Autoři testovali spojitost revrze neuromuskulární blokády a incidencí příznaků a symptomů pooperačního respiračního selhání. Celkem bylo zařazeno 3000 pacientů. Sledované parametry: intraoperační spotřeba myorelaxancií a neostigminu, TOFr na dospávacím pokoji, poměr SATO2/ FIO2 (S/F). Vysokodávkovaný neostigmin byl definován jako dávka překračující 60 μg/kg a neodůvodněné podání neostigminu bylo definováno jako aplikace neostigminu při absenci monitoringu hloubky neuromuskulární blokády.
Závěrem: reverze blokády neostigminem nevedla k zlepšení S/F poměru na dospávacím pokoji a byl asociovaný se zvýšenou incidenci atelektáz (8,8% vs. 4,5%). Vysokodávkovaný neostigmin byl asociovaný s delším pobytem na dospávacím pokoji a delší dobou hospitalizace. Neodůvodněné podání neostigminu bylo identifikované jako nezávislý prediktivní faktor vzniku plicního edému a nutnosti reintubace. Reverze neostigminem nevedla k zlepšení pooperační oxygenace a byla asociovaná se zvýšeným výskytem atelektáz.
Téma: 4
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
září
2014