Úterý 27. 1. 2026
Sál SAPHIRE
08:30 - 10:30 SepsEast session
Hlavní program v sále Saphire již obvykle zahájil blok SepsEast - tentokrát dr. Záhorec (Bratislava) se svou přednáškou o endokrinní odpovědi v sepsi. Vyzdvihl důležitost endokrinních změn během sepse, rozdíly mezi akutní a chronickou sepsí, dysfunkce každé hormonální osy a dále se věnoval potřebě substituce různých hormonů u kriticky nemocných. Na něj navázal dr. Lovric (Záhreb) s problematikou kombinovaného šoku - kdy kromě septického šoku pacienta ohrožuje i kardiogenní šok. Přednášku uvedl kazuistikou o mladé ženě, která se dostala do nemocnice pro syndrom toxického šoku a na které vysvětlil, proč se všechny typy šoku časem vyvinou do SIRS nebo MODS, pokud je nebudeme adekvátně léčit. Následkem je rozvoj kombinovaného šoku, který má mnohem větší mortalitu. Na kombinovaný šok potřeba myslet pokaždé, když se jednoduchý šok nechová hemodynamicky tak, jak by měl. Dále vyzdvihl potřebu adekvátní monitorace hemodynamiky u těžkých kardiogenních šoků a ještě víc u kombinovaných šoků - porovnal využití Swan-Ganz katetrů a echokardiografie (obzvlášť dynamických parametrů) při pozorování odpovědi na naši léčbu. ECMO podpoře u imunosuprimovaných pacientů se věnoval dr. Jankowski (Varšava). Na rozdíl od běžné populace jsou infekce u imunokompromitovaných pacientů odlišné ne jenom průběhem, ale i vyvolávajícími mikroorganizmy, obtížnou diagnostikou a ještě náročnější léčbou. Také ECMO podpora je problematická - potýká se s nízkou úspěšností weanignu od oběhové podpory a ještě nižší úspěšností 6-měsíčního přežití. Důvodem se jeví mnohem vyšší náchylnost k infekcím během hospitalizace, ale i četné trombotické a hemoragické komplikace. Na závěr otevřel etickou stránku rozhodování před napojením na ECMO, jaké aspekty zvážit - délku imunosuprese, vyvolávající faktory, komorbidity, předešlou odpověď na léčbu… Pokračoval dr. Mark Karim (Budapešť) s přednáškou, kde vyzdvihl potřebu detailní monitorace diurézy. Zopakoval fyziologii a patofyziologii ledvin, regulace diurézy u kriticky nemocných. Iniciace umělé plicní ventilace a změny PEEPu, ale i závažná acidóza, hyponatremia nebo hyperglykemie mají významný vliv na pokles diurézy. Také obstrukce močových cest nebo katetru mohou být zavádějící. Sledování diurézy by mělo být pro nás důležitým vodítkem při tekutinové terapii, titraci vazopresorů i jako marker dostatečné perfúze. Na nečekaný výlet od lůžka do knihovny a zpět nás vzal dr. Beneš (Plzeň) se svými Shock guidelines, kde se věnoval definici a patofyziologii šoků. Pacient s hypotenzí nebo s hyperlaktatemii nemusí být automaticky v šoku, ale jde o komplexní klinický obraz pacienta - vždy bychom si měli všímat kapilárního návratu, diurézy, centrální venózní saturace a art.-venózní diference. Nezanedbatelné jsou také arteriální katetr, echokardiografie a mnoho dalších, ale držet se principu “čím komplexnější stav, tím pokročilejší monitorace”.
Blok SepsEast uzavřel dr.Ruszkai (Kistarcsa) se svou přednáškou o možnostech využití volatilních anestetik na ICU a jejich výhodách - rýychlý nástup účinku, lehká titrace hloubky sedace, jen malé procento anestetika se metabolizuje a proto představují nižší zátěž pro pacienta. Inhalační anestetika mají také pozitivní vliv na ventilaci pacienta, jeho kardiovaskulární systém a rozvoj deliria. Díky lepší možnosti zachování spontánní ventilace má také potenciál snížit do budoucna incidenci VILI a VAP. Zmínil ale také negativa jako komplikovanější přístrojové vybavení či zhoršení eliminace CO2.
10:45 - 12:30 ATB léčba v intenzivní péči - kazuistiky
Blok věnovaný antibiotické léčbě v intenzivní péči zahájil dr. M. Kolář (Olomouc). V úvodu zdůraznil, že antibiotická terapie je nezbytnou součástí léčby bakteriálních infekcí na jednotkách intenzivní péče. Zásadním a dlouhodobým problémem současné medicíny je antimikrobiální rezistence (AMR), která významně omezuje terapeutické možnosti a je spojena se zvýšenou morbiditou i mortalitou pacientů. Zvláště u sepse má neadekvátní antibiotická léčba závažné následky – například u infekcí způsobených Pseudomonas aeruginosa dosahuje mortalita při neúčinné terapii až 31 %. AMR byla označena za jednu z největších globálních hrozeb, přičemž její rozvoj lze alespoň částečně ovlivnit racionálním přístupem k antibiotické léčbě. Za mimořádně závažný problém byly označeny enterobakterie produkující karbapenemázy (CPE), které jsou spojeny s téměř trojnásobně vyšší mortalitou oproti kmenům bez této produkce. Byla zdůrazněna nutnost aktivního screeningu těchto patogenů. Terapie je výrazně limitovaná a často zahrnuje toxičtější antibiotika, jako jsou kolistin nebo amikacin, případně moderní preparáty, například cefiderocol či kombinaci aztreonam/avibaktam, zejména u infekcí způsobených zinkovými karbapenemázami. Opakovaně zazněl důraz na základní princip antibiotické léčby – léčíme infekci, nikoli pouhou přítomnost bakterií.
