Monitoring článků

Chiara Robba, Lorenzo Ball, Denise Battaglini, et al.

Primárním cílem studie bylo posoudit časné účinky různých ventilačních rescue terapií na systémové a mozkové okysličení. Sekundárním cílem bylo vyhodnotit korelaci mezi systémovým a cerebrálním okysličováním u pacientů s COVID-19.

Výsledky: U 22 pacientů bylo provedeno 45 záchranných terapií. Medián (IQR) věku populace byl 62 [57–69] let a 18/22 [82%] byli muži. Po RM (recruitment manévr) nebyly pozorovány žádné významné změny v systémových PaO2 a PaCO2 hodnotách, ale cerebrální oxygenace významně poklesla (52 [51–54]% vs. 49 [47–50]%, p <0,001). Po PP (pronační poloha) byl pozorován významný nárůst v PaO2 (od 62 [56–71] do 82 [76–87] mmHg, p = 0,005) a rSO2 (cerebrální oxygenace) (od 53 [52–54]% do 60 [59–64]%, p = 0,005). Použití iNO (inhalovaný NO) ​​zvýšilo PaO2 (od 65 [67–73] do 72 [67–73] mmHg, p = 0,015) a rSO2 (od 53 [51–56]% do 57 [55–59]%, p = 0,007). Použití ECCO2R snížilo PaO2 (z 75 [75–79] na 64 [60–70] mmHg, p = 0,009), se snížením rSO2 hodnot (59 [56–65]% vs. 56 [53–62]%, p = 0,002). V celé populaci, byl nalezen významný vztah mezi SpO2 a rSO2 (R = 0,62, p <0,001) a mezi PaO2 a rSO2 (R0 0,54, p <0,001).

Závěr: Rescue terapie využívají specifické patofyziologické mechanismy, což vede k různým účinkům na systémové a cerebrální oxygenaci u kriticky nemocných COVID-19 pacientů s ARDS. Mozková a systémová oxygenace spolu vzájemně korelují. Volba rescue strategie, která má být využita, by měla zohledňovat potřeby plic i mozku.

Robba a kol. Crit Care (2021) 25: 111