Monitoring článků

Giovanni Musso, Claudio Taliano, Federica Molinaro, et al.

Tato kontrolovaná nerandomizovaná studie měla za cíl ohodnotit efekt časné pronační polohy (PP) na 28denní selhání neinvazivní ventilace (NIV), intubaci a úmrtí u neinvazivně ventilovaných pacientů se středně závažným až závažným akutním hypoxemickým respiračním selháním kvůli COVID-19 pneumonii a byly prozkoumány také fyziologické mechanismy, které tvoří základ léčebné odpovědi. Primárním sledovaným parametrem byl výskyt selhání NIV během 28 dní od zařazení do studie, definovaného jako nutnost intubace nebo smrt.

Výsledky: V analýze podle původního léčebného záměru: selhání NIV se vyskytlo u 14 (17 %) pacientů s PP vs. 70 (43 %) pacientů v kontrolní skupině (HR = 0,32; 95% CI 0,21–0,50; p <0,0001); intubace u 8 (11 %) pacientů s PP vs. 44 (30 %) pacientů v kontrolní skupině (HR = 0,31; 95% CI 0,18–0,55; p = 0,0012), úmrtí nastalo u 10 (12 %) pacientů s PP vs. 59 (36 %) pacientů v kontrolní skupině (HR = 0,27; 95% CI 0,17–0,44; p <0,0001). Efekt zůstal signifikantní v rámci různých kategorií závažnosti hypoxémie (paO2/FiO2 <100 nebo paO2/FiO2 100–199 při přijetí). Nežádoucí účinky byly vzácné a rovnoměrně rozložené. Ve srovnání s kontrolní skupinou byla terapie PP spojena se zlepšenou oxygenací a DSI, sníženými indexy globální závažnosti LUS převážně díky zvýšené reaeraci dorzolaterálních oblastí plic, a s dřívějším poklesem zánětlivých markerů a D-dimerů. V multivariační analýze odpověď na CO2 1. den překonala odpověď na O2 jako prediktor změn vLUS, selhání NIV, intubace a smrti.

Závěr: Časně prodloužená pronační poloha je bezpečná a je spojena s nižším počtem selhání NIV, intubací a úmrtností u neinvazivně ventilovaných pacientů se středně těžkým až těžkým hypoxemickým respiračním selháním souvisejícím s COVID-19. Časná redukce mrtvého prostoru a reaerace dorzolaterálních oblastí plic předpovídaly klinické outcome v naší studované populaci.

Musso et al. Critical Care (2022) 26:118