Monitoring článků

Joshua Geleris, Yifei Sun, Jonathan Platt, et al.

Cílem této studie je prověřit možnou spojitost mezi podáním hydroxychlorochinu a počtem intubací nebo úmrtí u COVID pozitivních pacientů.Ze studie byli vyloučeni pacienti, kteří byli propuštěni, zaintubováni nebo zemřeli do 24 hodin od chvíle přijetí na oddělení pohotovosti (výchozí bod studie). Primárním sledovaným parametrem byla analýza času do události, v tomto případě do intubace nebo úmrtí.  Byly srovnány outcomy u skupiny pacientů, kterým byl podán hydroxychlorochin se skupinou pacientů, kterým podán nebyl. Pro zpracování dat byl použit Coxův multivariabilní model s inverzním měřením pravděpodobnosti dle propensity skóre. Z 1446 pacientů bylo 70 vyřazeno z analýzy, z důvodu jejich propuštění, intubace či úmrtí do 24 hodin od jejich přijetí. Během následující péče s mediánem 22.5 dne, obdrželo ze zbývajících 1376 pacientů 811 osob (58.8 %) hydroxychlorochin (dvě dávky po 600 mg první den, následně 400 mg denně během mediánu 5 dní); terapie byla u 45.8 % pacientů zahájena do 24 hodin, u 85.9 % do 48 hodin od chvíle přijetí na oddělení pohotovosti. V úvodu byl stav pacientů léčených hydroxychlorochinem závažnější, než stav pacientů neléčených hydroxychlorochinem (medián poměru parciálního tlaku kyslíku a frakce vdechovaného kyslíku byla 223:360). Celkově 346 pacientů (25.1 %) buď podstoupilo intubaci a/nebo zemřelo (180 pacientů bylo intubováno, z nichž 66 následně zemřelo, a 166 zemřelo před intubací). Hlavní analýza neodhalila významnou spojitost mezi podáním hydroxychlorochinu a intubací či smrtí (, hazard ratio, 1.04, 95 %, CI, 0.82 až 1.32).  Výsledky byly v četných analýzách citlivosti podobné.

Závěr: Tato observační studie zahrnující pacienty nakažené infekcí COVID-19, kteří byli následně hospitalizováni, neprokázala výrazný vliv podání hydroxychlorochinu na snížení či zvýšení rizika nutnosti následné intubace či úmrtí. Vliv hydroxychlorochinu u pacientů s infekcí COVID-19 je potřeba prověřit formou randomizované kontrolované studie.

N Engl J Med 2020;382:2411-8. DOI: 10.1056/NEJMoa2012410