Monitoring článků

Mate Rottler, Klementina Ocskay, Zoltan Sipos, et al.

Cílem této studie bylo shrnout důkazy o účinnosti nástrojů pro hodnocení křehkosti u pacientů s COVID-19. Hlavními sledovanými paramentry byly mortalita, délka hospitalizace (LOH) a přijetí na jednotku intenzivní péče (JIP) u křehkých pacientů s COVID-19. Křehkost byla také porovnávána u přeživších a nepřeživších pacientů.

Výsledky: Z 3640 identifikovaných záznamů bylo 54 zahrnuto do kvalitativní a 42 do kvantitativní syntézy.  Ve 46 studiích byla použita škála klinické křehkosti (CFS), ve 4 studiích skóre nemocničního rizika křehkosti (HFRS), ve 3 studiích multidimenzionální prognostický index (MPI) a ve třech studiích bylo použito jiné skóre. Bylo zjištěno, že pacienti s křehkostí (CFS 4-9 nebo HFRS ≥ 5) mají vyšší riziko úmrtí (CFS: OR: 3,12; CI 2,56-3,81; HFRS OR: 1,98; CI 0,89-2,07). U pacientů s křehkostí (CFS 4-9) byla nižší pravděpodobnost přijetí na jednotku intenzivní péče (OR 0,28; CI 0,12-0,64).Kvantitativní syntézu pro LOH nebylo možné provést. Většina studií nesla vysoké riziko bias.

Závěr: Křehkost, hodnocená podle CFS, je silně spojena s mortalitou, a proto by měl být do mezinárodních pokynů pro léčbu COVID-19 zahrnut management pacientů zohledňující právě jejich křehkost.

Rottler et al. Annals of Intensive Care (2022) 12:17