome byl v dané kohortě celkem 30%, z toho signifikantně častější u pacientů ve skupině MAP ˃90mmHg (42 vs. 15%, ARD 27% CI 95% 17-37%). Dle multivariačního regresního modelu byl vyšší MAP asociován s lepším outcome (aRR 2.46, 95% CI 2,09-2,88).

Závěrem: Vyšší hodnoty krevního tlaku v prvních 6 hodinách poresuscitačního období byli nezávislé faktory pozitivního neurologického outcome.

Crit Care Med 2019; 47:93–100

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
88 %

Vyšší cílový versus normální střední arteriální tlak po srdeční zástavě s úspěšnou resuscitaci: randomizovaná kontrolovaná studie
Pekka Jakkula , Ville Pettilä, Markus B. Skrifvars et al.

Cílem randomizované prospektivní studie bylo zhodnotit bezpečnost a efektivitu nižšího normálního versus vyššího středního arteriálního tlaku (MAP) u pacentů s mimonemocniční srdeční zástavou (OHCA) a popsat efekt na markery neuronálního poškození. Pacienti byli randomizováni do skupiny s nižším normálním tlakem (MAP 65-75mmHg) a vyšším MAP (80-100mmHg). Primárním outcome byla koncentrace sérové neuron-specifické enolázy (NSE) v době 48 hodin po srdeční zástavě. Mezi sekundární outcome byla sledována hladina S100B, troponinu (TnT), EEG nález, cerebrální oxygenace a neurologický outcome v době 6 měsíců po inzultu. Celkem bylo do studie zařazeno 123 pacientů, z toho 120 splnilo podmínky pro finální analýzu. Medián rozdílu koncentrace NSE v době 48 hodin byl 20.6 μg/L (15.2–34.9 μg/L) v normální skupině a 22.0 μg/L (13.6–30.9 μg/L) ve vyšší skupině, (p = 0.522).

Závěrem: Cílový MAP nevedl k ovlivnění hodnoty NSE, S100B, nebo sledovaných sekundárních outcome.

Intensive Care Med (2018) 44:2091–2101 https://doi.org/10.1007/s00134-018-5446-8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Proporcionální ventilace versus pressure support ventilace: systematické review a meta-analýza
Jun Kataoka , Akira Kuriyama, Yasuhiro Norisue a Shigeki Fujitani

Proporcionální ventilace – PV (proportional assist ventilation, PAV a neurally adjusted ventilatory assist, NAVA) můžou vést ke zlepšení interkace pacient-ventilátor a můžou představovat benefit pro weaning. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit jestli PV má vliv na interakci pacient-ventilátor, délku weaningu a délku umělé plicní ventilace. Primárním outcome byl index asynchronie (AI), selhání weaningu a délka umělé plicní ventilace. Celkem bylo do meta-analýzy zahrnuto 15 studií. PV nebyla asociována s redukcí AI (WMD − 1.43; 95% CI − 3.11 to 0.25; p = 0.096; PAV—jedna studie,  NAVA—7 studií). Ve srovnání s tlakovou podporou (pressure support – PSV) vedla PV k redukci selhání weaningu (RR 0.44; 95% CI 0.26–0.75; p = 0.003; PAV—3 studie) a délky umělé plicní ventilace (WMD − 1.78 dne; 95% CI − 3.24 až − 0.32; p = 0.017; PAV—3 studie, a NAVA—2 studie). Redukce délky UPV byl detekována pro PAV, ne u pacientů s NAVA.

Závěrem: PV byla asociována s redukcí incidence AI > 10%,  selhání weaningu a délku umělé plicnní ventilace u pacientů na PAV.  

Kataoka et al. Ann. Intensive Care (2018) 8:123 https://doi.org/10.1186/s13613-018-0470-y

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Driving pressure a dlouhodobý outcome u středně těžkého a těžkého ARDS
Carlos Toufen Junior , Roberta R. De Santis Santiago, Adriana S. Hirota et al.

