Monitoring článků

Jihad Mallat, Fawzi Ali Baghdadi, et al.

Tato multicentrická prospektivní observační studie zahrnovala 75 pacientů na umělé plicní ventilaci po dobu alespoň 48 hodin, tolerující test spontánního dýchání pomocí T spojky po dobu 60 minut. Primárním sledovaným parametrem bylo, zda je možné podle veno- arteriálního rozdílu v parciálním tlaku CO2, saturace centrální žilní krve a kombinací těchto parametrů odhalit extubační selhání u kriticky nemocných pacientů. Extubační selhání bylo definováno jako nutnost znovu napojení na umělou plicní ventilaci během 48 hodin po extubaci.

Výsledky: Extubační selhání bylo zaznamenáno u 18 pacientů (24%). Sledované parametry byly měřeny ihned po začátku testu spontánní ventilace a pak s 60 minutovým odstupem.  Index spotřeby kyslíku signifikantně vzrostl během testu spontánní ventilace u pacientů s extubačním selháním. Index dodávky kyslíku vzrostl u skupin s úspěšnou i neúspěšnou extubací. Extrakce kyslíku se zvýšila u skupiny s neúspěšnou extubací (p = 0.005) a snížila u skupiny s úspěšnou extubací (p = 0.001). Saturace centrální žilní krve se snížila u neúspěšné skupiny a zvýšila u pacientů s úspěšnou extubací (p = 0.014). Hodnota ΔPco2 se zvýšila u skupiny s úspěšnou extubací.

Závěr: Změny v ΔPco2 a saturaci centrální žilní krve byly nezávisle asociovány se selháním extubace. Kombinovaná analýza obou parametrů zlepšila jejich diagnostický potenciál a poskytla výbornou předpověď detekce extubačního selhání u kriticky nemocných pacientů.

Crit Care Med 2020; 48:1454–1461