Monitoring článků

Janna S. Landsperger, Jesse M. Byram, Bradley D. Lloyd et al.

Optimální zabezpečení tracheální kanyly není definováno, nicméně mělo by předejít potenciální dislokaci a současně minimalizovat komplikace. Použití fixatéru endotracheální kanyly u kriticky nemocných pacientů by mohlo vést k redukci komplikací u kriticky nemocných pacientů po endotracheální intubaci. Studie byla designovaná jako pragmatická unicentrická randomizovaná studie, do které byli zařazeni pacienti přijati na ICU s předpokládanou délku umělé plicní ventilace ˃ 24 hodin. Pacienti byli randomizováni do skupiny s adhesivní páskou versus fixatér tracheální kanyly. Primárním outcome byl souhrn výskytu: poranění rtů, dislokace kanyly (definované jako pohyb ˃ 2cm), ventilátorová pneumonie, poranění kožního krytu na tváři mezi randomizaci a úmrtím, nebo 48 hodin po extubaci. Sekundární outcome byl délka umělé plicní ventilace a mortalita. Během sledovaného 12- měsičního období bylo do studie celkem zařazeno 500 pacientů, z toho u 162 pacientů byla délka trvání UPV ˂ 24 hodin a u 40 pacientů chyběli data. Celkem 153 pacientů bylo po randomizaci zařazeno do skupiny s fixatérem tracheální kanyly a 14 pacientů bylo zařazeno do skupiny s adhezivní náplastí. Primární outcome se vyskytl celkem 7,8% pacientů v intervenční skupině (n=12) a 17,2% (n=25) pacientů v kontrolní skupině (p=0,014) s incidenci 22,0 vs. 52,6 případů/1000 UPV dnů (p=0,020).

Závěrem: Fixatér endotracheální kanyly ve srovnání s adhezivní náplastí byl spojen s nižším výskytem komplikací.

Landsperger et al. Critical Care (2019) 23:161