Monitoring článků

M. Heesen,B. Carvalho, et al.

Podávání uterotonik je rutinní praxí během císařského řez. Nicméně mnoho odborných prací, zaměřených na tuto problematiku vycházelo z dat nízce rizikových těhotenství a nekomplikovaných porodů. Toto se odráží zejména ve značné variabilitě klinické praxe. Existují význané rozdíly v dávkovacích schématech u elektivních a intrapeartálních císařských řezů. Standardně doporučované dávky jsou vyšší, než by bylo třeba a nesou sebou riziko potencionálních nežádoucích kardiovaskulárních účinků. Autoři proto doporučují iniciální podání malého bolusu oxytocinu, následovaného titrovanou kontinuální infuzí. Doporučené dávky oxytocinu by měly být navýšené u pacientek s rizikovými faktory děložní atonie. Karbetocin v ekvipotentní dávkách má podobné účinky, přitom jej není třeba podávat kontinuálně po iniciální bolusové dávce a snižuje nutnost podání další uterotonik. Stejně jako u oxytocinu, je také u karbetocinu nutnost vyšší dávek pro podávání pro intrapartální císařský řez.  Použití léků druhé volby mělo být zváženo časně, pokud podání oxytocinu/karbetocinu selže při podpoře děložního tonu. Ženy s kardiálními komorbiditami mohou být velmi senzitivní k nežádoucím účinkům oxytocinu a dalších uterotonik a přístup k těmto pacientkám by měl být vysoce individualizovaný.

Anaesthesia 2019, 74, 1305–1319