Monitoring článků

Luigi Camporota, Barnaby Sanderson, Davide Chiumello, et al.

Cílem této retrospektivní observační multicentrické mezinárodní kohortové studie bylo kvantifikovat odpověď na pronační polohu, popsat rozdíly mezi syndromem akutní dechové tísně (ARDS) způsobeným COVID-19 a ARDS a prozkoumat proměnné spojené s přežitím.

Výsledky:  Do studie bylo zařazeno 376 dospělých pacientů (220 s ARDS způsobeným COVID-19 a 156 s non COVID ARDS).Před zahájením pronační polohy měl větší podíl pacientů s ARDS způsobeným COVID-19 těžkou formu onemocnění (53 % vs. 40 %), horší Pao2/Fio2 (13,0 kPa ((IQR) 10,5–15,5 kPa) vs. 14,1 kPa (IQR 10,5–18,6 kPa); p = 0,017), ale větší compliance (38 ml/cm H2O (IQR 27–53 ml/cm H2O) vs. 31 ml/cm H2O (IQR 21–37 ml/cm H2O); p <0,001). Pacienti s ARDS způsobeným COVID-19 měli delší střední dobu od intubace do zahájení pronační polohy (2,0 dní (IQR 0,7–5,0 dní) vs. 1,0 dní (IQR 0,5–2,9 dní); p = 0,03. Pronační poloha zavedená dříve než 24 hodin od intubace dosáhla většího zlepšení oxygenace (11 kPa (IQR 4–21 kPa) vs. 7 kPa (IQR 2–13 kPa); p = 0,002). Proměnné nezávisle spojené s kategorií respondentů byly Pao2/Fio2 před zahájením pronační polohy (OR 0,89 kPa–1 (95% CI, 0,85–0,93 kPa–1); p <0,001) a interval mezi intubací a pronační polohou (OR 0,94 d–1 (95% CI, 0,89–0,99 d–1); p = 0,019). Celková mortalita byla 45 %, přičemž nebyl zpozorován žádný významný rozdíl mezi ARDS a ARDS způsobený COVID-19.

Závěr: Pronační poloha, obzvlášť při časném zahájení, dosáhla signifikantní odpovědi v oxygenaci u přibližně 80 % ARDS způsobených COVID-19, podobně jako u ARDS. Tato odpověď byla nezávisle spojená se zlepšeným přežitím.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005354