Monitoring článků

Ricardo Castro, Eduardo Kattan, Giorgio Ferri, et al.

Cílem této randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit efekt strategie tekutinové resuscitace cílené na kapilární návrat (CRT-T) vs. cílené na laktát (LAC-T) na bilanci tekutin během 24 hodin od diagnózy septického šoku. U CRT-T skupiny bylo cíleno na normalizaci kapilárního návratu (≤ 3 s), ve skupině LAC-T byla cílem normalizace hladiny laktátu (≤ 2 mmol/L), nebo pokles alespoň o 20 % každé 2 hodiny.  Dále porovnávala tato studie efekt obou strategií na orgánovou dysfunkci, regionální a mikrocirkulačního toku a hypoxii tkáně.

Výsledky: V rámci studie bylo randomizováno 42 fluid-responsivních pacientů v septickém šoku. Tekutiny byly podávány, než byly dosaženy cíle během 6ti hodinového časového intervalu, nebo dokud nebyla splněna bezpečnostní kritéria. Nebyl pozorován rozdíl mezi skupinami v rámci bolusů tekutin v prvních 6ti hodinách (875 [375–2625] vs. 1500 [1000–2000], p = 0.3, nebo bilancích tekutin (982[249–2833] vs. 15,800 [740–6587, p = 0.2]). CRT-T bylo spojeno s vyšší mírou dosažení predefinovaného perfuzního cíle (62 vs. 24, p = 0.03).

Závěr: Terapie cílená na normalizaci kapilárního návratu nebyla superiorní terapii cílené na hladinu laktátu v rámci podávání tekutin a tekutinové bilance. Byla spojena se srovnatelnými efekty na parametry mikrocirkulačních toků a hypoxie. Dosahovala častěji predefinovaných cílů. Data z této studie prokazují, že zastavení podávání tekutin u pacientů s kapilárním návratem ≤ 3 s je bezpečné, co se týká perfuze tkáně.

Castro et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:150