Monitoring článků

Zheng Jie Lim, Mallikarjuna Ponnapa Reddy, J. Randall Curtis, et al.

Cílem toho přehledu bylo zkoumat četnost, charakteristiku a výsledky srdeční zástavy v nemocnici u pacientů s COVID-19 a popsat charakteristiku a outcome pacientů se srdeční zástavou v nemocnici na oddělení JIP ve srovnání s pacienty se srdeční zástavou v nemocnici mimo oddělení JIP.

Výsledky: Bylo zařazeno 8 studií, které informovaly o 847 případech srdeční zástavy v nemocnici.  Četnost srdečních zástav v nemocnici se pohybovala mezi 1,5% a 5,8% mezi hospitalizovanými pacienty a 8,0-11,4% mezi pacienty na JIP. K srdeční zástavě v nemocnici častěji docházelo u starších pacientů mužského pohlaví. Většina počátečních rytmů byla nedefibrilovatelná (83,9%, [asystolie = 36,4% a bezpulzová elektrická aktivita (PEA) = 47,6%]). K návratu spontánního oběhu došlo u 33,3% pacientů s 91,7 % nemocniční mortalitou. Příhody srdeční zástavy v nemocnici na JIP měly vyšší četnost návratu spontánního oběhu (36,6% vs. 18,7%; p < 0,001) a relativně nižší mortalitu (88,7% vs. 98,1%; p < 0,001) ve srovnání se srdeční zástavou na odděleních mimo JIP. Pacienti ve věku 60 let a více měli významně vyšší nemocniční mortalitu než pacienti mladší 60 let (93,1% vs. 87,9%; p = 0,019).

Závěr: Přibližně každý dvacátý pacient hospitalizovaný s onemocněním COVID-19 podstoupil resuscitaci kvůli srdeční zástavě v nemocnici. Přežití v nemocnici po zástavě srdce na oddělení JIP bylo vyšší než mimo oddělení JIP a zdá se být srovnatelné s prepandemickým přežitím v případě nedefibrilovatelných rytmů. Ačkoli údaje poskytují náhled na prognózu po srdeční zástavě v nemocnici, měly by být interpretovány s opatrností vzhledem k nedostatku informací ohledně omezení léčby a zdrojů během pandemie. Je třeba dále zkoumat skutečné příčinné mechanismy.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000004950