duben 2019

Evropská doporučení managementu posttraumatického závažného krvácení a koagulopatie: páta edice
Donat R. Spahn, Bertil Bouillon, Vladimir Cerny et al.

Multidisciplinární skupina, která se zabývá závažným postraumatickým krvácením, byla založena v roce 2004.  Současní autoři reprezentují 6 významných evropských společností. Autoři postupovali při vypracování těchto doporučení strukturovaně, zahrnuli poznatky založené na důkazech, názory expertů a konsenzus současné praxe. Znovu prozkoumali existující doporučení a zformulovali nová, kde zohlednili nové vědecké poznatky například o patofyziologii  postraumatické koagulopatie, které pomohly zlepšit strategii managementu těchto stavů. Tato doporučení jsou strukturována tak, aby reflektovala proces klinického rozhodování. Z klíčových bodů lze zmínit doporučení, že traumatický pacient by měl být transportován a ošetřen ve specializovaném trauma centru. Podpora koagulace a tromboprofylaktická strategie by měla být zvážena u těch pacientů, kterým byla podávána antikoagulační terapii. Chirurgická kontrola krvácení by měla směřovat další management pacienta. Časná by měla být snaha o monitoraci a cílenou podporu koagulace. Důkazy podporují názory expertů, v tom smyslu, že individualizovaná cílená terapie, edukace, zavedení a adherence k lokálním protokolům zlepšuje přežití pacientů se závažným posttraumatickým krvácením.

Spahn et al. Critical Care (2019) 23:98

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Klinická nutrice v intenzivní péči: aktualizované doporučení ESPEN
Pierre Singer, Annika Reintam Blaser, Mette M. Berger et al.

Aktualizované doporučení ESPEN k nutriční terapii kriticky nemocných pacientů definují pacienty v riziku, doporučují jak zhodnotit stav nutrice kriticky nemocných pacientů, jak definovat energetickou potřebu, a kterou preferenční cestu zvolit u jednotlivých klinických stavů. Dále se věnují indeální dodávce makronutrientů a jejich poměru. Speciální důraz je kladen na glutamin a omega-3 mastné kyseliny. Nejlepší doporučená nutriční terapie ve světle EBM je popsána taky pro specifické skupiny kriticky nemocných pacientů: dysfagie, křehký pacient, polytrauma, břišní operace, sepse a obezita. 

Clinical Nutrition 38 (2019) 48e79

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Perioperační podávání opioidů vs. anestezie bez opioidů: systematický přehled a meta-analýza
J. Frauenknecht, K. R. Kirkham, A. Jacot-Guillarmod et al.

Tato metaanalýza zařadila celkem 23 randomizovaných kontrolních studií (zahrnujících dohromady 1304 pacientů) z PubMed a Medline databází, které vyšetřovaly úroveň pooperační bolesti u chirurgických pacientů, a které se zároveň zabývaly srovnáním perioperačního podání opioidů a placeba, nebo anestezie vedené bez opioidů. Primárním sledovaným parametrem byla míra bolesti 2 h po operačním výkonu, hodnocená podle škály bolesti (0-10). Sekundárním sledovaným výstupem byla četnost výskytu pooperační nauzei a vomituv období 24 h po výkonu. Ze zařazených studií jich 14 zkoumalo působení remifentanylu, jako perioperačně podávaného opioidu, 5 se zabývalo fentanylem, jedna alfentanylem a jedna sufentenylem.  Jedna porovnávala podání fentanylu a alfentanylu s kontrolní skupinou a další podání morfinu, remifentanylu a alfentanylu s kontrolní skupinou. U 18 studií bylo pro udržení anestezie použito volatilních anestetik. U zbývajících 5 byl použit propofol. Výsledky: Střední hodnota bodů škály bolesti byla 3.6 (2.7–4.5) u anestezie s opioidy a 3.4 (2.5–4.4) u anestezie bez podání opioidů (95%CI) se středním rozdílem 0.2 (0.5 to 0.2), p = 0.38 a s rozdíly mezi jednotlivými typy podaných opioidů. Častost výskytu pooperační nauzei a vomitu byla hodnocena u 14 studií a byla 24% při perioperačním podání opioidů a 19% u anestezie bez opiátů (95%CI) 0.77(0.61–0.97), I2= 16%, p = 0.03.

Závěr: Autoři tvrdí, že perioperační podávání opioidů v porovnání s anestezií bez opioidů nesnižuje míru pooperační bolesti a je spojeno s vyšším výskytem pooperační nauzei a vomitu. Sami ale přiznávají limity této meta analýzy v tom, že většina zahrnutých studií zkoumala účinky remifentanylu, jako krátkodobě působícího opioidu, u něhož nelze očekávat pooperační analgetický efekt. Zároveň zmínili vysoký koeficient heterogenity zahrnutých pacientů. Je tedy třeba robustních metodologicky správně navržených studií pro hlubší pochopení dané problematiky.

Anaesthesia 2019, 74, 651–662

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Meta-analýza resuscitační efektivity u mechanických a manuálních kompresí hrudníku při mimo nemocniční srdeční zástavě
Ni Zhu, Qi Chen, Zhixia Jiang, et al.

Celkově bylo do této meta-analýzy zahrnuto 15 studií (9 randomizovaných kontrolních a 6 kohortových studií).  Sledovanými parametry byla míra návratu spontánní cirkulace (ROSC), míra přežití do nemocničního příjmu, míra přežití k propuštění z nemocnice a neurologické funkce. Výsledky této metaanalýzy ukázali, že nebyl signifikantní rozdíl mezi manuální a mechanickou nepřímou srdeční masáží u pacientů s mimo nemocniční srdeční zástavou. ROSC: randomizované kontrolní studie: OR (odds ratio) = 1.12, 95% CI (0.90, 1.39), P = 0.31; kohortové studie:OR = 1.08, 95% CI (0.85, 1.36), P = 0.54; přežití do nemocničního příjmu: randomizované kontrolní studie: OR = 0.95, 95% CI (0.75, 1.20), P = 0.64; kohortové studie: OR = 0.98 95% CI (0.79, 1.20), P = 0.82; přežití k propuštění z nemocnice randomizované kontrolní studie: OR = 0.87, 95% CI (0.68, 1.10), P = 0.24;kohortové studie: OR = 0.78, 95% CI (0.53, 1.16), P = 0.22; Cerebral Performance Category (CPC) score: randomizované kontrolní studie: OR = 0.88, 95% CI(0.64, 1.20), P = 0.41;kohortové studie: OR = 0.68, 95% CI (0.34, 1.37), P = 0.28). U mechanické nepřímé srdeční masáže se tato skupina rozdělila mezi ty případy, kdy byl použit Lucas a ty, kde byl použit Autopulse přístroj. Při použití Lucase nebyly nalezeny žádné signifikantní rozdíly oproti manuální nepřímé srdeční masáži v jednotlivých zkoumaných kategoriích.

Závěr: Autoři neprokázali žádný signifikantní rozdíl mezi mechanickou a manuální nepřímou srdeční masáží u mimo nemocniční srdeční zástavy. Navrhují proto začít resuscitaci manuální nepřímou srdeční masáží a mechanickou ponechat jako část pokročilé resuscitační péče.

Zhu et al. Critical Care (2019) 23:100

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Efekt kortikoidů na mortalitu pacientů s chřipkovou pneumonií: systematické review a meta-analýza
Yue-Nan Ni, Guo Chen, Jiankui Sun et al.

Efekt terapie kortikoidy na outcome kriticky nemocných pacientů k chřipkovou pneumonii zůstává nejasný. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vliv kortikoidů na mortalitu pacientů s chřipkovou pneumonii (primární outcome) a zhodnotit délku umělé plicní ventilace, délku hospitalizace, délku hospitalizace v intenzivní péči a výskyt sekundárních infekcí. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 6548 pacientů (10 studií). Kromě délky pobytu v intenzivní péči (I2 = 38%, P = 0.21)Byla detekována signifikantní heterogenita dat. Ve srovnání s placebem byla terapie kortikoidy asociována s vyšší mortalitou (RR 1.75, 95% CI 1.30-2.36, , P = 0.0002), delším pobytem v intenzivní péči (MD 2.14, 95% CI 1.17 - 3.10, P < 0.0001) a vyšším výskytem sekundárních infekcí (RR 1.98, 95% CI 1.04 - 3.78, P = 0.04).

Závěrem: U pacientů s chřipkovou pneumonii byla terapie kortikoidy asociována s vyšší mortalitou.

Ni et al. Critical Care (2019) 23:99

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Analgetický efekt Pecs II bloku: systematické review a meta-analýza
B. Versyck, G.-J. van Geffen a K.-J. Chin

Tato metaanalýza se zabývala porovnáním pektorálního bloku II. Typu (Pecs II) se samotnou systémovou analgezií a thorakálním paravertebrálním blokem při chirurgických výkonech u nádoru prsu. Celkem zahrnula 13 randomizovaných kontrolních studií s 815 pacienty. Primárním sledovaným parametrem byla spotřeba opioidů 24 h po výkonu. Sekundární hodnocené parametry bylo skóre bolesti v 0,3,6,9 a 24 hodině po chirurgickém zákroku, perioperační spotřeba opioidů, čas do prvního požadavku o analgetickou medikaci a incidence pooperační nauzei a zvracení,

Výsledky: Pecs II signifikantně snížil postoperační spotřebu opioidů (standartní rozdíl 13,65 mg morfinového ekvivalentu 95%CI: 21.22 až 6.05; p < 0.01) a akutní postoperační bolest ve všech časových intervalech během prvních 24 h po výkonu v porovnání se samotnou sytémovou analgézií. V porovnání s thorakálním paravertebrálním blokem dosáhl Pecs II podobných výsledku, co se týče postoperační nutnosti podání opioidů (standartní rozdíl 8,73 mg morfinového ekvivalentu 95%CI: 18.16 až 0.69; p = 0.07) a postoperačního skórování bolesti.

Závěr: Pecs II blok nabízí superiorní analgezii oproti samotné systémové analgezii a srovnatelnou postoperační analgezii v porovnání s a thorakálním paravertebrálním blokem u výkonů v rámci chirurgické intervence při nádorech prsu.

Anaesthesia 2019, 74, 663–673

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

ESICM/ESCMID doporučení k managementu invazivní kandidové infekce u kriticky nemocných pacientů
Ignacio Martin‑Loeches, Massimo Antonelli, Manuel Cuenca‑Estrella et al.

Invazivní kandidóza (IC) je definována jako infekce krevního řečiště, nebo hluboká invazivní infekce jako např. peritonitida infekce kvasinkami. Recentně bylo publikováno vícero doporučení k terapii IC, nicméně žádné se nezabývalo specificky terapii IC v podmínkách intenzivní péče. Doporučení bylo vytvořeno dle GRADE systému (Grading of Recommendations Assessment, Development, and Evaluation). Vzhledem na heterogenitu populace pacientů s IC bylo složení expertů z oborů klinické mikrobiologie, infekčních nemocí a intenzivní péče. 

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05599-w

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Doba do podání epinephrinu je asociovaná s rizikem mortality u dětí po obnovení spontánní cirkulace po traumatické srdeční zástavě mimo nemocnici
Yan-Ren Lin, Meng-Huan Wu, Tren-Yi Chen et al.

Tato multicentrická randomizovaná studie si dala za cíl analyzovat terapeutický efekt časně podaného epinephrinu u dětských pacientů v hemorhagickém šoku (HS), kdy byla krevní ztráta více než 30%tělních tekutin, a u pacientů, kteří prodělají traumatickou mimo nemocniční srdeční zástavu bez hemoragického šoku (out-of-hospital cardiac arrest-OHCA). Celkem bylo do studie zařazeno 509 pacientů. Většina z nich (n = 348, 68.4%) měla srdeční zástavu spojenou s hemorrhagickým šokem. Časné podání epinephrinu bylo implementováno u 131 (25.7%) dětí. U obou skupin (s i bez hemoragického šoku) bylo časné podání epinephrinu spojeno s dosažením trvalého návratu spontánní cirkulace (obě p < 0.05), ale nesouviselo s přežitím nebo dobrým neurologickým výstupem (bez přizpůsobení dalších faktorů). Nicméně časné podání epinephrinu u skupiny s hemoragickým šokem zvýšilo srdeční výdej, zároveň zhoršilo metabolickou acidózu a snížilo výdej moči v iniciální postresuscitační fázi (všechna tvrzení p < 0.05). Po přizpůsobení dalších faktorů bylo časné podání epinephrinu rizikovým faktorem mortality u pacientů s hemoragickým šokem (HR 4.52, 95% CI 2.73–15.91).

Závěr: Časné podání epinephrinu bylo asociováno s návratem spontánní cirkulace u dětí s traumatickou mimo nemocniční srdeční zástavou. U skupiny s hemoragickým šokem přineslo časné podání epinephrinu benefit v podobě zvýšeného srdečního výdeje, zároveň ale také jeho podání zhoršilo metabolickou acidózu a snížilo vylučování moči v časném postresuscitačním období. Časné podání epinephrinu bylo označeno jako rizikový faktor u mortality u skupiny dětí s hemorrhagickým šokem.

Lin et al. Critical Care (2019) 23:101

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Optimalizace antibiotické terapie beta-laktamy u kriticky nemocných pacientů – doporučení French Society of Pharmacology and Therapeutics (SFPT) a the French Society of Anaesthesia and Intensive Care Medicine (SFAR)
Romain Guilhaumou, Sihem Benaboud, Youssef Bennis et al.

Beta-laktamová antibiotika (βLA) patří mezi nejpoužívanější ATB v intenzivní péči. Kriticky nemocní pacienti mají specifickou farmakokinetiku (PK) a farmakodynamiku (PD), co může vést k riziku poddávkování. Konsenzuální doporučení společností SFPT a SFAR bylo vytvořeno dle PICO modelu (Population, Intervention, Comparison, and Outcomes). Shoda na vytvoření silných doporučení byla dosažena ve 4 oblastech: Mezi nejdůležitější body doporučení patří: 1. respektovat významnou PK variabilitu u kriticky nemocných, 2. jako PK-PD cíl k maximalizaci klinické odpovědi byla definovaná volná plasmatická koncentrace 4-8 násobek minimální inhibiční koncentrace (MIC), 3. použití kontinuální nebo prolongované aplikace βLA u nejtěžších stavů, v případě vysoké hodnoty MIC a v případě infekce dolních dýchacích cest, 4. monitoraci plasmatické hladiny k dosažení PK-PD cílů.

Závěrem: Je doporučena personalizovaná ATB terapie včetně úpravy dávkování, kontinuální, nebo prolongované infuze a monitorace plasmatické koncentrace βLA u kriticky nemocných pacientů.   

Guilhaumou et al. Critical Care (2019) 23:104

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Funkční zotavení po arthroplastice kolene s regionální anestezií: systematický přehled a meta-analýza
Thomas Osinski, Samir Bekka, Jean-Philippe Regnaux,et al.

Tato systémová přehledová metaanalýza  zahrnula 33 studií (celkem 1246 pacientů) porovnávající regionální analgezii se systémovou analgezii u dospělých pacientů podstupujících totální arthroplastiku kolene pro osteoartritidu.  Sledovanými parametry byla délka hospitalizace, časný flekční rozsah pohybu kolenního kloubu (ROM),krátko- a dlouhodobá pohyblivost kolene a závažné nežádoucí účinky.

Výsledky: Délka hospitalizace byla nižší u regionální analgezie v porovnání s pouze systémovovou analgezií (0.90 dní, 95% CI 0.3 až 1.4). Detailnější analýza prokázala, že pouze infiltrační analgezie zkracovala dobu hospitalizace. ROM byl signifikantně vyšší u regionální analgezie, oproti systémové (9.23°, 95% CI 4.6 až 13.9). Žádný dopad regionální analgezie na dlouhodobé globální funkce nebyl pozorován a rovněž nebyl signifikantní rozdíl ve výskytu závažných nežádoucích účinku u regionální a systémové analgezie.

Závěr:  Všechny techniky regionální analgezie příznivě ovlivňují délku hospitalizace a přechodně rozsah pohybu během prvního týdne pooperačního období. Globální funkce nejsou z dlouhodobého hlediska ovlivněny perioperačním použitím regionální analgezie.

 

Eur J Anaesthesiol 2019; 36:1–9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Konsenzuální prohlášení Asociace pro maligní hypertermii Spojených států ohledně nevyřešených klinických otázek týkajících se managementu pacientů s maligní hypertermií
Ronald S. Litman, DO,Victoria I. Smith, Marilyn Green Larach,et al.

Asociace pro maligní hypertermii ve Spojených státech je nezisková organizace, která se snaží podporovat optimální péči o pacienty s maligní hypertermií (MH) a vědecké poznání tohoto onemocnění. Tento článek je souhrnem diskuze a extenzivní vědecké rešerše účastníků konsenzuální konference sponzorované Asociací pro maligní hypertermii, konané v Chicagu v září 2016, kde se řešilo 6 důležitých klinických otázek, týkajících se maligní hypertermie. Mezi tyto otázky patří: 1)Jaké množství dantrolenu by mělo být k dispozici v jednotlivých zařízeních, kde nejsou rutinně používána volatilní anestetika a sukcinylcholin je zde skladován pouze pro použití při mimořádných okolnostech. 2)Dále co definuje rigiditu maseteru, jaký její vztah k MH a jak by měla být případně řešena. 3) Jaký je vztah mezi vnímavostí MH a horkem, nebo cvičením navozenou rhybdomyolýzou. 4)Jaké jsou vědecky podložené postupy vhodné pro zmírnění MH indukované hypertermie. 5)Jaká kritéria by měla být použita pro ukončení léčby dantrolenem. 6) Mohou být pacient se suspektní osobní nebo rodinnou zátěží být bezpečně uspání bez provedení diagnostického vyšetření. V tomto článku je uvedeno vědecké pozadí, průběh diskuze, kontroverze a konsenzuální odpovědi k jednotlivým výše uvedeným otázkám.

Anesth Analg 2019;128:652–9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Snižuje podání lidokainu změny intrakraniálního tlaku při odsávání z tracheální kanyly u těžkých kraniotraumat?
Paulo Sérgio Lucas da Silva, Vania Euzébio de Aguiar, Marcelo Cunio Machado Fonseca

Tato prospektivní randomizovaná crossover studie zařadila 11 pacientů se závažným kraniálním poraněním (GCS 4-8).  Každému byl endotracheálně podán lidocaine (1.5 mg/kg) nebo NaCl před standardizovanými manévry odsávání z tracheální kanyly. Každému pacientovi byly podány oba roztoky v rámci crossoveru designu studie. Cerebrální hemodynamika, systémový a ventilační efekt byl hodnocen ve 4 časových obdobích: základní hodnota (T0), 2 minuty po podání (T2), pět minut po podání (T5) a patnáct minut po endotracheálním podání (T15). Efekt terapie byl hodnocen kolem T2 intervalu v rámci endotracheálního sání. Výsledky: U obou podaných substancí docházelo v průběhu sání z endotracheální kanyly k signifikantnímu zvýšení intrakraniálního tlaku od 14.82 ± 3.48 do 23.27 ± 9.06 při podání lidokainu (p = 0.003) a od 14.73 ± 2.41 do 30.45 ± 13.14 při podávání NaCl (p = 0.02). Střední změna intrakraniálního tlaku těsně po endotracheálním sání byla nižší u případů s podaným lidokainem, než s podaným NaCl (8.45 vs 15.72 mm Hg; p = 0.006). Pacienti, jimž byl podán lidokain, se vrátili k původní hodnotě intrakraniálního tlaku po sání z endotracheální kanyly rychleji (během 5 minutového intervalu), než když jim byl podán NaCl (návrat k základní hodnotě během 15 minut). Při podání lidokainu nejevili pacienti žádné významné hemodynamické změny, pacienti, kterým bylo podáno NaCl, měli vyšší střední hodnotu středního arteriálního tlaku v čase T1.

Závěr: Předběžné výsledky ukazují, že endotracheálního podání lidokainu může utlumit zvýšení intrakraniálního tlaku navozené sáním z kanyly a urychlit návrat k základním hodnotám intrakraniálního tlaku, bez významného ovlivnění hemodynamických a ventilačních parametrů.

Pediatr Crit Care Med. 2019 Apr;20(4):365-371.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Intermitentní pneumatická komprese k profylaxi TEN
Y.M. Arabi, F. Al‑Hameed, K.E.A. Burns et al.

Vliv aditivní profylaxe TEN pomocí intermitentních pneumatické komprese (IPC) u kriticky nemocných pacientů s farmakologickou tromboprofylaxí na incidenci hluboké žilní trombózy není jasný. V prospektivní randmizované studii, byli pacienti v době 48 hodin od příjmu na ICU randomizováni do intervenční skupiny (IPC + farmakoprofylaxe) a kontrolní skupiny (farmakoprofylaxe). Primárním outcome byla incidence nové proximální hluboké žilní trombózy detekované pomocí USG (2x denně, od 3 dne až po propuštění z ICU, úmrtí, dosažení 28 dnů, nebo plné mobility). Do studie bylo celkem zařazeno 2003 pacientů (991 IPC a 1012 kontrolní skupina). IPC byli aplikovány v mediánu 22 hodiny denně po dobu 7 dnů. Nová proximální hluboká žilní trombóza byla detekována u 37/957 pacientů (3,9%) v intervenční skupině a 41/985 (4,2%) v kontrolní skupině (relative risk, 0.93; 95% confidence interval [CI], 0.60 to 1.44; P = 0.74).

Závěrem: U kriticky nemocných pacientů s farmakoprofylaxí TEN, nevedla aditivní terapie intermitentní pneumatickou kompresí k signifikantně nižší incidenci TEN.

N Engl J Med 2019;380:1305-15. DOI: 10.1056/NEJMoa1816150

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

AKI u pacientů s traumatem v intenzivní péči: systematické review a meta-analýza
Signe Søvik , Marie Susanna Isachsen, Kine Marie Nordhuus et al.

Cílem systematického review a meta-analýzy bylo popsat výskyt, rizikové faktory, nutnost RRT a mortalitu pacientů s traumatem a AKI v intenzivní péči. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 24 observačních studií (25 182 pacientů). Incidence posttraumatického AKI byla 24% (20-29), z toho 13% (10-16%) bylo mírné, 5% (3-7) středně těžké a 4% (3-6) těžké AKI. Mezi identifikované rizikové faktory patřil vyšší věk, chronická hypertenze, DM, vyšší ISS skóre, břišní trauma, nižší hodnota GCS, vyšší hodnota APACHE II skóre, sepse a Afro-americký původ. U pacientů s AKI byla zjištěna delší hospitalizace v intenzivní péči o 6 dnů (4.0-7.9) a vyšší riziko mortality (RR 3.4, 2.1-5.7) ve srovnání s pacienty bez AKI. RRT byla aplikována celkem u 10% pacientů s AKI a u 96% pacientů došlo k plné obnově renálních funkcí.

Závěrem: AKI se vyskytovalo celkem u 24% pacientů s traumatem v intenzivní péči, z toho 10% pacientů vyžadovalo dialýzu. AKI bylo spojeno s prodloužením doby pobytu v intenzivní péči, zvýšenou mortalitou, nicméně zotavení renálních funkcí bylo dosaženo ve 96% případů. 

Intensive Care Med (2019) 45:407–419 https://doi.org/10.1007/s00134-019-05535-y

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Posouzení dlouhodobých neurokognitivních outcome po celkové anestezii v raném dětství: výzvy a možnosti
Graham J. Walkden, Anthony E. Pickering, Hannah Gill

Neurodegenerace byla pozorována u mladých animálních modelů po jejich expozici běžně používaným celkovým anestetikům. Mozek může být zejména náchylný k toxicitě anestetik v období vrcholové sympatogeneze (během gestace a dětství). Lidské studie, zabývající se neuro vývojovými výsledky po celkové anestezii během raného dětství uvádějí protichůdná tvrzení. Tato studie se zabývá metodologií humánních studií, zaměřených na tuto tématiku. Celkem autoři identifikovali 76 studií, publikovaných mezi léty 1990 až 2017, z nichž 49 bylo explicitně zaměřeno na anestetiky-indukovanou toxicitu. Jako hlavní úskalí v humánních studiích identifikovali autoři odlišení efektu anestezie od efektu chirurgického zákroku, definování  ačasování a trvání expozice, výběr kohorty pacientů a chirurgických výkonů, adresování mnohotných jiných životních faktorů, detekování mírného neuro toxického efektu na malé skupině, selekce věku přiměřeného neuro vývoje v různých vývojových doménách a nedostatečná délka sledování dětí v rámci studie. Autoři v tomto článku diskutují potencionální řešení pro tyto výzvy a předkládají úvahu, že je nutná další silná, multicentrická randomizovaná kontrolní studie na anestetiky-indukovanou neurotoxicitu. Zároveň však zmiňují, že metodologické komplikaci si vyžadují paralelně probíhající, dobře designovanou observační kohortovou studii.

Anesth Analg 2019;128:681–94

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Katastrofické chyby ve farmakoterapii, zahrnující podání kyseliny tranexamové během spinální anestezie
S. Patel, B. Robertson a I. McConachie

Autoři tohoto článku prozkoumali databázi MEDLINE (od roku 1960 do roku 2018). Zaměřili se na vyhledávání publikací o medicínských chybách a zahrnuly ty, které popisovaly chybné podání kyseliny tranexamové během spinální anestezie. Identifikovali 21 reportovaných případů chybného podání tohoto léčiva.  Sedm případů během císařského řezu a šest případů u pacientů podstupujících ortopedický výkon. Typické symptomy náhodného spinálního podání kyseliny tranexamové byly žádný sensorický ani motorický blok, závažná bolest v oblasti zad, hýždí a nohou, myoklonus počínající na nohou a vedoucí až ke generalizovaným konvulzím, tachykardie, hypotenze, ventrikulární arytmie. Smrt nastala u 10 pacientů. Zbylí pacienti vyžadovali intenzivní péči pro refrakterní konvulze a tachyarytmie. U dvou pacientů byla provedena laváž cerebrospinální tekutiny. Pouze u jednoho pacienta byla spinální anestezie zopakována. Tři pacienti vyžadovali dlouhodobou rehabilitaci. Autoři navrhli 4 opatření, která by měla snížit riziko chybného podání léku. Jsou to: pečlivé přečtení názvu léku, důsledné označování všech stříkaček obsahujících léky, kontrola léku druhou osobou, nebo přístrojovou technikou a použití nekompatibilních konektorů pro všechny epidurální a spinální zařízení. Podle zkušenosti autorů žádná jiná látka nezpůsobila svým chybným podáním takové iatrogenní poškození pacienta při regionální anestezii, jako právě kyselina tranexamová.

Anaesthesia 2019 doi:10.1111/anae.14662

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Porovnání techniky nízkého průtoku čerstvých plynů a standardní techniky úvodu sevofluranem u dětí: randomizovaná kontrolní studie
Ajay Singh, Renu Sinha, Ajisha Aravindan et al.

Tato studie si dala za cíl zjistit, zda použití nízkého průtoku čerstvých plynů během úvodu do anestezie u dětí sevofluranem může signifikantně snížit spotřebu tohoto volatilního anestetika, bez současného negativního ovlivnění indukčních podmínek. Do studie bylo zařazeno celkem 50 dětí ve věku od 1roku do 5 let podstupující ophtalmologické zákroky v celkové anestezii. Děti náhodně rozdělili do dvou skupin: první byla uspávána standardním úvodem (Skupina S) a u druhé skupiny bylo použito nízkého průtoku čerstvých plynů (Skupina L). Pediatrický okruh s ventilačním vakem o objemu 1l byl instalován a naplněn 8% Sevofluranem a kyslíkem s průtokem  6l/min po dobu 30 s před začátkem úvodu. Ve skupině S zůstal průtok plynů na 6l/min, u skupiny L byl snížen na 1 l/min a u obou skupin byl sevofluran snížen na 5% při ztrátě palpebrálního reflexu. Po dosažení adekvátní hloubky anestezie byl zajištěn periferní žilní vstup a zavedena laryngeální maska. Výsledky: Spotřeba sevofluranu byla signifikantně nižší u skupiny L (4.17 ± 0.70 ml) v porovnání se skupinou S (8.96 ± 1.11 ml), střední rozdíl 4.79[95% CI = 4.25‐5.33] ml; P < 0.001). Čas do úspěšného zavedení laryngeální masky byl srovnatelný v obou skupinách. Nebyl nalezen žádný rozdíl v srdeční frekvenci, incidenci reflexní tachykardie, nebo nutnosti podání propofolu.

Závěr: Úvod do celkové anestezie sevofluranem za použití nízkého průtoku čerstvých plynů vede ke snížení spotřeby sevofluranu bez kompromitace indukčního času a podmínek.

Pediatric Anesthesia. 2019;29:304–309

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Efekt podání magnesium sulfátu na délku intenzivní a hluboké neuromuskulární blokády rokuroniem
Angelo J. Queiroz Rangel Micuci, Nubia Verc ̧osa, Paulo A.G. Filho et al.