U pacientů s ARDS může přetrvávat porucha funkce a struktury plic i po propuštění z nemocnice a může být závislá od ventilační strategie v průběhu hospitalizace. Cílem studie bylo zhodnotit asociaci mezi funkční a strukturální plicní dysfunkcí, N-terminálním peptidem prokolagenu III (NT-PCP III) a driving pressure během protektivní umělé plicní ventilace. V následném follow-up bylo provedeno CT vyšetření plic a vyšetření plicních funkcní v termínu 1 a 6 měsíců od propuštění. Dále byla hodnocena kvalita života (6 měsíců po propuštění). Do sekundární analýzy prospektivní studie bylo celkem zařazeno 33 pacientů, z toho 21 pacientů přežilo 6 měsíců. Byla detekována asociace mezi hladinou NT-PCP-III a driving pressure v den extubace. V čase 1 a 6 měsíců korelovala FVC (force vital capacity) negativně s hodnotou driving pressure (p < 0.01).

Závěrem: U pacientů ventilovaných malým dechovým objemem (protektivní plicní ventilace) byl vyšší driving pressure asociován s negativním ovlivněním dlouhodobé funkce a struktury plic.

Toufen Junior et al. Ann. Intensive Care (2018) 8:119 https://doi.org/10.1186/s13613-018-0469-4

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Regionální anestezie s celkovou anestezií versus celková anestezie se systematickou analgezií u dětských kardiochirgických pacientů: systematické review a meta analýza randomizovaných klinických studií
Ann Monahan, Joanne Guay, John Hajduk BS et al.

Cílem systematického přehledu bylo porovnat efekty technik regionální analgezie se systémovovou analgezií na pooperační bolest, nauzeu a zvracení, využití zdrojů, frekvenci reoperací, smrt a komplikace analgetických technik u dětí podstupujících kardiochirurgické zákroky. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 14 randomizovaných kontrolních studií se 605 účastníky. Ve skupině regionální analgezie bylo 305 pacientů  a 293 v kontrolní skupině systémové analgezie. Dle výsledků analýzy vede regionální anestezie k redukci bolesti až 24 h po operačním výkonu. Nebyl nalezen signifikantní rozdíl ve výskytu nauzei a zvracení (RR, 0.89; 95% CI, 0.61–1.31), doby trvání tracheální intubace (95% CI, −0.40-0.05), doby pobytu na ICU (95% CI, −1.31 - 1.12 hodin), doby hospitalizace (95% CI, −1.16 - 1.12 dne), mortality (RR, 0.50 [ 95% CI, 0.05–4.94), a respirační deprese (RR, 2.06 [95% CI, 0.20–21.68).

Závěr: Regionální analgezie ve srovnání se systémovou anaglgezii vede k efektivní  redukci pooperační bolesti až 24 hodin po výkonu, nicméně její vliv na celkovou morbiditu a mortalitu pediatrických kardiochirurgických pacientů není jasný.

Anesth Analg 2019;128:130–6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Cílená terapie (Goal-directed therapy) během transthorakální esofageální resekce nezlepšuje outcome: randomizovaná kontrolní studie
Hans Bahlmann, Ingvar Halldestam, Lena Nilsson

Esofageální resekce s sebou nese riziko postoperačních komplikací. Třístupňový protokol cílené terapie, který zahrnuje optimalizace systolického objemu, bolusy koloidů podle analýzy pulzní křivky, infúzi dobutaminu, pokud by cardiac index byl nižší než 2.5 l min-1 m2 a infúzi noradrenalinu pokud by byl střední arteriální tlak pod 65 mmHg.  DO studie bylo zahrnuto 64 pacientů, kteří se podrobili elektivní transthorakální esofageální resekci.Kritériem pro vyloučení ze studie bylo zahrnutí interpozice kolon, nebo signifikantní mitrální či aortální stenóza. Celkem bylo pro analýzu vhodných 55 pacientů, u těchto pacientů autoři hodnotiliincidenci komplikací v 5 a 30. Postoperační den podle předem definovaného seznamu. Pacienti v intervenční skupině obdrželi vice koloidních roztoků oproti kontrolní stkupině (2190_875 vs. 1596_759 ml, P<0.01) a častěji také dostali dobutamin(27/30 vs. 9/29, P<0.01). Medián [interquartile range, IQR] incidence komplikací vztažená na pacienta 5 dní po výkonu byla 2 [0 to 3] v intervenční skupině a 1 [0 to 2] v kontrolní skupině.PO 30 ti dnech od operace byl výskyt komplikací u intervenční skupiny 4 [2 to 6] a u kontrolní skupiny 2 [1 to 4].

