Úterý 27. 1. 2026
Sál SAPHIRE
08:30 - 10:30 SepsEast session
Hlavní program v sále Saphire již obvykle zahájil blok SepsEast - tentokrát dr. Záhorec (Bratislava) se svou přednáškou o endokrinní odpovědi v sepsi. Vyzdvihl důležitost endokrinních změn během sepse, rozdíly mezi akutní a chronickou sepsí, dysfunkce každé hormonální osy a dále se věnoval potřebě substituce různých hormonů u kriticky nemocných. Na něj navázal dr. Lovric (Záhreb) s problematikou kombinovaného šoku - kdy kromě septického šoku pacienta ohrožuje i kardiogenní šok. Přednášku uvedl kazuistikou o mladé ženě, která se dostala do nemocnice pro syndrom toxického šoku a na které vysvětlil, proč se všechny typy šoku časem vyvinou do SIRS nebo MODS, pokud je nebudeme adekvátně léčit. Následkem je rozvoj kombinovaného šoku, který má mnohem větší mortalitu. Na kombinovaný šok potřeba myslet pokaždé, když se jednoduchý šok nechová hemodynamicky tak, jak by měl. Dále vyzdvihl potřebu adekvátní monitorace hemodynamiky u těžkých kardiogenních šoků a ještě víc u kombinovaných šoků - porovnal využití Swan-Ganz katetrů a echokardiografie (obzvlášť dynamických parametrů) při pozorování odpovědi na naši léčbu. ECMO podpoře u imunosuprimovaných pacientů se věnoval dr. Jankowski (Varšava). Na rozdíl od běžné populace jsou infekce u imunokompromitovaných pacientů odlišné ne jenom průběhem, ale i vyvolávajícími mikroorganizmy, obtížnou diagnostikou a ještě náročnější léčbou. Také ECMO podpora je problematická - potýká se s nízkou úspěšností weanignu od oběhové podpory a ještě nižší úspěšností 6-měsíčního přežití. Důvodem se jeví mnohem vyšší náchylnost k infekcím během hospitalizace, ale i četné trombotické a hemoragické komplikace. Na závěr otevřel etickou stránku rozhodování před napojením na ECMO, jaké aspekty zvážit - délku imunosuprese, vyvolávající faktory, komorbidity, předešlou odpověď na léčbu… Pokračoval dr. Mark Karim (Budapešť) s přednáškou, kde vyzdvihl potřebu detailní monitorace diurézy. Zopakoval fyziologii a patofyziologii ledvin, regulace diurézy u kriticky nemocných. Iniciace umělé plicní ventilace a změny PEEPu, ale i závažná acidóza, hyponatremia nebo hyperglykemie mají významný vliv na pokles diurézy. Také obstrukce močových cest nebo katetru mohou být zavádějící. Sledování diurézy by mělo být pro nás důležitým vodítkem při tekutinové terapii, titraci vazopresorů i jako marker dostatečné perfúze. Na nečekaný výlet od lůžka do knihovny a zpět nás vzal dr. Beneš (Plzeň) se svými Shock guidelines, kde se věnoval definici a patofyziologii šoků. Pacient s hypotenzí nebo s hyperlaktatemii nemusí být automaticky v šoku, ale jde o komplexní klinický obraz pacienta - vždy bychom si měli všímat kapilárního návratu, diurézy, centrální venózní saturace a art.-venózní diference. Nezanedbatelné jsou také arteriální katetr, echokardiografie a mnoho dalších, ale držet se principu “čím komplexnější stav, tím pokročilejší monitorace”.
Blok SepsEast uzavřel dr.Ruszkai (Kistarcsa) se svou přednáškou o možnostech využití volatilních anestetik na ICU a jejich výhodách - rýychlý nástup účinku, lehká titrace hloubky sedace, jen malé procento anestetika se metabolizuje a proto představují nižší zátěž pro pacienta. Inhalační anestetika mají také pozitivní vliv na ventilaci pacienta, jeho kardiovaskulární systém a rozvoj deliria. Díky lepší možnosti zachování spontánní ventilace má také potenciál snížit do budoucna incidenci VILI a VAP. Zmínil ale také negativa jako komplikovanější přístrojové vybavení či zhoršení eliminace CO2.
10:45 - 12:30 ATB léčba v intenzivní péči - kazuistiky
Blok věnovaný antibiotické léčbě v intenzivní péči zahájil dr. M. Kolář (Olomouc). V úvodu zdůraznil, že antibiotická terapie je nezbytnou součástí léčby bakteriálních infekcí na jednotkách intenzivní péče. Zásadním a dlouhodobým problémem současné medicíny je antimikrobiální rezistence (AMR), která významně omezuje terapeutické možnosti a je spojena se zvýšenou morbiditou i mortalitou pacientů. Zvláště u sepse má neadekvátní antibiotická léčba závažné následky – například u infekcí způsobených Pseudomonas aeruginosa dosahuje mortalita při neúčinné terapii až 31 %. AMR byla označena za jednu z největších globálních hrozeb, přičemž její rozvoj lze alespoň částečně ovlivnit racionálním přístupem k antibiotické léčbě. Za mimořádně závažný problém byly označeny enterobakterie produkující karbapenemázy (CPE), které jsou spojeny s téměř trojnásobně vyšší mortalitou oproti kmenům bez této produkce. Byla zdůrazněna nutnost aktivního screeningu těchto patogenů. Terapie je výrazně limitovaná a často zahrnuje toxičtější antibiotika, jako jsou kolistin nebo amikacin, případně moderní preparáty, například cefiderocol či kombinaci aztreonam/avibaktam, zejména u infekcí způsobených zinkovými karbapenemázami. Opakovaně zazněl důraz na základní princip antibiotické léčby – léčíme infekci, nikoli pouhou přítomnost bakterií.
Cílem terapie není úplná eradikace mikroorganismu, ale klinické zlepšení pacienta.
