Workshopy probíhaly 25. 11. 2025 v simulačním centru SIMLEK na Lékařské fakultě OSU. Účastníky přivítal Dr. Divák, po něm vystoupila hlavní organizátorka Mgr. Walachová spolu s organizačním týmem.
Úvod zahrnoval společnou přednášku dr. Nowaková zaměřenou na správné vyšetření dětského pacienta a přehled základního algoritmu přístupu ABCDE. Součástí úvodního bloku byla také krátká simulace akutního stavu dítěte, kterou předvedl organizační tým. Zatímco v minulých ročnících probíhaly workshopy souběžně s přednáškami, letos byl celý první den dvoudenní konference Dětské polytrauma věnován intenzivním workshopům v celkové délce osmi hodin, rozděleným podle jednotlivých kroků algoritmu ABC(DE). Každý workshop trval přibližně hodinu a půl, případně byl rozdělen na dvě 45minutové části, pokud se skládal ze dvou tematických bloků.
WORKSHOP A (airway)
Prvním workshopem, zaměřeným na průchodnost dýchacích cest, byly účastníkům nabídnuty dvě stanoviště. Na prvním stanovišti si účastníci vyzkoušeli bronchoskopii, jednak na klasickém simulátoru a také na simulátoru s podporou virtuální reality, kde bylo možné detailně prohlédnout dýchací cesty. Součástí workshopu byl také nácvik intubace přes ústní dutinu i nos. Druhé stanoviště se věnovalo zajištění dýchacích cest, přičemž byly představeny různé techniky jednak pro děti do 12 let, ale i pro děti starší. Účastníci byli seznámeni se základy koniopunkce a měli možnost vyzkoušet si provedení chirurgického zajištění dýchacích cest pomocí koniotomie.
WORKSHOP B (breathing)
Druhý workshop, zaměřený na ventilaci a dýchání, nabídl účastníkům opět dvě stanoviště. První se věnovalo oxygenoterapii, kde byly představeny různé způsoby podávání kyslíku, od klasických kyslíkových brýlí, přes masky s jednoduchou aplikací, masky s rezervoárem, až po tzv. oxymasky. Ty umožňují nejen podání kyslíku, ale také připojení kapnometrie a dokonce umožňují pacientovi jíst či pít bez sundání masky. Součástí stanoviště byla také ukázka studené a teplé nebulizace. Teplé nebulizátory se však v současnosti přestaly kvůli vysokým nákladům vyrábět a jsou nahrazovány high-flow systémy. Druhé stanoviště bylo zaměřeno na hrudní drenáž při pneumotoraxu či fluidotoraxu. Instruktoři vysvětlili princip použití a správného zavedení drénu, který si mohli účastníci sami prakticky vyzkoušet. K dispozici byl prasečí hrudník, jehož plíce byly napojeny na ambuvak a umožňovaly simulaci
nafouknutí a vyprázdnění plic při nácviku drenáže.
WORKSHOP C (circulation)
Třetí workshop opět nabídl účastníkům dvě stanoviště. První se věnovalo zavedení periferní žilní kanyly (PŽK) s pomocí UZ sondy, což je metoda vhodná zejména pro pacienty s obtížně přístupnými žilami (DIVA – Difficult IV Access). Účastníci byli seznámeni se speciálními jehlami, které jsou výrazně delší než klasické jehly pro PŽK, a s využitím speciálních ultrazvukových krytí. Techniku si mohli všichni vyzkoušet jak na umělém simulátoru, tak na kusu masa, což umožnilo velice realistický nácvik. Druhé stanoviště bylo věnováno zajištění intraoseálního přístupu a rozdílům zavedení u dětí. Účastníci si mohli techniku procvičit na umělých simulátorech, na vaječných skořápkách pro nácvik jemné citlivosti, a také na kuřecích křídlech, která svou tloušťkou přibližně odpovídají kostem malých dětí. Tento praktický nácvik umožnil osvojit si správnou techniku a citlivý přístup při zavádění intraoseálních vstupů.
WORKSHOP D + E (disability + exposure)
Workshop byl koncipován formou krátké přednášky, po níž následovalo několik simulací zaměřených na křečové stavy u dětí. Během simulací byl kladen velký důraz na spolupráci jednotlivých členů týmu a na správnou koordinaci při řešení akutních stavů. V této části bylo nejvíce patrné, jak se liší přístupy účastníků, a právě tyto rozdíly přinášely cenné zkušenosti a nové poznatky pro každého. Během workshopu jsme prošli celkem pět simulací, po každé následoval podrobný debriefing, který umožnil analyzovat postupy a učit se z chyb. Pro některé účastníky šlo o první setkání se simulační medicínou. Všichni se shodli, že simulace velmi realisticky odrážejí skutečné situace včetně stresu, který tyto stavy provází, což jen podtrhuje důležitost a přínos simulačního výcviku.
Jelikož Konference Dětské Polytrauma letos poprvé představila koncept celodenních workshopů, rozhodli jsme se zjistit více o jejich přípravách a o tom, jak vlastně tento nápad vznikl. Mgr. Walachová vysvětlila, jak vznikl letošní koncept celodenních workshopů: „Už minulý rok workshopy byly, ale probíhaly paralelně s přednáškami, což komplikovalo jejich návštěvu. Mnoho lidí se pak na workshopy nepřihlásilo, což bylo škoda. Proto jsme letos přišli s nápadem dát workshop první den konference.“ Podle Mgr. Walachové bylo cílem nabídnout účastníkům co nejvěrnější nácvik: „Přišlo mi například fajn využít model sele s plícemi, které ventilují, abychom dokázali simulovat ten pocit, kdy strčím prst do hrudníku a plíce se při tom hýbou. To často chybí, když se trénuje na plastových figurínách.“ Registrace na workshop byly podle organizátorky velmi rychlé: „Odstartovali jsme registrace a do půl hodiny byl workshop plně obsazený, přičemž jsme měli spoustu náhradníků. Bylo to opravdu překvapující. Kapacitu jsme naplánovali na 40 účastníků, aby byl prostor komfortní pro nácviky.“ Mgr. Walachová také popsala největší organizační výzvy: „Nejtěžší bylo zajistit simulátory a udělat workshop co nejvěrněji. Například hrudník selete s plícemi, na šesté volání jsem konečně objevila řezníka, který mi ho dodal, aniž by mě považoval za blázna.“ Velkou zásluhu na hladkém průběhu workshopů měla podle ní kvalita lektorů: „Měli jsme úžasný organizační tým a skvělé lektory – lidé ze záchranné služby, kteří školí E-PALS, a také odborníky z fakulty, kteří mají obrovský zájem. Je radost sledovat, jak skvěle vedou workshopy. Když je dobrý tým lektorů, vzniká i skvělá atmosféra, a účastníci se učí mnohem lépe.“ Oslovili jsme též jednu z lektorů, Dr. Nowakovou, která přiznala své původní obavy: „Na rovinu přiznávám, že když se workshopy plánovaly, měla jsem pocit, že by to pro účastníky mohlo být příliš náročné. Účastníci tvoří poměrně heterogenní skupinu, od sester, záchranářů, lékařů až po studenty medicíny, takže je těžké všechno úplně sjednotit. Ale koncept, který nakonec vidím tady, si myslím, že se docela povedl.“ Dr. Nowaková také zdůraznila význam praktického nácviku: „Měli jsme tu situace, se kterými se v dětském věku častokrát setkáváme jen zřídka, ale jsou pro nás vysoce stresové. Často nám chybí nejen samotné vědomosti, ale i rutina při jejich provádění. Jakmile člověk jednou takovou techniku alespoň v ruce měl, snáze si na ni později vzpomene a dokáže ji bezpečně aplikovat.“ Také jsme se zeptali několika účastníků, jak se jim workshopy líbily a co si o nich myslí. „To bylo asi poprvé, co jsem něco takového absolvovala, a úplně jsme nevěděli, do čeho jdeme. Myslela jsem, že to bude spíš pro lékaře, takže jako sestra mě moc potěšilo, jaká tu byla nastolená atmosféra, a že jsem se nebála udělat chybu. Určitě to byl přínos.“
Celodenní workshopy letošního ročníku se opravdu povedly, každý účastník si mohl vše vyzkoušet, někdy i opakovaně, což umožnilo opravdu důkladný nácvik praktických dovedností. Nám osobně se na workshopech líbilo velmi. Celý koncept, od samotného provedení, přes kvalitu lektorů až po organizační zajištění, byl opravdu promyšlený a inspirativní. Už teď se těšíme na další ročník a doufáme, že nabídne stejně hodnotné zkušenosti a příležitosti k praktickému tréninku jako ten letošní.
Část přednášková:
26. listopadu v 8:40 ráno, s menším zpožděním způsobeným pěti centimetry čerstvého sněhu, který pokryl Ostravu, zazněl v přednáškové místnosti Lékařské fakulty OSU hlas dr. Diváka. Přivítal všechny účastníky již osmého ročníku Konference Dětské Polytrauma a připomněl její vznik i vývoj od úplných začátků. Následně předal slovo dr. Čermákové jako zástupkyni FNO a dr. Zeleníkovi za LFO. Poté vystoupila Mgr. Walachová, která stručně představila a shrnula obsah workshopů konaných o den dříve, více se o něm můžete dozvědět v naší samostatné reportáži.
BLOK I:
První přednášku letošní konference přednesla dr. Čechurová (ZZS KVK), která představila kazuistiku ze zásahu u sražené studentky. Svou prezentaci uvedla autentickou nahrávkou z dispečinku, kdy během zásahu ZZS byla sama členkou výjezdové posádky. Na případu ukázala význam přednemocniční péče, krok po kroku popsala provedené postupy i chyby, kterým bylo možné podle jejího názoru předejít. V diskusi zaznělo také zásadní upozornění, že u dětských pacientů po traumatických událostech neexistuje kontraindikace k podání plné krve. Dr. Jaššo (ZZS MSK) navázal tématem nově sjednoceného systému třídění raněných při hromadných neštěstích. Metoda START zůstává základním nástrojem primárního třídění, využitelným zejména při nepoměru mezi počtem zasažených a záchranářů. Moderní systém TIK pak umožňuje rychlé rozdělení zraněných i nezraněných během dvou až tří minut, zefektivňuje léčbu a pracuje s TIK kartou. TIK karta má tři části, které se postupně odtrhávají, nejprve ZZS, poté dopravcem a nakonec v nemocnici, přičemž třetí část zůstává po celou dobu u pacienta jako součást zdravotnické dokumentace. Zahrnuje také dvě podskupiny triage, a to prioritu terapie a prioritu odsunu. Dr. Trávníček (Ostrava) následně představil novinky z EPALS 2025.
Představil drobné změny v algoritmu ABCDE, zejména doporučení k použití laryngoskopu při zajištění dýchacích cest, high-flow terapii jako hlavní formu oxygenoterapie, důraz na odběr glykémie a časné využití CT. Věnoval se také konkrétním klinickým situacím, a to úpravám dávkování při těžké exacerbaci astmatu, rozlišení postupů podle kompenzace či dekompenzace u tachyarytmií a zdůraznění nutnosti zajistit oxygenaci a ventilaci jako první krok u bradyarytmií. Připomněl také doporučení k umístění elektrod AED do 8 let antero-posteriorně, nad 8 let antero-laterálně a informoval, že výrobci byli vyzváni ke sjednocení jejich velikostí. V další přednášce dr. Širůček (Ostrava) představil nejčastější akutní exantémová onemocnění u dětí. Na množství klinických fotografií ukázal typické nálezy i zásady správné léčby. Zdůraznil, že při diagnostice je nezbytné pacienta svléknout až do spodního prádla a nezapomenout ani na ponožky. Pod ponožkami někdy můžeme najít správnou diagnnózu. První blok uzavřel dr. Mitták (Ostrava) tématem hrudní drenáže u dětí. Vysvětlil mechanismus pokročilé fibrotizace plíce a vznik jednotlivých kompartmentů. Popsal ideální místo zavedení drénu, a to ve střední axilární čáře na úrovni přibližně šestého mezižebří, kde lze u ležícího pacienta odvést jak vzduch, tak výpotek. Zdůraznil nutnost analgosedace, ideálně celkové anestezie u dětí. Upozornil na obtíže výkonu u dětských pacientů, dané zejména větší elasticitou jejich tkání, a na nutnost správného držení drénu, kde dominantní rukou tlačíme na hlavici drénu a nedominantní rukou pro jistotu držíme jeho spodní část. Varoval před zaváděním drénu v druhém mezižebří v medioklavikulární čáře, zejména u dívek, kde hrozí poranění mléčné žlázy.
