Čtvrtek
Sál Zenit
ÚVOD DO ANESTEZIE – VĚDA NEBO RUTINA?
Úvodní slovo přednesl dr. Bláha (Praha). Zaměřil se na strukturu anestezie a časovou osu pacienta během jejího průběhu. Vysvětlil pojem ERAS a zmínil novinky v přístrojové technice. Na jednoduché časové ose ukázal rozdíly v dávkování a načasování jednotlivých složek anestezie mezi sebou a svými vrstevníky. Zdůraznil přínos sufentanilu při úvodu do anestezie, který snižuje komplikace, ale může způsobit hemodynamickou nestabilitu či respirační útlum. Diskutoval také dávkování sufentanilu a propofolu, přičemž upozornil na nutnost titrovaného podání propofolu. Za nejčastější chybu při úvodu do anestezie označil předčasnou intubaci, zejména při RSI. Na zrychleném videu demonstroval podle něj ideální úvod do anestezie včetně monitorace pomocí entropie, CONOX a TOF. Na závěr porovnal podání anestetik mezi různými generacemi anesteziologů a shrnul, že vše je o čase – i úvod do anestezie, kde je správné načasování podání jednotlivých farmak klíčové vzhledem k jejich farmakokinetice.
Dr. Hrobský (Praha) zahájil svou přednášku tvrzením, že úvod do anestezie není rutina, ale věda, protože každý pacient je jiný. Zdůraznil, že snižováním dávek – zejména opiátů – lze snížit riziko nežádoucích účinků, a vyzval k opuštění tradičních trojsložkových schémat. V první části se věnoval úvodu do anestezie bez opiátů, s využitím ketaminu, dexmedetomidinu a lidokainu. Dále se zaměřil na dávkování propofolu pomocí TCI při kontrole přístrojem CONOX. Upozornil na význam správné kalibrace relaxometru a na aplikaci rokuronia s intubací ve chvíli, kdy je TOF 0 – do té doby by měl být pacient ventilován maskou. Zdůraznil, že videolaryngoskopie snižuje komplikace při intubaci a měla by být preferovanou metodou. Připomněl také důležitost správného polohování pacienta na operačním stole a doporučil použití Oxfordského systému podložení. Na závěr pozval účastníky na své dvoudenní workshopy pro začínající anesteziology, kde se propojuje teorie s praxí přímo na operačních sálech.
Dr. Michálek (Praha) představil přednášku s názvem Úvod do anestezie s videem nebo bez něj. Na úvod promítl video, ve kterém intubuje pacientku pomocí mobilního Glidescope.
Podle jeho slov se přístup k videolaryngoskopii výrazně změnil během pandemie COVID-19. Upozornil, že moderní technika intubace s videolaryngoskopem je snadno opakovatelná. V další části se věnoval tématu supraglotických pomůcek a poukázal na jejich výhody a přínos v klinické praxi. Na závěr položil otázku: „Intubujeme moc, nebo málo?“ Sám si odpověděl, že klíčové je správně zvažovat indikaci a že existuje tzv. „šedá zóna“, kdy lze volit jak intubaci, tak alternativní postup.
Dr. Kalina (Ústí nad Labem, Děčín) vystoupil s přednáškou na téma „Co můžeme pro naše pacienty udělat při intubaci a extubaci“. Na úvod promítl video, ve kterém ukázal, jak sám provádí úvod do anestezie, a poté se zaměřil na ochranu plic během anestezie a úvod s využitím strategie IOLPV. Podle uvedených studií se perioperační plicní komplikace objevují až u 30 % pacientů a zvyšují mortalitu až o 34 %. Tyto komplikace jsou proto významným prediktorem výsledného klinického stavu. Dr. Kalina dále uvedl, že elevace horní poloviny těla a preoxygenace s přetlakem mohou výrazně snížit vznik atelektáz. Alternativou k ventilaci s přetlakem je podle něj využití technologie drive. Zmínil také možnost snížení rizika atelektáz pomocí tzv. recruitment manévru řízeného přístrojem. Na závěr vysvětlil význam strategie IOLPV a poukázal na potřebu zvýšit povědomí o jejím správném využívání mezi anesteziology.
Přednášku RSI pro generaci Z si připravil dr. Hladík (Praha). Upozornil na chybějící aktuální odborné guidelines k tomuto postupu. Zaměřil se na Sellickův manévr a vysvětlil, že jeho anatomické opodstatnění pro stlačení jícnu je sporné. Podle studií Sellickův manévr nesnižuje riziko regurgitace a naopak zhoršuje intubační podmínky dle Cormack-Lehane skóre. Položil řečnickou otázku „Je na čase přestat tlačit?“ a s úsměvem dodal, že ano. V další části se věnoval volbě myorelaxancií při RSI. Uvedl, že rocuronium v nižší dávce poskytuje horší intubační podmínky, ale ve vyšší dávce jsou srovnatelné se sukcinylcholinem, který má vlastně jen rychlejší nástup účinku. Zdůraznil, že při druhém a třetím pokusu o intubaci vychází lépe rocuronium, a celkově má příznivější bezpečnostní profil. Následovala diskuze, která se dotkla použití koanalgetik a prevence PONV, dávkování anestetik při anestezii bez opioidů a také dávkování sufentanilu. Dr. Michálek poté doplnil téma upozorněním, že kyslík může být „dobrý sluha, ale špatný pán“ u dlouhotrvajících výkonů, a rozprava se dále stočila k problematice hyperoxémie.
SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ KONGRESU
Úvodem slavnostního zahájení všechny účastníky přivítal dr. Černý (Praha), předseda výboru ČSARIM. Následně předal slovo dr. Málkovi (Praha) a dr. Benešovi (Plzeň), kteří vyhlásili vítěze jednotlivých ocenění. Počtovu cenu převzala dr. Černá Pařízková za původní práci Analýza rizikových faktorů a vliv specifické terapie na klinický výsledek pacientů hospitalizovaných pro COVID-19 na pracovištích univerzitního typu v České republice. Kalendovu cenu získaly dvě publikace a to Farmakologie urgentních stavů (Knor, Málek) a Urgentní medicína (Šín, Štourač). Keszlerova cena byla předána dr. Klementové za publikaci Evaluation of the i-gel Plus supraglottic airway device in elective surgery. Dr. Skříšovská získala Dvořákovu cenu za Ventilation efficacy during paediatric cardiopulmonary resuscitation (PEDIVENT). Následovala ocenění ČSARIM, které převzali dr. Kieslichová, dr. Rusínová, dr. Tyll, Mgr. Zedníčková a dr. Málek. Všem oceněným gratulujeme.
Následně zazněla Lemonova přednáška od dr. Kasala, který si připravil zamyšlení o tom, jak se změnil obor anesteziologie a intenzivní medicíny za posledních 50 let. Rozebral rozdíly Safarových doporučení oproti současným ERC Guidelines. Na závěr si připravil krátkou kazuistiku, ve které ukázal, že i odchýlení se od doporučených postupů má svůj význam a své opodstatnění.
Sál Nadir
ACIDOBAZICKÁ ROVNOVÁHA A VÝMĚNA PLYNU PRO ANESTEZIOLOGY
První blok zahájil úvodním slovem dr. Duška (Praha), který představil své kolegy a přivítal účastníky. Navázal dr. Giosa (Praha) přednáškou s názvem Physiology of gas exchange for anesthesiologists. V prezentaci se zaměřil na fyziologické mechanismy regulace při poruchách acidobazické rovnováhy, které ilustroval na klinických příkladech s uvedením konkrétních hodnot pacientů. Zdůraznil zejména význam regulačního okruh nastavení (set-pointu) pCO2 v mozku a podrobně rozebral ventilační odpověď z hlediska dechového objemu a frekvence.
Pokračoval dr. Kratochvíl (Brno), který se ve své přednášce Classical approach to acid-base analysis zabýval vysvětlením základních pojmů a procesů souvisejících s výpočtem a stanovením ABR.
Dále navázal dr. Micah Heldeweg (Amsterdam) se svým příspěvkem Stewart approach to acid-base analysis: from concept to practical use, kde se věnoval principům metod stanovení ABR v praxi. Zdůraznil, které parametry ovlivňují pH a pomocí iontogramů demonstroval, jaké mají jejich změny vliv při konkrétních stavech.
Následovala přednáška dr. Krbce (Praha) s názvem What have these in common, ve které navázal na předchozí příspěvky. Shrnul a srovnal používané postupy kalkulace ABR parametrů v plazmě. Představil funkční strukturovaný algoritmus Stewart light pro efektivní výpočet, který je kombinací jednotlivých postupů.
V rámci programu pokračovala dr. Santje Slot (Amsterdam) se svým příspěvkem Why should anaesthetist bother AKA hypertonic saline in TBI, který zahájila kazuistikou pacienta s traumatickým poraněním mozku. Na tomto případu demonstrovala aplikaci algoritmu z předchozího příspěvku. Věnovala se problematice volby vhodných infuzních roztoků k úpravě a udržení vaskulárního objemu v přednemocniční péči u pacientů s neurologickým traumatem. Porovnala účinnost a klinické užití hypertonického roztoku 10% NaCl s různými dalšími alternativními roztoky a diskutovala jejich přínosy a rizika.
Závěrečné shrnutí přednesl dr. Duška, který demonstroval použití Stewart-light metody na několika kazuistikách. Prostřednictvím interaktivní aplikace zapojil publikum do řešení klinickým scénářů. Na závěr poděkoval poslouchačům a přednášejícím za účast a pozval je do Prahy na 5. ročník Summer School of Clinical Acid-Base and Homeostasis.
Sál Leo & Virgo
MŮJ PACIENT KRVÁCÍ, CO S TÍM?
Přednáškový blok zahájil dr. Čundrle (Brno) přednáškou Transfúzní trigger – „one fits all?“. Krátce připomněl fyziologii extrakce kyslíku a vysvětlil, proč koncentrace hemoglobinu sama o sobě není ideálním ukazatelem pro indikaci podání krevní transfuze. Vhodnější parametr než hemoglobin se zatím nepodařilo nalézt, nejlepší možnost proto vidí v individualizovaném hemoglobinovém triggeru na základě poškození orgánů, například pro mozek se liberální transfuzní strategie (trigger 90 g/l) ukázala jako prospěšná.
Následovala přednáška zaměřená na cílenou hemosubstituční terapii pacientů s ŽOK v důsledku traumatu od dr. Vaníčkové (Brno). Rychle a časně zahájená hemosubstituční terapie je klíčová v prevenci rozvoje traumatem indukované koagulopatie. Tromboelastometricky vedená substituce společně s kvalitní přednemocniční a časnou nemocniční péčí se ukazuje jako optimální přístup. Do budoucna vidí potenciál také v preparátech ovlivňujících rozvoj endotelopatie.
Zahraniční host, dr. Meier (Linz, Rakousko), ve své přednášce Transfusion guidance based on reinforcement learning ukázal komplexnost vývoje umělé inteligence a její možné využití v rozhodování, kterému pacientovi podat krevní transfuzi. Pouhá hodnota hemoglobinu se neukazuje jako vhodný parametr v rozhodování.
V přednášce Novinky v managementu perioperačního krvácení představil dr. Hruda (Brno) jako optimální metodu cell salvage. Vyzdvihl také roli kyseliny tranexamové, která je optimální především v ortopedii, kardiochirurgii a neurochirurgii, nevýhodná je naopak při krvácení do GIT. U adnexanet alfa je vždy potřeba zvážit podání.
Na závěr bloku vystoupila dr. Trčková (Brno) s přednáškou týkající se perioperačního krvácení u dětského pacienta. Upozornila na odlišnosti dětských pacientů, včetně odlišností v krevním obraze a hemostáze. Předoperačně je k optimalizaci hemoglobinu vhodné zvážit odložení výkonu a stimulaci erytropoezy. Peroperačně je klíčové včas rozeznat život ohrožující krvácení a zahájit rescue terapii následovanou cílenou léčbou.