Klíčová je správná interpretace mikrobiologických výsledků v kontextu klinického stavu nemocného. Bylo poukázáno na význam dlouhodobého sledování lokální rezistence, přičemž u patogenů, jako je Pseudomonas aeruginosa nebo Klebsiella pneumoniae, byl zaznamenán pokles rezistence v souvislosti se zkracováním délky antibiotické léčby a neléčením pouhé kolonizace. Významnou roli hraje moderní klinická mikrobiologie, která díky metodám MALDI-TOF a PCR umožňuje rychlou identifikaci patogenů, zejména z hemokultur, a tím i časnou úpravu terapie. Zároveň však bylo zdůrazněno, že rychlá diagnostika nenahrazuje nutnost průběžného přehodnocování léčby s ohledem na vývoj sekundární rezistence. Jako příklad racionálního přístupu byla uvedena kazuistika pacienta s pozitivní hemokulturou, u něhož vedlo odstranění močového katétru bez nasazení antibiotik k normalizaci klinického i laboratorního nálezu. Na tato témata navázala dr. B. Horváthová (Brno), která se věnovala rezervním antibiotikům v intenzivní péči a klasifikaci antibiotik podle systému AWaRE. Upozornila na nárůst spotřeby cefalosporinů třetí generace a s tím související selekci multirezistentních kmenů. Přestože jsou karbapenemy často považovány za lék volby, jejich nadužívání podporuje další rozvoj rezistence, a proto je nutné uplatňovat karbapenem-šetřící strategie. Ty byly ilustrovány kazuistikou pacienta s rozsáhlými popáleninami, u něhož byl izolován karbapenem-rezistentní Acinetobacter baumannii citlivý pouze na cefiderocol; kombinovaná terapie vedla ke stabilizaci stavu a umožnila následnou autotransplantaci. Problematice hypervirulentní Klebsiella pneumoniae se věnovala dr. I. Vítková (Brno). Tento patogen je schopen vyvolat těžké invazivní infekce i u imunokompetentních jedinců z komunity, s vysokou mortalitou a tendencí k hematogennímu šíření. Klinicky se může projevit pyogenními abscesy, komunitní pneumonií, endoftalmitidou, purulentní meningitidou či infekcemi měkkých tkání a kostí. Zdůrazněna byla nutnost včasné identifikace suspektních kmenů a agresivního terapeutického přístupu. Na problematiku racionální antibiotické terapie navázal dr. E. Krejčí (Ostrava), který se zaměřil na zahájení léčby sepse a možnosti následné deeskalace či eskalace. Zdůraznil význam časného rozpoznání sepse pomocí klinických příznaků, biomarkerů a rychlých diagnostických metod. Rychlá diagnostika je však třeba vždy správně interpretovat – přímý průkaz bakterií pomáhá, ale kultivace zůstává klíčová, rychlé metody mohou být falešně pozitivní, nezachytí všechny patogeny a nenahrazují stanovení rezistence ani citlivosti k antibiotikům. Screening pacientů na JIP slouží jen k rychlému zvládnutí septického stavu a není automatickým důvodem k zahájení antibiotik. V akutních stavech je proto často nutné zahájit širokospektrou terapii s následným přehodnocením podle klinického vývoje a mikrobiologických výsledků. Blok uzavřel dr. Horáček (Olomouc) sérií kazuistik. Jedna z kazuistik se týkala ženy ročníku 1973 s akutním demyelinizačním onemocněním, u níž se v průběhu biologické léčby opakovaně objevovaly infekce močových cest způsobené karbapenem-rezistentní Klebsiella pneumoniae. Stav pacientky byl komplikován těžkým kardiorespiračním selháním, dlouhodobou ventilací, imunosupresivní léčbou a trombózami. Kombinace systémové a lokální antibiotické terapie vedla k eradikaci patogenu, přesto se následně objevily febrilie vyžadující krátkodobou léčbu amikacinem. Po přibližně roce a půl hospitalizace byla pacientka propuštěna do domácí péče bez známek aktivní infekce.
13:30 – 14:45 Úvodní přednáška s panelovou diskusí
Před zahájením úvodní přednášky dr. Nosáľa (Martin) byli publiku představeni členové panelu: dr. Dostál (Hradec Králové), dr. Sukeník (Bristol) a dr. Sklienka (Ostrava). Poté dr. Nosáľ navázal přednáškou Farmakologická intervence u ARDS – co funguje a co ne. Na začátku uvedl definici ARDS včetně etiologie, průběhu a mortality, Poté shrnul současná guidelines léčby ARDS, představil výzkumy nových možností farmakoterapie ARDS v klinických i preklinických stádiích, mezi které patří například ASA, statiny, myorelaxancia, inhalační terapie, kortikosteroidy, terapie kmenovými buňkami, inhalační anestetika a další. Středobodem přednášky i následné diskuse se stal surfaktant. Preklinické studie potvrzují pozitivní efekt surfaktantu u pacientů se sekundárním ARDS, klinické studie však přinášejí sporné výsledky. Doc. Nosáľ tenhle rozpor vysvětlil nejednotností metodiky studií, rozdílným dávkováním, způsobem podání a chybějícími protokoly. Zdůraznil, že se jedná o off-label léčbu a především o „přemosťující terapii“, která zvyšuje vzdušnost plic, zlepšuje oxygenaci, snižuje potřebu vysoké FiO₂ a umožňuje redukci PEEP, čímž poskytuje více času jak pacientovi, tak lékaři.
Na závěr následovala panelová diskuse, v níž zazněla problematika finanční náročnosti léčby surfaktantem a možné překážky tvorby jednotných protokolů.
15:00 – 17:00 Hot topic in intensive care
Odpolední blok se dále týkal intenzivní péče a horkých témat. Na začátek dr. Molnár (Budapešť) vysvětlil, jakým způsobem on využívá a interpretuje ScvO2 a pCO2 diferenci. Zopakoval, co víme o kyslíkové nabídce a poptávce, proč o ní musíme uvažovat v kontextu makro a mikrohemodynamiky a co všechno můžeme sledovat - měřené tlaky, krevní toky, kyslíkovou dodávku, metabolizmus i orgánové funkce. Časná terapie hypotenze u septického šoku je důležitá - podávání tekutin a časných vazopresorů nezlepší CO, ale může zlepšit perfuzi tkání a mikrohemodynamiku - to ovšem někdy nestačí. Náhlý pokles ScvO2 v lab. obvykle značí nízkou dodávku kyslíku, zatímco vysoká pCO2 art.-venózní diference značí nízký srdeční výdej. Na závěr nás seznámil s kazuistikou, kde u septického pacienta perioperační hemodynamický kolaps byl způsoben částečně iatrogenně - k podílu sepse s přidala i příliš hluboká anestezie. Na něj navázal dr. Dres (Paříž) s přednáškou o mozkové aktivitě během sedace. Ovlivňuje ji ventilace pozitivním tlakem, interakce mozek – plíce, nazální bypass, ale i sedativa, cirkadiánní rytmy a mnohé další. Popsal ne až tak známou iatrogenní komplikaci - Ventilator-induced brain injury. Příliš hluboká sedace (do burst-supressions) je významným rizikem pro rozvoj následného prolongovaného deliria. Během experimentálních pokusů stimulace n. phrenicus a synchronizace s UPV výrazně snižovala negativní dopad UPV na mozkové funkce. Také stimulace nosního dýchání má potenciál zlepšit mozkovou aktivitu. Poté nás dr. Czosnyka (Cambridge) seznámil s jejich přístupem k monitoraci traumatických postižení mozku - monitorovat můžeme spoustu parametrů, ovšem dynamika je důležitější než samotná čísla. To platí i pro nejjednodušší parametr - intrakraniální tlak, který závisí na objemu mozku, krevním průtoku mozkem a množství mozkovomíšního moku. Dále můžeme sledovat průtok krve mozkovými cévami nebo měřit saturaci tkání kyslíkem v mozku. Důležité je obzvlášť zhodnocení autoregulační funkce mozku - k tomu lze použít index PRx, který je založen na korelaci mezi pomalými vlnami intrakraniálního tlaku a středního arteriálního tlaku. Závěrem bloku nám dr. Mojoli (Pavia) odprezentoval jejich pohled na traumata plic způsobené UPV. Není zatím úplně jasné, jestli je víc nebezpečná vyšší mechanická energie nutná na jeden dech nebo spíše energie kumulativní. Můžeme však pozorovat vliv různých ventilačních strategií na mortalitu pacientů - snaha o individualizaci ventilace s optimalizací PEEPu ke kompromisu mezi overdistenzí a atelektotraumatem (opakovaný recruitment/derecruitment alveolů) a tím dosažení také optimální mechanické energie pro plíce.
