Monitoring článků

J. M. Hunter

Aplikace inhibitoru cholinesterázy s cílem reverze reziduální blokády na konci operace se stalo rutinní praxi již v 50tych letech 20. století. Dané léky jsou efektivní jenom v případě parciálního zotavení z hluboké blokády (TOF 1-2) a je potřeba mít na zřeteli jejich nežádoucí cholinergní vedlejší účinky. V 90tych letech byla hodnota TOFr >0.7  stanovena jako bezpečný cut-off s cílem minimalizovat pooperační plicní komplikace (POPCs) asociované s reziduální blokádou (RB). V roce 2003, po zavedení akceleromyografie byla hodnota revidována a jako bezpečná byla stanovena hodnota TOFr ≥ 0.9. Dále bylo stanoveno, že neostigmin by měl být aplikován až při TOF 4. Recentní data poukazují na možnou asociaci mezi neostigminem a POPCs. Ačkoliv sugammadex efektivně a rychle revertuje blokádu indukovanou aminosteroidy, aktuálně nejsou k dispozici data, které by potvrdili vyšší efektivitu sugammadexu vs. neostigminu dle výskytu POPCs. Aktuálně probíhá klinické testování nových antagonistů včetně cysteinu (deredace CW002) a calabadionu 1 a 2 k antagonizaci aminosteroidů a benzylizochinolinů. Kvantitativní monitorování hloubky blokády je nezbytné vždy při aplikaci nedepolarizujících svalových relaxancií s cílem dosažení plného zotavení z blokády. 

British Journal of Anaesthesia, 119 (S1): i53–i62 (2017)