Slavnostní zahájení
Kongres Euroanaesthesia 2026 v Rotterdamu odstartoval působivým úvodním videem s AI avatarem současné prezidentky dr. Idit Matot. Na pódiu se k ní připojil bývalý prezident prof. Kai Zacharowski. Společně reflektovali éru pandemie COVID-19, která navždy změnila společnost a urychlila transformaci ESA na ESAIC. Prof. Zacharowski debatu uzavřel silným mottem: „Leadership is not a title but a commitment.“
Formální tón skvěle odlehčilo vystoupení ESAIC Bandu. Jejich originální mix písní Imagine a Hey Jude roztleskal celý sál.
V další části prezidentka diskutovala s předními profesory o budoucích závazcích společnosti a byly slavnostně předány prestižní vědecké granty pro rok 2026. Na závěr předseda vědecké komise prof. Michel Struys spolu s prezidentem hostující Nizozemské anesteziologické společnosti (NVAM) přivítal účastníky na domácí půdě a oficiálně uvedl prvního řečníka kongresu.
Should sugammadex become the only option to reverse neuromuscular blockade? Pro-con
Pro-con diskuze „Should sugammadex become the only option to reverse neuromuscular blockade?“ přinesla atraktivní střet dvou pohledů na budoucnost dekurarizace. Dr. Carron (Itálie) obhajoval sugammadex jako nový zlatý standard a opřel se o rozsáhlé metaanalýzy potvrzující jeho klinickou superioritu. Podle prezentovaných dat toto agens prokazatelně snižuje perioperační mortalitu i incidenci pooperačních plicních komplikací. Na rozdíl od neostigminu totiž efektivně předchází zbytkové kurarizaci a díky mechanismu přímé enkapsulace nevyžaduje podání anticholinergik, čímž eliminuje kardiovaskulární nežádoucí účinky.
Naproti tomu dr. Vereecke (Belgie) varoval před dogmatickým přístupem a poukázal na jasné limity sugammadexu. Zdůraznil zejména jeho specifické zacílení pouze na aminosteroidní relaxancia, kvůli čemuž u pacientů indikovaných k podání benzylizochinolinů (jako cisatracurium) zůstává neostigmin nezbytností. Upozornil také na riziko závažné anafylaxe, lékové interakce snižující účinnost antikoncepce a hrozbu opětovného nastoupení blokády při suboptimálním dávkování. Z debaty jasně vyplynulo, že ačkoliv sugammadex v praxi suverénně dominuje, vyřazení ostatních agens by anesteziology připravilo o klinickou flexibilitu. Základem bezpečné péče tak i nadále zůstává individuální přístup a důsledná kvantitativní monitorace nervosvalového přenosu (TOF).
Tough Calls in Neuroanaesthesia: Awake, Asleep or In Between?
Dr. Prisco (Velká Británie) ve své přednášce „Awake Craniotomies – Tips, Tricks and Pitfalls“ zdůraznila, že cílem awake kraniotomie není plná bdělost pacienta, ale klidný a spolupracující pacient. Význam této techniky závisí na tom, zda mapování skutečně ovlivňuje chirurgické rozhodnutí, a proto je klíčová správná selekce pacientů, plánování, strukturovaný průběh výkonu, komunikace a nízkostresové prostředí.
Prof. Defresne (Belgie) se věnovala awake a minimálně sedovaným technikám v endoskopické operativě bederní páteře se zaměřením na rovnováhu mezi analgezií a zachovanou komunikací pro neurologickou kontrolu. Samotná lokální anestezie často nestačí, ale její kombinace se sedací (např. dexmedetomidin) zlepšuje stabilitu. Epidurální anestezie se jeví jako slibná, avšak optimální protokoly zatím nejsou jasné, a důraz se tak přesouvá z volby „celková vs. regionální anestezie“ na cílený výběr techniky podle chirurgického cíle.
Prof. Robba (Itálie) popsala neurokritickou sedaci jako terapeutický nástroj ke snížení cerebrálního metabolismu a intrakraniálního tlaku. Zdůraznila nutnost strukturované eskalace, vyvažování ochrany mozku s neurologickým hodnocením a využití EEG monitorace k řízení hloubky sedace a bezpečnému probuzení při stabilní fyziologii.
U akutní ischemické cévní mozkové příhody je hlavním cílem rychlá reperfuze pomocí endovaskulární trombektomie, přičemž výsledek závisí na minimalizaci zpoždění a udržení stability. Anesteziolog chrání penumbru prevencí hypotenze, hypoxie a hyperkapnie. Jak celková anestezie, tak sedace jsou přijatelné postupy a volba musí být individualizovaná. Tato problematika byla prezentována v přednášce „Anaesthesia for Endovascular Thrombectomy“ od Andrease Ranfta (Německo).