Cílem terapie není úplná eradikace mikroorganismu, ale klinické zlepšení pacienta.
Klíčová je správná interpretace mikrobiologických výsledků v kontextu klinického stavu nemocného. Bylo poukázáno na význam dlouhodobého sledování lokální rezistence, přičemž u patogenů, jako je Pseudomonas aeruginosa nebo Klebsiella pneumoniae, byl zaznamenán pokles rezistence v souvislosti se zkracováním délky antibiotické léčby a neléčením pouhé kolonizace. Významnou roli hraje moderní klinická mikrobiologie, která díky metodám MALDI-TOF a PCR umožňuje rychlou identifikaci patogenů, zejména z hemokultur, a tím i časnou úpravu terapie. Zároveň však bylo zdůrazněno, že rychlá diagnostika nenahrazuje nutnost průběžného přehodnocování léčby s ohledem na vývoj sekundární rezistence. Jako příklad racionálního přístupu byla uvedena kazuistika pacienta s pozitivní hemokulturou, u něhož vedlo odstranění močového katétru bez nasazení antibiotik k normalizaci klinického i laboratorního nálezu. Na tato témata navázala dr. B. Horváthová (Brno), která se věnovala rezervním antibiotikům v intenzivní péči a klasifikaci antibiotik podle systému AWaRE. Upozornila na nárůst spotřeby cefalosporinů třetí generace a s tím související selekci multirezistentních kmenů. Přestože jsou karbapenemy často považovány za lék volby, jejich nadužívání podporuje další rozvoj rezistence, a proto je nutné uplatňovat karbapenem-šetřící strategie. Ty byly ilustrovány kazuistikou pacienta s rozsáhlými popáleninami, u něhož byl izolován karbapenem-rezistentní Acinetobacter baumannii citlivý pouze na cefiderocol; kombinovaná terapie vedla ke stabilizaci stavu a umožnila následnou autotransplantaci. Problematice hypervirulentní Klebsiella pneumoniae se věnovala dr. I. Vítková (Brno). Tento patogen je schopen vyvolat těžké invazivní infekce i u imunokompetentních jedinců z komunity, s vysokou mortalitou a tendencí k hematogennímu šíření. Klinicky se může projevit pyogenními abscesy, komunitní pneumonií, endoftalmitidou, purulentní meningitidou či infekcemi měkkých tkání a kostí. Zdůrazněna byla nutnost včasné identifikace suspektních kmenů a agresivního terapeutického přístupu. Na problematiku racionální antibiotické terapie navázal dr. E. Krejčí (Ostrava), který se zaměřil na zahájení léčby sepse a možnosti následné deeskalace či eskalace. Zdůraznil význam časného rozpoznání sepse pomocí klinických příznaků, biomarkerů a rychlých diagnostických metod. Rychlá diagnostika je však třeba vždy správně interpretovat – přímý průkaz bakterií pomáhá, ale kultivace zůstává klíčová, rychlé metody mohou být falešně pozitivní, nezachytí všechny patogeny a nenahrazují stanovení rezistence ani citlivosti k antibiotikům. Screening pacientů na JIP slouží jen k rychlému zvládnutí septického stavu a není automatickým důvodem k zahájení antibiotik. V akutních stavech je proto často nutné zahájit širokospektrou terapii s následným přehodnocením podle klinického vývoje a mikrobiologických výsledků. Blok uzavřel dr. Horáček (Olomouc) sérií kazuistik. Jedna z kazuistik se týkala ženy ročníku 1973 s akutním demyelinizačním onemocněním, u níž se v průběhu biologické léčby opakovaně objevovaly infekce močových cest způsobené karbapenem-rezistentní Klebsiella pneumoniae. Stav pacientky byl komplikován těžkým kardiorespiračním selháním, dlouhodobou ventilací, imunosupresivní léčbou a trombózami. Kombinace systémové a lokální antibiotické terapie vedla k eradikaci patogenu, přesto se následně objevily febrilie vyžadující krátkodobou léčbu amikacinem. Po přibližně roce a půl hospitalizace byla pacientka propuštěna do domácí péče bez známek aktivní infekce.
26. 1. 2026
... sejdeme se na Colours of Sepsis 2027
reportáž
Colours of Sepsis
Ostrava
intenzivní medicína