Závěr: Cílená terapie během esofageální resekce nevede ke snížení výskytu postoperačních komplikací

 

https://journals.lww.com/ejanaesthesiology/Abstract/publishahead/Goal_directed_therapy_during_transthoracic.98517.aspx

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Reziduální neuromuskulární blokáda v pediatrické anestezii
J.Klučka, M. Kosinová, I. Křikava, P.Štourač et al.

Je doporučeno, aby TOFR (Train of four Ratio) dosahovalo hodnoty ≥0,9 při měření akcelerometrií před tracheální extubací, vzhledem nato, že reziduální neuromuskulární blokáda (RNB( v pooperačním období signifikantně zvyšuje morbiditu i mortalitu u dospělé populace. Přesto zůstává reziduální blokáda v pooperačním období častým fenoménem (26-88%). Cílem prospektivní observační studie bylo zhodnotit incidenci RNB u pediatrických pacientů na operačním sále a dospávacím pokoji. Do studie bylo celkem zařazeno 291 pacientů. Incidence reziduální blokády na sále byla 48,2% a na dospávacím pokoji 26,9%.

Závěrem: Incidence reziduální svalové blokády 48,2% zjištěná na operačním sále, respektive 26,9% na dospávacím pokoji je nepřijatelně vysoká při dostupnosti kvantitativního monitoringu hloubky nervosvalové blokády, ale odpovídá datům získaných u dospělé populace.

British Journal of Anaesthesia, 122(1):e1ee14 (2019)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Získaná subglotická stenóza při použití nízkotlakých-vysoko objemových endotracheálních kanyl s manžetou: retrospektivní observační studie
David Greaney, John Russell, Ian Dawkins et al.

Cílem této studie, bylo zajistit data týkající se bezpečnosti používání nízkotlakých, vysoko objemových endotracheálních kanyl s manžetou a výskytu komplikací, spojených s jejich užívání u novorozenců a kriticky nemocných dětí. Zejména se zaměřila na otázku získané subglotické stenózy po použití těchto kanyl.  Klinicky významná subglotická stenóza byla definována jako patologické zúžení endotracheální trubice patrné při mikrolaryngoskopii během 6 měsíců od invazivní ventilace. Pacienti přijatí na jednotku intenzivní péče byli porovnáni s databází operačního správního systému ve stejném časovém období. Přezkoumána byla demografie pacientů, jejich komorbidity, intubace a historie endotracheálních kanyl a výskyt subglotické stenózy vyžadující chirurgickou korekci. Ze všech 5309 (61% bylo ventilováno) pacientů přijatých na jednotku intenzivní péče od ledna 2012 do ledna 2017 a 1251 mikrolaryngoskopií, 23 dětí, tedy 0.63% intubovaných pacientů, mělo endoskopický nález s intubací spojené patologie a u 8 z nich se jednalo o získanou subglotickou stenózu. Všichni ti, kteří vyžadovali chirurgickou korekci, byly dříve nedonošené děti, které byly iniciálně intubovány kanylou bez manžety na externích pracovištích neonatologické intenzivní péče.

Závěr: Během 5-ti letého období nebyl zaznamenán v kohortě žádný případ získané subglotické stenózy po použití endotracheální kanyly s manžetou, který by vyžadoval chirurgickou korekci. Zavedení doporučení ohledně správné pozice nízkotlakové, vysoko objemové endotracheální kanyly nevedlo u kriticky nemocných dětí ke zvýšenému výskytu s intubací spojených subglotických poranění.

Pediatric Anesthesia. 2018;28:1136–1141.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Amikacin inhalačně k těžké Gram-negativní plicní infekci v intenzivní péči: aktuální stav a perspektiva
Antoni Torres, Anna Motos, Denise Battaglini et al.

