Monitoring článků

Silvia Coppola, Davide Chiumello, Mattia Busana

Cílem této monocentrické, prospektivní kohortové studie bylo zjistit, zda stres, působící na plíce při non-invazivní respirační podpoře, může přispět k progresi pneumonie při onemocnění COVID-19. Sledovány byly parametry kvantitativní pomocí tomografie plic, výkyvy tlaku v jícnu a plicního stresu.

Výsledky: Bylo zahrnuto 140 pacientů s pneumonií způsobenou onemocněním COVID-19, u kterých byl aplikován kontinuálním pozitivním tlak v dýchacích cestách (n = 131) nebo neinvazivní ventilace (n = 9).  Pacienti byli rozděleni do pěti podskupin na základě výchozí hodnoty PaO2/FiO2 (den 1): non-CARDS (medián PaO2/FiO2 361 mmHg, IQR [323–379]), mírné (224 mmHg [211–249]), mírné až středně těžké (173
mmHg [164–185]), středně těžké až těžké (126 mmHg [114–138]) a těžké  respirační selhání (88 mmHg [86–99], p < 0.001). V každé podskupině byl podobný medián hmotnosti plic: 1215 g [1083–1294], 1153 [888–1321], 968 [858–1253], 1060 [869–1269], a 1127 [937–1193] (p = 0.37). Pacienti v podskupinách měli také podobné frakce neprovzdušňované tkáně: 10.4% [5.9–13.7], 9.6 [7.1–15.8], 9.4 [5.8–16.7], 8.4 [6.7–12.3] a 9.4 [5.9–13.8], resp. (p = 0.85). K selhání léčby CPAP/NIV došlo u 34 pacientů (24,3 %). Byly identifikovány tři proměnné v rámci prvního dne, které odlišily pacienty s negativními outcomem: PaO2/ FiO2 poměr (OR 0.99 [0.98–0.99], p = 0.02), výkyvy tlaků v jícnu (OR 1.13 [1.01–1.27], p = 0.032) a total lung stres (OR1.17 [1.06–1.31], p = 0.004). Po společném zhodnocení všech tří proměnných v multivariační logistické regresní analýze byl pouze total lung stres asociován s negativním outcomem (OR 1.16 [1.01–1.33], p = 0.032).

Závěr: U časné pneumonie COVID-19 není hypoxémie spojena s patoanatomií zobrazenou pomocí počítačové tomografie (CT), na rozdíl od typických ARDS. Vysoký lung stres byl nezávisle spojen se selháním neinvazivní podpory dýchání.

Intensive Care Med (2021) 47:1130–1139