Monitoring článků

Alain Combes , Giles J. Peek, David Hajage, et al.

Tento systematický přehled a meta-analýza individuálních dat pacientů randomizovaných kontrolních studií si dala za cíl zhodnotit efektivitu veno-venózní extrakorporální membránové oxygenace (ECMO) oproti konvenčním metodám u pacientů s těžkým syndromem akutní respirační tísně (ARDS). Primárním sledovaným parametrem byla 90 ti denní mortalita. Primární analýza byla založena na úmyslu léčit (intend to treat).

Výsledky: Identifikovány byly dvě randomizované kontrolní studie (CESAR a EOLIA) s celkem 429 pacienty. Do 90. dne zemřelo v ECMO skupině 77 z 214 pacientů (36%) a 103 pacientů z 215 (48%) u kontrolní skupiny (RR, 0.75, 95% CI 0.6–0.94; P = 0.013; I2 = 0%). Rescue ECMO bylo použito u 36 (17%) z 215 pacientů v kontrolní skupině (35 v EOLIA a 1 v CESAR). Relativní riziko 90-ti denní selhání terapie bylo 0.65 (95% CI 0.52–0.8; I2 = 0%). Pacienti na ECMO měli více dní při životě mimo JIP a bez respiračního, kardiovaskulárního, renálního selhání nebo neurologického zhoršení. Jediná signifikantní kovariační interakce ve skupinách byla nižší mortalita v ECMO skupině u pacientů s dvěma a méně selhávajícími orgánovými systémy při randomizaci.

Závěr: V této meta-analýze individuálních dat pacientů při závažném ARDS byla 90 ti denní mortalita významně snížena u ECMO skupiny v porovnání s konvenční terapií.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-020-06248-3