17:15 - 18:15 Slavnostní otevření Colours of Sepsis a přednáška vzácného hosta
Závěrem prvního dne konference promluvil k publiku MUDr. Kula (Ostrava), který všechny přivítal na 28. ročníku konference Colours of Sepsis. Poděkoval třem institucím za jejich dlouhodobou podporu – Lékařské fakultě Ostravské univerzity, Fakultní nemocnici Ostrava a Slovenské společnosti anesteziologie a intenzivní medicíny. Postupně se ke slovu dostali také MUDr. Kopecký (Ostrava), doc. Maďar (Ostrava), MUDr. Havrlant (Ostrava), prof. Záhorec (Bratislava) a na závěr prof. Ševčík (Ostrava). Všichni popřáli přítomným, aby si užili bohatý odborný i doprovodný program konference. Publiku byla následně představena speciální hostka Mgr. Magda Vášáryová, dr. h. c., která ve své přednášce hovořila o politické a sociální atmosféře v zemích V4 a ve střední Evropě.
Sál ANTRACIT
9:00 - 10:30 Jak to dělám já
Program v sále Antracit zahájil pan přednosta anesteziologicko - resuscitační kliniky fakultní nemonicne u sv. Anny v Brně, prof. MUDr. Čundrle. Úvod věnoval otázce, proč se snažíme vyhnout intubaci a umělé plicní ventilaci. Rozebral nežádoucí účinky invazivního zajištění dýchacích cest, včetně selhání jejich zajištění a nežádoucích účinků sedativ. Dále popsal cíl neinvazivní ventilace (NIV), mezi které patří ventilace, oxygenace, snížení dechové práce a možnosti NIV – CPAP a BiPAP. Uvedl, že benefity využití NIV jsou jasné u dekompenzace CHOPN, weaningu, plicního edému a pooperační respirační insuficience, zatímco u pneumonií a ARDS jsou diskutabilní až nejasné. Následně navázal doporučenými nastaveními CPAP a BiPAP v různých klinických situacích a zmínil komplikace neinvazivní ventilace, jako jsou barotrauma, atelectrauma a asynchronie. Na závěr stručně hovořil o výhodách a nevýhodách High Flow a zdůraznil, že čas od respiračního selhání do intubace je prediktorem mortality a je nutné včas eskalovat léčbu.
V programu pokračoval dr. Papaj z Olomouce s přednáškou Jak ventiluji. Zaměřil se na hodnoty parametrů, které používá při umělé plicní ventilaci. Doporučil nastavení FiO₂ na 60 % a méně s cílovou saturací 94 %. Dále se věnoval nastavení PEEP a představil metodu měření funkční reziduální kapacity (FRC) u ventilovaných pacientů. Popsal, jak pracovat s naměřenými hodnotami FRC a jejich využitím při nastavování PEEP. Zároveň doporučil nastavit dechový objem (Vt) přibližně na čtvrtinu FRC. Zmínil se také o recruitment manévru, přičemž za nejúčinnější označil pronační polohu. Na závěr publiku představil konkrétní příklady nastavení ventilace u pacientů s CHOPN s cílem vyhnout se dynamické hyperinflaci. Na doporučení k ventilaci navázal dr. Graus (Zlín) s tématem weaningu a extubace. Weaning definoval jako přechod pacienta z plné ventilační podpory na spontánní dýchání. Uvedl následky umělé plicní ventilace, které mohou bránit úspěšné extubaci, mezi něž patří atrofizace bránice a dýchacích svalů, zvýšené nároky organismu na kyslík po odpojení od UPV, vznik V/Q nepoměru v plicích, rozvoj atelektáz vedoucích ke zvýšení dechové práce a změny hemodynamiky. Doktor Graus doporučil zahájit odpojování co nejdříve, jakmile je pacient stabilní a jsou kompenzovány procesy, které vedly k zajištění dýchacích cest. Upozornil, že opoždění weaningu o pět dní je spojeno s vyšší mortalitou a že každý den bez úspěšného odpojení mortalitu dále zvyšuje. Přednášku uzavřel shrnutím faktorů zvyšujících pravděpodobnost úspěšného weaningu. Zdůraznil význam prevence dysfunkce dýchacích svalů, časné mobilizace a rehabilitace, optimalizace nutriční podpory, sedace a tekutinového managementu. Dále akcentoval přínos protokolizovaného postupu s každodenním hodnocením připravenosti k weaningu a využití autonomních ventilačních režimů.
15:00 - 17:00 Jak to dělám já: praktické algoritmy v traumatologii a urgentní medicíně
Odpolední blok Jak to dělám já, byl zaměřen na ryze praktický přístup k akutním traumatologickým stavům. Jednotliví řečníci představili své osobní algoritmy a rozhodovací strategie v situacích, kde rozhodují minuty a správná sekvence kroků. Přednášku Kraniotrauma zahájil Dr. Gál (Brno), který se soustředil na management těžkého poranění mozku. Zdůraznil nutnost zajištění adekvátní kroků k prevenci sekundárního inzultu a k časnému zajištění multimodální monitorace. Dále se věnoval jednotlivým praktickým postupům managementu pacienta v závislosti na multimodální monitoraci. Zdůraznil důležitost adekvátní sedace případně i svalové relaxace, hypotermie a antiepileptické profylaxe. Nastínil i další cestu pacienta do následné péče na jednotku NINR. Navázal Dr. Hudec (Brno) s tématem Spinální trauma. Zdůraznil nutnost rychlého předání pacienta do specializovaného „spondylocentra“. Zaměřil se na akutní péči o pacienty se suspektním poraněním páteře a míchy, především na význam důsledné imobilizace již v přednemocniční fázi a na urgentním příjmu. Zmínil výzvy, kterým čelí anesteziolog při operačním managementu pacienta, především se věnoval nutnosti minimalizace pohybů krční páteře. Věnoval se také hemodynamické podpoře s cílem zajistit adekvátní perfusi míchy. Pokud nám to ostatní komorbidity pacienta dovolí, udržujeme MAP >85mmHg.
