Monitoring článků

Andrea Morelli, Filippo Sanfilippo, Philip Arnemann et al.

Sedace propofolem může vést ke zhoršení oběhové nestability cestou snížení vaskulární rezistence a venózního návratu. Inkrementální dávky exogenních katecholaminů jsou často nutné k potlačení daného nežádoucího efektu sedativní medikace. Terapie agonisty α2 receptorů vedla v experimentálních studiích k redukci dávky noradrenalinu. Cílem prospektivní klinické studie bylo zhodnotit vliv výměny sedativní medikace z propofolu na dexmedetomidin na dávku noradrenalinu. Do prospektivní cross-over studie bylo celkem zařazeno 38 pacientů v septickém šoku, u kterých byla nutná terapie noradrenalinem k udržení MAP a současně sedace propofolem a remifentanilem s cílem Richmond Agitation-Sedation Scale score mezi –3 a –4. Sedace propofolem byla následně změněna za sedaci dexmedetomidinem (DEX) a hemodynamika byla hodnocena po 4 hodinové infuzi DEXu. Následně byla provedena změna za propofol a finální hodnocení hemodynamiky proběhlo v době 8 hodin od iniciální intervence. Hodnota RASS -3 až -4 byla udržována po celou dobu studie. Po změně sedativní medikace z propofolu na DEX došlo k signifikantní redukci dávky noradrenalinu (NRA) z 0.69 ± 0.72 μg/kg/min na 0.30 ± 0.25 μg/kg/min, která se následně po ukončení infuze a výměně za propofol zvýšila na 0.42 ± 0.36 μg/kg/min (p < 0.005). Dávka DEX byla 0.7 ± 0.2 μg/kg/h.

Závěrem: Při udržení stejného cílu sedace vedla výměna propofolu za dexmedetomidin k sedaci pacientů v septickém šoku k redukci dávky NRA.  

Crit Care Med 2018; XX:00–00