Monitoring článků

Davide Chiumello Michele Umbrello, Giuseppe Francesco Sferrazza Papa, et. al

Tato prospektivní observační studie zařadila celkem 32 sedovaných, paralyzovaných pacientů s akutním respiračním selháním (věk 65 ± 14 let, bosy mass index 25.9 ± 6.5 kg/m2 a Pao2/Fio2 139 ± 47). Pacientům bylo provedeno CT vyšetření plic a ultrazvukové (UZ) vyšetření při PEEP 5 cm H2O. Při UZ  vyšetření bylo standardizovaně hodnoceno 6 oblastí hemithoraxu,každá oblast byla zhodnocena z hlediska přítomnosti ventilované plicní tkáně,alveolárního- intersticiálního syndromu, konsolidací a pleurálních výpotků. Byla vypočítávána shoda mezi oběma použitými technikami a byla určena diagnostický variabilita pro UZ vyšetření, kde CT plic bylo bráno jako referenční vyšetření.

Výsledky:  Globální shoda mezi vyšetřovacími metodami UZ a CT plic se pohybovala od 0.640 (0.391–0.889) do 0.934 (0.605–1.000), průměrně 0.775 (0.577–0.973). Celková senzitivita a specificita UZ plic se byla od 82.7% do 92.3% (senzitivita) a 90.2% až 98.6% pro specificitu. Podobné výsledky byly i pro regionální analýzu. Diagnostická přesnost UZ plic byla signifikantně vyšší, pokud byly vyloučeny patologické struktury, které nebyly v kontaktu s pleurálním povrchem (plocha pod křivkou: alveolární-interticiýlní syndrom 0.854 [0.821–0.887] vs 0.903 [0.852–0.954]; p = 0.049 a konsolidace 0.851 [0.818–0.884] vs 0.896 [0.862–0.929]; p = 0.044).

Závěr: Ultrazvukové vyšetření plic je opakovatelná, senzitivní a specifická metoda, která umožňuje vyšetření morfologických změn při akutním respiračním selhání u lůžka pacienta. Přítomnost alterací v hloubce plicní tkáně může ovlivnit diagnostickou výtěžnost této vyšetřovací techniky. 

Crit Care Med 2019; 47:1599–1606