Zdůraznil, že v současné době nejsou kortikosteroidy u spinálmích traumat rutinně doporučovány.
V přednášce Polytrauma se Lukáš Večeřa (Zlín) věnoval některým problematikám polytraumatu v přednemocniční i nemocniční péči. Intubace by měla být především klinickým rozhodnutím a musíme zvážit přínosy a nevýhody ve spojitosti s nutnou sedací. Transfuze, krystaloidy a vasopresory by měly být zváženy už v přednemocniční péči. Větší množství krystaloidů (>2 l) vedlo k horším out-come u pacientů v první fázi. Na urgentním příjmu zdůraznil strukturovaný přístup k pacientovi s mnohočetným poraněním v duchu principů damage control resuscitation. Zdůraznil časnou identifikaci bezprostředně život ohrožujících poranění, rychlou kontrolu krvácení a restriktivní strategii podávání krystaloidů. Diskutována byla role point-of-care ultrazvuku v primárním vyšetření (i v přednemocniční péči) a role celotělového CT. Závěrečnou přednášku bloku ŽOK (život ohrožující krvácení) přednesla Dr. Vaníčková (Brno). Zdůraznila důležitost dodržování principů damage control resuscitation – restriktivní volumoterapie a permisivní hypotenze. Zdůraznila význam včasného podání hemostatických přípravků a poměrného podávání erytrocytů, plazmy a trombocytů v rámci hemostatické resuscitace. Korekce případné koagulopatie by měla být řízena viskoelastickými metodami. Při podezření na krvácení do horní části GIT by podání tranexamové kyseliny mělo být řízeno viskoelastickými metodami. V případě užívání antikoagulační terapie by měla být zvážena farmakologická reverze.
Sál SILVER
08:30 - 11:00 Téma NAOSTRO: praktické kontroverze intenzivní péče
Blok NAOSTRO nabídl pragmatický pohled na sporné otázky intenzivní péče. Opakovaně zaznělo, že rigidní algoritmy bez klinického kontextu mohou vést k chybám. Klíčovými tématy byly individualizace terapie, kritické hodnocení tradičních markerů a racionální používání vazopresorů, diuretik i antibiotik. Program zahájil dr. Sagan (Ostrava). První přednáška Antibiotika do jedné hodiny u všech? se věnovala časnému podání antibiotik u suspektní sepse. Bylo zdůrazněno, že univerzální aplikace pravidla zlaté hodiny není optimální u všech pacientů. Zatímco u septického šoku zůstává časná ATB terapie zásadní, u stabilních nemocných je prostor pro krátké diagnostické okno s cílem zlepšit cílenost terapie a omezit nadměrné užívání širokospektrých antibiotik. Diskutován byl dopad na mortalitu vs. riziko antibiotické rezistence. Splnění pravidla zlaté hodiny závisí na dostupnosti lůžek. Dr. Píza (Praha) se ve své přednášce s názvem Kdy se začít obávat vysoké dávky noradrenalinu? věnoval problematice vazopresorů. Zdůraznil, že rostoucí dávka NRA je marker orgánového poškození. Při dávce >0,5 mcg/kg/min bychom měli zvážit další kroky jako adjuvantních vazopresorů a individualizaci cílového MAP. Na závěr přednášky jsme diskutovali rozdílné zvyklosti v ředění a zaznamenání dávky NRA mezi pracovišti. MAP> 65 mmHg není hodnota dostačující pro všechny, pokud nebereme v úvahu tkáňovou perfusi. Přednáška dr. Kuly ml. (Zlín) Vazopresin u hemoragického šoku: fakt, nebo fikce? shrnula dostupná data o použití vazopresinu u hemoragického šoku. Zmínil problematiku omezených možností lidského těla syntetizovat vasopresin v hemoragickém šoku a výhody jeho dodávání v iniciální fázi. Upozornil, že bolus vasopresinu je bezpečný a že největší efekt má dodávaný vasopresin při dysfunkci autonomní regulace krevního tlaku. V přednášce Sérový kreatinin – marker renálních funkcí, nebo sarkopenie? prezentované dr. Kulou st. (Ostrava) byla diskutována omezení kreatininu jako ukazatele renálních funkcí u kriticky nemocných. Pam doktor zdůrazil vliv katabolismu, sarkopenie či tekutinové bilance. Dále upozornil na riziko poddiagnostikování AKI u sarkopenických pacientů a na možný přínos dynamických změn kreatininu či alternativních markerů.
Cystatin C by měl být využíván jako marker poškození ledvin od 8. dne pobytu na ICU.
Dr. Paulíny (Bratislava) rozebral téma Škodí furosemid ledvinám? Věnoval se především patofyziologii ledvinného poškození a roli furosemidu. Furosemid byl prezentován jako nástroj ke kontrole tekutinové bilance, nikoli jako primární nefrotoxický agens. Zdůrazněna byla nutnost správné indikace a monitorace odpovědi. Přednáška Má monitorování CVP nějaký přínos? – část hemodynamika přednášená Dr. Kulou st. (Ostrava) naznačila komplexní problematiku monitorování CVP. Připomněli jsme, že hodnotu CVP ovlivňuje mnoho faktorů. Měření CVP jako izolované hodnoty se ukázalo jako nespolehlivý marker hypovolemie. Mluvili jsme o nové roli CVP jako ukazateli venózní kongesce ledvin, byla prokázaná korelace mezi vysokými hodnotami CVP a selhání ledvin. Měřme CVP, abychom předešli venózní kongesci ledvin a dalších orgánů.
Na toto téma navázal dr. Sklienka (Ostrava) s přednáškou Má monitorování CVP nějaký přínos? – část ventilace, ve které se věnovala vztahu CVP a ventilace. Věnoval se především problematice hodnocení respiračního úsilí a jak ho hodnotit. Nastínil škálu metod od klinického hodnocení, přes jícnovou manometrii až po hodnocení výchylek CVP.