Podání antibiotik pomocí nebulizace u kriticky nemocných pacientů bylo recentně široce diskutováno ve světlě nepřesvědčivých výsledků posledních randomizovaných kontrolovaných studií. V přehledovém review článku autoři sumarizují dostupné evidence based data týkající se inalačního podání antibiotik.

Torres et al. Critical Care (2018) 22:343 https://doi.org/10.1186/s13054-018-1958-4

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Hemodynamický efekt extendované pronační polohy u pacientů s ARDS
Martin Ruste, Laurent Bitker, Hodane Yonis et al.

Hemodynamická odpověď na pronační polohu (PP) nebyla nikdy popsána na velkém souboru pacientů s ARDS. Primárním cílem studie bylo stanovit podíl pacientů/ epizod PP asociovaných se vzestupem srdečního indexu (CI). Sekundárním cílem bylo popsat hemodynamickou odpověď na změnu polohy z PP do supinní polohy. Do retrospektivní observační studie bylo celkem zahrnuto 107 pacientů s ARDS a celkem 197 epizod PP, u kterých byla alespoň jedna epizoda PP monitorována pomocí transpulmonální termodiluce. PP byla asociována s 18-32% vzestupem srdečního indexu a GEDVI (global end-diastolic volume index), dané změny byli reverzibilní po změně polohy do supinní. Návrat do supinní polohy byl spojen s mírnou oběhovou destabilizací.

Ruste et al. Ann. Intensive Care (2018) 8:120 https://doi.org/10.1186/s13613-018-0464-9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Kombinace klinického vyšetření, MRI a EEG k predikci klinického outcome po srdeční zástave a cíleném teplotním managementu
Matthew B. Bevers, Benjamin M. Scirica, Kathleen Ryan Avery et al.

Navzdory široké implementaci cíleného teplotního managementu (TTM) v poresuscitační péči, zůstává trvající koma po srdeční zástavě frekventním problémem a vysoké procento pacientů vykazuje těžkou neurologickou morbiditu. Prognostikace a identifikace pacientů s dobrým outcome zůstává složitá. Autoři v retrospektivní studii (n=78 pacientů) testovali efektivitu kombinace klinického vyšetření, EEG a MRI u pacientů v poresuscitační péči s TTM. Výskyt maligního EEG vzorce měl 100% specificitu pro negativní outcome (v souladu s recentně publikovanými daty). Kvantitativní analýzy difuzního koeficientu (ACD) byla asociována s negativním outcome (853 ± 14 vs.950 ± 17.5 mm2/s, p < 0.0001). Méně jak 15% celkového objemu mozku s ACD signálem < 650 mm2/s byl pozitivním prediktorem dobrého neurologického outcome se 100% senzitivitou a 51% specificitou. Kombinace nemaligního EEG vzorce, ACD a flekční, nebo lepší motorické odpovědi měla 100% senzitivitu a 91,1% specificitu pro dobrý outcome pacientů po srdeční zástavě v poresuscitační péči.

Neurocrit Care (2018) 29:396–403 https://doi.org/10.1007/s12028-018-0559-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Použití sukcinylcholinu a dostupnost dantrolenu při léčbě maligní hypertermie
Marilyn Green Larach, Thomas T. Klumpner, Barbara W. Brandom, et al.

Dantrolen je efektivním antidotem při terapii maligní hypertermie. Panují však dyskrepance ohledně doporučení o  nutnosti dostupnosti dantrolenu v místech, kde jsou používána volatilní anestetika a sukcinylcholin. Autoři tohoto systémového přehledu sledovali četnost užití sukckinylcholinu, včetně případů urgentního zajištění dýchacích cest, jak často indukoval sukcynylcholin maligní hypertermii bez současného použití volatilních anestetik vyžadující podání dantrolenu a vztah mezi podáním dantrolenu a morbiditou a mortalitou maligní hypertermie. V rámci této studie bylo zahrnuto 6,368,356 případů, 246,904 (3.9%) obdrželo sukcinylcholin bez volatilních anestetik. Sukcinylcholin byl použit ve 46 % případů (n = 710) při grade IV ventilací maskou (median dávky, 100 mg, 1.2 mg/kg). Sukcinylcholin bez volatilních anestetik vyvolal maligní hypertermii u 24 případů, 13 z nich vyžadovalo podání dantrolenu. U  310 případů volatilními anestetiky indukovanou maligní hyperternmií se morbidita pohybovala mezi 20-37%. Zdržení v terapii každách 10 min zvyšovalo výskyt komplikací, ty dosahovaly 100% po 50 ti minutách. Celková mortalita dosahovala od 1 do 10%.

