Monitoring článků

Mathieu Jozwiak, François Depret, Jean-Louis Teboul et al.

V první fázi autoři testovali jestli je možné stanovit (predikovat) fluid-responsiveness (pozitivní odpověď na tekutinovou terapii) pomocí vlivu end-expirační okluze na velocity-time integral výtokového traktu levé komory. Ve druhé fázi testovali jestli má pozitivní vliv inkorporace end-inspirační okluze do daného testovacího schématu k dosažení vyšší efektivity predikce. Do studie bylo celkem zařazeno 30 pacientů na umělé plicní ventilaci, u kterých byla plánovaná tekutinová terapie. U zařazených pacientů byl proveden test 15 vteřinové end-expirační okluze a endinspirační okluze s pauzou v délce 1 minuty a následně byl aplikován bolus 500 ml FR. U pacientů byl měřen srdeční výdej/index dle pulse-contour analýzy (analýzy pulzové křivky) a velocity time inetgral během posledních 5 vteřin testu okluze a po aplikaci tekutinové výzvy. End-expirační velocity time integral byl signifikantně častěji elevován u reponderů vs. nonresponderů (11% ± 5% vs 3% ± 1%, p < 0.0001) a end-inspirační velocity time integral byl redukován signifikantně u respondérů vs. u nonrespondérů (12% ± 5% vs 5% ± 2%, respectively; p = 0.0002). Při součtu obou testů se hodnota velocity-time integralu změnila o 23% ± 9% u respondérů a o 8% ± 3% u nonrespondérů. Fluidresponsiveness byla predikovaná pomocí změny velocity-time integralu během testu end-expirační okluze při AUC 0.938 (0.785–0.989) s cut-off hodnotou 5%. Senzitivita a specificita byla 93%.

Závěrem: V případě, že je velocity-time integral v průběhu end-expirační okluze a end-inspirační okluze ≥13% je predikce fluid-responsiveness efektivní. 

Crit Care Med 2017; 45:e1131–e1138