Monitoring článků

Yongfang Zhou, Jie Yang, Bo Wang, et al.

Tato monocentrická randomizovaná kontrolovaná studie měla za cíl zhodnotit účinnost a bezpečnost sekvenčního užití midazolamu a buďto dexmedetomidinu nebo propofolu a užití samostatného midazolamu u vybraných, kriticky nemocných pacientů na umělé plicní ventilaci. Primárním sledovaným parametrem byl čas do odpojení (weaning time), definovaný jako doba od randomizace do extubace. Pacienti zařazeni do studie byli kriticky nemocní, dospělí pacienti na umělé plicní ventilaci užívající midazolam s předpokládanou dobou na umělé plicní ventilaci ≥ 72 hodin. Pacienti byli náhodně zařazeni do skupiny M-D (midazolam byl změněn na dexmedetomidin), skupiny M-P (midazolam byl změněn na propofol) nebo do skupiny M (sedace samotným midazolamem) a sedativa byla titrována k dosažení cílové úrovně sedace (RASS − 2 až 0).

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 252 pacientů. Pacienti ve skupině M-D se dříve zotavili, měli rychlejší extubaci a měli více procent času na cílové úrovni sedace než pacienti ve skupině M-P a skupině M (vše P <0,001). Měli také kratší weaning time (25,0 hodin vs. 49,0 hodin; HR 1,47; 95% CI 1,05 až 2,06; P = 0,025) a nižší výskyt deliria (19,5 % vs. 43,8 %, P = 0,002) než pacienti ve skupině M. Zotavení (P< 0,001), extubace (P < 0,001) a weaning time (P = 0,048) ve skupině M-P byly kratší než ve skupině M, zatímco pořizovací cena sedativ byla dražší než u ostatních skupin (obojí P < 0,001). Nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi těmito skupinami v nežádoucích účincích (vše P> 0,05).

Závěr: Sekvenční užití midazolamu a dexmedetomidinu bylo účinnou a bezpečnou strategií sedace pro dlouhodobou sedaci a mohlo by poskytnout klinicky relevantní přínos pro vybrané kriticky nemocné pacienty na umělé plicní ventilaci.

Zhou et al. Critical Care (2022) 26:122