Monitoring článků

Ase Lodenius, Kathleen J. Maddison, et al.

Dexmedetomidin je považován za sedativum s minimálním vlivem na ventilaci a aktivitu svalů horních dýchacích cest. Nicméně studie ukázaly oslabení ventilace a indukci apnoe u sedovaných dobrovolníků. Cílem této randomizované nezaslepené crossover studie bylo zjistit kolapsibilitu horních cest dýchacích (měřenou pomocí kritickéhovfaryngeálního tlaku) při středních a nízkých infuzních dávkách propofolu a dexmedetomidinu.

Výsledky: Studie probíhala na celkem 12 dobrovolnících (7 žen).Bolusová dávka byla následována nízkou (0.5 μg.kg-1.h-1 nebo 42μg.kg-1.min-1) a střední (1.5 μg .kg-1. h-1 nebo 83 μg.kg-1. min- 1) rychlostí infuze dexmedetomidinu nebo propofolu, během kterých byla měřena kolapsibilita horních cest dýchacích.
Kompletní data byly získány od devíti dobrovolníků (průměrný věk [rozsah], 46 [23 až 66] let; body mass index, 25.4 [20.3 až 32.4] kg / m2).  Skóre bispektralního indexu v době měření kritického faryngeálního tlaku bylo 74 ± 10 a 65 ± 13 (průměrný rozdíl, 9; 95% CI, 3 až 16; P = 0.011) během nízké rychlosti infuze versus 57 ± 16 a 39 ± 12 (střední rozdíl, 18; 95% CI, 8 až 28; P = 0.003) během střední rychlosti infúze dexmedetomidinu a propofolu. Rozdíl mezi kritickými faryngeálnymi tlaky nebylo možné prokázat během nízké a ani během střední rychlosti infuze. Silný lineární vztah mezi kritickým faryngeální tlakem během sedace pomocí dexmedetomidinu a propofolu byl evidentní při nízké (r=0.82; P=0.007) a střední (r=0.90; P< 0.001) rychlosti infuze.

Závěr: Z pozorování vyplývá, že sedace dexmedetomidinem nechrání zcela před obstrukcí horních cest dýchacích.
 

ANESTHESIOLOGY 2019; 131:962–73