Monitoring článků

Xinrong He, Fuhong Su, Keliang Xie et al.

Optimalizace dodávky kyslíku je základní a integrální částí hemodynamické resuscitace u pacientů v septickém šoku, nicméně jsou zde obavy jestli arteficiální hyperoxie nemůže mít  v daných podmínkách nežádoucí efekt. Autoři v experimentální studii na animálním septickém modelu (ovce) testovali vliv hyperoxie na hemodynamiku, mikrocirkulaci a renální metabolizmus. Celkem u 14 subjektů byla indukována fekální peritonitída a subjekty byli randomizováni do skupiny s hyperoxií (FIO2 100%) a kontrolní skupiny, kde bylo FIO2 upravováno dle PaO2 mezi 90-120mmHg.  U všech zvířat byla prováděná tekutinová resuscitační terapie. Byli sledovány hemodynamické parametry, hodnoty sublinguální mikrocirkulace, renální a cerebrální mikrodialýzy, mikrovaskulární perfuze a tkáňové tenze O2 v mozkové tkáni. U zvířat v hyperoxické skupině bylo iniciálně dosaženo vyšších perfuzních tlaků ve srovnání s kontrolní skupinou. Po nástupu šokového stavu vedla hyperoxie k potlačení redukce indexu tepového objemu, který byl pozorován v kontrolní skupině. Hyperoxie byla asociována s vyšší hodnotou sublinguální perfuze, vyšší cerebrální perfuzí a tkáňové cerebrální tenze O2 s nižší hodnotou poměru laktátu k pyruvátu ve srovnání s kontrolní skupinou. Hyperoxie byla asociována se zachováním renální mikrovaskulární perfuze, nižší hodnotou renálního poměru laktátu k pyruvátu, vyšší hodnotou Pao2/Fio2 poměru.

Závěrem: Na animálním modelu zvířecí peritonitidy vedla indukovaná hyperoxie  během resuscitace k lepší hemodynamice a perifernímu mikrovaskulárnímu průtoku při zachovaném cerebrálním metabolizmu, renální funkci a výměně plynů.

Crit Care Med 2017; 45:e1060–e1067