Závěr: Data z této studie ukazují, že by bylo vhodné skladovat dontrolen kdekoliv je užíváno volatilních anestetik a sukcinylcholinu. Opožděné podání dantrolenu má za následek zvýšené komplikace maligní hypertermie.

Anesthesiology 2019; 130:41–54

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Praktická doporučení pro management perioperační atriální fibrilace u pacientů podstupujících kargiochirurgický výkon
J. Daniel Muehlschlegel, Peter S. Burrage, Jennie Yee Ngai et al.

Fibrilace síňí (AF) je nejčastější komplikací kardiální chirurgie (incidence 30-50%). Je spojena s nárůstem morbidity, mortality a prodloužením délky pobytu pacientů na jednotce intenzivní péče. V posledních letech byla vydána evidence-based doporučení předních kardiovaskulárních společnosti, týkajících se managementu perioperační AF.  Díky snaze Společnosti pro kardiovaskulární anestezii (SCA), byla ustanovena pracovní skupina (Atrial Fibrillation Working Group), která vytvořila sumarizaci recentních doporučených postupů ve snaze zvýšit adherenci lékařů k těmto postupům. Tato pracovní skupina provedla průzkum ve formě distribuce série   předem definovaných otázek, kde se snažila ozřejmit metody prevence perioperační AF, její terapie  a adherence k doporučením. V rámci spolupráce pracovní skupiny a Evropské asociace kardiothorakální anestezie (EACTA), byl vytvořen přehledný seznam rizikových faktorů perioperační AF, založené na názorech expertů a dat z publikovaných skórovacích modelů pro perioperační AF. Tímto umožňují stratifikaci pacientů do rizikových skupin a lepší adherenci k evidece based doporučením.

Anesth Analg 2019;128:33–42

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Bivalirudin u procedurální pediatrické antikoagulace
Katherine L. Zaleski, James A. DiNardo, et al.

Přehledový článek zabývající se bezpečnostním profilem bivalirudinu, jako proceduálního antikoagulačního terapeutika, a srovnáním jeho účinností s jinými antikoagulns u dospělé populace při PCI. Použití bivalirudinu bylo spojeno s nižším rizikem krvácení, zároveň však nesly na bivalirudinu založené režimy větší riziko závažných kardiologických nežádoucích účinků (infarkt myokardu nebo akutní trombóza stentu). Autoři po provedení literární rešerše a sumarizace všech dat vydávají v rámci mezioborové spolupráce interní doporučení používání bivalirudinu u dětí na svém pracovišti, které zahrnuje dávkování vycházející ze studií EVOLUTION-on a CHOOSE-ON, při 1 mg/kg jako úvodní bolus a dále 2.5mg/kg/h kontinuální infuze při 50 mg primic pump bolusu u koronárních bypasů. Podobný přístup zastávají autoři také u katetrizačních výkonů při dávkování bivalirudinu úvodní bolus 0.75mg/kg následovaný kontinuální infuzí rychlostí 1.75 mg/kg/h. Farmokokinetika a farmakodynamika bivalirudinu u pediatrické populace není stále plně ozřejmena, proto je těžké doporučit redukované dávky pro pediatrické pacienty s renální nedostatečností.

Závěr: Bivalirudin, přímý inhibitor trombinu, nachází stále více svoje místo, jako alternativa heparinu u pediatrické populace, nejčastěji při léčbě sekundární trombózy při heparinem indukované trombocytopatii. Přes robustně se množící data, která podporují jeho využití u dospělé populace u katetrizačních a chirurgických srdečních intervencí, neexistuje žádná FDA- schválená indikace ani dávkování bivalirudinu jako proceduálního antikoagulans u  dětské populace. Je proto nutné při jeho používání dbát velké ostražitosti.

