Monitoring článků

Kelly N. Sawyer, Andrew Humbert et al.

Cílem této kohortové studie bylo zjistit souvislost poměru hypotermie/ ischemie a funkčním outcomem pacientů s netraumatickou mimonemocniční srdeční zástavou v rámci sekundární analýze Resuscitation Outcomes Consortium Amiodarone, Lidocaine,or Placebo studie. Autoři definovali poměr hypotermie / ischémie jako celkovou dobu cíleného teplotního managementu (iniciace opětovným ohříváním) dělený vypočtenou celkovou dobou ischémie (přibližná doba nouzového volání, nebo čas udávaný svědky do návratu spontánního oběhu). Primárním sledovaným bylo přežití s ​​dobrým funkčním stavem (upravené Rankinovo skóre, 0–3) při propuštění z nemocnice

Výsledky: Celkem 3 429 pacientů bylo způsobilých k zařazení, z toho 36,2% bylo propouštěno s dobrým funkčním výsledkem. Pacienti měli průměrný věk 62,0 let, zastoupení mužů 69,7% a 58,0% podstoupilo kardiopulmonální resuscitaci laiků. Střední čas do návratu spontánního oběhu (ROSC) byl 21,1 minuty (interkvartilové rozmezí, 16,1–26,9) a mediánem trvání cíleného teplotního managementu 32,9 hodin (interkvartilové rozmezí 23,7–37,8). Celkem u 2 579 pacientů byly k dispozici kompletní údaje a byli zahrnuti do úpravy regresní analýzy. Po úpravě podle charakteristik pacienta Resuscitation Outnings Consortium site, poměr hlubší hypotermie / ischémie byl spojen se zvýšeným přežitím s dobrým funkčním výsledkem (OR 2,01; 95% CI, 1,82–2,23). Tento vztah se však zdá být primárně podpořen časem do návratu spontánního oběhu v této kohortě pacientů.

Závěry: Ačkoli byl větší poměr hypotermie / ischémie při mimonemocniční srdeční zástavě spojen s dobrým funkčním výsledkem, tyto výsledky jsou primárně dány dobou do návratu spontánního oběhu. Přizpůsobení délky cíleného teplotního managementu na základě doby do návratu spontánního oběhu vyžaduje další studium.

Crit Care Med 2020; 48: 370–377