Středa 28. 1. 2026
Sál Saphire
09:00 - 10:45 Metabolismus a nutrice
Metabolický blok otevřel dr. Sobotka (Hradec Králové) s přednáškou o glukóze. Intenzivní kontrola glykémie na JIP je spojena s nižší mortalitou. Evoluce metabolizmu živých organizmů běží již miliardy let - na počátku byly anaerobní procesy, cyklická molekula glukóza má výhodu ve stabilitě a nízké úrovni neenzymatické degradace. Evolučním základem je pentózový cyklus, oxidace je jen prostředek k získávání energie. Kriticky nemocný pacient vyžaduje množství glukózy k regeneraci svalů, ale jako obranný mechanismus funguje inzulínová rezistence - brání oxidaci glukózy. Dále se dr. Bláha (Hradec Králové) věnoval lipidům a jejich významu pro organizmus. Omega-6 mastné kyseliny (z kys. arachidonové) jsou substrátem pro tvorbu proinflamatorních cytokinů, Omega-3 zase jako substrát pro antiinflamatorní cytokiny. Metabolismus tuků má několik klíčových bodů - uvolňování mastných kyselin ze zásoby tuků, tvorba acetyl-CoA, beta-oxidace mastných kyselin. Při sepsi dochází ke změně metabolismu tuků, narušení beta-oxidace a funkce mitochondrii, vzniká vyšší nabídka mastných kyselin v oběhu a buňkách. Výsledkem je vznik toxických lipidových substancí, lipotoxicita, negativní ovlivnění imunitní odpovědi. Sepse všeobecně vyvolává v organismu hypermetabolismus, který ho poškozuje. Jako potenciálně prospěšná farmaka na metabolismus lipidů se ukazují statiny, inhibitory PCSK9 (obzvlášť u LOF mutace), PPAR alfa. Důležité je monitorovat lipidový profil i v kritickém stavu. V další přednášce o proteinech dr. Těšínský (Praha) porovnal glukózu jako základní zdroj energie u běžného člověka s metabolismem u těžce nemocných pacientů, kteří jako zdroj energie ve velké míře využívají bílkoviny svalů. To vede mnohdy k těžké sarkopenii, která je podmíněna anabolickou rezistencí a nekontrolovaným katabolismem. Pacient první využívá glukózu tvořenou z glykogenu, poté začne využívat ke glukoneogenezi aminokyseliny. Během prvního týdne na JIP může pacient ztratit až 15% svalové hmoty. Ovšem také plná nutrice u anabolické rezistence je problém - vede k overfeeding syndromu. Konsenzuálně se považuje za ideální cílovou dávku proteinů zhruba 1,3g/kg hmotnosti v pozdějších fázích nemoci. Výživový blok uzavřel dr. Novák (Praha), který se věnoval mikronutrientům a jejich velkému významu, u koho suplementovat nutrienty v denní doporuč. dávce a u koho je potřebná substituce vyšší. Věnoval se možnostem a indikacím monitorace hladin, ale i aktuálním doporučeným postupům a jejich využitelnosti v praxi, personalizované péči. Vyzdvihl spolupráci s nutričními terapeuty, poukázal na klinická rizika deplece nebo karence mikronutrientů.
11:00 - 13:00 Patofyziologie šoku u lůžka - up-to-date
Dr. Beneš (Plzeň) zahájil blok patofyziologie šoku definicí šoku a shrnul, jak lze šok rozpoznat na základě klinického obrazu a laboratorních vyšetření. Zdůraznil, že mnoho pacientů má smíšený typ šoku, což může komplikovat terapeutické zvládnutí tohoto stavu. Publiku dále prezentoval kazuistiku pacienta s alfa-gal syndromem, na které ukázal, proč je důležité opírat léčbu o patofyziologii probíhajících procesů. V bloku pokračoval dr. Suk (Brno) s přednáškou o pravostranném srdečním selhání, které je sice méně časté, ale stále má významné zastoupení v etiologiích šoku. Představil kazuistiku s atypickou prezentací plicní embolie u šedesátiletého pacienta. Zdůraznil, že v diagnostice plicní embolie je zásadní echokardiografické vyšetření, na němž je možné mimo jiné hodnotit dilataci pravé komory, D-shape levé komory a poruchu kinetiky. Dále publiku připomněl, že u pacientů se selhávajícím pravým srdcem jsou standardní prediktory fluid responsiveness spíše nespolehlivé a že farmakologické plicní vazodilatátory nemají výrazný přínos. Doporučil u těchto pacientů optimalizaci umělé plicní ventilace a spíše nižší ventilační objemy vzhledem ke kompresi kapilár a dalšímu zhoršení hemodynamiky. Zmínil také možnosti farmakologické podpory pravé komory, konkrétně inotropní léčbu, a mechanickou podporu, jako je VA ECMO a pravostranná Impella. Dr. Pořízka (Praha) pokračoval v tématu srdečního selhání a seznámil publikum s kazuistikou 49leté pacientky, dosud bez kardiologického onemocnění, přijaté pro podezření na akutní koronární syndrom. V katetrizační laboratoři však nebyla zjištěna žádná stenóza věnčitých tepen, přesto stav pacientky dále progredoval do zástavy oběhu a byla napojena na VA ECMO. Diferenciální diagnostika poukazovala na dvě možné diagnózy – MINOCA (myocardial infarction with non-obstructive coronary arteries) a myokarditidu. Z biopsie myokardu se patologové přikláněli spíše k ischemii, klinický obraz však více odpovídal myokarditidě, zejména s ohledem na vstupní EKG, perikardiální výpotek a anamnézu virové infekce. Přes veškerou léčbu nedošlo ke zlepšení stavu a pacientka zemřela. Pitevní nález prokázal obraz ischemických nekróz a definitivní diagnózou se stal transmurální infarkt typu MINOCA. Závěrem bylo zdůrazněno, že pro diagnostiku myokarditidy je zásadní hodnocení histologie v klinickém kontextu a že efektivní komunikace mezi klinikem a histopatologem je klíčová. Dr. Klimovič (Plzeň) prezentoval kazuistiku 52letého muže s obezitou (BMI 37), přijatého pro bolesti na hrudi s hypotenzí a kolaps. Pro kruté bolesti břicha bylo provedeno CT vyšetření s nálezem gangrény tračníku, následovala urgentní subtotální kolektomie. Laboratorně byly přítomny zvýšené hodnoty CRP, laktátu a leukocytóza, peroperačně výrazný mottling a potřeba vysokých dávek noradrenalinu. Stav byl hodnocen jako septický šok s vasoplegií. Přes vysoké dávky noradrenalinu, maximální argipressin, tekutinovou terapii a glukokortikoidy přetrvávala těžká hemodynamická nestabilita. Po překladu pacienta na oddělení ARO došlo ke katastrofálnímu zhoršení hemodynamiky, a proto byl zvolen třetí vazopresor. Diskutovány byly možnosti metylenové modři, u níž není jednotné dávkování, a angiotenzinu II, který je nákladný, s nejednotným dávkováním a omezenými daty o bezpečnosti. Pacientovi byl podán angiotenzin II s následnou úpravou hemodynamiky. Zdůrazněna byla důležitost kvalitní arteriální křivky. V dalších dnech byl angiotenzin postupně vysazen, následně i argipressin, a pacient byl úspěšně extubován. Dr. Zatloukal (Plzeň) navázal přednáškou o hemoragickém šoku, který se vyskytuje zejména u mladších pacientů, a pozornost věnoval především iniciálním fázím ošetření. Představil kazuistiku 47leté ženy po pádu z mostu. Pacientka byla oběhově nestabilní, s poraněním obličeje a dolních končetin, intubovaná a transportovaná do zdravotnického zařízení. Během transportu podány krystaloidy, kyselina tranexamová (Exacyl) a plná krev. Zdůraznil význam šokového indexu (TF/STK > 1) pro hodnocení závažnosti stavu a shrnul patofyziologii hemoragického šoku. V rámci ošetření doporučil principy permisivní hypotenze se systolickým tlakem kolem 80 mmHg a redukci objemu podaných tekutin s cílem zabránit diluční koagulopatii, přičemž preferovány jsou krystaloidy. Diskutoval problematiku SHINE (shock-induced endotheliopathy) a trauma-indukované koagulopatie (TIC). U prezentované pacientky byl aktivován masivní transfuzní protokol. Zdůrazněn byl význam tromboelastických metod, zejména ROTEM, a doporučení evropských guidelines. Jako klíčové principy léčby uvedl čas, damage control resuscitaci, udržení tepla a cílenou léčbu koagulopatie. Na závěr hovořila Dr. Klabusayová (Brno) o patofyziologii šoku u dětského pacienta. Poukázala na to, že patofyziologické principy hemodynamiky u dětí jsou podobné jako u dospělých, s několika odlišnostmi.
Pamatujme na nižší poddajnost levé komory u dětí, díky čemuž lze zvýšení srdečního výdeje dosáhnout hlavně zvýšením tepové frekvence.
Jakákoli tachykardie u dítěte musí být brána jako pokus o udržení srdečního výdeje. Také zdůraznila, že hypotenze je pozdním znakem šoku. Zmínila, že dvě třetiny šoků u dětí jsou hypovolemické a hemoragické, třetina septická. Představila kazuistiku, na které poukázala na odlišnosti klinické manifestace šoku u dětí. Z kazuistiky rovněž vyplynulo, že stejně jako u dospělých je klíčové včas rozpoznat šok a zahájit léčbu, a připomněla, že u dětských pacientů je dostupné omezené množství kvalitních dat. Dále hovořila o možnostech bedside monitorování srdečního výdeje, včetně ECHO a PiCCO, a upozornila na omezená data ohledně fluid responsiveness u dětských pacientů. Poukázala také na to, že léčba septického šoku u dětí často vychází z doporučení pro dospělé, včetně podání noradrenalinu, vazopresinu, hydrokortisonu a antibiotik.
13:45 - 15:45 Pestré vrstvy chirurgie
Ve svém vystoupení dr. Bezděk (Nový Jičín) upozornil na společný bod mezi pohybovou aktivitou a pacienty na JIP – stresovou odpověď. Zdůraznil, že oxidace sacharidů je největším a nejdůležitějším zdrojem energie a že odpočinek je nezbytný, ale nemusí být zcela pasivní – lidské tělo se adaptuje na fyzickou zátěž už během 4–6 týdnů. Zmínil také alkohol – neslouží k hydrataci, brání jaterní glukoneogenezi a narušuje zásoby glykogenu. Podle něj zatím neexistuje lepší způsob, jak zlepšit výkon, než dostatečný příjem sacharidů. Dále vysvětlil klíčovou roli glykogenu. Jaterní glykogen slouží jako zásoba sacharidů, svalový glykogen umožňuje tzv. superkompenzaci. Glykogen šetří svaly a prodlužuje výkon; při jeho nedostatku je nutné tvořit sacharidy z aminokyselin. Resyntéza glykogenu závisí na dostatečném příjmu sacharidů a vyšším glykemickém indexu po cvičení, při nedostatku se rychlost resyntézy snižuje až na minimální úroveň. Dotkl se také ketodiety, kde sacharidy klesají pod 50 g denně a upozornil, že v metabolickém stresu tělo nedokáže efektivně využít ketolátky, a proto je glukóza nezbytná. Na závěr zdůraznil, že sacharidy jsou klíčové pro výkon, regeneraci, ochranu svalových bílkovin a podporu anabolických procesů. Následně se k slovu dostal dr. Hanke (Hradec Králové). Představil pojem ERAS – multimodální terapeutickou strategii s cílem minimalizovat pooperační morbiditu a mortalitu. Nejprve se věnoval onkologickému onemocnění plic – nejčastější rakovině mimo pohlavně specifické nádory. U mužů incidence klesá, u žen významně roste. Celkově je incidence mírně vyšší než mortalita, což souvisí s výrazným zlepšením léčby. Základní terapií je chirurgická resekce, ideálně anatomická, přičemž menší než lobární resekce lze přesně lokalizovat pomocí 3D mapování. Dr. Hanke dále hovořil o managementu hrudního drénu po operaci. Uvedl studii, kde 90 % pacientům byl drén během 12 hodin odstraněn. V rámci ERAS a fast-track protokolů je důležitá rychlá rehabilitace – pacient je mobilizován 4–6 hodin po operaci. V dětské chirurgii se zvažuje i jednodenní chirurgie, kdy hrudní drén výrazně prodlužuje hospitalizaci. Podtrhl, že typ intubace, tlumení bolesti, délka ponechání drénu a močový katétr jsou klíčové faktory. Na závěr připomněl analogii se sportovci – lepší příprava znamená lepší výsledky a vyzval k otevřenosti vůči zlepšování a novým postupům. Ve svém výkladu pokračoval dr. Bystřický (České Budějovice). Zaměřil se na kýly a rekonstrukci břišní stěny. Pokud se jedná o plánovaný výkon, je možnost přípravy před operací. Je důležité BMI pod 35, minimálně dva měsíce nekouřit, naučit se správně dýchat a absolvovat fyzioterapii. Dál vysvětlil význam rekonstrukce břišní stěny (AWR) – střední čára obnovuje funkci, snižuje komplikace a recidivy. Při rekonstrukci dochází k hypertrofii svalů a obnovení funkce. Velkou pozornost věnoval botulotoxinu, který označil za game-changer. Aplikace do šikmých svalů způsobuje dočasnou parézu, zvětšuje objem břišní dutiny a provádí se měsíc před operací pod ultrazvukovou kontrolou; účinek odezní po 1–2 měsících (off-label). Pro prevenci nitrobřišní hypertenze se na konci operace provádí simulace funkce břišní stěny – pokud je odchylka, operace se upravuje pro bezpečný a funkčně optimální výsledek. Pokračoval dr. Skoblej (Havířov), který se věnoval problematice obezity v chirurgii. ČR je ve světovém měřítku zemí s vysokým procentem obézní populace, bohužel trend je rostoucí.
Obézní pacient je problémem již v přednemocniční péči a také během celé hospitalizace.
Můžeme očekávat obtížnější zajištění i.v. vstupu nebo dýchacích cest, ale i nosnost lůžka, rozvoj dekubitů… Také je u nich mnohem vyšší riziko rozvoje dalších onemocnění, infekcí i malignit. Další poddiagnostikovanou hrozbou je hypoventilační syndrom při obezitě a také hrozí vysoké riziko respiračního selhání po operaci. Operační rizika jsou mnohem vyšší u otevřených i LSK operací. Pooperačně nutno zahajovat redukci váhy nejdříve 6 měsíců po operaci. O fibrilaci síní u pacientů na chirurgické JIP nám přednesl dr. Šmahel (Hradec Králové). Svou prezentaci začal epidemiologickým okénkem, kde se věnoval fibrilaci síní všeobecně a pak samostatně pacientům kriticky nemocným nebo po operaci. Dále pokračoval hledáním možných způsobů predikce rozvoje fibrilace v pooperačním obdobím. Víme, že cílením vazopresorické podpory oběhu na vyšší MAP je proarytmogenní, ale poukázal i na další důležité otázky - hemodynamická nestabilita s fibrilací síní, kontrola rytmu vs frekvence, riziko CMP a antikoagulace, doporučení po dimisi. Dále porovnal EKV s farmakologickou verzí u hemodynamicky nestabilních pacientů - příčina vs následek?
Chirurgický blok ukončil dr. Martínek (Ostrava) se svými zkušenostmi s perioperační péčí v Malawi, jedné z nejchudších zemí v Africe. Neexistující laboratoře, nefungující RTG, jedna anesteziologická stanice a provoz nemocnice ve dvou doktorech není překážkou fungující jednodenní chirurgie. :)
16:00 - 17:30 AI na jednotce intenzivní péče
Odpolední blok se zaměřil na praktické využití umělé inteligence (AI) v klinické praxi a na monitorovaní kvality zdravotní péče. Dr. Volný (Ostrava) v úvodní prednášce zdůraznil, že AI už dnes dokáže zpracovávat přirozený jazyk i obrazová dáta a nachází reálné uplatnění v medicíně. Česká republika patří mezi lídry v implementaci inovativních řešení v EU, včetně využití AI v diagnostice a screeningových programech. Konkrétní příklady zahnují AI podporu při NCMP, kde se používá už na 23 pracovištích, screening diabetické retinopatie hrazený pojišťovnami či personalizované přístupy v léčbě neurodegenerativních onemocnění. Zároveň upozornil na limity současných jazykových modelů, které nejsou zdravotnickými pomůckami a můžou produkovat nepřesné výstupy. Pan inženýr Grundel (Nový Jičín) zdůraznil, že smysluplné a bezpečné využití umělé inteligence ve zdravotnictví je podmíněné kvalitní digitalizací a strukturovanými daty. Poukázal na to, že všeobecné jazykové modely, jako je ChatGPT, nejsou zdravotnickými pomůckami a vzhledem na riziko halucinací nesplňují kritériá MDR pro diagnostické použití. Nedávno představený model ChatGPT Health je proto koncipovaný výlučně jako podpůrný nástroj, který má snižovat administrativní zátěž, podporovat práci lékaře a zlepšovat komunikaci mezi lékařem a pacientem, ne však nahradit diagnostiku ani léčbu. Skutečnost, že pacienti stále časteji komunikují svoje symptomy prostřednictvím AI nástrojů, může oslabit vztah mezi pacientem a lékařem, což zdůrazňuje potřebu vzdělávání mediků v oblasti správné komunikace o jejich využívaní. Jako perspektivní řešení byl představen projekt MAI-DxO spoločnosti Microsoft, který má potenciál získat kvalifikaci FDA a fungovat jako digitální konzílium, umožňující lékaři konzultovat klinická rozhodnutí s AI a snižovat diagnostické náklady při zachování odborné zodpovědnosti. Praktickou aplikaci strojového učení v intenzivní péči představil Dr. Waldauf (Praha) v projektu SmartAlert, který se zaměřuje na detekci dyssynchronií mezi pacientem a ventilátorem. Systém analyzuje obrazová data z ventilátoru v reálném čase a generuje stupňované alarmy podle závažnosti dyssynchronie. Aktuálně probíhá klinická studie hodnotící jeho vliv na prognózu pacientů. Závěr bloku patřil Dr. Mikulíkovi (Zlín), který se věnoval monitorování kvality v intenzivní medicíně. Zdůraznil, že kvalita péče by měla být hodnocená nejen podle dokumentace, ale hlavně na základě procesních a výsledkových ukazatelů. Koncept Learning Health System a mezinárodní register RES-Q byly uvedeny jako příklady nástrojů, které umožňují systematické zlepšování kvality a klinických výsledků pacientů.
Sál RUBíN
10:20 - 12:00 Colours of ventilation
Blok Colours of Ventilation zahájil dr. Dostál (Hradec Králové), který vysvětlil fenomén uzávěru dýchacích cest. Vysvětlil, že se tento jev objevuje nejen u pacientů s bronchiální obstrukcí, ale i u širokého spektra ventilovaných pacientů. Během spontánního i řízeného dýchání může docházet k cyklickému tidal airway closure. Připoměl, že opakovaný uzávěr vede k hypoxémii, atelektázám, poškození periferních cest a aktivaci zánětu, a při nízkém průtoku a zánětu může nastat kompletní airway closure, kdy se plíce plní až po dosažení AOP vyšší než auto-PEEP. Zdůraznil, že vyšší riziko mají obézní pacienti, a že AOP lze snadno určit pomocí VCV s nízkým tidal volume a hold manévry. Správné nastavení PEEP podle něj snižuje riziko ventilačního poškození, zlepšuje výměnu plynů a umožňuje přesnější hodnocení plicní dysfunkce; velmi vysoké AOP může indikovat potřebu ECLA nebo ECMO. Slovo poté převzal dr. Mojoli (Pavia, Itálie), který mluvil o interakci pacienta s ventilátorem. Podle něj je zásadní, aby lékař rozpoznal ventilátorové asynchronie u pacientů se slabou svalovinou, obtížně odvykajících nebo s akutním poškozením plic. Pověděl, že tyto asynchronie často signalizují příliš vysoký pressure support, který může vést k atrofii bránice a oslabení svalů. Upozornil, že zlepšení synchronizace zvyšuje komfort pacienta, a u velmi slabých pacientů se proto využívají technologie NAVA nebo IntelliSync Plus, které spouštějí tlakovou podporu podle aktivity pacienta. Dodal, že spontánní námaha hypoxických pacientů může zhoršit poškození plic, a proto je důležité sledovat inspirační úsilí a provádět end-inspirační okluzní manévr k určení plateau tlaku, který může výrazně převyšovat nastavený tlak ventilátoru. Dále hovořil dr. Otáhal (Praha), který představil V/Q match a monitoring pomocí EIT. Podle něj EIT umožňuje real-time sledování ventilace a perfuze přímo u lůžka.