Anesth Analg 2019;128:43–55

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Porovnání četnosti komplikací centrálně a periferně zavedeného centrálního žilního katetru u dětí
Patrick J. Noonan, Sheila J. Hanson, Pippa M. Simpson et al.

Tato kohortová retrospektivní studie medicínských záznamů a prospektivně porovnaných záznamů z databáze pro zlepšení kvality hospitalizační péče ve kvarterním centru, zahrnovala 2709 pacientů ve věku od 1 do 18 let. 1126 z těchto pacientů mělo zaveden katetr periferní cestou a 1583 centrální cestou. Periferně zavedené centrální žilní katetry měly větší výskyt infekcí krevního oběhu odds ratio 3.15; 95% CI, 1.74–5.71; p = 0.0002) a trombotických příhod (odds ratio 2.71; 95% CI,1.65–4.45; p < 0.0001) oproti centrálně zavedeným.

Závěr:  Výskyt  infekcí krevního oběhu a venózního trombembolismu  spojeného s insercí  centrálního žilního katetru byl u hospitalizovaných pacientů vyšší u periferně zavedených katetrů  oproti  centrálně zavedeným.

Pediatr Crit Care Med 2018; 19:1097–1105

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Mechanické komplikace inserce centrálního venózní katetru: retrospektivní multicentická studie výskytu a rizik
Malin Björkander , Peter Bentzer, Ulf Schött et al.

Do  této švédské retrospektivní multicentrické observační studie bylo zahrnuto 10949 případů insercí centrálních venózních žilních katetrů z 8 nemocnic v letech 2013 až 2016. Zkoumala se data zahrnující testy krevních koagulací, použití sonografie při zavádění centrálního žilního katetru, lokalizaci centrálního žilního katetru, jeho velikost, počet vpichů,  počet punkcí arterie, chronologie postupu inserce centrálního žilního katetru a mechanické komplikace. Vždy byla zahrnuta pouze jedna inserce katetru na pacienta, byl zavzat ten pokus, který měl případně nejkomplikovanější průběh. Předem určeným  primárním outcomem studie byly mechanické komplikace definované jako krvácení, pneumotorax, poranění nervu, nebo maliní arytmie. Závažné komplikace byly definovány jako krvácení, které vyžaduje podání krevní transfůze, pneumotorax, perzistentní poranění nervu a přetrvávající arytmie. Bylo identifikováno 118 (1.1%) incidentů mechanických komplikací  inserce centrálního žilního katetru, z  toho byl 85  (0.8%) krvácení, ve 21 případech (0.2%)se vyskytla pneumothorakocentéza ,7 případů (0.06%)transientního poranění nervu a 5 (0.05%) byly  self‐limiting arytmie. Závažné komplikace nastaly ve 23 (0.2%) případů.

Závěr: Mechanické komplikace u zavádění centrálního žilního katetru jsou poměrně vzácné.  Inserce do vena subclavia, punkce arterie byly spojeny s výskytem pneumotoraxu.

Acta Anaesthesiol Scand. 2019;63:61–68.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Předoperační lačnění u dospělých a dětí: praxe a guidelines
W. J. Fawcett a M. Thomas

Je široce uznáváno, že prolongovaná doba lačnění u elektivních výkonů nemá význam ani u dětí, ani u dospělé populace. Naopak může negativně ovlivnit pacientův stav. Doporučení pro preoparační dobu lačnění  pro pevnou  stravu se nemění, ale množí se důkazy, které podporují 1 h interval lačnění pro čiré tekutiny u dětí, bez nárůstu rizika pulmonální aspirace. U dospělým je hlavním tématem představení karbohydrátového zatížení před anestezií, neboť takto připravení pecienti by měli na sál dorazit nejen dostatečně hydratovaní, ale rovněž ve více fyziologickém metabolickém stavu. Navození více fyziologického metabolického stavu by mohlo dopomoci předcházet některám reakcím na chirurgický zákrok, jako je například inzulinová rezistence. Je ovšem potřeba dalších dat pro populaci diabetických pacientů. Stejně jako u dětí, tato předoperační příprava nevede ke zvýšenému riziku aspirace.

Pediatric Anesthesia. 2018;28:1071–1077

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %