Asociace mezi N2O a pooperační mortalitou a morbiditou po nekardiochirurgickém výkonu
Alparslan Turan, Edward J. Mascha, Jing You et al.
N2O je v posledních letech stále méně užívaným anestetikem kvůli obavám z možných nežádoucích účinků (megaloblastové anémie, zhoršení myokardiální ischémie, PONV…). Retrospektivní kohortová studie srovnává třicetidenní mortalitu a komplikace kardio-respirační, neurologické, urologické, infekční, krvácivé, ranné a periferně-cevní. Anestezie s použitím N2O byla asociovaná se signifikantně nižší třicetidenní mortalitou a respirační morbiditou, rozdíl ve výskytu ostatních komplikací nebyl signifikantní. Limitace studie plynou ze skutečnosti, že je studií retrospektivní a tudíž nemůže být randomizovaná a z hodnocení nemocniční pooperační mortality na základě vykázání kódů nemocí v pooperačním období.
Anesthesia and analgesia, 2012, XX: 1 – 8
Rating: 16
Incidence, prediktory a outcome pacientů s perioperační cévní mozkovou příhodou u nekarotické vaskulární chirurgie
Milad Sharifpour, Laurel E. Moore, Amy M. Shanks et al.
Většina CMP se vyskytne mezi 2. a 8. pooperačním dnem a jsou ischemické, tedy asociované s aterosklerózou a jejími rizikovými faktory. Kohortová studie prokázala následující rizikové faktory: věk, anamnéza kardiovaskulárního onemocnění, ženské pohlaví, CMP v anamnéze, akutní renální selhání a nutnost dialýzy.
Anesthesia and analgesia, 2012, X: 1 – 11
Rating: 16
Bezpečnost moderních škrobů užívaných během chirurgického výkonu
Philippe Van Der Linden, Michael James, Michael Mythen et.al
HES má dle recentních studií nepříznivý vliv na renální funkce a koagulaci u septických pacientů se zvýšenou permeabilitou cévní stěny. Bezpečnost HES závisí na chemické struktuře a zdá se být bezpečný u tzv. relativně zdravých pacientů. Metaanalýza srovnávající tetraškrob kukuřičný 130/0,4 a bramborový 130/0,42 ve srovnání s jiným koloidem, krystaloidem, krevními deriváty, použitím vazopresorů nebo jiným postupem k úpravě hemodynamiky neodhalila nepříznivé účinky HES na mortalitu, renální funkce a koagulaci.
Anesthesia and analgesia, 2012, XX: 1 – 14
Rating: 18
Schopnost stroke volume variation (variace tepového objemu) měřeného ezofageálním dopplerem predikovat fluid responsiveness (pozitivní odpověď na tekutinovou výzvu) během operace
P.-G. Guinot, B. de Broca, O. Abou Arab et al.
Respirační variabilita tepového objemu měřená pomocí ezofageálního doppleru ve studii na 90 pacientech přesně predikovala fluid resposiveness během operace.
British Journal of Anaesthesia 110 (1): 28–33 (2013)
Rating:17
Kyselina tranexamová v kardiochirurgii a konvulzivní aktivita: incidence a outcome
A. Koster, J. Borgermann, A. Zittermann et al.
Retrospektivní analýza na vzorku 4883 kardiochirurgických pacientů k posouzení vztahu mezi terapií kyselinou tranexamovou a incidencí konvulzivních záchvatů. Z výsledků plyne, že medikace kyselinou tranexamovou u pacientů podstupujících otevřenou kardiochirurgickou operaci vede k dvounásobnímu zvýšení incidence konvulzivních záchvatů a zvýšení nemocniční mortality.
British Journal of Anaesthesia 110 (1): 34–40 (2013)
Rating:16
Efekt vysokodávkované perioperační léčby metylprednisolonem na zotavovací období po totální endoprotéze kyčle: randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem-kontrolovaná studie
T. H. Lunn, L. Ø. Andersen, B. B. Kristensen et al.
Autoři v randomizované studii na vzorku 48 pacientů po totální endoprotéze kyčle testovali vliv perioperační terapie vysokodávkovaným glukokortikoidem (metylprednisolon) na zotavovací období a vnímání bolesti. Z výsledků: 125mg prednisolonu i.v. předoperačně nevedlo ke zkrácení zotavovacího období, nicméně zlepšilo analgezii v průběhu prvních 24 hodin po operaci.
British Journal of Anaesthesia 110 (1): 66–73 (2013)
Rating:16
Předoperační a intraoperační prediktory rozvoje pooperačního ARDS (Acute Respiratory Distress Syndrome) u chirurgických pacientů
James M. Blum, Michael J Stentz, Ronald Dechert
Acute respiratory distress syndrome (ARDS) je závažným onemocněním s odhadovanou mortalitou kolem 30 %. V retrospektivní analýze autoři zkoumali možné rizikové faktory vedoucí ke vzniku ARDS v pooperačním období u chirurgických pacientů. Z celkového počtu 50,367 pacientů se pooperační ARDS vyskytlo u 93 (0,2 %). Z výsledků analýzy plyne, že pooperační ARDS je relativně řídkou pooperační komplikací a je extrémně vzácné u pacientů klasifikovaných nízkým stupňem dle ASA (I,II) podstupujících elektivní chirurgický zákrok. Předoperační rizikové faktory pro vznik ARDS jsou ASA klasifikace III-V, akutní výkon, renální selhání, CHOPN a mužské pohlaví. Vznik ARDS je perioperačne asociován se středním tlakem v dýchacích cestách, inspirační frakcí kyslíku, objemem podaných krystaloidních roztoku a transfuzí.
Rating:16
Efekt recruitmentu Pozitivního End-expiračního tlaku (PEEP) na mechaniku dýchání a transpulmonální tlak v průbehu laparoskopické operace
Gilda Cinnella, Salvatore Grasso, Savino Spadaro et al.
V průběhu laparoskopické operace polohování pacienta do Trendelenbugové polohy spolu se založením pneumoperitonea může vést ke zhoršení elestance hrudní stěny a následně k poklesu transpulmonálního tlaku. Aplikace protektivní ventilace po založení pneumoperitonea může cestou zvýšení transpulmonálního tlaku vést ke zlepšení mechaniky dýchání a výměny plynů. U 29 pacientů po založení pneumoperitonea byl proveden recruitment manévr s následní aplikací PEEP o hodnotě 5 cm H20 v průběhu celé operace. Závěr: u pacientů operovaných laparoskopicky v Trendelenbugově poloze, open lung stratégie aplikovaná po založení pneumoperitonea vedla ke zvýšení transpulmonálního tlaku, alveolárnímu recruitmentu, zlepšení elestance hrudní stěny a zlepšení výměny plynů.
Anesthesiology 2013; 118:114-22
Rating:16
Novinky v hrudní chirurgii
Anthony W. Kim a Frank C. Detterbeck
Review k tématu novinky v hrudní chirurgii a anesteziologický management.
Curr Opin Anesthesiol 2013, 26:13–19
Rating:15
Tekutinový management v hrudní chirurgii
Sherif Assaad, Wanda Popescu a Albert Perrino
Review článek k sumarizaci aktuálních dat k tekutinové terapii v průběhu anestezie a v pooperačním období v hrudní chirurgii. Tekutinový management a jeho vliv na vznik acute lung injury (ALI) a acute kidney injury (AKI). Poslední poznatky včetně kapilárního glykokalyxu a konceptu "baby lung" vedou k změne pohledu na tekutinový management. Současně se do popředí dostává možná tkáňová hypoperfuze následkem neadekvátní tekutinové resuscitace a možný vznik AKI po resekčních plicních operacích. Z aktuálních dat plyne, možné navýšení současných tradičních restriktivních protokolů, vrátaně normovolémie a cílených goal-directed protokolů a možné použití nových koloidních roztoků.
Curr Opin Anesthesiol 2013, 26:31–39
Raing:15
Neinvazivní ventilace
Giuseppe Bello, Gennaro De Pascale a Massimo Antonelli
Review článek k tématu neinvazivní ventilace k léčbě pacientů s akutní respirační insuficienci.
Curr Opin Crit Care 2013, 19:1–8
Rating:15
Techniky u difficult airway (obtížné zajištění dýchacích cest)
Alexander S. Niven a Kevin C. Doerschugb
Management difficult airway (obtížné zajištení dýchacích cest) je asociován se signifikantní morbiditou a mortalitou u kriticky nemocných. Objevuje se řada nových pomůcek k zajištění dýchacích cest během difficult airway, nicméně správna selekce a aplikace v intenzivní péči je problémem. Obtížná intubace při nutnosti emergentní intubace se vyskytuje s incidencí 10 %, nejčastějším řešením situace je přímá laryngoskopie a intubace s pomocí bužie, videolaryngoskop taky poskytuje lepší vizualizaci glotis a poskytuje vysokou úspěšnost intubace v terénu difficult airway. Aplikace protokolu s extraglotickými pomůckami (LMA) vedla k minimalizaci epizod prolongované hypoxemie. Časné použití extraglotických pomůcek nebo crikotyroidotomie vede k redukci komplikací, když je oxygenace nedostatečná.
Curr Opin Crit Care 2013, 19:9–15
Rating:15
