Monitoring článků

Jacob Rosén, Erik von Oelreich, Diddi Fors et al.

Cílem této studie je prověřit, zda protokol pronačního polohování snižuje míru endotracheální intubace ve srovnání se standardní péčí u pacientů se středním až závažným hypoxemickým respiračním selháním v důsledku COVID-19 infekce. Do studie byli zařazeni dospělí pacienti s potvrzenou nákazou COVID-19, s vysokoprůtokovou nazální oxygenační terapií nebo neinvazivní ventilační podporou a s poměrem PaO2/FiO2 ≤ 20 kPa. Primárním sledovaným cílovým parametrem byla intubace do 30 dnů, sekundární sledované parametry zahrnovaly celkovou dobu v pronační poloze, 30denní mortalitu, dny bez ventilační podpory, dobu hospitalizace v nemocnici a zvláště pak na JIP, použití neinvazivní ventilační a orgánové podpory a nežádoucí příhody.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno do studie 75 dospělých pacientů, z nichž 39 bylo náhodně zařazeno do kontrolní skupiny se standardní péčí a 36 pacientů do testované pronační skupiny s cílem polohovat na 16 hodin denně do pronační polohy. Během 30 dnů od zařazení do studie, bylo intubováno 13 pacientů (33%) v kontrolní skupině ve srovnání s 12 pacienty (33%) v pronační skupině (HR 1.01 (95% CI 0.46–2.21), P = 0.99). Medián trvání pronační polohy byl 3.4 hodiny denně [IQR 1.8–8.4] v kontrolní skupině ve srovnání s 9.0 hodinami denně [IQR 4.4–10.6] v pronační skupině. Proleženiny se vytvořily u 9 pacientů (23%) v kontrolní skupině a 2 pacientů (6%) v pronační skupině (rozdíl − 18% (95% CI − 2 až − 33%); P = 0.032). V ostatních sledovaných sekundárních parametrech nebyl mezi skupinami zaznamenán žádný rozdíl.

Závěr: Zavedený protokol pro pronační polohování sice zvýšil celkovou délku setrvání v této poloze, ale ve srovnání se standardní péčí nesnížil míru intubace pacientů s hypoxemickým respiračním selháním v důsledku COVID-19.

Rosén et al. Crit Care (2021) 25:209