Monitoring článků

Claire Roger, Benjamin Louart, Loubna Elotmani, et al.

Studie zkoumala mezinárodní praktiky používání AG, zejména pokud jde o dávkování a monitorování terapeutického účinku (TDM) u kriticky nemocných pacientů.

Výsledky: Bylo zařazeno 931 septických pacientů na JIP [průměr ± standartní odchylka, věku 63 ± 15 le, ženy 364 (39%), medián (IQR) SAPS II 51 (38–65)] dostávající AG jako součást empirické (761, 84%) nebo cílené (147, 16%) terapie. Použitým  AG byl amikacin u 614 (66%), gentamicin u 303 (33%) a tobramycin u 14 (1%) pacientů. Medián (IQR) trvání terapie byl 2 (1–3) dny, počet dávek byl 2 (1–2), střední dávka byla 25 ± 6, 6 ± 2, 6 ± 2 mg/kg  pro amikacin, gentamicin a tobramycin a medián intervalu dávkování byl 26 (23,5–43,5) h. TDM Cmax a Cmin bylo provedeno u 437 (47%) a 501 (57%) pacientů po první dávce u 295 (68%) pacientů dosahovalo Cmax / MIC> 8 a u 353 (71%) byly koncentrace nad doporučenými prahovými hodnotami pro Cmin. JIP úmrtnost byla 27% s multivariační analýzou nevykazující žádnou korelaci mezi dávkováním AG nebo dosažením farmakokinetického/farmakodynamického cíle a klinickými výsledky.

Závěr: Krátké cykly vysokých dávek AG se používají hlavně u pacientů na JIP se septickým šokem, i když je hlášena široká variabilita užívání AG. Studie nemohla prokázat žádnou korelaci mezi dosažením farmakokinetických a farmakodynamických cílů a klinickým výsledkem. Úsilí o optimalizaci první dávky AG zůstává nezbytné.

Roger a kol. Ann. Intensive care (2021) 11:49