Monitoring článků

Thomas Langer, Matteo Brioni, Amedeo Guzzardella, et al.

Cílem této studie je prozkoumat použití a účinek pronační polohy v populaci během první pandemické vlny roku 2020.

Výsledky: Z 1057 zahrnutých pacientů byl mírný, středně těžký a těžký ARDS přítomen u 15, 50 a 35% pacientů a výsledná mortalita byla 25, 33 a 41%. Pronační poloha byla použita u 61% pacientů. Pacienti polohovaní na břicho měli závažnější onemocnění a umírali významně více (45% oproti 33%, p <0,001). Celkově pronační poloha vyvolala významné zvýšení poměru PaO2 /FiO2, aniž by došlo ke změně v compliance respiračního systému nebo ventilačním poměru. Efekt na respirační systém byl hodnocen u podskupiny 78 pacientů, jako oxygenační respondeři byli označeni ti, u kterých PaO2/FiO2 poměr vzrostl alespoň ≥ 20 mmHg během pronační polohy a jako CO2 respondeři, pokud byl snížen ventilační poměr.  Z této podskupiny bylo 78% oxygenační respondeři. Neodpovídající měli závažnější respirační selhání a umírali častěji na JIP (65% vs. 38%, p = 0,047) a 47% pacientů bylo CO2 respondentů. Tito pacienti byli starší a měli více komorbidit; avšak nebyl pozorován rozdíl z hlediska mortality na JIP (51% vs. 37%, p = 0,189 pro CO2 respondenty a nereagující).

Závěry: Během pandemie COVID-19 byla pronační poloha široce využívána u pacientů na umělé plicní ventilaci s respiračním selháním. Většině pacientů se zlepšilo okysličení během polohy na břiše, pravděpodobně kvůli zlepšení poměru ventilace a perfúze.

Langer a kol. Crit Care (2021) 25: 128