Monitoring článků

Akira Mukai, Koichi Suehiro et al.

Tato studie popisuje, jako mohou změny ejekční frakce (SSV) během hlubokého dýchání spontánně ventilujících pacientů odlišit pacienty dobře reagujících na tekutiny. Do studie bylo zahrnuto 30 pacientů před úvodem do celkové anestézie. Hemodynamické proměnné, zahrnující ejekční frakci (SV) a SSV, byly měřeny během normálního dýchání. Po těchto měřeních byl každý pacient vyzván k hlubokému dýchání (6 dechů za minutu), poté byl stůl s pacientem uložen do Trendelenburgovy polohy (15 °) na 2 minuty. Křivky charakteristické pro SSV byly vytvořeny během normálního i hlubokého dýchání a rozdíl v SSV mezi normálním a hlubokým dýcháním (ΔSVV) rozlišuje pacienty  potencionálně reagující na tekutiny (SV zvýšený> 10% po změně polohy). Korelace mezi zvýšeným SV a ΔSVV byla zjištěna použitím Pearsonova korelačního koeficientu. Přiblížení k šedé zóne vedlo k nepřesvědčivému rozsahu hemodynamických proměnných.

Výsledky:Analýza charakteristických křivek ukázala, že ΔSVV s dobrou spolehlivostí predikovalo odpověď na podání tekutin (AUC: 0.850; 95% CI: 0.672-0.953; práh: 4%, sensitivita: 75.0%, specificita: 88.9%], zatímco SVV během normálními dýchání ne (AUC: 0.579; 95% CI: 0.386-0.756)]. Ačkoli SVV během hlubokého dýchání vykázala akceptovatelnou prediktabilitu (AUC: 0.778; 95% CI: 0.589-0.908), senzitivita nebyla dobrá (58,3%). S přiblížením k šedé zóně byl rozsah ΔSVV nepřesvědčivý a malý 1.4% -4.2% (23% pacientů).

Závěr: Hluboké dýchání může zlepšit dynamické indexy u spontánně ventilujících pacientů.
 

Acta Anaesthesiol Scand. 2020;64:648–655.