Do této randomizované, dvojitě zaslepené kontrolní studie bylo zařazeno 60 dospělých pacientů, s hodnocením ASA 1 nebo 2, podstupující elektivní ORL chirurgický výkon. Před úvodem do úplné intravenózní anestezie, vedené na TCI s použitím propofolu a remifentanylu, bylo pacientům podáno buď 100 ml 0.9% NaCl (NaCl skupina), nebo 60 mg/kg magnesium sulfát (magnezium skupina). Před zahájením infuze a po 10 minutách byly odebrány vzorky krve pro stanovení plazmatické hladiny vápníku a magnézia. Před podáním NaCl nebo magnezium sulfátu měly obě skupiny srovnatelné hladiny plazmatického magnezia. Jako relaxans bylo použito rocuronium v dávce 0.6 mg/kg a hloubka nervosvalové blokády byla hodnocena pomocí TOF. Primárním sledovaným parametrem bylo trvání periody bez odpovědi na nervovou stimulaci a hloubka nervosvalové blokády. Medián trvání hluboké nervosvalové blokády byl u obou skupin podobný 20.3(12.0-18.3) minut u skupiny s podaným magnéziem a 18.3(11.2 až 26.3) minut u skupiny s NaCl (P=0.18). Medián trvání intenzivní nervosvalové blokády byl delší u skupiny s podaným magnéziem 21.7(0.0-32.2) min, než u NaCl skupiny 0 (0.0- 16.2) min (P=0.001). Po chirurgickém výkonu bylo nutné podat sugammadex u 23% pacientů (30% u skupiny s magnéziem a 16% u NaCl skupiny) u ostatních došlo ke spontánnímu zotavení z nervosvalové blokády. Trvání nástupu nervosvalové blokády bylo kratší u skupiny s podaným magnéziem (1.3 min), oproti NaCl skupině (1.6 min)(P= 0.036)

Závěr: Trvání období bez odpovědi na neurostimulaci (období intenzivní a hluboké nervosvalové blokády) bylo delší u skupiny s podaným magnezium sulfátem. Trvání hluboké nervosvalové blokády bylo u obou skupin srovnatelné. Nástup nervosvalové blokády při použití rokuronia jako myorelaxans byl rychlejší u skupiny s předem podaným magneziem.

Eur J Anaesthesiol 2019; 36:1–7

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Nový způsob určení správné hloubky zavedení centrálního venózního katetru u dětí při použití ultrazvukové zobrazení v reálném čase
Tomohiro Yamamoto a Ehrenfried Schindler

Cílem této studie bylo určit jednoduchou a praktickou metodu predikce správné hloubky zavedení centrálního venózního katetru (CVK) u dětí za pomoci ultrazvuku při zavádění. Do studie zahrnuli pediatrické pacienty s vrozenými srdečními chorobami, kteří podstupovali kardiovaskulární chirurgické zákroky. Byly zaznamenávány údaje o výšce, hmotnosti a věku pacientů a hloubka zavedení CVK z anesteziologických záznamů. Byla vypočítána ideální poloha konce CVK z prvního kontrolního radiologického snímku měřením vzdálenosti mezi úrovní tracheální kariny a koncem CVK. Výsledky: Výška pacienta se ukázala být nejlepším parametrem pro jednoduché určení hloubky zavedení CVK.

Závěr: Tato studie úspěšně určila jednoduchý graf predikce ideální hloubky zavedení CVK pro jednotlivé výškové parametry pacientů u ultrazvukem navigované inserce CVK pro pravý a levý supraklavikulární přístup a pro přístup do pravé vena jugularis interna.

Pediatric Anesthesia. 2019;29:368–376

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Maskou, nebo jehlou? Kterému úvodu máme dát přednost?
David Sommerfielda a Britta S. von Ungern-Sternberga

Tento přehledový článek sumarizuje současné poznatky, které jsou lékaři k dispozici při rozhodování, zda se přikloní k inhalačnímu, nebo intravenóznímu úvodu do celkové anestezie u dětí. Recentní data ukazují superioritu intravenózního úvodu nad inhalačním u dětí z hlediska snížení výskytu nežádoucích respiračních událostí (bronchospasmus, laryngospasmus, kašel, desaturace, obstrukce dýchacích cest a stridor).  Toto je zejména vyjádřeno u dětských pacientů s rizikovými faktory respiračních komplikací (recentní infekt HCD, ekzém, noční našel, pískoty, pasivní expozice kouření, pozitivní rodinná anamnéza). Jako další výhodu intravenózního úvodu uvádějí autoři tohoto článku snížení pooperačních poruch chování. Zdůrazňují však také, že je třeba zvážit výhody i.v. úvodu  oproti  míře úzkosti a neklidu, které můžeme dítěti zajišťováním žilního vstupu způsobit.

Curr Opin Anesthesiol 2019, 32:000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Použití nových prokoagulans u tupých a penetrujících poranění
Maria Rita Peralta, Pratima Chowdary

Tento přehledový článek sumarizuje použití koncentrátů protrombinového komplexu (PCC´s), rekombinantního aktivovaného faktoru VII (rFVIIa) a rekombinantního lidského protrombinu (rhFII), jako prokoagulans, zvyšujících tvorbu trombinu u traumatem navozené koagulopatie. Dosavadní doporučení pro léčbu krvácení zahrnují podání erytrocytů (RBC), čerstvě zmražené plazmy (FFP) a koncentrátu trombocytů ve fixním poměru. Recentní studie poukazují na potenciál koncentrátu koagulačních faktorů, jako terapeutické volby. Retrospektivní i prospektivní studie PCC´s demonstrovaly snížení doby, nutné pro korekci traumatem navozené koagulopatie a nutnost podání erytrocytární transfúze, avšak bez efektu na celkovou mortalitu a trombembolické příhody.

