Monitoring článků

René Robert, Amélie Le Gouge, Nancy Kentish‑Barnes

Postup při zadržení orgánové podpory u terminálně kriticky nemocných pacientů není jasně doporučen a metodou volby zůstává terminální weaning, nebo okamžitá extubace, nicméně efekt jednotlivých postupů přežívání dané situace u rodinných příslušníků a pacientů není jasný. Cílem prospektivní multicentrické observační studie (ARREVE), do které bylo zapojeno celkem 43 ICU ve Francii bylo porovnat terminální weaning s okamžitou extubací. Terminální weaning probíhal pomocí opakované redukce ventilační podpory. Primární outcome byl výskyt posttraumatických stresových symptomů u pozůstalých v době 3 měsíce po úmrtí pacienta (dle Impact of Event Scale Revised, IES-R). Sekundární outcome byla incidence komplikovaného truchlení, anxiety a depresivních symptomů, komfort pacientů při umíraní a zátež na zdravotnický personál. Do studie bylo celkem zařazeno 212 pozůstalých (85.5%) od 248 pacientů ve skupině s terminálním weaningem a 190 pacientů (90.5%) z 210 pacientů ve skupině s okamžitou extubací. Okamžitá extubace byla asociovaná s obstrukcí dýchacích cest a vyšším středním Behavioural Pain Scale score ve srovnání s terminálním weaningem. V době 3 měsíce od úmrtí nebyl u pozůstalých detekován rozdíl s IES-R skóre (31.9 ± 18.1 versus 30.5 ± 16.2, 95% confidence interval, −5.9 to 2.1; p = 0.36), ani ve výskytu komplikovaného smutku, deprese, nebo anxiety. Skóre pracovní zátěže bylo u nelékařského zdravotnického personálu nižší ve skupině s okamžitou extubací.

Závěrem: Ve srovnání s terminálním weaningem nebyla okamžitá extubace asociovaná s negativním psychologickým dopadem na pozůstalé. U pacientů po okamžité extubaci byl vyšší výskyt gaspingu a obstrukce dýchacích cest.   

Intensive Care Med (2017) 43:1793–1807 DOI 10.1007/s00134-017-4891-0