Pan doktor uvedl, že optimální PEEP je tam, kde není overdistenze ani kolaps.
Zdůraznil význam polohy pacienta – prone nebo lateral homogenizuje ventilaci a zlepšuje V/Q match. Prakticky doporučil cíleně volit polohu, provádět rekrutaci a respektovat individualitu pacienta. Na závěr mluvil dr. Burša z Ostravy, který představil kvantitativní ultrazvuk plic a bránice. Zdůraznil, že cílem je najít nejlepší přístup pro konkrétního pacienta a sledovat změny v čase. Uvedl, že u kritických pacientů se sledují tři body, u stabilnějších hemitorax rozdělen na šest částí. Popsal, že sliding indikuje hypoventilaci, atelektázu nebo pneumothorax, a speckle tracking hodnotí ventilaci, pneumothorax i overdistenzi – nízký peak strain ve ventrálních částech naznačuje riziko overdistenze. Dále podle něj lze hodnotit plicní edém a kvantifikovat stav pomocí lung ultrasound score, změna >8 bodů po 6 hodinách indikuje efektivní pronaci. U bránice je důležitá tloušťka, thickening fraction a amplituda; speckle tracking umožňuje hodnotit sílu inspiračních svalů. Uvedl, že systematické ultrazvukové sledování zvyšuje přesnost rozhodování, monitorování pronace a hodnocení svalové funkce, čímž zlepšuje kvalitu péče.
Sál ANTRACIT
11:30 - 12:15 Setkání s experty
V krátkém setkáním s expertem nám dr. Astapenko (Hradec Králové) vysvětlil vliv našich intervencí na glykokalyx, efekt tekutinové výzvy na makro a mikrocirkulaci, a souvislost s vaskulární permeabilitou v sepsi. Propagoval spíše restriktivní tekutinovou strategii. Mezi glykokalyx protektivní léky patří z používaných především albumin, ale objevují se i další zatím experimentální možnosti, například sulodexid. Na něj navázal dr. Kula ml. (Zlín) s fenotypizací pacientů s poškozenou glykokalyx - jak rozpoznat pacienta s alterovaným kapilárním leakem a degradací glykokalyxu. Proč? Dle statistických dat pozitivní BT >1l od 2.dne zvyšuje mortalitu signifikantně. Skupina pacientů, kde lze předpokládat téměř jistě zvýšenou kapilární permeabilitu (ARDS, septický šok, atd) obvykle nejsou problém, ovšem existují pacienti, kteří jsou hraniční. Sledování markerů degradace Glx zatím není rutinně dostupné, ale nepřímo můžeme sledovat například hematokrit, albuminurii, nebo využít Vascular Leak Index, Capillary Leak index. Nyní se jeví zásadní i korelace s NTpro-BNP. Další perspektivní možností může být ultrazvukové vyšetření.
14:00 - 17:45 Setkání s expertem a speciální lekce
Dr. Záhorec (Bratislava) zahájil přednášku krátkým shrnutím historie objevu vazopresinu od konce 19. století a připomněl také syntézu desmopresinu v 60. letech v Praze. Následně publiku přiblížil fyziologii antidiuretického hormonu (ADH) a jeho účinky v lidském těle, konkrétně vliv na ACTH, metabolismus, hemodynamiku a ledviny. Dále se věnoval využití vazopresinu v klinické praxi. Vysvětlil, že u pacientů v septickém šoku přetrvává absolutní nedostatek tohoto hormonu v důsledku jeho masivního vyplavení v iniciálních fázích onemocnění. Uvedl také studie poukazující na možný nefroprotektivní efekt vazopresinu, snížení potřeby noradrenalinu a celkovou redukci mortality pacientů v septickém šoku. Na pana profesora navázal dr. Szturz (Ostrava) s přednáškou o septickém šoku při operacích. Zdůraznil význam předoperačního vyšetření a optimalizace hemodynamiky – sledování kardiovaskulárního, dýchacího, ledvinového a jaterního systému, koagulopatie a nervového stavu. Představil zásady indukce a udržování anestezie: opatrné podání propofolu, možnost použití ketaminu či etomidátu, nižší dávky inhalačních anestetik, krátkodobé opioidy a cílené podání antibiotik podle délky operace. Zmínil ochrannou ventilaci s nízkým dechovým objemem a recruitment manévry, permisivní hyperkapnii a negativa regionální anestézie u nestabilního pacienta. Závěrem poukázal na roli anesteziologa při bezpečném převozu pacienta na JIP. V bloku pokračovala dr. Dostálová (Hradec Králové) a ve svém vystoupení se věnovala lymfatickému systému v sepsi. Začala anatomií a fyziologií lymfatických cév a zmínila roli chemokinů tvořených lymfatickým endotelem, s vysokou koncentrací v uzlinách. Popsala organové odlišnosti: v plicích, v mozku glymfatický systém a jeho složení a upozornila, že oko lymfatický systém v sítnici ani v optickém nervu nemá. Dále představila regulační mechanismy transportu a neogeneze lymfatických cév, vstup buněk do cév a regulaci lymfangiogeneze přes VEGFR-3, s důrazem na patofyziologii sepse. Popsala pohyb tekutin z kapilár do intersticia a odvádění lymfou, vliv katecholaminů na redukci periferních edémů a strukturální poškození lymfatických cév a endoteliálního glykokalyxu při sepsi. Zmínila také bakteriální invazi do kapilár a šíření v organismu a sepsi indukované lymfopatie s organovými dysfunkcemi, včetně encefalopatie a poruch glymfatického systému. Blok uzavírali Dr. Kula a Dr. Kula ml. s přednáškou o pilotní studii manuální lymfatické drenáže. Zkoumali její proveditelnost a bezpečnost u pacientů v septickém šoku se stagnující orgánovou funkcí. Mgr. Krupová předvedla techniku lymfodrenáže a zdůraznila její vliv na snížení otoků a zlepšení vitálních funkcí. Dr. Kula ml. představil výsledky studie 30 pacientů – drenovaní pacienti měli rychlejší pokles SOFA skóre, ostatní laboratorní markery se významně nelišily. Mortalita v prvních 14 dnech byla nižší, celková mortalita se statisticky nelišila.