Napříč všemi přednáškami zaznělo, že neexistuje jediná nejlepší anesteziologická technika v neuroanestezii – optimální péče závisí na rovnováze mezi neurologickou funkcí, požadavky výkonu a bezpečností pacienta.
Antibiotika v perioperačním průběhu
Jan De Walle (Belgie) ve své přednášce „Antibiotics in the perioperative journey“ zdůraznil, že antibiotika jsou v intenzivní i perioperační medicíně nezbytná, ale často nadužívaná kvůli klinické nejistotě. Upozornil, že ačkoli jsou klíčová pro léčbu a prevenci infekcí, jejich dlouhodobé podávání zvyšuje toxicitu, narušuje mikrobiom a podporuje antimikrobiální rezistenci – nejen při nevhodném zahájení, ale i při nadměrné délce léčby.
Zdůraznil, že v chirurgické profylaxi by měla být antibiotika podána krátce před incizí, typicky úzkospektrým přípravkem jako cefazolin, a ukončena do 24 hodin, protože delší podávání nepřináší klinický benefit.
Dále vysvětlil, že u kriticky nemocných pacientů vede změněná fyziologie k velké variabilitě farmakokinetiky, což činí standardní dávkování nespolehlivým a často vede k poddávkování nebo naopak nadměrné expozici. To vedlo k využívání prodloužených infuzí beta-laktamů a rostoucímu významu terapeutického monitorování k optimalizaci léčby.
Celkově uzavřel, že ICU léčba i chirurgická profylaxe sdílejí stejné principy – správný lék, načasování, dávka a délka podání – s cílem minimalizovat zbytečnou expozici a zároveň zajistit účinnou terapii.
From surviving to thriving: career, leadership and wellbeing
Přednáška dr. Anne Marie Camilleri Podesty s názvem „Work-life balance and resilience“ se zaměřila na enormní zátěž spojenou s oborem anesteziologie. Lékaři v naší specializaci čelí ve srovnání s nelékařskou populací výrazně nižšímu well-beingu a extrémnímu riziku syndromu vyhoření. Alarmujícím faktem je i jejich zvýšený výskyt dopravních nehod, což je přímý důsledek kognitivního deficitu po náročných službách. K řešení této krize představila přednášející soubor praktických kroků cílených na změnu kultury na pracovištích. Klíčovým prvkem je optimalizace služeb a tvorba rozvrhů, které musí nabízet flexibilní úvazky a striktně zajišťovat čas na zotavení po nočních směnách. Nemocnice by měly personál aktivně školit ve spánkové hygieně a průběžně sledovat známky extrémního vyčerpání. Neméně důležitá je podpora odpočinku přímo během služeb prostřednictvím častějších přestávek a dostupnosti vyhrazených tichých místností. Zdravá a podporující organizace musí stavět na psychologickém bezpečí, ploché hierarchii a projevovaném uznání. K nezbytnému snížení stresu lékařů by měla přispět také cílená redukce administrativní zátěže. Závěrem vyplynulo, že péče o well-being anesteziologů není jen osobním benefitem, ale primárním předpokladem pro bezpečnost samotných pacientů.
Na předchozí blok navázala Dora Karmelic (Croatia) s přednáškou From Trainee to Consultant: Leadership Skills for Early Career Anaesthetists. Zaměřila se na význam leadershipu v každodenní práci anesteziologa a na výzvy spojené s přechodem do samostatné praxe. Zdůraznila, že anesteziolog se často přirozeně stává lídrem týmu v situacích, které vyžadují rychlé rozhodování a koordinaci péče. Leadership podle ní nespočívá v autoritě, ale ve schopnosti zachovat klid, jasně komunikovat a směřovat tým k bezpečnému řešení. Závěrem připomněla, že leadership je dovednost, kterou lze rozvíjet a která představuje nedílnou součást práce každého anesteziologa.
A multidisciplinary approach to complex postpartum haemorrhage
V rámci sympozia zaměřeného na multidisciplinární přístup ke komplexnímu poporodnímu krvácení (PPH) vystoupila jako první dr. Raquel Ferrandis ze Španělska. Ve své přednášce představila globální strategii managementu PPH založenou na protokolu EMOTIVE (publikovaném v NEJM v roce 2023). Tento mnemotechnický akronym v sobě ukrývá ucelený soubor intervencí pro rychlou a efektivní reakci na krevní ztrátu. Základem protokolu (E – Early Detection) je včasná detekce pomocí kalibrovaných roušek a pečlivá monitorace, přičemž spouštěcím kritériem k zahájení terapie je krevní ztráta nad 500 ml, nebo nad 300 ml doplněná o jednu abnormální vitální funkci. Bezprostředně by měla následovat masáž dělohy (M – Massage) a podání oxytocinu (O – Oxytocic drugs), konkrétně 10 IU oxytocinu intravenózně s následnou udržovací infuzí. Zásadní roli hraje také včasná aplikace 1 gramu kyseliny tranexamové (T – Tranexamic Acid) během prvních deseti minut. Protokol dále vyžaduje zajištění druhého žilního vstupu pro adekvátní resuscitaci intravenózními tekutinami (IV – IV Fluids). Závěrečné „E“ (Examination and Escalation) zdůrazňuje nutnost vyprázdnění močového měchýře, pečlivého vyšetření porodních cest k vyloučení traumat a okamžité eskalace péče při nezvládnutelném krvácení. Dr. Ferrandis rovněž upozornila, že úspěch závisí na správné implementaci pomocí simulačních tréninků, pravidelných auditů a stanovení lokálních „šampionů“ protokolu. Nedílnou součástí je i dokonalá organizace pracoviště, jež zahrnuje neustálou připravenost a kontrolu urgentních vozíků s kompletním vybavením pro zvládnutí PPH na každé směně.
Druhá přednáška s názvem „The haematologists perspective: specific cases in congenital fibrinogen deficiency“, kterou vedl dr. Alessandro Casini, se zaměřila na diagnostiku a incidenci vrozených poruch fibrinogenu v kontextu těhotenství. V prvním kazuistickém sdělení autor popsal pacientku s těžkou hypofibrinogenemií, u níž byly předchozí gravidity komplikovány opakovanými potraty a masivním porodnickým krvácením. Poslední tehotěnství bylo komplikováno rozvojem placenta percreta a bylo úspěšně ukončeno císařským řezem ve 36. týdnu, přičemž klíčovým sdělením případu byla nutnost včasné substituční terapie koncentrátem fibrinogenu a komplexní multidisciplinární plánování péče. Druhý případ se věnoval pacientce s afibrinogenemií, u které dr. Casini zdůraznil fakt, že bez přítomnosti fibrinogenu žena nedokáže úspěšně donosit a porodit dítě. Pacientka byla od dětství léčena pouze „on demand“ a její první těhotenství bez profylaxe skončilo masivním krvácením a potratem. V následujícím těhotenství již byla nasazena přísná profylaktická léčba fibrinogenem, díky níž žena i přes několik epizod těžkého krvácení nakonec vaginálně porodila zdravé dítě. Jak ukazují závěry z této kazuistiky, přesné cílové prahové hodnoty fibrinogenu pro zajištění optimální hemostázy zůstávají stále neisté a individuální klinická odpověď pacientek je vysoce variabilní. Závěrečný přehled přednášky shrnul hlavní výzvy managementu poporodního krvácení u vrozených defektů fibrinogenu (CFDs). Tyto stavy jsou pro lékaře extrémně náročné kvůli jejich vzácnosti, nejistému hodnocení hemostázy v akutním stavu, omezenému přístupu k rychlým laboratorním výsledkům a absenci validovaných terapeutických cílů.
Postoperative monitoring on general wards: will continuous wireless wearable monitoring become routine care?
Dr. Bernard Saugel (Německo) zahájil tento blok přednáškou Continuous ward monitoring: promises and obstacles. Dle jeho slov kontinuální monitoring na odděleních slibuje včasnější detekci zhoršení stavu, ale vyžaduje přechod od plošných limitů k individualizovaným alarmům, aby se předešlo „alarmové únavě“. Skutečný přínos nespočívá v pouhém sběru dat, ale v jejich propojení s jasně definovaným algoritmem reakce. Úspěšná implementace tak závisí na efektivní komunikaci mezi technologií a klinickým týmem, která zajistí cílenou intervenci namísto pouhé pasivní generace poplachů.
Dále pokračovala dr. Haveman (Nizozemsko) s přednáškou zaměřenou na technologické aspekty monitoringu na standardních odděleních. Zdůraznila, že ačkoliv má kontinuální monitoring potenciál, technologie „nefunguje sama o sobě“ a více dat automaticky neznamená lepší péči. Klíčem je přechod k individualizovaným a kontextuálním alarmům, které minimalizují únavu personálu, přičemž sestry v tomto procesu hrají nezastupitelnou roli. Úspěch závisí na integraci technologie s jasně definovaným algoritmem lidské reakce a klinické intervence.
Poslední přednášející bloku, dr. Guido Muñoz Rojas (Španělsko), zakončil sekci shrnující přednáškou na téma „alarm fatigue“. Efektivní management alarmů vyžaduje rozlišení mezi skutečně akčními (true actionable), klinicky nevýznamnými (true non-actionable) a falešnými poplachy (false). Přednáška zdůraznila, že vysoký objem falešných signálů vede k desenzitizaci personálu, což přímo ohrožuje bezpečnost pacienta. Cílem je proto eliminace irelevantních hlášení prostřednictvím inteligentního nastavení parametrů a kontextuálního monitoringu. Pouze jasně definovaná klinická reakce na validní data zajistí, že alarmy budou skutečným nástrojem péče, nikoliv jen zdrojem rušivého šumu.
