Monitoring článků

Roshni C. Mansfield, Nandita Kaza, Anna Charalambous, et al.

Cílem této studie bylo analyzovat validitu neinvazivního monitorování srdečního výdeje pomocí elektrické bioimpedance v pediatrii ve srovnání se standartními metodami, jako je termodiluce a echokardiografie.

Výsledky: Do kvalitativní analýzy bylo zařazeno 29 z 649 identifikovaných studií a 25 studií do metaanalýzy. Nebyl nalezen žádný významný rozdíl mezi průměrnými hodnotami srdečního výdeje, tepového objemu a srdečního indexu, s výjimkou výhradně novorozeneckých/dětských studií, které uváděly údaje o tepového objemu (průměrný rozdíl 1,00 ml; 95% CI 0,23-1,77). Medián procentuální chyby ve studiích u dětí/dospívajících se blížil přijatelnosti (procentuální chyba menší nebo rovna 30 %) pro srdeční výdej v l/min (31 %; rozmezí 13-158 %) a pro srdeční výdej v l/min (31 %; rozmezí 13-158 %), tepový objem v ml (26 %; rozmezí 14-27 %), ale ne ve studiích novorozenců/kojenců (45 %; rozmezí 29-53 % a 45 %; rozmezí 28-70 %). Dvacet z 29 studií dospělo k závěru, že transtorakální elektrická velocimetrie/celotělová elektrická bioimpedance nebyla inferiorní. Transtorakální elektrická velocimetrie byla považována za horší metodu v šesti z devíti studií s heterogenních populací s vrozenými srdečními vadami.

Závěr: Meta-analýza neprokázala žádný významný rozdíl mezi použitými metodami (s výjimkou studií tepového objemu u novorozenců). Široké rozpětí procentuální chyby může být způsobeno heterogenitou studií, přístrojů a zahrnutých populací. Transtorakální elektrická velocimetrie/celotělová elektrická bioimpedance může být přijatelná pro dětskou/dospívající populaci, ale validita tohoto měření u novorozenců a pacientů s vrozenou srdeční vadou zůstává nejistá.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005144