Curr Opin Anesthesiol 2019, 32:200–205

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Endovaskulární balonková okluze aorty: možnost resuscitační péče pro nekompresivní krvácení trupu
Martin Kulla, Erik Popp a Jurgen Knapp

Krvácení je hlavní časnou příčinou úmrtí u závažně poraněných pacientů. V civilizovaném světě je majorita život ohrožujících krvácení situována do non kompresibilních oblastí těla (jako je dutina břišní, nebo pánev). Resuscitační endovaskulární balonková okluze aorty (REBOA) byla proto v nedávné době diskutována, jako život zachraňující varianta v mnoha studiích, meta analýzách a doporučeních. Tato studie se zaměřila na management krvácení u traumatického pacienta a popisuje praktické použití REBOA. Typickou indikací použití REBOA je traumatické život ohrožující krvácení pod úrovní bránice, nereagující na konvenční terapii. REBOA se zdá být bezpečnou a efektivní možností k redukci krevní ztráty a hemodynamické stabilizaci pacienta. Nicméně je nutné dosažení chirurgické hemostázy během 30 až 60 ti minut od okluze aorty. Data, která by uváděla pouze výhody REBOA oproti resuscitační thorakostomii jsou nepřesvědčivá.

Závěr: REBOA může v budoucnu hrát důležitou roli v managementu závažného krvácení. Společně s transfúzním protokolem a terapií poruch koagulace, může být REBOA dalším nástrojem anesteziologa pro management traumatického pacienta v rámci interprofesionálních konceptů.

Curr Opin Anesthesiol 2019, 32:213–226

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
68 %

Tekutiny a hyperosmolární terapie v neurointenzivní péči: update
Salia Farrokh, Sung-Min Cho a Jose I. Suarez

Cílem přehledového review článku je popsat aktuální data týkající se tekutinové a hyperosmolární terapie v neurointenzivní péči. Dosažení euvolémie pomocí krystaloidů je doporučeno u pacientů v neurointenzivní péči. Balancované krystaloidy vedou k redukci hyperchlorémie u pacientů se subrachnoideálním krvácením bez rizika hyponatrémie, nebo hypo-osmolarity. Balancované krystaloidy u pacientů s kraniotraumatem vedou k redukci incidence hyperchloremické acidózy, bez negativního ovlivnění intrakraniálního tlaku (ICP). Manitol a hypertonický NaCl jsou efektivní v hyperosmolární terapii. Recentní data preferují hypertonický NaCl na základě několika studií, bez silných EBM dat. Tekutinová resuscitace krystaloidy je doporučena, ačkoliv není možno na základě dostupných EBM dat stanovit ideální typ roztoku. Zvýšený ICP může být efektivně redukován hypertonickým NaCl, nebo manitolem.

Curr Opin Crit Care 2019, 25:105–109

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Dysmotilita GIT v intenzivní péči: diagnostika a terapeutické možnosti
Mark P. Plummer, Annika Reintam Blaser a Adam M. Deane

Cílem review článku bylo zhodnotit diagnostické a terapeutické možnosti dysmotility GIT u kriticky nemocných pacientů, na základě prací publikovaných v posledních 5 letech. Symptomy a klinická prezentace dysmotility horního, nebo dolního GIT se v podmínkách intenzivní péči vyskytují frekventně. Ačkoliv je GIT dysmotilita významně asociována s negativním outcome, uvedená asociace může být ovlivněna biasem. Použití ultrasonografie v diagnostice dysmotility horního GIT se zdá být slibná. V poslední době byli hodnoceny možnosti farmakologické i nonfarmakologické intervence, které zahrňují modifikace makronutrientů v stravě a aplikaci léků podporujících motilitu a laxativ. Dané postupy můžou pozitivně ovlivnit dysmotilitu, nicméně jejich vliv na outcome pacientů není jasný. Off-label aplikace metoclopramidu a/nebo erytromycinu jsou efektivní terapeutické možnosti v léčbě dysmotility horního GIT, nicméně terapie má četné nežádoucí účinky. Studie, v kterých byli testovány nové prokinetika nepotvrdili jejich superioritu.

Curr Opin Crit Care 2019, 25:138–144

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Kyselina tranexamová a perioperační krvácení u dětí: co ještě potřebujeme vědět?
Susan M. Goobie a David Faraoni

Tento přehledový článek se zabývá úlohou kyseliny tranaxemové (TXA), jako antifibrinolytického agens, v managementu krvácení u dětí. Zdůrazňuje indikace a kontraindikace podání TXA. Podle recentních dat je podání TXA v profylaktické i terapeutické indikaci dobře tolerováno. TXA redukuje krvácení a snižuje nutnost podávání krevních derivátů. Úvodní dávka by měla podle autorů být 10-30 mg/kg  (2 g maximum) následovaná udržovací dávkou 5-10 mg/kg/h u traumatických a chirurgických pacientů k udržení plazmatické koncentrace mezi 20 a 70µg/ml. Další klinický výzkum by se měl, podle mínění autorů, soustředit na ideální plazmatickou koncentraci TXA, při kterém by dosahovala maximálních terapeutických účinků s minimem nežádoucích účinků.

Curr Opin Anesthesiol 2019, 32:000–000

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %