Úvodní přednáška – Milan Kolář – Antimikrobiální rezistence a možnosti nových ATB
Úvodní přednáška se věnovala problematice bakteriální rezistence a nových možností v oblasti antibakteriální léčby. Připomněla náročnost výroby nových ATB, protože zatímco farmaceutické firmy musejí vyprodukovat ohromné množství potenciálních nových ATB, bakterie si na ně vytváří rezistenci rychle a zdarma. Pan profesor Kolář nás provedl studií pacientů, která prokazuje endogenní původ nozokomiálních pneumonií a klade důraz na vyšetřování mikrobiálního osídlení pacientů. Dále byla prezentována nová naděje v podobě takzvaných atomární ATB na bázi grafenu a manganu, která umí zlikvidovat cytoplazmatickou membránu bakterií a podle studií na ně nevzniká rezistence. Závěrem bylo připomenuto, že zaměření pouze na nová ATB určitě není dostatečné. Je nutné odůvodněné používání ATB, omezení rychlosti vývoje bakteriální rezistence a připomínat si, že se nesnažíme vymýtit bakterie, ale léčit bakteriální infekci.
BLOK I.
Olga Klementová – Chování jedinců ve skupině
Paní doktorka nám vysvětlila, že lidé se ve skupině přirozeně rozdělují do rolí – od vůdčí Alfy a podpůrné Bety až po většinovou Gamu, kritickou Deltu a outsidera Omegu. Dozvěděli jsme se také, že příslušnost k určité roli podmiňuje, jak jedinec reaguje na stres, a jak řeší konflikty. Byly popsány různé styly zvládání konfliktů – racionální Sova, soupeřivý Žralok, ustupující Želva, kompromisní Liška i vztahově orientovaný Medvídek. Bylo zdůrazněno, že chování ve skupině ovlivňuje její atmosféru i fungování. Dále bychom neměli zapomínat, že profesionalita v jakémkoliv oboru stojí na třech základních pilířích – znalostech, praxi a dobré komunikaci. Na závěr paní doktorka Klementová představila novou knihu s názvem Resuscitace 3. vydání, jehož je autorkou.
Petr Štourač – Simulace ad futuro
Hned na úvod zazněly řečnické otázky. Jaké simulace do budoucna vlastně chceme? Jak je chceme začlenit do všech úrovní zdravotnického vzdělávání? Dozvěděli jsme se, že celé téma má svá úskalí, od nepochopení a autoritativních názorů typu „učit se má na pacientech, ne na panenkách“, až po nedostatek zkušených lektorů. Pan doktor zdůraznil význam sběru zpětné vazby a ukotvení simulačního vzdělávání v urgentní medicíně (české nemocnice patří spíše k evropské špičce). Také jsme se dozvěděli, že simulace tu jsou a budou, a že AI může jejich efektivitu dále zlepšit, ale žádný dramatický převrat nemáme očekávat. Závěrem nás pan doktor Štourač pozval na příští konferenci AKUTNĚ.CZ, která proběhne 21.11. 2026.
Michael Stern – Simulace … jak založit nové centrum?
Na simulace navázalo téma založení nových simulačních center. Jako příklad zaznělo nově vznikající Simulační centrum intenzivní medicíny v Motole, které má být určeno hlavně pro postgraduální vzdělávání a otevře se 1. ledna 2026. Doktor Stern se věnoval běžným omylům při budování těchto center a zdůraznil také nutnost dostatečného zázemí, skladů a kvalitního technického vybavení. Kvalitu centra netvoří pouze technika, ale hlavně zkušení lektoři. Měli by jimi být zejména klinici proškolení ve vedení simulací, schopni provádět studenty učením, vést je k sebereflexi a poskytovat kvalitní zpětnou vazbu. Dále bylo připomenuto, že bez silného personálního zajištění nemůže žádné simulační centrum skutečně fungovat.
Bronislav Stibor – Sedace kriticky nemocných – věc jednoduchá?
Pan doktor Stibor pracuje již více než 20 let v Rakousku a připravil si pro nás přednášku o sedaci kriticky nemocných. Poznamenal, že i když téma může znít jednoduše, realita je mnohem složitější. Dozvěděli jsme se o široké paletě dostupných léků, které se používají při sedaci. Zmíněn byl nejpoužívanější dexmedetomidin a propofol, ale také gabapentin či quetiapin, a v neposlední řadě benzodiazepiny. Stejně jako ve většině odvětvích medicíny, i zde je kladen důraz na individuální přizpůsobení léčby každému pacientovi. Zaznělo také, že benzodiazepiny mají své místo hlavně u alkoholiků či pacientů se syndromem z odnětí a panuje všeobecné usnesení se jím co nejvíce vyhýbat. Na závěr přednášející zdůraznil význam nefarmakologických postupů – úpravy prostředí, kvalitní spánek, návštěvy rodiny.
Marek Vinkler – předoperační příjem tekutin
Přednáška nás seznámila s tématem předoperačního příjmu tekutin, připomněli jsme si klíčové doporučení pro lačnění před operací: 6-4-2, které popisuje kolik hod před operací se smí jíst pevná strava, pít mateřské mléko, pít čiré tekutiny. Dozvěděli jsme se, že ačkoliv jsou doporučení jasná, praxe často pokulhává a tradiční pokyn „od půlnoci nejíst, nepít, nekouřit“ vede k tomu, že pacienti bývají v průměru 13,5 hodiny bez tekutin. Nejhůře jsou na tom ti, kteří přicházejí na řadu na sál po 13. hodině. Pan doktor Vinkler doporučuje podat v den výkonu v 6:00 asi 200 ml čirých neperlivých tekutin, aby byl dodržen bezpečný 2 hodinový interval. Zaznělo také, že cílený management může dobu bez tekutin výrazně zkrátit, což se podařilo i panu doktorovi a jeho týmu provést v praxi.
Pavel Dostál – Ventilace u pacientů s CHOPN (s akutní exacerbací)
U pacientů s CHOPN v akutní exacerbaci vyžaduje plicní podporu zhruba polovina nemocných. Smrtnost invazivně ventilovaných pacientů je velmi vysoká (25–40 % akutně, až 50 % během roku), a je proto zásadní hned při přijetí rozlišit různé fenotypy CHOPN. Velká pozornost byla věnována dynamické hyperinflaci, variabilitě V/Q poměru a významu dechového úsilí, přičemž jediným lékem, který ho dokáže skutečně ovlivnit, je propofol. Za zásadní považuji sdělení, že hyperinflaci nejlépe ovlivňují neventilační postupy, jako je polohování, toaleta dýchacích cest a bronchodilatační terapie, zatímco externí PEEP nesnižuje její rozsah a má smysl hlavně pro usnadnění spuštění dechu.
Zdeněk Chvátal – Analgosedace v následné intenzivní péči
Na oddělení následné intenzivní péče přichází většina pacientů již se zahájenou sedací z jiného pracoviště a je nutné ji vhodně upravit. Dozvěděli jsme se, že hlavním cílem je obnovit rytmus spánku a bdění, umožnit rehabilitaci a postupně přecházet od sedace k čisté analgezii, ideálně z intravenózních léků na perorální. Velký důraz byl kladen na správnou léčbu bolesti, na význam spánku a spánkové hygieny, kde se zmiňoval postup od melatoninu přes quetiapin až po mirtazapin. Probírali jsme také delirium – jeho hyperaktivní i hypoaktivní formy – s důrazem na prevenci, zapojení rodiny a nefarmakologické metody, přičemž farmakoterapie (quetiapin, haloperidol aj.) je indikována až pokud ostatní metody selžou. Další variantou je zapojení psychologů, psychiatrů, canisterapie či hudby. Celá přednáška ukázala komplexnost následné péče a její různorodost.
Tomáš Gabrhelík – Analgosedace v IP
Na přednášce bylo prezentováno téma analgosedace v intenzivní péči, které navazovalo na přednášku doktora Stibora. Přednášející zdůraznil koncept „analgezia first“, tedy nutnost kontinuálně hodnotit bolest a volit postupy podle typu pacienta. Zmínil i nový nadějný lék remimazolam (vhodný u kooperujících pacientů), který má předvídatelné vlastnosti a krátký poločas eliminace. Probírali jsme různé kombinace léčiv (např. dexmedetomidin s propofolem nebo midazolamem). Midazolam má být podle doporučení pouze krátkodobou volbou v iniciální fázi. Na závěr byly představeny nové publikace z letošního roku, které potvrzují trend k lehčí sedaci, rostoucí roli dexmedetomidinu, nedostatečné monitorování bolesti v praxi i potenciál AI v personalizaci léčby.
BLOK 3
Monika Hrabalová – Transplantační program v Olomouci
Blok tři začal z organizačních důvodů až přednáškou doktorky Habalové, která působí jako dárcovský konzultant v transplantačním centru Fakultní nemocnice v Olomouci. Přednáška nabídla holistický pohled na současnou transplantační medicínu včetně nejnovějších postupů a etických a právních aspektů. Stručně byly představeny i počátky transplantace v Olomouci, které se datují od začátku roku 1974. První pokusy o transplantaci byly neúspěšné, protože krátce po zákroku došlo k akutní rejekci a úmrtí příjemců. Nejčastějšími dárci orgánů jsou kadaverózní dárci. Křivka počtu těchto dárců v ČR má v posledních 10 letech velmi malou dynamiku a obecně lze celorepublikově udržet přibližně stejné počty. Lokální křivka ve FNOL naopak osciluje. V celosvětovém pohledu na dárce orgánů z roku 2024 se na předních místech drží Česká republika, absolutní dominanci představuje Španělsko. Navzdory pokroku v transplantační léčbě byl zdůrazněn významný nepoměr mezi vhodnými dárci a příjemci na čekací listině. Nemalý podíl na této skutečnosti má nárůst počtu pacientů, u kterých je odběr orgánu z různých důvodů kontraindikován. Jde především o onkologické pacienty, různé infekční příčiny, věk pacienta, případně celkově nevyhovující stav orgánů. Proces transplantace má několik úskalí. Nejdůležitější je legislativní úprava procesu, ale velký důraz je kladen na morální aspekty, jako je důstojnost dárců, přísné zachování anonymity či případné vyjádření nesouhlasu s dárcovstvím orgánů. Lékaři na oddělení mají povinnost případného dárce hlásit koordinátorovi transplantací, zároveň tato osoba nemůže být v NORD (Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání či orgánů). Souhlas se předpokládá automaticky, pokud osoba nevyjádřila nesouhlas antemortem. V případě kadaverózních dárců existuje DBD (dárce s mozkovou smrtí) a DCD (dárce po oběhové smrti) – dárce, jehož orgány jsou odebírány až po zástavě oběhu. V druhém případě je důležité počítat dobu funkční teplé ischemie (začíná se počítat při poklesu MAP pod 50 mmHg nebo saturace pod 70 %), tedy časové okno do doby, kdy je bezpečné provést odběr v závislosti na konkrétním orgánu.
Kristýna Černocká – Nové srdce, nový dech
Ve druhé přednášce jsme přešli k úzce specifickému tématu transplantace srdce a plic v režii paní doktorky Černocké. Na úvod zdůraznila, že i když Olomouc funguje jako odběrové centrum, samotné orgány transplantují příjemci v jiných vysoce specializovaných zařízeních. Jedná se o CKTCH Brno a IKEM v Praze. Velmi pozoruhodným faktem je, že IKEM odebírá srdce i nebijícím dárcům a experimentálně se je snaží transplantovat. Některá srdce, která nejsou vhodná jako celý orgán, mohou za určitých okolností sloužit k odběru jednotlivých chlopní. Vzhledem k tomu, že po odběru srdce ve FNOL musíme srdce dopravit k příjemci nebo jej po určitou dobu udržet funkční, je nutné jej zajistit správným způsobem. Pro transport ho můžeme skladovat v ledu v tzv. tří sáčkovém systému nebo využít inovativnější metodu TransMedic Organ Care System - srdce je uměle okysličeno a prokrveno. Transplantace plic je možná pouze ve FN Motol. Plíce se rutinně odebírají od bijících i nebijících dárců. Důležitá je opět logistika odebraného orgánu, lze využít tří sáčkovou transportní metodu v ledu nebo novější systémy LungGuard, případně EVLP (ex vivo lung perfusion), oba fungují na principu okysličení a perfuse odebraných plic. Přednáška byla zakončena pozoruhodnou informací o odebírání orgánů od chronických kuřáků. Kouření samo o sobě není kontraindikací odběru orgánů! Důležitý je stav orgánu v čase odběru.
Tomáš Glac – Komunikace s pozůstalými dárců orgánů
V této fázi kongresu jsme se věnovali aplikaci tzv. „soft skills“ v transplantační medicíně. Tohoto tématu se ujal Dr. Glac, koordinátor transplantací z FN Ostrava. Předávaní nepříznivé správy je jedna z nejtěžších emočních situací v lékařské profesi. Zdůraznil empatický přístup k pozůstalým a pravdivé informování příbuzných. Podle jeho názoru by lékaři, kteří předávají nepříznivé zprávy, neměli klást sugestivní otázky ohledně darování orgánů pacienta..U nezletilých je situace trochu jiná. Lékař by měl informovat zákonné zástupce o možnosti vyslovení nesouhlasu s dárcovstvím. Opakovaně bylo apelováno na povinnost zachovat anonymitu příjemců a dárců. Při rozhovoru s příbuznými je nutné dodržovat některé zásady, jako nepoužívat příliš odbornou terminologii, ponechat prostor pro vyjádření emocí, odstranit z místnosti rušivé podněty, připravit vodu a kapesníky, předat zprávu v týmu, např. lékař + sestra. Obrovské množství lékařů vnímá sdělování nepříznivých zpráv jako něco emocionálně velmi náročného, zatěžujícího psychiku. Většina z nich se také cítí v této oblasti nedostatečně proškolena. Nicméně, v současné době jsou kurzy na toto téma stále dostupnější, aby se zlepšily aspekty tohoto náročného úkonu.
Denisa Tadič – Role Advanced Practise Nurse v interdisciplinárnom týmu při transplantaci orgánů
Poslední přednášky třetího bloku se ujala Denisa Tadič, která působí v Rakousku jako APN. Tento model je oficiálně uznáván jako rozvojová cesta ošetřovatelství v Rakousku. Jde o modul, který je někde mezi kompetencemi sestry a kompetencemi lékaře. Cílem této koncepce je snaha zbavit lékaře úkolů či kompetencí, které takto proškolené sestry zvládnou. Jako příklad přednášející uvedla podávání a předepisování chronické léčby u pacientů, jejichž stav je dlouhodobý a relativně neměnný a zároveň byl tento léčebný scénář původně schválen lékařem. Výzkumy zároveň prokázaly, že modul APN snižuje mortalitu, rehospitalizací a zvyšuje adherenci k léčbě.
BLOK 4
Celý 4. blok byl věnován sesterské sekci. Sestry z FN UPOL z klinik KARIM a KARIM-IPCHO přednesly celkem 7 témat. Zahájení tohoto bloku odstartovalo motivační video z prostor FN, které mělo za cíl co nejdokonaleji vykreslit práci sester na lůžkách intenzivní péče spolu se všemi těžkostmi, ale i radostmi, které je ve službách každý den provázejí. Dále se pokračovalo příběhem pacientky, jejíž životní příběh byl již v minulosti zmíněn. Na dnešním kongresu byl prezentován její současný stav a život. Jednalo se o Markétu, pacientku po polytraumatu, která má za sebou náročnou rekonvalescenci a její současný stav velmi zatěžuje celou její rodinu, protože je v důsledku vážného úrazu invalidní. Markétin příběh je neúnavným hledáním naděje, síly a odvahy v terénu smutku, zoufalství a negativity. Celá její rodina drží při sobě a pomáhá Markétě její osud co nejvíce usnadnit. „Pokračujte ve své práci, děláte to dobře a má to smysl“ zní vzkaz rodiny směřovaný pracovníkům KARIM. Poselství, které nám všem, kteří jsme na cestě zdravotníků, připomíná, proč jsme si vybrali tak náročné povolání a proč to má vždy smysl. V návaznosti na první příběh je ve druhé přednášce zmíněn osud mladého Petra. Péťovi je 15 let, má ulcerózní kolitidu a je v nemocnici už déle než 1 rok. Příběh upozorňuje na psychosociální aspekty ošetřovatelské péče a potřebnou psychickou podporu u pacienta v náročném období života. Izolace mladého člověka od okolí má řadu negativních dopadů na jeho duševní zdraví, kupř. nízké sebevědomí, deprese, úzkost, žádné výlety, žádné zážitky. Tento příběh se nese v duchu toho, že nemoc nebere jen zdraví, ale i příběhy, které se mohly stát...
Přednáška s názvem Cestou necestou… Aneb když klasika nestačí byla velmi specifická přednáška zaměřená na invazivní zajištění dýchacích cest u pacienta s maxilofaciálním traumatem. Přednášející se zabývá problematikou submentální intubace. Jeho výhody ve srovnání s tracheostomiemi u traumatu maxilofaciální oblasti jsou zdůrazněny ve smyslu lepšího kosmetického efektu, menší invazivity a menší interference s maxilomandibulárními fixátory. Na druhou stranu není možné tímto způsobem pacienta dlouhodobě ventilovat, je zde zvýšené riziko sublingválních infekcí a také vysoké riziko poranění sublingválních struktur. Další na řadě byla problematika krvácení do mozku. Stručně byly zmíněny etiologické faktory, základní klasifikace a rozdělení. Při podezření na krvácení do mozku je nutné ihned indikovat radiologické metody pro případnou verifikaci ložiska (CT, MRI, DSA, CT angio). Prezentovány byly skutečné případové studie včetně diagnostiky, terapie a osudu pacientů. Je velmi důležité určit příčinu krvácení a při nejasných okolnostech úrazu nebo nehody myslet na možnost cizího zavinění. Jedna prezentovaná kazuistika měla totiž forenzní aspekt. V případě kraniektomie může být část odstraněné lebky buď autokonzervovaná v břiše pacienta, nebo některé nemocnice mají kostní banky, kde lze lebku zachovat.
Předposlední přednáška byla věnována Crohnově nemoci. Byla prezentována klinická manifestace onemocnění a prezentovány kazuistiky. Diskutovalo se především o chirurgické ošetřovatelské péči. V rámci pooperační péče o incizi byly zmíněny systémy VAC a NPWT.
Kongres byl zakončen prezentací vyšetřovací metody FEES. Je to zkratka, která znamená flexibilní endoskopické vyšetření polykání. Vyšetření obvykle provádí lékař se specializací ORL. Je velmi užitečné při diagnostice malignit, které způsobují dysfagií, plicních komplikací a při diagnostice ALS. Vyšetření lze snadno provést u lůžka pacienta, důležité je, že úspěšnost vyšetření závisí na spolupráci pacienta. V intenzivní péči jej lze použít u pacientů s tracheostomií, kteří mají snížené reflexy dýchacích cest a zároveň sníženou pohyblivost hltanu. Toto vyšetření umožní určit riziko aspirace a zhodnotit anatomii hltanu při polykání.
Touto poslední přednáškou byl zakončen XI. Hirschův den. Již teď se těšíme na ročník XII.
