Monitoring článků

A. J. Shrimpton, F. K. A. Gregson, J. M. Brown, et al.

Cílem studie bylo kvantifikovat vznik aerosolu při použití supraglotických pomůcek pro zajištění dýchací cesty. Guidelines považují tento proces za zdroj aerosolu, nicméně žádná studie tvorbu nekvantifikovala.Primárním sledovaným parametrem byla koncentrace aerosolu (částic 0.3 – 10 μm v průměru) a její změny v čase při dýchání, zavádění a odstraňování supraglotické pomůcky, a kašli. Měření probíhalo na ultračistém operačním sále s velmi nízkou koncentrací aerosolu před měřením (medián (IQR [range]) 1.6 (0-3.1 [0-4.0]) částic. I-1).

Výsledky: Při klidném dýchání pacienta činila koncentrace částic na sále (4.0 (1.3–11.0 [0–44]) částic. l−1, p = 0.048). Průměrná koncentrace částic při zavádění pomůcky (1.3 (1.0–4.2 [0–6.2]) částic. l−1, n = 11), a odstraňování pomůcky (2.1 (0–17.5 [0–26.2]) částic.l−1, n = 12) se nelišila od klidného dýchání pacienta (p = 0.31, respektive p = 0.84). Srovnání zavádění a odstraňování pomůcky s koncentrací částic při volním zakašlání (104 (66–169 [33–326]), n = 27) ukázalo, že používání pomůcky vytváří <4 % aerosolu vytvořeného při jednom zakašlání. Při jednom obtížném zajišťování dýchací cesty došlo k přechodnému nárůstu v koncentraci částic. Podrobná analýza ukázala atypickou velikost částic a následně byly identifikovány nerespirační zdroje aerosolu, které vznikají při zajišťování dýchací cesty a lze je považovat za artefakty.

Závěr: Zjištění ukázala, že při zavádění a odstraňování supraglotické pomůcky vzniká srovnatelné množství aerosolu jako při dýchání a výrazně nižší než při kašli.

Anaesthesia 2021, 76, 1577–1584, https://doi.org/10.1111/anae.15542