BLOK II:
Druhý blok otevřel Dr. Zaoral (Ostrava) prezentací aktualizací z roku 2024 ohledně život ohrožujícího krvácení (ŽOK) u dětí, na jejichž tvorbě se sám podílel spolu i s některými členy publika. Základ doporučení vycházel z původního doporučení z roku 2017, přičemž změny reflektují aktuální dostupná data, a tam, kde data chybí, byl uplatněn konsenzuální přístup autorů. Na konci doporučení byl vytvořen flowchart ve formátu A4. Za nejdůležitější změnu považuje úpravu samotné definice ŽOK, která nyní vychází ze znalosti objemů krve pro jednotlivé věkové kategorie. Téma zlomenin pánve u dětí přednesl Dr. Madeja (Ostrava), který publiku představil i základní klasifikace těchto zlomenin podle Torode/Zieg a Bucholtz. Poznamenal, že samotné zlomeniny pánve nejsou u dětí příliš časté a většinou se objevují jako součást polytraumat. Při provedení základních vyšetření doporučil vykonat i inlet a outlet RTG. Dr. Vik (Banská Bystrica) prezentoval kazuistiku osmiletého chlapce, u kterého při pádu na ocelový sloupek došlo k proniknutí kovového materiálu od spodní části zad až po bifurkaci arteria femoralis. Pacienta i s kusem železa převezli do nemocnice, kde byl předmět odstraněn. Chlapec vyvázl bez větších zranění a následků. Dr. Šinka (Bratislava) se věnoval případu sedmnáctileté dívky, která spadla z bratislavské věže UFO z výšky přibližně 85 metrů na zaparkované auto. Publiku pustil záznam ze zásahu ZZS a postupně popsal celý proces hospitalizace a léčby. Zranění zahrnovala trauma hrudníku, lehké poranění krčních obratlů a dolních končetin. Následně se věnoval analýze pádu, na které spolupracovali i Katedra teoretické fyziky UK v Bratislavě. Provedla se kompletní rekonstrukce, kde se zjistilo, že dívka padala přibližně čtyři sekundy rychlostí asi 140 km/h. Výpočty však nedokázaly vysvětlit, proč utrpěla pouze mírná zranění. Na závěr promítl děkovné video od dané dívky, která kromě mírné dorsiflexe pravé nohy neutrpěla žádné trvalé následky. Poslední přednášku před obědovou přestávkou přednesl Dr. Hrubovčák (Ostrava), který se zaměřil na fixaci zlomenin u dětí. Provedl účastníky historií vzniku a používání prvních fixátorů, počátků osteosyntézy, skeletální trakce a dlah. Kromě klasických přístupů, jejich výhod a nevýhod, ukázal i řadu kuriózních vynálezů a léčebných postupů. Zdůraznil, že při léčbě zlomeniny je důležité nejen reponovat zlomeninu, ale také jí v té reponaci udržet pro stabilní osteosyntézu.
Po obědové přestávce následovala přednáška s názvem „Lze uběhnout 700 km?“ od ambasadorky NF Nezávodím – Pomáhám, Lindy Tekeliové. Představila vznik a význam projektu a také své plány do budoucna – podle jejích slov 1000 km a stačilo!
BLOK III:
První odpolední blok zahájila Dr. Kušníriková (Ostrava) kazuistikou čtyřleté dívky po pádu z houpačky, u které byla diagnostikována ischemická CMP. Pomocí zobrazovacích metod byla pacientce potvrzena fokální cerebrální arteriopatie. Dr. Kušníriková zdůraznila, že neurologické příznaky nelze podceňovat ani po drobném traumatu.
V tématu CMP u dětí pokračoval Dr. Divák, který především ukázal hlavní rozdíly v péči mezi dospělými a dětskými pacienty. Příznaky CMP jsou podobné jako u dospělých, zásadní problém však spočívá v časové prodlevě mezi vznikem symptomů a stanovením diagnózy, kdy průměrná doba radiologicky potvrzené CMP je výrazně delší u dětí v porovnání s dospělými pacienty a chybná vstupní diagnóza se vyskytuje až ve 40 % případů. U náhle vzniklé ložiskové symptomatologie v dětském věku doporučuje provedení MRI a MRA, zejména pro citlivější a přesnější zobrazení onemocnění a jeho etiologie. Dr. Divák doporučil už při podezření na CMP u dítěte okamžitě zajistit transport na neurologickou kliniku. Otázkou, co mají kriticky nemocný pacient a zdravotnický personál společného – že nemají čas – začal svou přednášku dr. Nosáľ (Martin). Přiblížil téma křečových stavů u dětí a hlavně nové aktualizace doporučení v této oblasti. Zdůraznil odběr glukózy a analgosedaci u akutního křečového pacienta a připomněl, že při diferenciální diagnostice nelze zapomínat na neuroinfekce. Následovala přednáška Dr. Koudelkové (Brno), která se věnovala léčbě mozkového edému u dětí. Podrobně se zaměřila na cytotoxický a vasogenní typ edému a vysvětlila základy terapie, včetně polohování pacienta, korekce iontových dysregulací a hladiny glykémie. Rovněž vyzdvihla význam analgosedace, která mimo jiné snižuje mozkový metabolismus. Základem terapie prvního sledu je osmoterapie, jejímž cílem je navodit hyperosmolární euvolemický stav, lékem první volby je 20% mannitol. Do druhého sledu terapie patří hyperventilace a terapeutická hypotermie pro korekci nitrolební hypertenze. Třetí blok uzavřel Dr. Krška (Ostrava), který představil patofyziologii a následnou chirurgickou léčbu dětských kraniocerebrálních poranění. Představil také indikace k dekompresní kraniektomii, mezi které patří refrakterní intrakraniální dekomprese s ICP vyšším jak 25–30 mmHg po 30–60 minutách navzdory maximální terapii, neurologické zhoršení pacienta a nálezy na CT. U dítěte může být efekt kraniektomie výraznější díky plasticitě mozku, ale riziko komplikací je vyšší.
BLOK IV:
Poslední blok, který se dotýkal právních aspektů a psychologie ve zdravotnictví se zaměřením na dětského pacienta, zahájil Mgr. Krajdl, mluvčí a soudce Krajského soudu v Ostravě. Načrtl problematiku souhlasu s výkonem. Pěstoun, pečující osoba či opatrovník nemají právo udělit souhlas s výkonem, vyjma akutní či neodkladné péče. Dále se věnoval přítomnosti rodiče, v zásadě by měl být rodič přítomen vždy. Zdůraznil, že pokud dítě uvede, že jde o osobu, která se na něm dopouští domácího či sexuálního násilí, nebo ho jinak týrá, zneužívá či zanedbává, rodič u vyšetření přítomen být nesmí. Stejně tak, pokud si dítě nepřeje jeho přítomnost, je nutné jeho přání respektovat. Podle něj rodič není nepřítel a je vhodné jej zapojit do ošetřování dítěte, protože separace představuje zásadní stresor.
V situaci, kdy chce rodič při výkonu natáčet, doporučuje nejprve chránit sebe slovně: „Neudeľuju vám povolení mě mě natáčet, pokud to zveřejníte, budu si vymáhat odškodnění,“ a až poté pokračovat ve vyšetření dítěte. Konferenci uzavřela přednáška Dr. Almássy a Dr. Uhlíře (Ostrava) o emoční nestabilitě u dětí a mladistvých. U dívek ve věku 12–19 let se v 20–25 % případů objevuje sebepoškozování jako hlavní maladaptivní mechanismus vyrovnávání se se stresem. Podle nich v této generaci chybí postupný rozvoj regulace emocí a pocit, že „mají své místo“. Sebepoškozování si můžeme též představit jako zdroj rychlého dopaminu a není proto vhodné jej podporovat či validovat. Doporučují zaujmout pozici pozorovatele, nikoli řešitele či léčitele, a teda pravdivě, věcně a klidně popisovat, co vidíme. Zdůrazňují, že je důležité nedělat závěry ani obvinění a zachovat si klid, protože dítě bude následovat náš příklad.
Závěrem se ujal slova Dr. Divák, který vřele poděkoval všem účastníkům za to, že se rozhodli strávit den rozšířením svých znalostí právě na Konferenci Dětské Polytrauma v Ostravě. Poděkoval také organizačnímu týmu za jejich usilovnou práci při přípravě letošního ročníku. My jsme si konferenci velmi užili a už teď se těšíme na další ročník.
